Chtíč - pán krutý

21. listopadu 2013 v 14:17 | Misantrop

Ženština žádá
na tobě talentů pět a trápí tě, vystrčí z dveří,
polije studenou vodou, pak nazpět zas volá. Jen vyprosť
šíji z mrzkého jařma a zvolej: "Jsem volný, jsem volný!"
Nelze, neb chtíč, pán krutý, tvůj rozum svírá a štve tě
ostrým bodcem, když chabneš, a strhuje zpět, když se vzpíráš.
(Horatius: Satiry)

*

Ukřižování Krista byl sadomasochistický, hromadně orgiastický akt! Kristus bývá ale zobrazován na kříži poněkud nerealisticky. Stálo mu totiž samou rozkoší péro, zatímco přihlížející rozvášněný dav se ukájel skupinovou souloží, jíž se neúčastnil pouze jeden voják, oddávající se drze bezbožnému hříchu po příkladu starozákonního Onana, volaje k davu:
"Hospodin, náš pán, mě za tohle jistě spravedlivě potrestá, jak si zasloužím. Ale když na mne mezi vámi nevybylo místo, je můj zvrácený chtíč silnější!"
Tahle Masová Šílená Extáze (zkr. MŠE) se ve formě obřadu dochovala až do dnešních dnů a lidi, kteří ji provozují v upomínku na tu tehdejší velkou MŠi, si říkají křesťané, z vděčnosti k tomu, jenž se nechal ukřižovat, aby tak, jsa prostředkem k ukojení chtíče, spasil lidstvo před smrtelným hříchem onanie.

*

Než zavřeli Sada do vězení, staral se jen o ženy a o svůj neukojitelný chtíč. Byl genitální. Teprve když ztratil svobodu, a tudíž i možnost milovat a týrat ženy, získal paradoxně samotu, velkou pomocnici moudrosti, rázem zduchovněl, proměnil se, zniternil se, z povrchního floutka vyhledávajícího krátkodobé rozkoše se stal geniální, hlubokomyslný filosof, jenž už znal zlo tohoto světa z vlastního nitra.

*

Tu samota zvýší odvahu, tu roznítí chtíč, tu vybičuje prudký hněv.

*

Jeden je otrokem svého chtíče, jiný lakoty, další ctižádosti, všichni pak otroky strachu.
(Seneca: O vlídném zacházení s otroky)

*

Žena je vždycky sobecká, a zároveň jako zvíře: hrubá a omezená... Jí dává uspokojení, požitek, ne vlastní její žádost, ale to, že si podrobila cizí chtíč!... Ona přijímá jej v sebe, a proto je nečistá, sprostá... Všechna její gesta, všechny části jejího těla, všechny pohyby slouží jí pouze tomu jedinému... aby - v muži ponoukala chtíč!... Muž je s to odervat se od země, žít v ideji, v myšlenkách... ale žena je stále na zemi, v ložnici, v dětském pokoji, ale hlavně v ložnici, v posteli!... Muž má přátele mezi muži, ale žena nenávidí všechny ženy, mimo sebe: hlavně proto, poněvadž pro ni neexistuje nic mimo mužský chtíč, a s druhou ženou se nudí!...
(Arcybašev: Maličký Otto)

*

Jedním z nejúkladnějších nepřátelů, spíše než lidského rodu, lidí - je sexuální chtíč. Ve chvíli, jak jeho nebo její příslušníci a příslušnice ucítí dole onu nedefinovatelnou mohutnost, neodolatelně příčivou a hltavou sílu - všechno se mění. Drtí se škála hodnot, ostatně vždy měnlivá a vždy problematická. Tentokráte se však drtí úderem karate na svršku cihlových tašek. Vše je náhle, vše je teď, mizejí Bůh i Satan, vše jde v podstatě k čertu, po česku do prdele. Nejmocnější síla v člověku, vedle síly sebeuchování, její nutně mystický původ, soudě podle mohutnosti a neodolatelnosti slasti - stává se devastátorem, co hůř, devalvátorem všeho. To vše trvá nadto jen pár vteřin. A pak že nejde o past? A pak že nejde o život a smrt, o zpustošení a zásev, bytí a nicotu právě teď a vždy a všude? Jen mi sem neserte morálku! Jen mi sem neserte moralizování! Iracionální absurdanda; jde jen o náturu, která a jak ji snese.

*

Sup, jenž na samý kořen jater vniká,
jenž rve prsa a útroby až na dno,
není pták, jak jej vlídní básníci zvou,
nýbrž tkvící v tvém srdci chtíč a závist.

*

Kdo neumí zkrotit svůj chtíč, patří mezi zvířata.

*

Ať nezdolá žaludku chtíč váš soucit a lidskost:
ustaňte, volá můj hlas, ó, ustaňte bezbožnou vraždou
vyhánět příbuzné duše a krev svou sytiti krví!

*

Ó Zarathustro, zde je velké město: zde nemáš čeho pohledávat a všeho tu můžeš pozbýt. Zde jsou doma všechny chtíče a hříchy.

*

Nadlidský Nadživot tvořím.
Prolhané morálky bab
zlom pouta malicherná,
nepřijmeš jařmo chtíče,
nebudeš líhnout děti,
rozrazíš předsudků krunýř.

*

Dnes, v našich zkažených dobách, není bezpečná žádná žena, i kdyby byla ukryta a uzavřena v nějakém novém labyrintu krétském, neboť i tam k nim skulinami nebo přímo z ovzduší proniká se zběsilostí proklatého chtíče milostný mor a veta je po jejich zdrženlivosti.

*

"Všiml jste si," pravil Epistemon, "jak ten ničema a darebák prohlásil dobu postu, březen, za měsíc chlípnictví?"
"Ano," odpověděl Pantagruel, "a přece spadá do postu, který byl zaveden, aby krotil tělo, umrtvoval smyslné chtíče a potlačoval milostná běsnění."
"Z toho můžete usoudit," pravil Epistemon, "jak rozumný byl papež, který jej první zavedl, když se tenhle starý ohavný křáp Mumlal přiznává, že se mu nikdy svinštěji nekurvilo než v době postní; rovněž podle přesvědčivých důvodů, uváděných všemi dobrými a učenými lékaři, po celý rok se nejedí pokrmy, které by více rozdražďovaly člověka k vilnosti než v tomto čase: boby, hrách, fazole, cizrna, cibule, ořechy, saláty, vesměs připravené z afrodisiackých bylin jako brukev, řeřicha, estragon, řeřišnice, potočník, rozponka, růžkovatec, chmel, fíky, rýže, rozinky."

*

Theofrastos ve svém srovnávání lidských provinění správně filosoficky dovozuje, že těžší jsou přečiny spáchané z popudu chtíčů než z hněvu: neboť rozhněvaný se odvrací od příkazů rozumu s pocitem jakési lítosti a tajné sklíčenosti, kdežto člověk chybující z popudu chtíčů se dává přemoci pocitem libosti, a projevuje tudíž ve svých poklescích větší míru nekázně a slabosti. Trestuhodnější je tedy přečin spáchaný z libosti než z lítosti. Vůbec pak rozhněvaný se spíše podobá člověku, který byl napřed bezprávím dotčen a lítostí k hněvu donucen, naproti tomu druhý se odhodlává k bezpráví ze své vůle, neboť se dává strhnout k lecjakému skutku svými chtíči.

*

Hrubý člověk neřídí se rozumem, ale chtíči (vášněmi) svými.

*

Jak směšné jsou ty lidské problémy,
myšlení, jež se nepozdvihlo z bláta
a nutí ploužit křídla po zemi!
Ten felčaří, ten právy náš svět látá,
ten musí hledat spásu v kolárku,
ten potřebuje k vládě sofismata,
z obecního si plní almárku.
Krást, čachrovat, být utahaný chtíči
a z únavy pěstovat zahálku!
A to je pryč, pryč, co tě tam tak ničí!

*

S láskou jsou nezbytně spojeny nectnosti:
Mám vám dál vykládat, co lásku provází?
Hloupost a pitomost, někdy až k zbláznění,
v chování potrhlost, ve vášni nestřídmost,
jen chtivost neřestná.
S chtíčem se pojí i potupa, naprostý úpadek.
(Plautus: Milenci)

*

A tak jsme byli od prvopočátku bezprávnými otroky, potom nevolníky na vlastním políčku a nakonec ubohými bezzemky, vyhnanými z vlastní živné půdy a nahnanými z čistého zdravého venkova do chorých, úchylných, černým morem nakažených měst, kde nás opili levným alkoholem, kde nás kurvy kazili chtíčem a syfilidou, kde nás pejzatí, nosatí die Scheiß-Ausländer odírali lichvou a kde nás břichatí vyžírkové nechali pozavírat jako do vězení do svých špinavých páchnoucích fabrik!

*

Velmi málo si vážím chtíčů, které se v nás bez vlastního přičinění probouzejí.

*

Madona - chorobný výplod neukojených chtíčů.

*

Často jsem viděl žebráky, jak se těší dobrému zdraví právě pro svou nouzi, a naopak boháče churavějící z nenasytnosti svého neblahého žaludku a svých chtíčů. Neboť tím, že jim vyhovíte, pošimráte na chvilku své choutky rozkoší, která vám pak připraví velké a silné útrapy.

*

Vyžeň z mysli všechny chyby, vady,
jinak budeš zase jako člověk tady,
s jeho ambicemi, hrabivostí, chtíčem,
vzpurným vztekem, nedůvěrou v ničem.
(Swift: Bitva knih)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm