Bližního já poblíž nemám rád

10. prosince 2013 v 15:18 | Misantrop

Přirozené právo nás učí, abychom své bližní mordovali.


Lidé, kteří se zabývali štěstím národů, učinili své bližní velmi nešťastnými.
(France: Zločin Silvestra Bonnarda)


Jestliže nás vychovávají tak, že se člověku mezi druhými lidmi, mezi jeho bližními dělá špatně, nemůže to asi být dobrá výchova. Rád by ty druhé miloval. Ale lásce se nedaří v prostředí, kde se člověk dáví nepřekonatelným odporem.


Napadlo mě, abych napsal komedii, která by vylíčila pokrytce a náležitě odhalila všechny ty strojené tváře oněch výstředně poctivých lidí, všechna ta skrytá taškářství oněch falšovatelů zbožnosti, kteří hodlají nachytat svoje bližní na líčenou horlivost a sofistickou křesťanskou lásku.
(Molière: předmluva k Tartuffovi)


Jaký je to vlastně prostor, který odděluje člověka od jeho bližních a činí ho osamělým? Poznal jsem, že ať se naše nohy sebevíc nachodí, dvě duše k sobě o mnoho nepřiblíží.


Můj pád se mi zdál přirozený, jako návrat do starých časů, než jsem udělal ten objev. Vždyť jsem nakonec stejný jako mí bližní, říkal jsem si, a musel jsem se usmívat, když jsem se porovnával s jinými lidmi, když jsem svou činorodou dobrou vůli porovnával s jejich nedbalou, lenivou krutostí. A najednou ze mne byl mrzký štvanec uprostřed lidstva, pronásledovaný, bez domova, známý vrah, zralý pro šibenici.


Jaká to polovičatost celá tahle morálka!... Buď já, - nebo bližní! Buď mám hledět na sebe, - nebo nutně musím ihned jako obětní beránek pro blaho jiných se nechat zaříznout!
(Klíma: Bílá svině)


Vegan, tím, že nejí maso, přestává být v podstatě typickým člověkem a tudíž není již více člověkem, nýbrž od člověka zcela odlišným živočišným druhem. Neboť ti řezníci, vivisektoři a jejich pomocníci, konzumenti a podporovatelé nemohou být v zásadě veganovi bližní, a proto také nejsou. Člověk není něco, co by se dalo označit jako můj vlastní druh.


"Cokoliv uděláme zvířatům, uděláme pak sami sobě." Jako kdyby člověk musel nejprve poznat a zažít na vlastní kůži okovanou patu lidstva, aby se naučil ctít zvířata jako své bližní. Možná je těch vražedných mezilidských střetů na světě ještě příliš málo. Určitě.


Když uvažuji o první a nejprostší činnosti lidské duše, myslím, že tu pozoruji dvě zásady, starší než rozum: jedna nás nutí zajímat se o svůj blahobyt a své zachování, druhá nám vnuká přirozený odpor, když vidíme hynout nebo trpět kteroukoliv citlivou bytost, především své bližní.


Nechtěl bych být, coby bližní, předmětem lásky člověka, který mě má milovat jako sebe samého. Tak špatné zacházení si opravdu nezasloužím.


Boha není zapotřebí k tomu, aby stvořil vinu a trest. Na to stačí naši bližní za pomoci nás samých.


Bližního já poblíž nemám rád:
výš a dál ho třeba odehnat!


Po celý život jsem vídal lidi s úzkými rameny, nevyjímaje ani jednoho, konat četné pošetilé skutky, ohlupovat své bližní a všemi prostředky kazit duše.


Tzv. "lhostejnost k osudu bližního", jež je trnem v oku všem otrokům, je právě se probouzejícím pudem ke svobodě. Kdo se o sebe neumí postarat, o toho se nestarejme. Kdo si sám nedovede pomoct, tomu není pomoci.


Každý raději má sebe než své bližní.


Žádná tzv. "křesťanská láska k bližnímu svému"! Ne, nic takového! Tu nám cynicky otloukají o hlavu až teď, kdy jsou si jisti svým vítězstvím, a také aby nás nenapadlo udělat jim někdy to samé, co oni nám udělali; ale kdysi nám tu svoji "lásku" otloukaly křesťanské soldatesky o hlavu do slova a do písmene - přímo do "Písma"!


Vše, co mě obklopuje, je pro mne napříště cizí. Nemám již na tomto světě bližní, sobě podobné ani bratry.


Mezi lidmi je to hrozné. Neustále jste vystaveni jejich snaze podrobit vás jejich vůli, a to buď silou, nebo citovým vydíráním. Od křesťanských dob se těmhle hrůzám říká obracení na pravou víru a jsou pokládány za ctnost, za nejvyšší dobro, prokazované z lásky k bližnímu, která se projevuje mentorováním a jinou péčí.


Noční milosrdný déšť krev vůbec nesmyl a navíc jsem objevil - znovu po čichu! - o kousek dál v borůvčí pod stromy vyvržené vnitřnosti, odporně zapáchající! Odvracím se v hnusu. Je mi na zvracení. Dobrou chuť, hovada! A ať vám chutná! Tohle opravdu nejsou moji bližní; ani ti, co tu spáchali tenhle odporný zločin, ani ti, kteří ukořistěnou mrtvolu budou žrát na nějakém mysliveckém bále. Spíš se identifikuji se srnami a stejně jako ony si dávám na lidáky pozor a utíkám před nimi - zvláště před myslivci! Pokaždé si zkontroluji, jestli nedřepí na posedu nějaký bouchal. Misantrop nikdy neví, co je napadne. Nevěřím jim. Věřím, že by po mně klidně střelili.


Vaše láska k bližnímu je vaše špatná láska k vám samým. Radím vám lásku k bližnímu? Raději ještě k útěku před bližním a k lásce k dálnému, k nejvzdálenějšímu! Raději bych, abyste nesnesli společnosti všelijakých bližních a jejich sousedů; pak by vám nezbylo, než abyste si sami ze sebe stvořili svého přítele a jeho překypující srdce. Jeden chodí k bližnímu, že sám sebe hledá, a druhý, že by sám sebe rád ztratil.


Přikázáno: milovati bližního jako sebe sama; co když ale sám sebe nemiluješ?
(Ludmila Macešková)


Muset ustavičně hledět na svoje bližní, jako by nejen byli zbaveni všeho rozumu a vysvléknuti z podstaty, hůř, jako by si oné podstaty co nejrychleji býti zbaveni přáli!


Volný čas. Co s ním? Jak ho využít? Věnovat jej pomoci bližnímu? Bližní, když o tom tak přemýšlíte, vás příliš nezajímá.


Ten škaredý pohled, tu zachmuřenou tvář mi do obličeje vnáší vědomí, že existují na světě lidé, kteří s víceméně klidným svědomím nenamíří na srnu dalekohled, nýbrž hledí pušky, a sprostě zmáčknou kohoutek. Nedělají to z hladu; žádná pozemská bída je k tomuto nejpodlejšímu ze všech zločinů nenutí. Je to však jejich nenapravitelně zvrácená přirozenost. Tohle opravdu nejsou mí bližní! A ani Já nebudu mít soucit, až přijde můj čas pomsty!


Umění styku s lidmi spočívá bytostně na obratnosti (jež předpokládá dlouhý cvik), s níž přijmeme a pozřeme jídlo tam, kde nedůvěřujeme kuchyni. Přicházíme-li ke stolu s hladem jako vlk, jde všechno snadno ("nejhorší společnost tě nechá pocítit" - jak praví Mefistofeles); ale člověk tento hlad nemá, zrovna když ho potřebuje! Ach, jak těžké je strávit své bližní! První zásada: povzbudit svou odvahu jako při neštěstí, statečně se chopit díla, sám sebe přitom obdivovat, zatnout zuby a překonat svůj odpor, spolknout svou ošklivost. Druhá zásada: svého bližního "vylepšit", například chválou, takže se z něj začnou řinout krůpěje štěstí nad sebou samým; nebo uchopit cípek jeho dobrých či "zajímavých" vlastností a zatáhnout, až je venku celá ctnost a člověk může bližního zahalit do jejích záhybů. Třetí zásada: sebehypnóza. Objekt styku fixovat jako skleněný knoflík, dokud nepřestaneme pociťovat rozkoš i nechuť a nepozorovaně neusneme, neztuhneme, nezaujmeme pevné držení: osvědčený domácí prostředek z manželství a přátelství, bohatě vyzkoušený, pro svou nepostradatelnost vychvalovaný, ale vědecky ještě neformulovaný. Jeho lidové označení je - trpělivost.


Pravil jistý mudrc, že jest všechno marné na tomto světě, ale jen pro marnost a zlobu naši; že bychom si mohli zřídit jako ráj toto obydlí své, ale jeden druhému postaví se v cestu a seje křivdu na pole bližního; že na žádného nelze se spoléhat.


Každý člověk, který si chce uchovat bezúhonné myšlení, nezávislý úsudek a vidět život, lidstvo a svět jako svobodný pozorovatel, povznesený nad každý předsudek, nad každou předpojatou víru a nad každé náboženství, musí se naprosto vyhýbat tomu, čemu se říká společenské styky, protože všeobecná hloupost je tak nakažlivá, že se nebude moci se svými bližními stýkat, vidět je a poslouchat, aniž se proti své vůli dá strhnout jejich přesvědčením, myšlenkami a morálkou hlupáků.


Milovat své bližní by nebylo tak obtížné - jen kdyby nebyli tak blízko.
(Norman Mailer)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm