HOMÉR v literatuře a filosofii (2/2)

14. listopadu 2013 v 14:58 | Misantrop

Homér (uprostřed) na Raffaelově fresce (vlevo Dante, vpravo Vergilius)
Zoilos (asi 400-320 př. n. l.) byl řecký gramatik (filolog), kynický filosof a literární kritik. Svou kritikou Homéra si vysloužil přízvisko Homéromastix ("Bič na Homéra"). Cervantes v předmluvě k Donu Quijotovi označuje Zoila za pomlouvače a uvádí zde také rčení: "Každý básník má svého Zoila."
(Misantrop: pozn.13 k: Goethe: Faust)


Candide spatřil skvěle vázaného Homéra a pochválil vybraný vkus veleosvíceného hostitele.
"Hleďme," řekl, "tady je kniha, která poskytovala duševní hody velikému Panglosovi."
"Mně tedy ne," řekl chladně Pococurante. Jednou mě obalamutili, že si v ní znamenitě počtu. Ale pořád se v ní jen bojuje a jeden boj je jako druhý. Bohové se v ní neustále snaží, aby neučinili nic rozhodného a ta Helena, kvůli níž to bojování vzešlo, hraje jen úložku herečky. Nebo Trója! Neustále ji dobývají, a nikdy ji nedobudou. To mě smrtelně nudí. Ptal jsem se několikrát učenců, zda je to také otravuje tak jako mne. Lidé upřímní řekli, že jim knížka padá z rukou, ale že ji musí mít v knihovně jako pomník starověku, jako ty zrezavělé mince, za které se už nedá nic koupit.
Jenom hlupáci obdivují u uznávaného básníka všecko. Já si čtu jen pro sebe a mám rád jen to, co se mi hodí.


To, co je doporučováno velikým jménem, má naději, že bude slepě schváleno. Ossian zdál se rovnocenný s Homérem, pokud se myslilo, že je starobylý. Opovrhují jím od té doby, kdy vědí, že je to Macpherson.
(France: Domek z karet)


Co tvoří velkou, převažující většinu takzvané lidské kultury? - Všimněme si, že od časů Homérových až po dnešek je to především násilí.
Člověk je jako onen Homérův záporný hrdina Margítés, který "dovedl přemnoho věcí, leč všecky dovedl špatně".


CONTUMELIAM SI DICES, AUDIES (Plautus, Pseudolus 1173)
Budeš-li pomlouvat, sám také pomluvu uslyšíš
Převzato do literatury z řeckého prostředí (Homér, Ílias 20,1250; Hésiodos, Práce a dni 721). Srov.: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá; Jak mě pozdravíš, tak poděkuji.

CURRENTI SUBDUNTUR EQUO CALCARIA FRUSTRA (Walther 4777)
Běžícímu koni je zbytečné nasazovat ostruhy
Myšlenka přejatá z Ovidia, Léky proti lásce 788, avšak už Homér, Ílias 8,293. Srov. → Cogere volentem. → Currentem hortare.

QUANDOQUE BONUS DORMITAT HOMERUS (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,359)
Někdy i dobrý Homér zdřímne
Tj. udělá chybu. Horatius vykládá, že ho méně mrzí chyby špatných básníků než náhodná chyba básníka dobrého, i když ji dovede omluvit. Jako rčení se užívá spíše ve shovívavém tónu, ve smyslu: "Každý se může zmýlit." → Indignor, quandoque bonus dormitat Homerus.[8]

QUIS NOSSET HOMERUM, // ILIAS AETERNUM SI LATUISSET OPUS (Ovidius, Umění milovat 3,413)
Kdo by znal Homéra, // kdyby zůstala skryta Ílias, věčné dílo
Smysl: Básník žije ve svém díle.

ILIAS MALORUM (Cicero, Listy Attikovi 8,11)
Celá Íliada běd
Výroku se užívá, když někoho postihne velké množství trampot a neštěstí, tak jako jsou v Homérově Íliadě líčeny krutosti a pohromy války, které postihly Trójany.

INGENIUM MAGNI LIVOR DETRECTAT HOMERI (Ovidius, Léky proti lásce 365)
Bledá závist i génia velkého Homéra zlehčí

INUTILE TERRAE PONDUS
Zbytečné břemeno země
Původně řecké rčení. Vztahuje se k homérskému hrdinovi Achillovi, který se takto sám označil, když poznal, že zavinil (nepřímo) smrt svého přítele Patrokla (více viz: Starověké báje a pověsti, Paris a Helena). Srov.: Lidstvo je zbytečné břemeno Země (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

RES SITA EST IN CUSPIDE FERRI (Walther 26 774)
Věc spočívá na hrotu meče
Latinská obdoba Homérova obratu (Ílias 10,173): na ostří nože. Srov.: Pohybovat se na ostří nože.

RISUS SARDONICUS
Sardonický smích
Podle tradičního výkladu je to smích připomínající grimasu, kterou vyvolává otrava jedovatou rostlinou bolehlavem ze Sardinie (sardonica herba) anebo při tetanu; trpký, křečovitý smích. Výraz "sardonický" použil poprvé již Homér při popisu smíchu Odysseova, jenž "usmívaje se sardonicky" vyhnul se volské čelisti, kterou po něm hodil jeden z nápadníků jeho ženy Pénelopy.

FORSAN ET HAEC OLIM MEMINISSE IUVABIT (Vergilius, Aeneis 1,203)
Přijde čas, kdy i na toto budete vzpomínat rádi
"Přátelé, co my jsme už zakusili strastí! A byly horší než tyhle. A jistě i těmto bude jednou konec. V budoucnu budete rádi vzpomínat i na tyto útrapy. Přijdeme do země zaslíbené, kde budeme klidně žít a kde povstane znovu slavná trójská říše. Proto se vzmužte a zachovejte se pro šťastnější dobu!" Aeneas mluví povzbudivě ke svým druhům, s nimiž po strastiplném bloudění přistál u libyjských břehů. Vergilius využívá starou myšlenku (srov. Homér, Odysseia 12,211), že vzpomínky na prožité útrapy jsou příjemné.


Pověst vypráví, že se Achilleus jednou zjevil nadanému pěvci Homérovi. Zářil krásou duše a leskem své zbroje. Homér tou září oslepl. V jeho srdci však zůstala navždy velebná představa toho nevšedního mladého bohatýra. I zjednal mu nesmrtelnost, sám nesmrtelný, ve své velkolepé Íliadě.


NEJKRÁSNĚJŠÍ ZE VŠECH BOHYŇ byla věčně mladá Afrodíté, bohyně lásky a krásy. Homér o ní říká, že byla dcerou Dia a Dióny.


Ráj pln jest lotrů, trůny bídáků.
(Carducci: Homér)


Hérakleovým údělem bylo probloudit celý známý svět,
aby se podíval na lidskou zpupnost,1
a aby ji vyhladil a vykořenil.

Neodvolávám slov: jsou neklamná.2
(Epiktétos: Rozpravy)


Ó, bohové,
jsme čím nás Homér ráčil udělat,
i můžeme jen řečí nebeskou nadávat.
(Swift: Bitva knih)

J. A. D. Ingres: Homérova apotheóza (1827)

<<< 1. část

POZNÁMKY:
1 aby se podíval na lidskou zpupnost - Verš z Homérovy Odysseje XVII 487 (poněkud pozměněn). - Pozn. vyd.
2 Neodvolávám slov: jsou neklamná. - Diova slova z Homérovy Íliady I 526.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm