Já stejně k volbám nechodím

22. října 2013 v 13:42 | Misantrop

VOLBY
Dnes je ten den
Kdy se vyfiknem
Dáme své hlasy
Pro lepší časy
Ustavíme pány
Nad sebou i vámi
Volební urny
Pohřební urny
Tak či naopak
Z deště pod okap.

*

Stejní lidé, kteří se k němu modlili, nenechají na něm nyní nitku suchou. Jako kdyby se mu nikdy nepodařilo získat ve volbách přes 11 milionů hlasů! Co by za to dali naši dnešní jaloví politici, kteří jsou všichni oproti Hitlerovi takhle maličcí, kdyby mohli disponovat voličskou základnou, početnou jako celá Česká republika!

Já stejně k volbám nechodím, protože je to jednak ponižující šaškárna, kde vždycky vyhraje na celé čáře zase jenom hloupost a kde slaví svůj triumf lůza, a za druhé odmítám spolupracovat s mafií. Já žádnou vládu nechci, tak nevím, koho a proč bych měl volit. Všichni jsou stejní. Ať volíte koho chcete, vždycky si tím zvolíte jen nějakého pána, který vám bude poroučet a ovládat váš život; nikdy vám nedovolí zvolit si svobodu. Dám příklad: Kdyby vás zajali únosci, taky byste se beze všeho ostychu účastnili hlasování o tom, kdo bude vůdcem bandy, která vás vězní? Já tedy ne. Žádným stockholmským syndromem netrpím. Mám svoji hrdost. Žádnou vládu nechci - nechodím proto volit. Je to jedno z posledních práv, které ještě není povinné. Tak proč toho ještě naposledy nevyužít! Oni totiž budou vládnout vždycky - volby-nevolby - i kdyby se nakrásně k těm urnám (výstižný název!) nikdo nedostavil; oni si tu moc už zajistí "jinak". To theoretické, potenciálně krvavé "jinak" by mi bylo možná milejší než tato tzv. demokratická habaďůra, při níž si bodrý lid ve svátečních krojích stvrzuje svou vlastní porobu. Já žádnou vládu nechci, pro mne je to mafie: Přesto ji tam někde daleko mám. Jak je to možné! A dokonce i když nejsem v současnosti nijak výdělečně činný, přesto nejsem osvobozený od daní! Věřím, že ani ta mafie by v takovém případě ode mne nechtěla výpalné! Ale vládě je to jedno: ta se nestydí za žádnou špinavost. Ta má svou nenasytnou pazouru nataženou pořád. Kde nic není, ani čert prý nebere. Vláda však ano - a v neztenčené míře! Horší než mafie. Tak ať si naserou s nějakým volebním kabaretem! Peníze mi vzít můžou, důstojnost však nikoli; mé pohrdání nikoli, moji svobodu nikoli! Nemohou mi vyříznout můj naostřený jazyk; a i kdyby - i moje mlčení bývá nesnesitelně významné! Přizvou vás jakoby k účasti na moci, ale můj věčně osamělý a ojedinělý hlas stejně nic nezmůže; nezáleží na něm - a oni to vědí! Proto si mohou dovolit osnovat tuto mocenskou maškarádu, která je ve skutečnosti jen cynickým výsměchem podmaněným hlupákům. A když někde náhodou nedopadnou volby podle představ vládnoucích homofilů, vyprovokuje to hned ustrašený povyk bandy ukřičených homooptimistů, jakož i mezinárodní intervenci a ekonomické sankce mezinárodního společenství, ne-li rovnou ozbrojený vpád "spřátelených" vojsk. Jako bychom to neznali! Nasrat na volby!

*

A kdo volil Hitlera? Či byly ty volby zfalšovány? Nebo ti voliči nevěděli, koho volí? Ne, věděli to moc dobře, chtěli to!

*

Neexistuje žádný jiný princip, který - objektivně vzato - je tak nesprávný, jako princip parlamentární. Můžeme přitom dospět až k tomu, jak se páni zástupci lidu ke svému úřadu a důstojenství dostávají, nehledě na způsob jejich volby. Že se tu jedná skutečně jenom o nepatrný zlomek naplnění obecného přání či dokonce požadavku, svitne ihned každému, komu je jasné, že politické znalosti široké masy nejsou naprosto vyvinuté natolik, aby samy o sobě dospěly k určitým obecným politickým názorům a vyhledaly osoby, jež tu připadají v úvahu.
Nelze přece uvěřit tomu, že tito vyvolenci národa jsou také vyvolenci ducha nebo alespoň rozumu! Doufám, že se nikdo nedomnívá, že z volebních lístků voličů, kteří jsou všechno jiné než plní ducha, vyrostou hned po stovkách nějací státníci. Vůbec je třeba ostře vystoupit proti nesmyslu, že ve všeobecných volbách se zrodí géniové. Za prvé, v jednom národě se najde jen jednou za velmi dlouhé období jeden jediný skutečný státník a nikoliv hned sto a více současně; za druhé, odpor mas je proti každému géniovi přímo instinktivní. Spíš projde velbloud uchem jehly, nežli se prostřednictvím voleb "objeví" skutečně velký muž.
Žádný z těchto zástupců lidu nikdy sám ze sebe nevzdá čest lepší pravdě a nedá se do jejích služeb. Ne, neučiní to ani jediný z nich, ledaže by měl důvodnou naději, že si tím zachrání svůj poslanecký mandát na další období. Teprve tehdy, když už je jasné, že jeho dosavadní strana dopadne v příštích volbách špatně, vydá se tento výkvět statečnosti na cestu a bude se rozhlížet, zda a kde by se dostal k nějaké straně nebo směru, který dopadne ve volbách lépe; ovšem tuto změnu pozice doprovází obvykle průtrž morálních zdůvodnění. Zdá-li se, že nějaká stávající strana natolik ztrácí přízeň lidu a hrozí jí tak velký propad, že pravděpodobně utrží ve volbách zničující porážku, dávají se na velký pochod: parlamentní krysy opouštějí stranickou loď. Nemá to co dělat s lepším věděním nebo úmyslem, pouze s jistým věšteckým nadáním, jež parlamentní štěnici v pravý čas varuje a pouští ji opakovaně do jiné teplé stranické postele.
Když skončí volby a poslanci mají za sebou poslední lidové shromáždění a úspěšně unikli na dalších pět let drezúře plebsu, mohou se zcela věnovat plnění vyšších a příjemnějších úkolů, programová komise se zase rozpustí a boj o nové utváření věcí veřejných dostává opět podobu zápasu o denní chléb: u poslanců se tomu však říká diety.

*

Česko volí prezidenta. Jde to však mimo mne. Je to jen jakási vzdálená ozvěna čehosi, co se mne netýká, co mne však přesto dostihlo svou neomalenou vtíravostí. Je to pro mne jako ten Villiersův "let nočních ptáků, vracejících se do temnot". Ten by mne ještě zajímal, na rozdíl od jakési volby kohosi. Nechci o tom nic vědět. Beztak mi za to jistě přijde vyúčtování. Ano, mně - komu jinému!
Jedna ženská v práci poslouchala v rádiu nekonečně protahovanou a obstruktivní volbu prezidenta s neskrývaným projevem neuvědomělého lidového anarchismu:
"To jsou šulíni! Já bych tam hodila bombu!...", a podobné urážky majestátu.

*

Snaží se mi namluvit, že jsem svobodný
Při volbách další zkurvený vlády

*

Skutečná svobodná osobnost sebou dá jen stěží manipulovat; skutečně svobodné individuum jen velice zřídka přistoupí na zavedenou hru na spravedlnost a demokracii, na svobodné volby a rovné podmínky pro všechny; skutečně svobodné individuum nemyslí státotvorně, ale podvratně, subversivně, individualisticky. Protože ono je mírou všech věcí, protože ono jediné je autentické a nezávislé, schopné zbavit se pout politického ohlupování, konzumního třeštění a morálních konvencí.
(Šerý, předmluva k: Bataille: Příběh oka.Matka)

*

Obecní volby
Jsou určité věci, události, příhody a zjevení, které člověka neobyčejně osvěží. Jsou určitou složkou lidské radosti. Bez nich byl by lidský život prachmizerně jednotvárný. Lidstvo potřebuje zápasu, aby v srdci člověka to nevypadalo jako na Sahaře. Rovina, pláň, žádná legrace, písek a velbloudi. Proto lidstvo si vymyslilo obecní volby.

Mladočeské volby na Malé Straně
V hlavní volební kanceláři panoval rušný život. Bylo zde shromaždiště charakterů, kteří díky všeobecnému právu hlasovacímu přišli se sem zadarmo napít. A pak, proč by si sociální demokrat nevydělal tři i čtyři koruny, když je přece na programu sociálně demokratickém snaha po sociálním blahobytu? Byly to společné zájmy, které vedly odtud trochu vrávoravým krokem do volební místnosti. Vzadu byla garderoba. Půjčovali si tam navzájem kabáty a vyměňovali klobouky, jako sociální demokraté mění své přesvědčení. Byla to tak krásná shoda! A jako v kostele voní kadidlo, jehož vůně opájí věřící, tak i zde vonělo pivo a slivovice. Přicházela na stůl i fašírovaná pečeně, která svou vůní nutí volit. Mnozí sem přišli jako sociální demokrati. Vypili jedno pivo, druhé, třetí, dostali hlasovací lístek se jménem, vypili ještě slivovici a šli volit. Když už je všeobecné právo hlasovací, třeba z něho pokud možná nejvíce vytlouci.
"Vítězství je jisté," pravil ve volební kanceláři předseda volebního výboru, "pijte, přátelé, a po volbách dostanete piva dvojnásob."

Přednáška o volebním právu žen
V Anglii sufražetky zpolíčkovaly ministerského předsedu Asquetha, poněvadž sice se snažil zavést hlasovací právo pro ženu, ale v dohledné době si dobře rozmyslí, zdali zavedení všeobecného práva hlasovacího pro ženy neznamenalo by nežli rozmnožit ohromnou řadu mučedníků z kruhů mužského pohlaví.
Ctěné shromáždění ví zajisté dobře, jak to dopadá, když má ženská pravdu. Jak zuří, nadává jak špaček, proklíná, škrábe, kouše, štípá, kope, skřípá zuby, zatíná pěstě, zkrátka počíná si tak jako ti nejnebezpečnější ošetřovanci z koridorů blázinců!
A když ženská nemá pravdu, tak to dopadá ještě hůř. - Teď si představte, že by takový nebezpečný tvor měl všeobecné právo hlasovací!
Zákon o volebním právu pro muže stanoví, že voličem se může stát jen člověk úplně duševně příčetný. A nyní si pomyslete, že by ženy měly právo hlasovací. Kdyby se jim kandidát nelíbil, jak by sebou škubaly, křičely, mlátily, dupaly, kopaly a hulákaly: "Já vás volit nebudu, vy jste šilhavej!", třebas by ten šilhoun byl nejšlechetnější muž v českém národě!
Ovšemže by každá, i čtyřicetiletá, tvrdila, že je nejmladší kandidátkou. Nejvíce by však kandidovaly staré panny, které by aspoň touto cestou navazovaly styky s pány, neboť chytati voliče na ulici a přepadati v bytech nepovažuje se za nemravné.

Nešťastná historie s kocourem
Pan Hustoles řekl jednou v debatě ke svému sousedu Křičkovi: "Vaše strana, to je moc krásná strana. Když nějakého lumpa odříznou od šibenice, jde hned kandidovat na program vaší strany."
To bylo v době voleb, kdy zvíře může lehce dostat vzteklinu.


Prasata, která dala tak zářný příklad trpícímu lidstvu, jsou v opovržení a jejich jméno slouží zejména nyní v době voleb k nadávkám, kterými hledí protivník označiti svého nepřítele za nečestného tvora. A viděli jste, ctění voličové, někdy nečestné prase?
Přičiníme se tedy všichni, aby zvířata byla považována v budoucnosti za tvory, ku kterým každá politická strana má se dívat s jistou dávkou úcty, a nikoliv aby jejich jmen užívaly politické strany k nezřízené agitaci v této volební kampani.


Lidská společnost, společnost složená v mnohonásobné přesile z obecného průměru, nebyla dosud schopná vytvořit takový politický systém, který by byl spravedlivý a nebyl přitom založený na násilí, tedy systém, který by byl zdravý. Na druhé straně, zcela nelogicky a vzdor zdravému rozumu, je ten, kdo se nechce na takovém obludném systému podílet a ani nejde k volbám, označován za blázna, za nemocného. To už je příliš. Jak absurdní, říkáte?

*

Chtěl bych se dožít doby, kdy lidi konečně pochopí, že si s politiky nasadili do kožichu veš. Ale to se nikdy nestane. I když mnoho lidí umí již dost pěkně ne snad mluvit, ne snad přemýšlet, nýbrž jen a jen pěkně od plic nadávat, přesto o každých volbách zapomenou na všechna příkoří a v jednom dobytčím šiku se vydají opět zvolit nějakou tu veš. Jenže to nadávání není - jak by se mohl někdo mylně domnívat - jakýmsi prvotním dětským žvatláním, předcházejíc artikulované mluvě, není to první záblesk rodícího se intelektu, iniciační jiskra, jejímž logickým vyústěním by byl neuhasitelný požár anarchické vzpoury, ale spíš rostoucí a prohlubující se projev celkové degenerace člověka, která se projevuje jeho nevyléčitelným kverulantstvím, hypochondrií, hypersenzitivitou a nekonstruktivní kritikou. Ono je to náramně pohodlné. Jít k volbám, zvolit náhodně nějakého vola, protože dobře vypadá, staví se jako docela sympatický chlapík, jehož program je cíleně vykonstruovaný odborníky na psychologii davu tak, aby vyhovoval většině, a aby nevzbuzoval žádné obavy u menšin - a pak jen přihlížet, jak byl opět okraden, ohloupen a zrazen, jako již tolikrát předtím. Nejste spokojeni s vašimi politickými zástupci? Pak vezměte své záležitosti do svých vlastních rukou a nečekejte na nikoho jiného! Požadujte právo neplatit, co platit nechcete a trvejte na tom! Odmítejte to, na čem jste se nespolupodíleli a k čemu jste nedali souhlas! Bez takovéhoto odpovědnějšího přístupu to všechno zůstane jen hospodským nadáváním, jen protestsongem, jen punkovou písničkou. Jedni opilci volí jiná ožralá hovada a celý tento latentní alkoholický komplot trvá dál, protože to tak oběma stranám vyhovuje. Pasivita, nezodpovědnost a hloupost na straně jedné, a lhostejnost a vychcanost na straně druhé. Ale v životě je třeba být trochu chytřejší, a ne jen snít svůj nevábný alkoholický sen! Nebo jsou snad blbí? No, co se ptám - samozřejmě, že ano! Ale přirozeným osudem těchto hlupáků a slabochů je nebýt svobodný, tak ať si nadávají u svého piva dál - co je mně po nich!

*

Kdyby se dalo volbami skutečně něco změnit, byly by určitě postaveny mimo zákon.
(Emma Goldman)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm