O různých zvucích

14. prosince 2013 v 15:11 | Misantrop

Zejména vepř v pravém slova smyslu hltá hudební zvuky, jiskří očima, hrabe nohama, zkrátka vepř je pravý hudební nadšenec.
Ale u slonů naproti tomu měly zvuky z gramofonu neobyčejný účinek. Počali zvedat choboty i uši do taktu a konečně jeden zvědavý mladý slon vstrčil chobot do hlásné trouby gramofonu, aby vyzkoumal, kdo to tam vlastně zpívá.
Hnědý medvěd při hudbě bručí, zda přátelsky a nadšeně, či zlostně, nelze rozeznat. Ubohý medvěd! Nikdy se při tom netočí a netančí, neboť tomu naučila jej jedině ukrutnost lidská, vymýšlející si rozžhavený plech, a nikoliv snad zvuky houslí.


Dejme tomu, že by bylo nezbytné koně neustále zvukem upomínat na přítomnost biče. I k tomu by však stačily stokrát slabší zvuky, jelikož je známo, že zvířata si všímají i těch nejtišších, ba sotva znatelných náznaků, slyšitelných jako viditelných.


Kdo dí, že člověk dřívějších dob
byl hloupý a nemoudrý, nechybí nic!
On vynašel písně, jež k hodům by pěl
a k veselí, k tancům v slavnostní čas
a blažil tak zvuky své pozemské dny;
ale hudbou a písněmi v průvodu strun
moci ukájet bolesti trudů a běd,
to nenašel nikdo, ač smrti to zdroj
i hrůzy, jež vyvrací nejeden rod!


Dokud bylo ticho, Orfeova lyra vítězila nad všemi zbraněmi. Ale vtom se strhl hrozný lomoz, křik a divoký jásot, výskání, pískání na píšťalu a hřmot kovových bubínků. Ten rámus přehlušil zvuky Orfeovy lyry. A teprve tehdy se kameny zbarvily krví božského pěvce, když už nebylo slyšet ani jeho struny, ani jeho hlas.


Říká se, že při spánku se mozek brání okolnímu světu a že je mnohem méně citlivý na zvuky a na světlo. Naproti tomu se zdá, že je zevnitř bombardován opravdovou bouří snu, který doráží ve vlnách.


Marně se snaží vzdorovitý zpěvák zazpívat sloku milou srdci - běda, jeho sluch se nepozorovaně kazí zvuky, jež se vůkol rozléhají, a pak nepozorovaně, mimovolně, jde hlas za pokyny sluchu.


Nechoval jsem si ani psa či kočku, ani krávu či vepříka, ani slepice, takže byste u mne domácí zvuky podle všeho postrádali; ani zvuk máselnice, kolovratu, ba ani bublání kotlíku či syčení samovaru, ani povykování dětí by vás u mne nepotěšilo.


Borovice a duby podkroví mají ve vrcholcích stromů. Politikou se nezabývají. Neozývaly se tam zvuky žádné práce. Nevšiml jsem si, že by tkali nebo předli. Přesto, když se utišil vítr a nebylo už nic slyšet, jsem zaznamenal ten nejjemnější líbezný, hudbou znějící hukot, jaký si jen lze představit - jako v květnu od vzdáleného úlu -, a který byl snad zvukem jejich myšlení.
(Thoreau: Chůze)


Amfíón jen zahrál na svou lyru a těmi líbeznými zvuky okouzlil i neživé balvany.


Chci odejít pryč a neslyšet žádné lidské zvuky ani stroje.


Tu jsou mé dvě nejstarší vzpomínky na Beethovenovu hudbu, na první setkání s ním:
Pastorální symfonie v katedrále za jasného srpnového odpoledne. Ptačí pípání zvenčí se mísilo s ptačími zvuky v orchestru. Předtím jsem neznal z této hudby nic. A po chvilce jsem si už ani nemyslil, že je to hudba. Zdálo se mi, že vstoupilo plné, celičké léto. Zmalátněl jsem ve znělém snu přírody, zalité sluncem...
(Rolland: Díkuvzdání Beethovenovi)


První lyra na světě byla hotova. Čarovné zvuky jejích strun doprovázel mladistvý bůh lahodným hlasem a nadšeně zpíval o svém vlastním zrození.


Mám ale výborný sluch. Viděli jste film Vlk s Jackem Nicholsonem v hlavní roli? Mne sice žádný vlk nepokousal, ale smysly mám také tak neobyčejně ostré a slyším i takové zvuky, které lidi už, nebo ještě, nevnímají!


Zaposlouchej se do zvuků ticha lesní samoty a jsi-li dost vnímavý ke krásám světa, jeho ohyzdnosti ti nebudou ničím.


Jedli téměř za naprostého ticha. Řehořovi bylo divné, že mezi všemi rozličnými zvuky při jídle každou chvíli zaslechl jejich žvýkající zuby, jako by se tím mělo Řehořovi naznačit, že k jídlu jsou potřeba zuby a že ani sebekrásnější bezzubé čelisti nejsou k ničemu. Právě toho večera - Řehoř si nevzpomínal, že by byl za celou tu dobu slyšel jejich zvuky - zazněly z kuchyně housle.


Když jsem sám a hudební žilky se ve mně rozechvějí, pestré, spletité zvuky utvářejí se v akordy a nakonec z toho povstane melodie, která jako idea zjevuje celou mou bytost.


Každá připomínka minulého smutku nebo radosti bolestně zasáhne mou duši a vyloudí z ní vždycky tytéž zvuky... Jsem hloupě stvořen, na nic nezapomenu... na nic!


Navenek jsem nikdy nedal nic najevo. Proto jsem působil normálně, třebaže mysl byla ochořelá. Někdy vycházely z našeho bytu takové úděsné démonické zvuky, že se sousedé bezděky křižovali, procházejíce po společné chodbě kolem mých dveří.


Proti tomu nic nenadělám. Jednou se budu muset zavřít do zvukotěsné komory a pouštět si tam umělé zvuky přírody z kvadrofonních reproduktorů. Jinak to nevidím, bude-li to takhle pokračovat.


Nemylme se! Goethe nenáviděl jen hluk. Plnost krásného čistého zvuku ho okouzlovala. Sám nebyl z těch, kdo mluví v přítmí. Měl krásný silný bas a pociťoval radost z jeho poslechu.
(Rolland: Goethe hudebník)


Jak je to líbezné, že jsou na světě zvuky a slova: zda zvuky a slova nejsou duhami a klamnými mosty mezi tím, co na věky je rozloučeno?


Rána jsou na pobytu v lese nejlepší. To ponenáhlé procitání do ticha, rušeného výhradně samými přírodními zvuky, jež neruší, nerozčilují jako ty městské, civilizační, nýbrž uklidňují, ukolébávají, obšťastňují, činí vanaprasthu hloubavým. V baráku, kde jsem burcován boucháním dveřmi, dupáním po schodech, hovorem lidáků, štěkáním psů, rachotem motorů, tam nelze nikdy zažít tak oduševnělé procitání do nového dne jako je tomu v přírodě.


A slova, zdá se, jsou nic neříkající zvuky.


CONSONANS (CONSONUS) ESTO LUPIS, CUM QUIBUS ESSE CUPIS
Chceš-li býti s vlky, vydávej stejné zvuky


Svíčky byly původně vymyšleny pro pobožné zbabělce, kteří se bojí tmy a výsledek je ten, že bylo podle zákona schválnosti stvořeno světlo, které je strašidelnější než ta nejtemnější temnota, vyplněná neznámými a podezřelými zvuky. S lidmi se misantrop opravdu pobaví, je-li od nich dost daleko!


Slyšel jsem nejdřív jakési kníkání. Ze zvědavosti jsem vyhlédl ze stanu, zvědav, co za divného ptáčka to vydává takové nezvyklé zvuky - znělo to jako ochraptělá kachna - a on to byl detektor kovu v rukou "hledače pokladů"!


Nechci už slyšet zvuky světa, už chci jen slyšet padat sníh...


Napadlo mě, že bych se mohl projít kolem chatek, jež lemují břeh Svratky. Jak jsem předpokládal, nikdo tam nebyl. Procházel jsem se jim drze po zápražích a nahlížel okny dovnitř. Před jednou chatkou stály boty, v druhé věšák se svršky, v jiné nechali schválně otevřené okenice, samozřejmě jen v patře, aby se zlodějům zdálo, že jsou majitelé uvnitř, ale na mne si nepřijdou. Kdyby byl někdo doma, stálo by tu jistě auto, štěkal by nejspíš pes, ozývaly by se hlasy a zvuky, byl by někdo vidět.


Och! Hned při prvních slovech připadala jim mínění šosácké společnosti jako let nočních ptáků, vracejících se do temnot!... - A když pak zjistili, že svět je nechápe, jak by si přáli, odvrátili se od něho brzy po svém sňatku, žili v naprostém ústraní v tomto starém, zasmušilém paláci, jehož hustě zarostlé zahrady tlumily úzkostlivě jakýkoliv zvuk zvenčí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm