HOMÉR v literatuře a filosofii (1/2)

14. listopadu 2013 v 14:45 | Misantrop
Homér (uprostřed) na Raffaelově fresce (vlevo Dante, vpravo Vergilius)


Student, který čte Homéra nebo Aischyla v řečtině, se nemusí obávat, že marní čas něčím výlučným.
Teprve ten věk bude vskutku bohatý, v němž tyto relikvie, jež nazýváme klasiky, a ty ještě starší a klasičtější, i když méně známé posvátné knihy národů, se ještě více rozrostou a navrší, když se vatikánské knihovny naplní Védami a Zend-avestami a biblemi, Homéry, Danty a Shakespeary a všechna budoucí staletí složí postupně své trofeje na fórum světa. A můžeme jen doufat, že se po takové vznosné haldě vyšplháme nakonec až do nebe.


O jabloni se zmiňují i Homér a Hérodotos. Ve skvostných zahradách Alkinoových spatřil Odysseus "marhany, hruškové kmeny i jabloně s ovocem skvostným" (καί μηλέαι άγλαόκαρποι). Podle Homéra patřila jablka mezi ovoce, které Tantalos nedokázal utrhnout, protože mu vítr vždycky odvál pryč větve, na nichž rostlo.
(Thoreau: Divoká jablka)


Již Homér pravil:
Jistě nic ubožejšího než člověk na světě není
ze všeho tvorstva, co na této zemi se hýbe a dýchá.


Díla jsou nesmrtelná a zejména v písemné podobě mohou přežít všechny časy. Po Alexandru Velikém žije jméno a vzpomínka; ale Platón a Aristotelés, Homér a Horatius jsou ještě tu, bezprostředně žijí a působí.


Již antický Homér líčí nám delfína, unášejícího poslušně na svém hřbetu starořeckého tenora Ariona. Delfín ten byl asi tak nadšen zpěvem Ariona, jako jsou nadšeni posluchači a posluchačky některého hrdinného tenora, kterému vypřáhnou z vozu koně a vlekou svého miláčka ve voze sami za nadšeného hulákání ulicemi města.


V povídce Literární život váženého pana Tenta Nonce mi Poe připomíná svým satirickým humorem našeho Jaroslava Haška. Velmi výstižně podle mne líčí tupost většiny literárních redaktorů, kteří by nerozpoznali umělecké dílo od škváru, ani kdyby se na svět vrátil sám Homér. To odněkud znám a jistě to poznal na vlastní kůži i Poe.


Věru právem onen božský původce dávného básnictví u Řeků, chtěje ukázat muže nanejvýše zkušeného, zpíval o něm, že dosáhl vrcholu moudrosti tím, že prošel mnoha městy a poznal rozmanité národy.


Umělci zobrazují lidi buďto lepší, nebo horší, zrovna jako malíři: Polygnótos totiž vyobrazoval lidi lepší, Pausón naopak horší. Rovněž v próze i v skladbě veskrze veršované, např. Homér zpodoboval lidi lepší, Hégémón z Thasu - ten, co první vytvořil parodie - a Nikocharés, autor Deiliady, horší. V tom rozdílu také tkví odlišnost tragédie od komedie: tato chce totiž předvádět lidi horší, kdežto prvá lepší.
(Aristotelés: Poetika)


Nespravedlivá neúcta ke zvířatům Lúkiánovi však nijak nebrání užívat lichotivého homérského epiteta volooká (řecky boópis), které v dřívějších dobách znamenalo "s krásnýma velkýma a výraznýma očima, jako má vůl". Dnes by se každá dívka na smrt urazila, kdybychom pochválili její krásu srovnáním s krávou a očima vola. To je také "pokrok", čili úpadek.

Z Homérových veršů prý Démónax nejraději recitoval:

Stejně zemře, kdo bez práce žil či kdo vykonal mnoho.

Z Lúkiánovy stati O zármutku pochází i tento citát (zřejmě z Homéra), jejž jsem si zvolil i jako druhé motto této mé knihy:
Tak tedy děl a nato jej zakryla mrákota smrti.


Měl jsem dojem, že jsem si tu bolestnou filosofii snad vymyslel sám. - Ale jakmile jsem si všechno znovu rozvážil, vzpomněl jsem si, že je asi tak nová jako Šalamoun a Homér a ti nejstarší básníci a filosofové, které vůbec známe; na každé jejich stránce najdeš podobenství, příběhy a sentence, které mluví o propastech lidského neštěstí.
(Leopardi: Tristan a jeho přítel)


Na univerzitě v Madridu mi v zásadě nic neskrývali z mistrovských děl světové literatury, od Camõese k Dantovi a od Homéra k Cervantesovi. Jak jsem tedy mohl nevědět nic o existenci této mimořádné knihy (Sto dvacet dní Sodomy - pozn. Mis.), která zkoumá společnost ze všech hledisek, mistrovsky, systematicky, a předkládá kultuře čistý stůl? Byl to pro mne závažný otřes. Univerzita mi lhala. Ostatní "mistrovská díla" se mi v tom okamžiku zdála být bez hodnoty a bez významu.
Říkal jsem si: měli mi dát k přečtení Sada před vším ostatním! Kolik zbytečné četby!


2. část >>>

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm