Jací jsou lidi?

13. prosince 2013 v 16:18 | Misantrop

DÍTĚ: "Jací jsou tedy lidi?"
SVĚT: "Lidi jsou psychopati, nebezpeční svému okolí - ostatním lidem, zvířatům, přírodě. Jednou poznáš, jak zničili Zemi, jak udělali stoky z průzračných řek a jak otrávili vzduch. Jídlo, které Země plodí, voda, která se nedá pít, vzduch, který se těžko dýchá - to všechno si lidi masochisticky zničili, to všechno způsobuje většinu jejich nemocí."
DÍTĚ: "Lidi jsou tedy masochisti?"
SVĚT: "Spíš sadomasochisti. Zemi sice masochisticky ničí, ale proto, aby měli velké zisky a bohatství (to jest to, co sami nespotřebují), jež potom využívají na vydobytí si moci k sadistickému ovládání jiných lidí."


Lidi jsou zlí, prchněme před nimi.
(France: Perleťová schránka)


Lidé jsou svázáni právě tím jediným, co by je mohlo osvobodit! Ano, sami sebou.


Lidé jsou příhodně srovnáváni s rakovinou či virem. Ale nám se zdá, že je mnohem užitečnější dívat se na Lidi jako na nějaký cizí, nepřátelský a mimozemský pronárod (pročež užíváme velkého písmene L). Lidé se vyvinuli na Zemi, ale odcizili se jí. Svého odcizení jsou si vědomi, dělajíce dělící čáru mezi Lidmi a přírodou, a jsou na to dokonce pyšní.
Stejně jako mimozemský druh vetřelců ze science fiction, vlastní i Lidé dokonalejší technologie (dokonalejší, to jest v tomto případě takové, proti nimž nemá Gáia obrany).
Rozmnožovat se chtějí všechny druhy, ale zatímco každý jiný druh zastaví své množení, když překročí únosnou kapacitu svého ekosystému, Lidé využívají technologie k tomu, aby únosnou kapacitu planety zvýšili pro svůj vlastní druh (a pro několik jiných, které vykořisťují) na ještě vyšší úroveň spotřeby. Jsou dokonce s to odvracet všechny nakažlivé choroby, jež udržují populace ostatních druhů v snesitelném množství.


Ty si myslíš, že lidi jsou takový, jaký se chtějí zdát, myslíš si, že svět je vopravdu spravedlivej a počestnej, jak tě to učili ve škole a na universitě; ale to není pravda. Je to všecko předstírání, který má jedinej cíl: zabránit, aby se ti zbabělí a zotročený lidi nebouřili.
(G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové)


Všude po celém světě žije tolik lidí a všichni jsou stejní. Žádná individualita. Všichni jsou nezáživní a nudní jako text euroústavy. Všichni jsou směšní a trapní jako bělošský rap. Kdekoliv se objeví, tam zkazí vše dobré - jako Jitka Molavcová ve Formanově Amadeovi. Všichni jsou stejně poživační, stejně omezení, psychicky narušení a stejně zločinní, povrchní, podlí, zákeřní, prolhaní, škodliví a otravní jako ostatní lidé. Spletete si jednoho s druhým. Kdo by jich litoval? Jsou hloupí a ničemu nerozumějí. Nic nechápou, i když se jim to stokrát opakuje. Za méně než jednu pikosekundu už se zase vracejí ke svým starým odpornostem. Říšský ministr propagandy Goebbels, s tím svým "stokrát opakovaná lež se stává pravdou", byl ještě optimista, naivní hlupák a snílek! - Zdání pokládají za skutečnost a skutečnost za pouhý přelud. Vše, co se nehýbá nebo co se hýbe oproti nim příliš pomalu, než aby to mohli zaznamenat za jediný lidský život, považují za neživé.


Lidi svobodu ani nesnesou - jsou pak bezradní a jsou vděční každému tyranovi, který je jí zbaví. Sedni si povýšenecky na trůn a klidně dělej kolem sebe bordel, jsou-li nablízku lidi - co na tom, oni rádi uklízí! Do role tyrana mi vlastně chybí chuť snášet otravnou a poskvrňující přítomnost lidí. Obrázek pouliční lůzy, jež se rve o zboží, dávané zadarmo - to je obrázek chování svobodných lidí.


Lidi jsou vždycky pohotoví někoho sprdnout za věci, které sami dělají, za to, co sami jsou. Lidi byli zlí a z huby jim lezly samý sračky. Zasraný vrazi, zvířata, polykači špíny. Jeho trápení bylo dlouhé a dobře zmapované. Jeho životem prošlo hodně lidí.


Perspektiva, že utečeme lidem své generace, je dalším cílem profesora Antella. Často říkával, že ho unavují...
Je jisté, že vědec Antelle, aniž byl misantrop, se o lidi příliš nestaral. Často prohlašoval, že od nich nic velkého nečeká.
"Soror je tedy obydlena lidskými tvory," zabručel profesor Antelle.
V hlase měl záchvěv nevole.


Jelikož se lidé nemohou povznést na vyšší úroveň, nezbývá jim nic jiného, než stáhnout všechny ostatní dolů na úroveň svou.


Já a lidé jsou dva zcela odlišní tvorové. Už jsem se nenutil do žádné křečovité družby. Začal jsem je pozorovat a zkoumat jako vivisektor své bílé myšky.
Lidé nemají žádné emoce, pouze reagují na podněty, jejich umrněné citečky nejsou nic jiného než hormonální reakcí na vnější stimuly. Často se hovoří o hranicích lidských možností. Je jich mnoho a jsou úzké a omezené!


Jací jsou to oslové, jací blbci! Srovnával se s těmi lidmi a v jejich hlouposti nalézal úlevu pro svou poraněnou pýchu.


Jevsej se jich stranil a žil samotářsky, vždycky někde ve stínu, v koutě nebo nějakém jiném úkrytu, odkud nehybnýma okrouhlýma očima pozoroval lidi, sám nepozorován.
Hlučný hovor Jevseje děsil; před podrážděnými lidmi a křiky utíkal a zalézal někam do úkrytu, protože jednou na trhu viděl, jak mužici nejprve jen hlasitě mluvili, ale pak se dali do křiku, začali jeden do druhého strkat, až nakonec kdosi popadl hůl, rozmáchl se a udeřil.
"A k čemu jsou lidi?"


Je to směšné, ano, směšné, jak jsou lidičkové naivní, jak dovedou celý život promrhat zabýváním se úplně nesmyslnými záležitostmi, umělými problémy, a jak se dovedou celou svou bytostí upnout k naprosto šíleným věcem, úplným hloupostem a zbloudit v labyrintu pověr.


Pomalu přestávám doufat, že zásluhou lidí se na světě zrodí ještě něco zcela prostého a poctivého.


Jestli tímhle psaním pomůžeš lidem? Na lidi se vyser, jim nepomůžeš. Jen sobě, trochu.


Existují lidé, ba opravdu mnoho lidí, kteří jsou necitliví vůči hluku. Právě tito lidé jsou však necitliví i vůči důvodům, myšlenkám, básním a uměleckým dílům, vůči duchovním dojmům jakéhokoli druhu, což spočívá v tuhé, strnulé textuře jejich mozkové hmoty.


Bez nich, bez lidí, by byl mnohý můj světabol vymýcen spolu s nimi. Ach, je to tak krásné smět zase patřit do tohoto krásného světa, daleko od lidí!


Lidi budou pořád stejně krutí (od toho to jsou lidi), i kdyby to měli zakázané zákonem hypotetické většiny veganů. Neboť to všechno jsou jen oživené automaty bez vůle a rozumu, jejichž hybnou silou je jen pud, u lidí navíc pud zvrhlý v bezkonkurenční druh sentimentálního sadismu. Lidi jsou opravdu výjimeční hnusáci!


A tenkrát vznikla ve mně nenávist k lidem a opovržení jimi. Neboť co znamenají všechny ty praktické, prašivé snahy lidí, jejich průmysl, blahobyt, štěstí, proti minutě, kterou jsem prožil v ráji svém.
(Klíma: V zasněném údolí)


Jsem jako Jean-Jacques - chudák. Jenomže on pořád věřil v lidskou dobrotu, ležící ladem kdesi na dně černých lidských duší, a proto svými vyhnanstvími tak trpěl, kdežto Já už vím, co jsou lidi zač, a proto mě od nich nemůže nic překvapit, nic šokovat. Zlé jazyky tvrdí, že Jean-Jacques trpěl k stáru stihomamem, čímž se vysvětluje zatrpklost jeho posledních spisů. Směšné tvrzení. To může tvrdit jen někdo, kdo nikdy nemusel před lidáky prchat, kdo nepotřebuje k životu samotu, to jest svobodu, to znamená ten, kdo se s lidmi ve všem podstatném a nejobecnějším shodne, to jest ten, kdo je stejný hajzl jako všichni lidi. Já se s nimi neshodnu v ničem.


Člověka, lidi, celé lidstvo lze jen nenávidět, nikoli milovat a podporovat v růstu!


Mluví, pořád se hemží a smějí se, třeba věcem, které mně vůbec k smíchu nejsou. Hovoří spolu, jen aby mluvili, a vůbec jim to nepřipadá divné.
Chovám se k lidem přezíravě, snad je to uráží, ale já jimi nepohrdám, ne... Já nenávidím lidi... Víte, zajímalo by mě, jaký asi bude můj vztah k nim později. Chtěla bych, aby pro mne lidi nebyli, aby mi byla lhostejná jejich slova, jejich úsměvy, jejich pohledy, jejich řeči. To bych si přála. Samotě dávám přednost před jejich společností, cítím nevyslovitelný odpor k většímu houfu lidí. Jsou vždycky ochotni někoho odsoudit. Zmrzačili mou duši. A proto je nenávidím.


Lidé vlastně vůbec nemyslí: pouze si myslí, že myslí. S ohledem na daný stav věcí myslet nemohou. Necelé dvě lidské bytosti z deseti tisíc mají něco, čím by se dalo myslet.


Mauglí lidi nenáviděl. Hnusila se mu jejich řeč, surovost i zbabělost.
"Jsou to lenoši, hlupáci, surovci. Hrají si s ústy a slabší druhy nezabíjejí pro potravu, ale pro zábavu. Když se nasytí, vlastní plémě vrhají do Rudého květu. Sám jsem to viděl. Nemají tady co pohledávat. Nenávidím je."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm