Hlad ke zlému radí

30. prosince 2013 v 15:21 | Misantrop

MALESUADA FAMES
(Vergilius, Aeneis 6,276)
Hlad ke zlému radí
Srov.: Hlad (stejně dobře jako nuda) může hnát lidi k největším bezuzdnostem: lid potřebuje panem et circenses (A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa sv. I.); Hlad je špatný rádce.


Měli jenom hlad.
Každý sytil v úkrytu
hltavě hlad.
Hlad zuřil všude.
Hubení zhltli hubené, i psi
napadli pány,
hlad je skosil.
Dav hladem zvolna slábl, umíral -
nevěda až do poslední chvíle,
na čí to tvář tak ďábelsky psal hlad.
(Byron: Tma)


Zatím je vše bez ceny, a tak nezbývá než čekat a pozorovat tok času a řek, zda již neodnášejí mrtvoly mých nepřátel. Pak se probudím ze zimního spánku a budu mít hlad jako medvěd. Potom teprve mi bude chutnat.


DON JUAN: Ať žije ten, kdo věčně usiluje, kdo umí věčně hladovět!
LEPORELLO: Ó díky! - To asi kvůli vašim zásadám mám pořád hlad.
(Grabbe: Don Juan a Faust)


Kdy je nejpříhodnější doba k jídlu? Když mám na něco chuť? Když mám hlad? Nebo dokonce když jsem se před hodinou dosyta najedl? Ne! Jíst se musí teprve tehdy, když cítím, že bych pro sousto někoho zabil!


Jelikož jsem se denně budil již před pátou hodinou, zvykl jsem si na hry myšek, které dováděly v mé místnůstce. Vždy jsem jim na podlahu položil kousek chleba nebo chlebové kůrky a pak jsem sledoval, jak se ty žertovné myšky prohánějí kvůli těmto pár dobrotám. Zažil jsem v životě již dost bídy, takže jsem si dobře dokázal představit hlad, a s tím i radost těchto malých tvorů.


Máte snad hlad? Těch kořínků, co v zemi, každých pár kroků je tu vývařisko, těch bukvic všude, šípků jeden šarlat, každičký keř jak stůl vám uchystala Příroda, štědrá hostitelka.
(Shakespeare: Timon Athénský)


Ale jděte!, říkají technofilové. Věda to všechno spraví! Přemůžeme hladomor, zrušíme psychické utrpení, učiníme všechny zdravými a šťastnými! Ano, ovšem. Totéž říkali před 200 lety. Průmyslová revoluce měla rušit bídu, učinit každého šťastným atd. Skutečný výsledek byl poněkud jiný. Je tedy velice pravděpodobné, že ve svém pokusu zrušit hlad a nemoci, vyprodukovat poslušné, šťastné lidi a tak dále, stvoří technofilové společenské systémy se strašlivými problémy, ještě strašlivějšími, než jsou ty současné. Vědci se například vychloubají, že zruší hladomor vytvořením nových, geneticky vyrobených jedlých rostlin. Ale to umožní, aby lidská populace neomezeně expandovala, a je známo, že přelidnění vede ke zvyšování stresu a agresivity.


BAJKA O TOM, JAK SE Z JAGUÁRA STAL ZABIJÁK. Jaguár měl hlad, už několik dní chodil po džungli, ale všechny plody byly snědené. Všude už bylo příliš mnoho zvířat, která se živila stejnou potravou, a tak všude přicházel pozdě. Když už šilhal hlady, uviděl náhle na druhém břehu řeky velkou pěkně vytvarovanou zralou dýni. Dychtivě se vrhl do vody, aby přeplaval řeku a dostal se tak k vytoužené potravě. Právě měl za sebou polovinu vzdálenosti, která ho dělila od potravy, když vtom uviděl opici, která jí jeho dýni. Když doplaval na břeh, opice už si jenom hladila plné břicho a labužnicky pomlaskávala jazykem, jakoby na posměch pozdě příchozímu. Jaguárovi vyšlehly z očí blesky zuřivosti. Zařval na opici: "Ty jsi snědla moje ovoce a já teď sežeru tebe místo něj!" Od té doby se stal jaguár zabijákem, šelmou. Šelmy - potomci pozdě příchozích.


Král Šibi: Bohové Indra a Agni zkoušejí královu šlechetnost tak, že se promění v luňáka a holubici a snesou se do jeho zahrady. Holubice hledá u krále ochranu před luňákem, avšak luňák rozumnými důvody králi vysvětluje, že musí on a jeho rodina něco jíst, jinak zahynou hlady a že nemá smysl chránit jeden život, aby jich kvůli němu zemřelo několik. Král tedy nabídne luňákovi v náhradu za holubici kus masa vyříznutého z vlastního stehna o stejné váze, jakou má holubice. To však nestačí, neboť po každém zvážení holubice ještě více ztěžkne. Král odřezává z vlastního těla další kusy masa a přikládá je na váhu. Stále to není dost. Nakonec si šlechetný král stoupne na váhu celý. Bohové Indra a Agni se dávají poznat a za to, že se chtěl šlechetný král dát ze soucitu, vracejí mu tělo neporušené a odměňují ho nadlidskostí.


Houbaři: Podivná individua se žlutými nákupními taškami z Hypernovy. Vlezou všude, každou houštinu prošmejdí. Člověk šmejdivý. Šmejdil. Zkráceně šmejd. Ještě že tak dupají a řvou. Stačím se tak vždycky schovat a zpovzdálí je pozorovat. Vyrvou houbu ze země, očuchají ji, ušklíbnou se - a zahodí. Pořádají úplné nájezdy ti škůdci lesa nejhorší; horší než stěhovavé kobylky. Ti jsou z těch hub dočista nemocní, pominutí, šílení, "na palici"! To snad není pravda, co dělají! To není normální! To mají takový hlad, že vyplení celý les? Hlad nemají, leč nenasytní jsou až běda.


"Nelačnět, nežíznit, nemrznout." Abys utišil hlad a žízeň, nemusíš sedět na prahu zpupných lidí, nemusíš snášet zamračené obočí ani ponižovat své lidství. Pachtíme se jen za zbytečnostmi. To, co je nezbytné, je na dosah ruky.
(Seneca: O krátkosti života)


Nejnovější kniha Garretta Hardina říká, že krmení hladovějících lidí pouze vytváří další hladovějící lidi.


Ukájení hladu po zabíjení, krvi, masu
Po celém světě se nese pláč a křik
Ale žádné vyslyšení mého hlasu
Žij a nechej druhé žít!


Kdysi prováděli na břehu Gangy hladovou askezi zároveň dva muži, jeden bráhman a jeden čandála. Bráhmana trýznil hlad, a když viděl, jak kolem jdou nějací rybáři s rybami a pojídají je, pomyslil si ten hlupák: "Ach, jak jsou zde na světě šťastni ti rybáři, synové služek, že mohou každý den pojídat čerstvé ryby, jak se jim zlíbí!" Ten druhý, čandála, však uvažoval při pohledu na rybáře takto: "Hanba těm pojídačům syrového masa a ničitelům životů! Proč tu mám tak sedět a dívat se na jejich tváře?" I zavřel oči a zůstal zabrán do vlastního nitra.
Časem oba hladem zemřeli, bráhmana sežrali psi a čandála shnil ve vodě Gangy. Bráhman, který se neuměl ovládat, se narodil v rybářské rodině, ale dík svatosti onoho poutního místa se pamatoval na své dřívější zrození; a čandála, který byl vytrvalý a dovedl se ovládat, se narodil v královském paláci na onom břehu Gangy a rovněž se rozpomněl na svůj předchozí život. A z těch dvou, kteří si pamatovali na svůj někdejší původ, se jeden jako rybář trápil a druhý byl jako král šťasten. Takové jsou kořeny stromu spravedlnosti. Každý, ať už má nečistou mysl, či ať ji má čistou, požívá plody podle toho.


Hlad bílého muže pohltí zemi a nezanechá nic než poušť.


Kdyby to záviselo na mé vůli, chtěl bych být radši syn žraločí samice, jejíž hlad je přítelem bouří, a tygra, jehož krutost je známa: nebyl bych tak zlý.


Zvířata zabíjejí z nutnosti, nebo aby zahnala hlad. To člověk vede proti zvířatům, ba proti veškeré přírodě, vyhlazovací a otrokářskou válku, jež nezná slitování!


ERYSICHTHÓN
Chuť k jídlu v něm divoce plane,
ovládá lačný hltan a útroby, hořící hladem.
Všecko, co chová vzduch, co rodí země i moře,
chtěl by již mít a na hlad si naříká za plným stolem,
za jídla jídla si žádá.


Vyhladovělý a nemocný člověk ve snaze zachovat aspoň život, zachránit své děti, instinktivně, hnán už jenom pudem, vztáhne ruku na cokoli, čím se dá aspoň zahnat hlad, čím se může trochu zahřát, a likviduje, co mu přijde pod ruku, aniž pomyslí na budoucnost...
(Čechov: Strýček Váňa)


Veřejná lidskost bývá nelítostná k jednotlivcům. Když je koráb postižen dlouho trvajícím bezvětřím, když hlad svým pánovitým hlasem velí vytáhnout los nešťastné oběti, která se má soudruhům stát potravou, podřežou ji bez výčitek svědomí; a tento koráb je symbolem každého národa. Vše se stává zákonným, ba i ctnostným pro blaho obecné.
(Helvétius: O duchu)


Aby ukojili svůj hlad,
Nemají dosti plodů, které jim Bůh v ruce klad',
Příroda se chvěje nad zločinem proti Bohu,
Žádají jinou v krvi potravu.
(Alphonse de Lamartine)


Když máte hlad, vidíte, jak lidé různě reagují. Jeden naříká, druhý zase mluví o jídle a ti nejlepší prostě mlčí. Hlad buď vydržím, nebo ne. Všechny komentáře jsou zbytečné.
(Miroslav Dolejší)


Člověk: "Mám hlad, že bych snědl koně!"
Opičí císařovna (zhrozí se nad těmi slovy): "Koně...!?"
Caesar: "Lidé jedli dřív všelicos, vzpomínáš? Mrtvé koně, mrtvé ryby, mrtvý dobytek, mrtvá kuřata..."


Uviděla jsem propast v Člověku, hlubokou jako hlad, který on nikdy nenasytí. Proto je smutný a proto stále něco chce. On půjde a stále bude brát a brát, až do dne, kdy Svět řekne: "Já už nejsem a nemám, co bych dal."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm