Nepřítel lidstva par excellence

6. října 2013 v 13:29 | Misantrop

Myslím, že jako nepřítel lidstva par excellence mám větší cenu živý než mrtvý - i když by nakrásně smrt byla vysvobozením. Mám tu však ještě nějaké nevyřízené účty. Pomsta bude sladká. Na to se vyplatí ještě chvilku počkat.


Uslyšíte o nepříteli lidu, než setřese prach se svých nohou! Nejsem takový dobrák jako jistá osoba; neříkám: odpouštím vám; neboť nevíte, co činíte.
(Ibsen: Nepřítel lidu)


Podle "odborníků" se stáda zvěře cítí v lesích bezpečně, protože je neohrožují šelmy. Což je nesmysl, neboť nejpodlejšího nepřítele mají právě v člověku. A před ním musejí být stále ve střehu, stejně jako Já, ježto je všude a početný - početnější než zvěř je tato lidácká sběř.


Každý, kdo mi lže, je mým nepřítelem!


Domácí zvířata a mazlíčci a podobně. - Existuje něco odpornějšího než sentimentalita vůči rostlinám a zvířatům, ze strany tvora, který si mezi nimi od samého počátku vedl jako nejlítější nepřítel a nakonec se teď ještě dožaduje od svých oslabených a znetvořených obětí něžných citů!


Rozum je proti nám, rozum je nepřítel, rozum je nádor na mozku, nepřirozené bujení myšlenek a pochybností vzniklé jakousi chybou v přírodě.


Schopenhauer se nejvíc zajímal právě jen o člověka; Já naproti němu se zajímám o člověka již jen jako o cosi nietzscheánsky překonaného, cizího, a zabývám se jím již jen jako mým úhlavním nepřítelem, škůdcem veškerenstva, a sám sebe vnímám spíš jako nový druh zvířete než nový druh člověka; odlišný jsem pak od lidáků ve všech směrech.


A když vidím člověka, poznávám v něm svého nepřítele. Ale jaký nedohledný zámysl se skrývá v mém uvržení do tohoto světa? Je snad pravdou, že jej mám spasit Já? Skutečně to mám být Já? Skutečně mám uvěřit svým mlžným vidinám? Skutečně je smyslem Přírody stvořit Génia, jako jsem Já? Nepřítele lidí?


Heveroch byl velmi uzavřený. Nikdy nedopustil, aby někdo vrhl pohled do jeho intimního života. Vyhýbal se sdílným záchvatům, které přepadají jako choroba. To vše činilo nejistými ty, kdož ho znali; byl jako nepřítel, jehož posice nejsou známy a který je ochoten udeřit na Vás. Kdo znal jeho mínění, kdo znal jeho soud?


Pár arabských zásad: "Co nemá vědět tvůj nepřítel, to neříkej svému příteli."


Váš nepřítel i přítel spolupracují na tom, aby ranili vaše srdce: Jeden vás pomlouvá, druhý vám klepy donáší.


Náš nepřítel ve skutečnosti nemá prdel, do které bychom ho nakopali.
Koneckonců, skutečnými "nepřáteli" jsou lidská chamtivost, nevědomost a útlak. Dokážeme toho víc, když budeme podporovat šlechetnost, informovanost a svobodu, než marně kopat do bezprdelního nepřítele.


Je to jedna ze zásad, jimiž se svět prostřednosti, svět "mediokracie", určovaný ráznou chytrostí závisti, obklopil jako nedotknutelnými ochrannými valy, ze kterých na každou významnou osobnost volá: stůj, dokud tě já, tvůj přirozený nepřítel, neuznám!


Za komunistů na spoustu věcí lidé kašlali, protože už věděli, kdo je jejich nepřítel. Teď to ještě nevědí. Ale až se jim v těch makovicích prázdných jednou rozsvítí, jako se jim nakonec matně rozsvítilo za komunistů, budou to také sabotovat na všech frontách jako Já a systém se znovu položí.


"Můj drahý přítel" je můj nejhorší nepřítel. "Moje milovaná" by správně mělo znít "moje nenáviděná".


Takový člověk si jde nic netuše po lese a netuší, že za nejbližším stromem, jejž právě míjí, stojí ukrytý jeho nejzavilejší nepřítel - Já!


Kdybych měl skutečně rád divokou přírodu a zvěř, musel bych být nutně nepřítelem těch, kdož ji denně ohrožují a ničí; musel bych být misantropem, jímž také jsem - na to jsem teprve hrdý!


Jsem nepřítel všeho, co je mdlé a nemůže zemřít ani žít.


Nepřítel zaživa, prospěšný po smrti.
Odveďte ho a zabte. Mrtvolu hoďte psům.
(Eurípidés: Hérakleovci)


Jsem nepřítel lidského rodu, nepřítel státu, veřejný nepřítel!


Beethoven je napořád v bojové pozici; při každém kroku se s něčím potýká, poraní se, ale nezaváhá, čelem vpřed vrhá se na nepřítele.


Co je divného na tom, že špatní lidé konají špatné skutky? Co je zvláštního na tom, jestliže nepřítel škodí, přítel ubližuje, syn se dostane na šikmou plochu a otrok udělá nějakou chybu? Fabius říkal, že nejhanebnější výmluvou pro velitele je: "S tím jsem nepočítal." Já si myslím, že je nejhanebnější pro každého člověka. Počítej se vším, čekej všechno, i v dobré povaze je přimíseno něco drsnějšího. Lidská přirozenost přivádí na svět duše úskočné...
(Seneca: O hněvu)


Úhlavní nepřítel anarchie je stát.


Když zahubí nepřítel nepřítele, neozve se v nás lítost, ani když to koná, ani když se k tomu chystá.
(Aristotelés: Poetika)


Díval se na hloupost tak trochu jako na osobního nepřítele, který ho zuřivě trýzní, a také ji pronásledoval s takovým zápalem jako lovec honí svou kořist, postihuje ji i v hlubinách velkých mozků. Objevoval ji tak citlivě jako lovecký pes, bystré oko ji dopadalo, ať se skrývala ve sloupcích novin nebo dokonce v řádcích krásné knihy. Někdy docházel k takovému stupni podrážděnosti, že by rád zničil celé lidstvo.
(Maupassant: Studie o Gustavu Flaubertovi)


Váš pán, toť váš je nepřítel.
(La Fontaine)


Nebuď nespokojený, že nemáš s kým bojovat, neboť nepřítel není nikdy žádoucí, nýbrž vždy nežádoucí.


V mládí bez domova a rodičů, beze styků s lidmi, jež naučilo jej tak příliš záhy míti na zřeteli toliko sebe a naučilo jej milovati hluboké příkopy luk a šeré stíny pasek, kde byl sám a kde byl klid a bezpečí, jež vštípilo mu nedůvěru k člověku, jenž byl jeho nepřítelem, kterého se bál, nikdy nevěda, co má od něho očekávati.
(Olbracht: O zlých samotářích)


Zničila ho žena, věčný nepřítel mužů, toto hanebné plemeno, pro něž se na světě děje tolik zlého.


Ve společnosti, která je strukturována v právu a řádu, můžete najít nepřítele a utkat se s ním, tj. napřáhnout meč, tnout, načež se ostří meče někoho dotkne, případně někým projede. Ale v této společnosti nenajdete nepřítele, který by byl hmotný. Nikoho z masa a kostí nelze napadnout, s nikým se utkat. Vaše hůl se propadá do hnoje, hnůj se holi otevírá, celá hůl je už ponořena v hnoji, už je v hnoji i vaše zápěstí, celá paže, prsa, jste tam po pás, propadl jste se do hnoje, a zápasíte-li přesto dál, sám se stanete hnojem.


Tak je to vždycky, aniž bych však chtěl: cokoliv lidáci milují, je takové povahy, že Já, nepřítel lidí, ty věci musím záštiplným úsilím snášet a trpět jimi jako týrané zvíře - a nenávidět je se zlobou, jež zabíjí, jež metá blesky, vyhlazuje pronárody, bortí civilizace a jež přináší zkázu všemu lidstvu na zemi, ve vzduchu jakož i na moři.


Není zdolán nepřítel, dokud i básník neoslavil písní svou vítězný triumf nad lidstvem. Teprve pak je člověk přemožen, když i poražený a mrtvý ožije znovu v tragédii lidského žití a padne pak a zemře pod náporem slova vznešeného ještě jednou - a naposled!

Související:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm