Sbohem, ó páchnoucí, bídné maso!

16. listopadu 2013 v 13:36 | Misantrop

Sbohem, světe, ó mrzký, zlý světe, ó páchnoucí, bídné maso.


Kněží starověkého Egypta nejídali maso. Rozdělovali pokrmy na čisté a nečisté. Mrtvoly zvířat byly nečisté a nebylo možno se jich ani dotýkat.
Antičtí autoři popisují kraje a rasy, kde se žilo vegetariánsky. Tak např. Hekataios z Milétu a Tacitus se zmiňují o tom, že obyvatelé severní části Řecka - Thrákie (= "čistý kraj") vůbec nejedli maso (proto byli lidmi "čistými") a byli známí svým zdravím.


Zvířata chovaná na porážku žijí v přísně řízeném prostředí, kde je postaráno o jejich zdraví a výživu. Lidé však nikoli. Tudíž kolísá v jakosti nejen maso každého jednotlivého člověka, ale lidé obecně také vykazují nepřeberné množství nemocí, nákaz, biochemických disbalancí a špatných zlozvyků, jež činí jejich maso nezdravým. Jakost lidského masa se též zhoršuje s přibývajícím věkem toho kterého člověka. U zvířat přece také jejich maso ztrácí s věkem svou jemnost a stává se příliš tuhým a šlachovitým. Jatečním zvířatům není nikdy dopřáno dožít se třiceti let. Obecně je nejzazší jateční hranicí šest až třináct měsíců. Určitě budete chtít k jídlu spíše maso z nějakého mladého a tělesně zdravého člověka, který se zjevně těší dobrému zdraví. Šťavnatost a chuťovou jakost dodává lidskému masu určité množství pěkně prorostlého tuku. Osobně dáváme přednost masu ze solidních bělošek, starých ne více než dvacet let. Ty jsou tak akorát "zralé". Ale chuťově se od sebe jednotlivé kusy lidského dobytka liší, neboť stádo je velmi velké.
(Euthanasijská církev: Úprava lidské mrtvoly ke konzumaci)


Maso tu jedí jen muslimové; hinduisté jsou tak přísní vegetariáni, že nepozřou ani vejce - zárodek živého tvora.


Jedno druhé nemá pohlcovat
Lidé maso mrtvých vepřů jídají
Lidé dokonce, že maso vepřů voní, říkají
Jedno druhé nemá pohlcovat
Lotosový květ rozkvétá, kde vyvěrá pramen všeho živého


U některých národů se, jak známo, udržuje ustanovení, že příbuzní snědí nebožtíky, a dokonce prý se často zlobí na nemocné, že se maso nemocí zhoršuje.
K tomu ještě nalezneme nějaké koření, kterým změníme chuť; neboť žádné maso není samo o sobě chutné, ale úpravou se jaksi přizpůsobí a žaludek, který si je dříve ošklivil, spřátelí se s ním. Chceš-li mít svůj úmysl potvrzen příklady, tedy Sagunťané obležení Hannibalem jedli lidské maso, Peteliňané ve svrchovaném hladu učinili totéž a nehledali při tom jídle nic jiného, než aby unikli smrti hladem. Když Scipio dobyl Numantie, našly se tam matky, které držely v náručí napolo snědené děti.


Mít alespoň jednoho člověka, na němž bych se pomstil celému lidstvu; mít člověka, jenž by dal smysl hrotu mého nože a pádnosti mé hole - to bylo dosud mým nejpošetilejším přáním; ochutnat lidské maso - mou nejzhýralejší chutí; jako Diův orel drásat Prométheova játra - mou nejhoroucnější vášní; napít se lidské krve a opít se jí - mou nejlabužničtější žízní; naslouchat výkřikům mučeného člověka - mou nejlíbeznější hudbou!


Mnozí urození pánové v našem království v poslední době vybili své jeleny, a tudíž by nedostatek zvěřiny mohl být docela dobře nahrazen těly mladých chlapců a děvčat, jimž není více než čtrnáct, ani méně než dvanáct let. Avšak pokud jde o muže, jejich maso je v důsledku neustálého tělesného pohybu tuhé a nedostatečně tučné, podobně jako tomu bývá u našich školáků, a chutná nepříjemně, a jejich náležité vykrmení by neodpovídalo vynaloženým výdajům. Pokud však jde o ženy, není nepravděpodobné, že někteří úzkostliví lidé by možná projevili sklony k odsuzování takové praxe (i když vlastně zcela nespravedlivě), podle jejich mínění téměř hraničící s krutostí.
(Swift: Skromný návrh)


Nezabíjí z hladu, nejde a nevystopuje kořist svým čichem, neuloví kořist holýma rukama, nezakusuje ji svými zuby a nepožírá její syrové maso jako ostatní zvířata. Ne, člověk není nikdy na lovu, když zabíjí. On je vždy v odvetné akci, ve válce, v totální nacisticko-humanistické vyhlazovací válce proti všemu živoucímu. Je to stále ten starý známý vymítač se škapulířem na krku. Je více mstitelem, nežli lovcem. Maso svých obětí nepožírá z hladu, vždyť nasytit se může dosti a lépe z nekrvavých darů země. Ne, u člověka je požití masa zvířete jen jednoznačným aktem ponížení a ovládnutí svého odvěkého nepřítele. A tak se nemylme v posuzování toho, ke komu jdeme, když v záři ohňových slavností první, co uvidíme, je opékaná a porcovaná mrtvola nějakého nebožáka, staženého z kůže. Třeba to bylo malé kůzlátko, které ještě před chvílí volalo mámu. Slyšeli jste někdy, jak křičí ztracené kůzle? Je to jako když pláče dítě. To dnešní vykořeněný člověk nezná. Neb on opile oslavuje vítězství nad přírodou a tančí v prachu jako ten nejposlednější, kosti ohryzávající kanibal, jehož srdce se ničím neobměkčí.


Jak příšerný je ten anatomický amfiteátr! Páchnoucí mrtvoly, mokvající a zsinalé maso, krev, hnusná střeva, odporné kostry, morové výpary! Tak tady Jean-Jacques na mou věru zábavu hledat nebude.


Ze samoty dívám se na verbež,
jak Marťan na Zemi cítil by též
či jak pozemšťan by se tak tvářil,
kdyby se až z budoucnosti vrátil,
že lidi, to posud jsou divoši,
leč kulturou pyšně se honosí;
že trápí, zabíjejí se navzájem;
že ničí sami sebe, ničí Zem,
trýzní zvířata a žerou maso,
jak v úrovni s kanibalskou chasou.


Veganství kvůli zdraví. I když tento druh veganství šetří spoustu zvířecích životů, je to jen díky tomu, že je maso pro lidi stále rozporuplnou potravinou, lépe řečeno: že se původně plodožraví živočichové stále ještě moc nepřizpůsobili k požírání masa, z čehož plynou různé zdravotní komplikace a rizika. Ubylo by mnoho veganů, kdyby se ukázalo, že maso neškodí zdraví.


Málem jsem šlápl do tratoliště zkrvavených cárů zbytků zajíce. Mrtvola je čerstvá, rozpáraná, s vyhřezlými vnitřnostmi, s odhaleným hrudníkem a ohryzanými kostmi. Makabrózní nález. Máma by řekla "fuj!", jako tuhle, když jsem se díval na film o masožravcích, v němž právě lasice porcovala králíka. Máma na takové scény říká "fuj!", ale sama, když nastane neděle, natlouká řízky tak surově, že krev stříká po stěnách a hrnky nadskakují na policích. A ještě k tomu to pak sežere - to, čemu říká ve filmu "fuj!". Vidíš, Schopenhauere? Není lepší než to "bestiální" zvíře, ale povyšuje se nad něj. Taková je síla lidského sebeklamu, že zabití zvířete nenazývají vraždou a masožravost nejmenují kanibalismem. Sami sebe jaksi morálně vyřazují z přírodních procesů, jako by se jich netýkaly a jako kdyby na nich sami neměli krvavý podíl. U zvířat říkají "fuj!", u sebe "mňam!" Ačkoli mají rozum a mají vědění, jak maso vzniká, to jest vraždou, přece neohrnují nad flákotou nos a chutná jim. Rozum a vědění tedy lidi nedělají o nic lepšími než je jimi opovrhovaná "krvelačná zvěř" - spíš horšími. Není totiž nestvůrnější zrůdy než vrah s rozumovým odůvodněním.


Jaký Já bych byl panečku pán! Zakázal bych jim žrát maso, s výjimkou masa lidského. Ať se pobijou sami mezi sebou, až je přepadnou chutě na kus flákoty! Zabití člověka by proto nebylo trestné. Vražda zvířete by se však krutě trestala zavěšením za krk na řeznické háky pomocí struny od klavíru. Rovněž by nesměli chovat žádné domácí zvířectvo. Zvíře do péče člověka totiž vůbec nepatří. Stejně by ho jenom trápili. A nakonec sprostě zamordovali! Však dobře víme, co jsou zač! Ani malá skotačivá telátka a kůzlátka a prasátka neušetří. Ani těch nevinných mláďátek jim není líto! Takoví jsou lidé! Hnusi!


Stál jsem tak blízko, že jsem po popravě viděl stékat s gilotiny kapky krve. Hnusilo se mi to, a nevím, kolik dní jsem nemohl jíst maso.


Narazil jsem na případ, který se stal před mnoha lety. Několik lovců uspořádalo na našich Velkých planinách lov na bizony pro pobavení nějakého anglického lorda - jednak proto, aby ho pobavili, a jednak proto, aby opatřili čerstvé maso pro jeho spižírnu. Bylo to pěkné povyražení. Pobili dvaasedmdesát těchhle obrovských zvířat, část jednoho z nich sežrali a ostatních jednasedmdesát nechali shnít.


Společenství se zjevně rozpadlo rychle, při všem tom náčiní zanechaným v kamenolomech a napůl dokončenými sochami. Výsledný obrázek stále ještě skládáme, přičemž pokračuje také debata, týkající se kanibalismu. Jedna novodobá rapanuiská urážka zní v překladu jako "Mezi zuby mi uvízlo maso tvé babičky."


Už neplatí výrok francouzského osvícenského filosofa Jeana-Jacquese Rousseaua, že děti mají raději mléko a ovoce než maso, což považoval za jeden z důkazů vrozené dobroty člověka. Absurdita.


Obchůdky jsou tam zásobené dobře, byť ne přímo pro vegany, takže jsem musel z nouze sáhnout po tavených sýrech a jednou i - nevím, co mě to popadlo - po vepřové paštice. Ta paštika byla ovšem odporná, hnusná a nechutná, takže i tímto způsobem jsem si příkladně zase jednou připomněl, proč maso nejím; nejen ze solidarity se zvířaty a z obdivu k nim, nejen kvůli čistému svědomí, ale také pro tu odpornou chuť. Fuj! Nikdy více!


Živočišné druhy, vznikající jedny z druhých, se stávaly rozumnějšími a silnějšími; dostaly mozek a nervy, jež jim daly vědomí o sobě a vnímání vnějšího světa. Jedny se živily bylinami; ale většina požírala maso živočichů méně silných než oni nebo méně rychlých. Těm nešťastným obyvatelům lesů a hor nestačilo k jejich ubohosti, že jejich život byl podroben hladu a nemoci a zasvěcen smrti; musel mimo to celý plynout ve strachu před nepřítelem a ve smrtelných úzkostech, které pro ně byly hrozné, třebaže to byli tvorové tak tupí. Poslední ze živočichů se zrodil člověk, příbuzný všech a některým z nich blízký. Slova, jimiž bývá charakterizován ještě dnes, naznačují jasně jeho původ: je nazýván tvorem smrtelným. Jaká slova by charakterizovala lépe dravá zvířata, žijící stejně jako on na této zemi a podrobená smrti? Člověk je nesrovnatelně inteligentnější než jeho bratři; ale jeho inteligence není jiného druhu. Převyšuje všechny tvory, ale nemá nic, co by neměli také oni. A rovným všem tvorům ho činí to, že aby mohl žít, je stejně jako oni nucen pojídat to, co bývalo živé; na stejnou úroveň s nimi ho staví zákon vraždy, doléhající na něho stejně těžce jako na všechny ostatní a dělající z něho dravce. Je masožravý; aby se nemusel stydět, že zabíjí své bratry, zapírá je; holedbá se vyšším původem; ale všechno ukazuje, že je spřízněn s živočichy; rodí se stejně jako oni, sytí se jako oni, rozplozuje se jako oni, umírá jako oni. Stejně jako oni je podroben zákonu vraždy, který vládne všem obyvatelům na této zemi. Svého vyššího rozumu využívá k podrobení zvířat, která potřebuje. A třebaže má dobře zásobené stáje, jeho oblíbeným zaměstnáním je lov. Býval to největší požitek králů; a dodnes je. Oddává se prolévání krve s opojením, které jiní živočichové při něm nepociťují. Stejně jako se dravá zvěř nepožírá navzájem, nepojídá ani člověk maso lidské; ale dělá něco, co jiná zvířata nedělají téměř nikdy: zabíjí své bližní; nepožírá je sice, ale zabíjí je, aby se zmocnil něčeho, po čem touží, aby jim zabránil užívat jejich majetku nebo také jenom pro potěšení. Říká se tomu válka a lidé se jí oddávají s rozkoší. Nikdy by je patrně nebylo napadlo páchat tento podivný zločin, kdyby je naň nebyla připravila nutnost zabíjet pro potravu zvířata. Osud to tak rozhodl: od počátku života až dodnes je Země zasvěcena vraždění a bude se na ní vraždit tak dlouho, až na ní život vyhyne. Zabíjet, aby se mohlo žít, bude jejím věčným zákonem.
(France: Blouznivá snění)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm