Když přichází bouře (1/2)

24. prosince 2013 v 14:58 | Misantrop

Když přichází bouře, stromy tancují - tancuj také.


Jsem potulný pták, pravý romantický "Wandervogel", jenž jen roztáhne svá křídla a letí si volně za hlasem svého neklidného srdce, nehledě na bouře a zvraty humánního světa, jenž je mi cizí a z duše protivný.


Věda se podobá prudké bouři, která letí bez počátku a cíle, všechno ohýbá, rozhýbává, strhává s sebou; umění pak pokojnému slunečnímu svitu, který protíná cestu této bouře, od ní zcela nepohnut.


Snad odešel Euander ze své vlasti dobrovolně, snad byl vyhnán - kdožví. Ale při loučení se starým domovem hořce plakal, a tu ho jeho matka Carmenta takto utěšovala: "Nermuť se, milý synu, a neprolévej dále slzy. Svůj osud musí každý snášet trpělivě. Hlavní věc, že jsi čestný a bez viny a že naše bloudění není trest za nějaké provinění. I jiní rekové zakusili veliké strasti, vzpomeň si jen na nešťastného Kadma. Bouře přejde a jednou zasvitne slunce i tobě."


Bouřky útočí na někoho silnějšího, než jsou samy. Co to Stvořiteli vyneslo strašit mě, jako bych byl dítě, bouří a blesky? Vždyť stejně trvám na svém rozhodnutí psát.


Z životní bouře jsem si odnesl jen několik myšlenek, cit žádný. Už dávno nežiji srdcem, ale hlavou. Promýšlím a rozebírám své vlastní vášně a city s přísnou zvědavostí, ale bez účasti. Ve mně jsou dva lidé. Jeden v plném smyslu slova žije, druhý přemýšlí a soudí ho.


Bouře bude zuřit, až všechny květy kultury budou zašlapány a všechno lidské bude v obrovském chaosu srovnáno se zemí.


Bouře jsou mým nebezpečím: budu mít svou bouři, která mě zahubí, jako zahubila Olivera Cromwella jeho bouře? Nebo uhasnu jako světlo, které nesfoukne až vítr, nýbrž které je sebou samým unaveno a přesyceno - vyhaslé světlo? Nebo konečně: sfouknu sám sebe, abych nevyhasl?


Tím, že příroda zachází s jednotlivcem brutálně a okamžitě ho povolává k sobě zpět, pokud tento nestačí na bouře života, udržuje mocně rasu a druh a dokonce stupňuje jejich sílu až k nejvyšším výkonům.


Můj hněv proti nim plane! Jak dlouho ještě? Bez trestu nezůstanou. Zaseli vítr, sklidí bouři.
(Bible: Ozeáš)


Věz, že žádnému mistru já nejsem přísahou vázán,
kamkoli strhne mě bouře, jak host se tam unášet dávám.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm