Nic nepřijde nazmar (skoro)

20. listopadu 2013 v 15:34 | Misantrop

Nic nepřijde nazmar, ó, věřte mi, na celém světě,
vše se jen střídá a přetváří vzhled.

*

Stále častěji a stále nemilosrdněji padají otázky po účelnosti a plánovitosti každé činnosti a každého výroku, tak aby pokud možno ani slovíčko nepadlo nazmar - jen autor této knihy byl donucen dát se opačnou cestou, do bezúčelnosti.

*

Jak je možné, že starověkým lidem nebyla nápadná všechna nesmyslnost jejich literatury a poezie. Obrovitá, úžasná síla uměleckého slova přicházela nazmar. Je to směšné - každý si psal, co ho napadlo. Stejně směšné a hloupé jako to, že jejich moře tupě naráželo celý den do břehů a miliony kilogrammetrů obsažené ve vlnách dodávaly vznět jen citům milenců. My jsme z milostného šepotu vln vytěžili elektřinu, z šelmy prskající vzteklou pěnu jsme udělali domácí zvíře; a stejně jsme zkrotili a osedlali kdysi divoký živel poezie. Dnes už není poezie opovážlivým slavičím tlukotem - je státní službou, je prospěšná.

*

Nepřichází nazmar dobré, jež se děje mně samému. Dobré, jež se děje lidem, je ztráta času. Co uděláš pro lidi, to přijde nazmar.

*

Žádný čtvereční metr Země nazmar! Žádný čtvereční metr Země, který by zůstával jen tak, nezdaněný, nehlídaný policií... alespoň teoreticky.

*

Kolik schopností přijde nazmar! Kolik vynikajících mužů končí v zapomenutém koutě! Kolik skvělých vlastností je zneuznáváno!

*

Máte snad šťastnější práci, kdo píšete dějiny lidstva? Víc se jen promarní času a přijde víc oleje nazmar!
(Iuvenalis: O bídě literátů)

*

Kdo je tak moudrý, aby to pochopil a rozhlašoval? Proč přišla nazmar země, je vypálenou stepí, jíž nikdo neprochází?
(Bible: Jeremjáš)

*

BONIS QUOD BENE FIT, HAUD PERIT
(Plautus, Lano 939)
Nepřichází nazmar dobré, jež se děje poctivým

PERIT, QUOD FACIS INGRATO
Co děláš pro nevděčníka, přijde nazmar

*

Médeia klečela na zemi a plakala. Ijásón se k ní sklonil, pozdvihl ji a přitiskl na svou hruď. "Neboj se, Médeio!" utěšoval ji, "Zeus olympský i Héra jsou mi svědky, že splním, co jsem ti slíbil. Odvezu si tě domů a budeš mou manželkou a královnou v mé zemi."
Médeia mu chtěla děkovat a sdělit, jak ji jeho rozhodnutí těší, ale hned si uvědomila, že nesmějí ztrácet ani okamžik, aby celá dosavadní práce nepřišla nazmar. I ukázala rukou, aby bez prodlení řídili loď směrem k posvátnému háji, kde je zlaté rouno.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm