Zotročeným dělníkům v továrnách

29. listopadu 2013 v 16:53 | Misantrop

Radši bych byl bankovním lupičem nebo bych vykrádal kostely, než dělníkem.

Vykořisťovaný dělník touží spíš po nové značce auta než po opravdové svobodě.


"Dělník je knězem, jako jím byl zakladatel socialismu, Pán nás všech, Ježíš Kristus! Přišla chvíle, aby bylo nastoleno království Boží! Lidé prožili věk nenávisti, začne jim věk lásky! Křesťanství je svorníkem klenby a základem nové stavby..."
"Děláte si z nás legraci?" zvolal agent s lihovinami. "Kdo to sem pustil takového kněžoura!"


Společnost, ve které se ustavičně tvrdě pracuje, má více jistoty: a jistota je nyní uctívána jako nejvyšší božstvo. - Jenomže! Hrůza! Právě "dělník" je najednou nebezpečný!

Nemožný stav. - Chudý, radostný a nezávislý! - to trojí je pohromadě možné; chudý, radostný a otrok! - i to je možné, - a nevěděl bych nic lepšího, co říci zotročeným dělníkům v továrnách: pokud nepovažují vůbec za ostudu, že se nechávají, tak jak se to děje, spotřebovávat jako šrouby stroje, jako něco, co zaplňuje mezery lidské vynalézavosti! Fuj! myslet si, že zvýšeným platem se pozvedne to, co je na jejich bídě podstatné, totiž jejich neosobní zotročení! Fuj! nechat si namlouvat, že vystupňováním této neosobnosti, v soukolí nové společnosti se může hanba otroctví proměnit v ctnost! Fuj! mít cenu, za niž už není člověk osobou, nýbrž šroubem! Jste snad spoluspiklenci v současném bláznovství národů, které chtějí co nejvíce vyrábět a být co nejbohatší? Vy byste jim měli předložit protiúčet: jak ohromné vnitřní hodnoty se vyhazují za takový vnějškový cíl! Kde je ale vaše vnitřní hodnota, když už ani nevíte, co znamená svobodně dýchat? když sebe samé nemáte ani mizivě v moci? když máte sebe samých až příliš často dost jako zvětralého nápoje? když se natahujete po novinách a pošilháváte po bohatém sousedovi, s žádostivostí při pohledu na rychlé vzestupy a pády moci, peněz a mínění? když už nemáte víru ve filosofii, která chodí v hadrech, ve svobodomyslnost toho, kdo je bez potřeb? když je vám k smíchu dobrovolná idylická chudoba a život bez zaměstnání a bez manželství, které by velmi dobře slušely těm duchovnějším z vás? Když vám místo toho neustále zní v uších píšťala socialistických krysařů, kteří ve vás chtějí rozdmychat žár bláznivými nadějemi? kteří vám káží být připraveni a nic víc, připraveni z dneška na zítřek, takže pak čekáte a čekáte na cosi zvenčí, a jinak žijete ve všem tak, jak jste žili jindy, - až se toto čekání promění v hlad a v žízeň a v horečku a v šílenství, a konečně ve vší nádheře nadejde den známé bestia triumphans? - A přitom by si přece měl každý v nitru pomyslet: "Raději se vystěhovat, pokusit se stát pánem v divokých a svěžích končinách světa a především pánem nad sebou samým; opouštět místa tak dlouho, dokud budou poznamenána sebemenším otroctvím; nevyhýbat se dobrodružství a válce a pro nejhorší nehody mít po ruce smrt: jen už pryč z tohoto neslušného otroctví, jen už pryč z této líhně zatrpklosti, jedovatosti a spiklenectví!" To by bylo to pravé smýšlení: dělníci Evropy by měli svou třídu jakožto stav prohlásit nadále za lidskou nemožnost, a nejen, jako se to děje většinou za cosi zřízeného hrubě a neúčelně; měli by v evropském včelíně rozpoutat období velkého rojení, jaké svět dosud nezažil, a tímto svobodným činem ve velkém stylu protestovat proti stroji, kapitálu a volbě, jež jim nyní hrozí, volbě muset se stát buď otrokem státu, nebo otrokem strany převratu. Jen ať si Evropa ulehčí o čtvrtý díl svých obyvatel! Jí i jim se uleví u srdce! Teprve v dáli, na výsledcích nadšeného koloniálního tažení se doopravdy pozná, kolik dobrého rozumu a poctivosti, kolik zdravé nedůvěry vštípila matka Evropa svým synům, - těm synům, kteří to už vedle ní, otupělé stařeny, nemohli vydržet a kterým hrozilo, že propadnou mrzoutství, podráždění a poživačnosti jako ona sama. Mimo Evropu budou tyto dělníky provázet na jejich pouti evropské ctnosti; a to, co se v jejich vlasti začalo zvrhávat v nebezpečnou podrážděnost a zločinecké sklony, nabude venku krásné divoké přirozenosti a bude nazváno heroismem. - Tak by se konečně přece zas dostal do staré, nyní přelidněné a ztěžka se v sobě převalující Evropy čistší vzduch! Ať se pak třeba někde nedostává "pracovních sil"! Možná si přitom uvědomíme, že jsme mnoha potřebám uvykli teprve tehdy, když bylo tak snadné je uspokojit, - a leckteré potřebě se zase odnaučíme! Možná si pak dovezeme Číňany: a ti by s sebou přivezli způsob myšlení a života, který je vhodný pro pracovité mravence. Ano, v celku vzato by mohli neklidné a vysilující se Evropě dodat trochu asiatského klidu a rozjímání a - čeho je zřejmě nejvíce zapotřebí - asiatské stálosti v krvi.


"Úřad pro vynálezy je nacpán návrhy na výrobní procesy, které by uspořily práci. Jsou jich tam tisíce." Mustafa Mond udělal marnotratné gesto. "A proč je nerealizujeme? Kvůli dělníkům. Bylo by to prostě kruté navalit na ně břemeno nadměrného volna."


Přelidněnost je podporována, protože přelidněný "překrásný nový svět" vyhovuje všem vládám, které tím mají zajištěn stálý přehršel dělníků do továren a dostatek vojáků do svých armád. A nadbytečný dělník je pro ekonomiku nejlepší dělník, protože neremcá a je rád, že má aspoň nějaké živobytí.


Neustálé bezhlavé vyrábění dalších a dalších dělníků a vojáků a policistů hraje prim za všech dob.

Nechápu ty nákladné a ne příliš bezpečné a pohodlné výpravy našich novodobých euroatlantických cestovatelů proti proudu času do tropických džunglí mezi nedůvěřivé a nevypočitatelné divochy. Proč tak daleko?, ptám se. Když chcete pořádný vzrůšo a setkání s nebezpečnými primitivy bez abstraktního myšlení a s odpornými zlozvyky, stačí jít kousek za roh do první zaplivané putyky nebo se nechat na čas zaměstnat jako dělník v nějaké špinavé fabrice.

Dnes jsem zpovzdálí pozoroval dalekohledem partu lesních dělníků. Od pohledu zpustlí prohulení alkoholici v modrých maoistických mundúrech. Žrouti vepřového. Věrní diváci televize Nova. Pravidelní "čtenáři" deníku Blesk. (To slovo "čtenáři" je ovšem nutno brát s rezervou, protože oni si ten plátek nekupují kvůli čtení - to je pro ně příliš namáhavé - , ale protože je tam mnoho barevných obrázků celebrit a nahotinek. Četbu si tak nanejvýš ukládají za trest. Slyšel jsem jisté rodiče na sousední zahradě: "Tak a za trest přečteš tenhle článek! A celej! Já ti dám!") Škoda těch peněz a té námahy vynaložené na jejich vzdělávání. Jim by úplně stačilo poznat rozdíl mezi hráběmi a vidlemi a umět si koupit v nálevně kořalku. Jenže jim do hlavy vtloukli "vzdělání", a tak mají dojem, že jsou si všichni rovní a že mohou do všeho kafrat.


Celá organizace práce, celý plán výroby je založen na tom, že stroje budou kromě bezvadných výrobků vyrábět také zmetky - proč? Dopředu se s tím automaticky počítá - proč? A považuje se za zcela samozřejmé, že to bude až omylný člověk z masa a kostí, ten nejobyčejnější dělník na nejnižším stupni, kdo teprve bezchybně roztřídí, co stroj vyrobil - proč to tak je? A že tentýž nejposlednější ze všech nádeníků mezi dělníky to rovněž po stroji bezchybně zváží a zabalí a popíše o tom stohy kontrolní dokumentace - proč to tak musí být?

Když trestáte nekvalifikované námezdní dělníky za něco, co nemohou ovlivnit žádným zvýšeným úsilím, nakonec to u nich vyvolá jen apatii a nespokojeného ducha.

Dnes se šetří i na lidské pracovní síle, takže dřívější práci pro tři musí nyní zastat jeden dělník. A dovolenou mu milostivě udělí, až když si za sebe sám najde náhradu nebo až není náhodou co dělat!

Stávkují jen učitelé a lékaři, to jest ti, kteří mají silnou lobby v parlamentu a kteří to ani nepotřebují, protože mají na rozdíl od obyčejných dělníků snadné živobytí. A ani ti nestávkují kvůli lepším pracovním podmínkám, nýbrž za vyšší plat!


Stát vzal lidem přirozené prostředky k samostatné obživě, to jest vlastní půdu, a donutil je tím způsobem, aby se prodávali prací v továrnách, za což dostávají zdaněnou mzdu. Z daní z dělníkovy práce se musejí hradit životní náklady příslušníků šesti nevýrobních skupin státu.
To jsou přibližně:
· státní administrativa
· armáda
· policie
· děti (školství, učitelé aj.)
· důchodci
· státní nadace a důchody (zdravotnictví, veřejná zařízení, kultura apod.)

Dělníkovou prací vytvořená hodnota je rozdělena na sedm částí. Řekněme, že hodnota dělníkovy práce činí 7000 korun. 6000 korun spolkne nevýrobní sféra a o zbytek 1000 korun se musí dělník navíc ještě podělit s podnikem! Takovému vykořisťování nebyli vystaveni ani středověcí sedláci, kteří odváděli feudálnímu pánovi jen "desátku", desetinu úrody!


Poslední dobou pracovních hodin ubylo a mzda vzrostla, ale tento úbytek hodin pracovních a zvýšení mzdy nezlepšily stav dělníků, nemáme-li na zřeteli jejich více přepyšnických návyků: hodinky s řetízkem, hedvábné šátky, tabák, víno, hovězí maso, pivo apod., nýbrž máme-li na zřeteli jejich skutečný blahobyt, tj. jejich zdraví a mravnost a hlavně jejich svobodu.
Zmenšení pracovních hodin jen zvětšuje dobu, kterou tráví po hospodách. Všude, přesto, že ubylo hodin pracovních a zvýšena byla mzda, zhoršuje se, oproti rolnickému životu, zdraví a mizí mravnost, jak nemůže být ani jinak, je-li kdo odtržen od podmínek, jež nejvíce působí na mravnost, z rodinného života a svobodné rolnické práce, zdravé, rozmanité, která má smysl.
Zbědovanost postavení továrního a vůbec městského dělníka netkví v tom, že dlouho pracuje a málo dostává, nýbrž že je zbaven přirozených podmínek životních v přírodě, je zbaven svobody, přinucen k nesvobodné práci, cizí a jednotvárné.
Jaké příčiny vyhnaly tyto lidi ze vsi, kde oni nebo jejich předkové žili, a co je přihnalo a přihání do továren a závodů?
Všichni mudrci a básníci světa vždycky jen v rolnické práci viděli uskutečnění ideálu lidského štěstí. Rolnická práce je vždycky svobodná, tj. dělník podle své vůle střídá práci a odpočinek, ale práce v továrně, třeba by továrna patřila samým dělníkům, vždycky jest nucenou, v závislosti na stroji. Tovární práce je podružná, ale rolnická základní, bez níž by nemohlo být továren.

Tak neb onak dělník vždycky bude v otroctví u těch lidí, kteří rozhodují o daních, půdě a předmětech, jichž nutně potřebuje, aby ukojil své potřeby.

Děje se něco podobného tomu, co dělá vězeňský dozorce, překládaje pouta zajatcova z šíje na ruce, z rukou na nohy, nebo snímaje je, ale upevňuje závory a mříže. Všechno zlepšování stavu dělníků dosud záleželo v tom.

Příčinou ubohého stavu dělníků je otroctví.


Divide et impera, znovu a znovu postavit intelektuála proti dělníkovi, kanalizovat potenciální fašismy rozeštvaného, domořeného davu vždy v pravou chvíli kydnutým heslem, zásadně preferovat mizeru proti člověku čestnému - a máme to v cajku.

Nebyl jsem a nejsem intelektuál, byl jsem vždy a jsem dříve čilejší, teď už jen zedřený dělník.


Ale stejně mi připadá, že ty mnohomluvné Óšóvy rady a návody mohou fungovat nanejvýš tak pár týdnů dovolené, a to ještě jen pro ty, kteří nemají co na práci. Jediné zaměstnání, které v celé knize zmínil, byl úředník v kanceláři. A co obyčejný dělník z fabriky, který si musí na živobytí vydělávat špatně placenou mnohahodinovou každodenní dřinou? Budou platit ona ponaučení o odevzdanosti, o zavrhnutí vší touhy, všeho chtění, všeho jáství, všeho boje i pro obyčejného dělníka? Bude vůbec pro jakéhokoli adepta filosofie platit tvrzení, že "touha po osvobození jsou pouta největší"? To si nemyslím. Óšóva nauka je spíš dělaná na míru leda nějakým pomateným zbohatlíkům ze Západu, kteří nevědí co s penězi a co s volným časem a pro něž je Óšó jen prostředkem k nevšedním exotickým i erotickým prázdninám, k povyražení z nudy, k zažití výstřelků, jimž mohou s dobrým svědomím přezdívat "oduševnělé", "duchovní", "náboženské", "očišťující" a podobně. Mohou být vším, na co si znuděný bohatec vzpomene, jen ne skutečným návodem k žití pro obyčejného dělníka, a už vůbec ne návodem pro začínajícího, neřkuli pokročilého filosofa. Pro toho je tato kniha přímo zhoubná a měl by ji zahodit. Znuděný bohatý Zápaďan odjede domů a okamžitě zapomene. Zůstanou mu jen fotky a vzpomínky na to, jak se vyřádil, vyblbnul a zaprcal si při hromadných orgiích, ale žádného vyššího poznání nedosáhne. Óšó ani v podstatě také žádné poznání neposkytuje; všechno jsou jen trapné žvásty beze smyslu a bez užitku pro praktický život i pro praktickou filosofii. Už jsem to ostatně někde napsal: Filosofie, která nehlásá svobodu a která nevede k osvobození, je špatná filosofie. Óšóva "nauka" svobodu nehlásá a stěží si lze představit, že by se na jejím základě mohl někdo osvobodit. Spíš naopak. Nač to tedy všechno bylo? Teď, Óšó, poraď sám sobě! Nevíš? Řeknu ti to: přece pro kšeft. Tvoje nábožensko-filosoficko-meditační cestovní kancelář přece takto báječně profituje a ty máš z čeho žít. Nemusíš jít po prázdninách makat do špinavé fabriky, abys měl co jíst. Řekni to dělníkovi, k němuž se však nikdy neobracíš čelem, ale podstatně jinou částí těla!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm