Pokřivené vzájemné vztahy

16. prosince 2013 v 15:21 | Misantrop

Jestliže dojdete až k přátelství, každý si myslí, že má mnoho práv - vztahy se stanou povinnostmi a pouto, které vás sjednocuje, vypadá jako provaz se smyčkou na konci.


V "Záletníku" jsem ukázal groteskní sexuální vztahy mezi muži a ženami, založené na manželském právu, které někdo považuje za politickou nutnost (zvlášť pro ty ostatní), jiný za božský zákon, třetí za romantický ideál, čtvrtý za domácí povolání pro ženy a konečně někdo za hrozný a nesmyslný omyl, za zřízení, jež společnost už dávno překonala, ale nezrušila, a jemuž se proto moderní jednotlivci nutně musí vyhýbat.


Kdo nahlédl do základu civilizace - do špíny partnerských vztahů - tak, jako Já, ten uzná, jak je tam těsno pro orla s mohutným rozpětím křídel.


Lidský život je všude tvořen několika stejnými věcmi a stejnými jednoduchými vztahy a je zbytečné cestovat kvůli tomu, abychom v něm objevili něco nového. Dokonce i růst květin se vyznačuje větší různorodostí než život člověka.
(Thoreau: Výprava na horu Wachusett)


Chovám se k lidem přezíravě, snad je to uráží, ale já jimi nepohrdám, ne... Já nenávidím lidi... Víte, zajímalo by mě, jaký asi bude můj vztah k nim později.

Jsem sexuální mrzák. Neschopná navázat a vytvořit kloudný lidský vztah. Jsem zničený člověk. Člověk zničený lidmi.

"Jak jste vnímala vzájemný vztah vašich rodičů?"
"Jako odstrašující příklad pro život. Proto mě nikdy ani nenapadlo, že bych se třeba v budoucnu mohla vdát."
"Jaký je váš vztah k mužům?"
"Jsou mi lhostejní."
"Jaký máte vztah k dětem?"
"Téměř žádný. Rozhodně jsem nikdy nepočítala s tím, že bych si dítě pořídila. O tom jsem neuvažovala dokonce ani v době, kdy jsem ještě sama byla dítětem."
"Jaký je váš vztah k příteli z penzionu, který s vámi byl letos na dovolené a píše vám i do vězení?"
"Mirek? Byla bych ráda, kdyby to mohl být jen kamarád."
"Dokázala byste popsat své vztahy k sexu?"
"Občas o tom přemýšlím. Myslím, že nejsem ani plně homosexuální, ani plně heterosexuální, jsem prostě jen vůbec málo sexuální. To je vše, co k tomu umím říct. Opakuji to, co už jsem naznačila - že když celý můj život je nenormální, nemohu od sexuální oblasti chtít, aby byla normální. Jistého uspokojení dosahuji pouze při onanii."


Když se dva lidé rozcházejí, bývá zvykem, že si nabízejí přátelství. Tím je zcela nepokrytě a jasně řečeno, že láska není rovnocenný vztah jako mezi opravdovými přáteli, ale jen jakýmsi podmínečným kvaziobchodním partnerstvím, kde platí pevná zásada "něco za něco".

Můj vztah k lidem se v mnoha rozhodujících rysech podobá vztahu lidí ke krysám!

V rámci lidského druhu mě napadá jediný příklad skutečně symbiotického vztahu, jinak tam platí totéž co mezi lidmi a zvířaty: to když spolu kamarádí hezká a tlustá holka. Hezká má vedle té tlusté a škaredé tu výhodu, že její krása tak lépe vynikne, zatímco ta tlustá má naději, že si i jí všimne nějaký zhrzený nápadník.
Ale jakápak symbióza pro takovou verbež jako jsou lidé! Nemají na ni žádné přirozené právo. Všechny vztahy lidí s okolním světem jsou vynucené nebo nelibě trpěny.

Všimněte si: Nemluví se již tolik o "lásce" - mluví se spíše o "vztahu", o "poměru" nebo rovnou o "sexu". Objekt sexuálního zájmu již není "milý/á" - je to prostě jen "přítel/kyně", "druh/družka" (či spíše "držka") nebo rovnou natvrdo jako v každém jiném byznysu - "partner/ka"! Za čas si budou milenci říkat "klient/ka", ne? Takovou "lásku" odmítám devateronásob.


Od té doby, co Amorův toulec vydává i otrávené šípy, vstoupil do vzájemného vztahu pohlaví cizorodý, nepřátelský, ba ďábelský element. V jeho důsledku se pak prosadila temná a obávaná nedůvěra a zprostředkovaný vliv se rozšířil do základů všech lidských společenství a více či méně i na ostatní vztahy družnosti.

Je mylné domnívat se, že náš vztah ke zvířatům nemá mít morální aspekty anebo že vůči zvířatům nemáme žádné závazky - to dokazuje barbarství.


Choré mozky vidí, že nejsem jeden z nich, a tak musím být podle nich jedině Já ten nejhorší a nejhloupější. Zřejmě se ze mne stal okamžikem nástupu do této odporné fabriky naprostý idiot. Možná to tak je, protože chytrý "člověk" by tam v životě nevlezl.
A ty mezilidské vztahy tam! Hrozné! Jako v kriminále, jako za trest!


Přes zeď v druhém domě vedle mne bydlí zpěvačka, která mi velmi krásně zpívá. Navštěvuje ji přítelkyně a ta pro mne hraje Beethovena. Jsou to moji nejlepší sousedé a často jsem v pokušení se s nimi seznámit, abych jim poděkoval za všechny krásné chvíle, které mi darovaly, ale vždycky překonám pokušení, protože vím, že to nejkrásnější v našem vztahu by vyprchalo, kdybychom si museli navzájem vyměňovat banality.


Mým názorem, založeným na vlastní cenné zkušenosti, jakož i na četných příkladech ze života jiných velikánů, je to, že génia milostné vášně pouze zdržují, okrádají ho o drahocenný čas (a o peníze!) a odvádějí ze správného směru, dostavujíce se navíc ještě s největší silou v to nejnevhodnější údobí života, tj. v mladistvém rozpuku sil tělesných i duševních, jež jsou tak často nevyužity nebo zcela promarněny na zbytečnosti, tj. na "milostné vztahy". Když jsou pak všechny nízké pudy konečně po nekonečném boji, vzdychání a slzách ukojeny a všechny vášně opadnou, zbude jen vystřízlivělé podivení, hořkost a pocit trapnosti z oddání se něčemu tak pomíjejícímu a bezcennému, jež však přitom vyžadovalo tolik zbytečného trápení a tolik nicotné námahy. Obyčejné lidské hovado, jež své vášně nedokáže krotit a ovládat, přikládá samozřejmě těmto bezvýznamným věcem lásky velký význam, a to dokonce i u géniů, a mylně jim proto přisuzuje umělecký stimul. Skutečnost může být přesto právě opačná a mnozí velcí filosofové a umělci vytvořili svá nesmrtelná díla zcela osamoceni; u velkých světových myslitelů je jistý druh poustevnictví dokonce pravidlem a jejich podmínkou (namátkou kupř. Nietzsche - viz nejlépe jeho vlastní slova v Genealogii morálky o tomto předmětu!); ale též mnozí umělci vytvořili svá nejlepší díla, když byli toho času právě bez ženy a měli tedy na tvorbu nerušený klid (např. J. S. Bach složil své slavné "Braniborské koncerty" přesně v krátkém mezidobí mezi ovdověním a novým sňatkem).
(Misantrop: pozn. k: Rolland: Beethoven a ženy)


Vztahy mezi lidmi mají podobu vzájemného využívání užitečnosti a prospěšnosti toho druhého. Tady má svůj počátek zacházení s lidmi a se zvířaty jako s majetkem.
Náboženská morálka, i přes svoje opačná tvrzení s líbivými frázemi o lásce, stojí u zrodu vší špíny a nízkosti vztahů mezi lidmi.


PROTI sebedokonaleji organisovanému skautingu.
PROČ? Protože dobré vztahy k vedoucím, učitelům a nadřízeným se nakonec vždycky rovnají zradě přinejmenším na sobě samém.


Ideální vztah je takový, ve kterém se lidé skutečně hluboce milují a sexuálně si vyhovují. Dokonalé vztahy jsou nicméně poměrně řídké.


Mezilidské vztahy se pomalu stávají nemožnými, což zmenšuje počet anekdot, z nichž se skládá život.
Tento postupný zánik mezilidských vztahů staví před řadu problémů i román. Jak bychom se dnes mohli pouštět do líčení všech těch vášnivých vzplanutí, trvajících řadu let a ovlivňujících někdy celé generace? Už nejsme na Větrné hůrce, to je jisté. Románová forma není uzpůsobena k popisu lhostejnosti ani nicoty; chtělo by to nalézt bezvýraznější, zhuštěnější a jednotvárnější literární postup.


Trochu se zlepšil jeho vztah k bližním, ale ta tolerance se podobala spíše morální ochablosti, vždyť byl-li už tak daleko, že se zločinům jiných lidí jen smál, nebyl sám zločinu daleko. A protože často přišli v hovoru na lásku a na to, že by měl milovat všechny lidi, formuloval nakonec svůj konečný názor takto: Ani nemiluji, ani nenávidím! Jednám s nimi, jako oni jednají se mnou!


Kdysi dávno jsem se odvážil vznést svou stížnost na noční psí štěkot v lidském příbytku. Majitel mi však odsekl, že z mého bytu zaznívá dětský křik! - Dovolil si srovnávat škodlivé zvíře s trpícím lidským tvorem. Od té doby jsem si již nikdy nestěžoval! Ale abych našel sám v sobě usmíření a abych se vyrovnal klidně se vztahem k lidem, protože trpím nenávistí, pokoušel jsem se vysvětlit si nějak takovouto náklonnost ke zvířatům, překračující odpovídající vztahy k lidem. Nemohl jsem však nalézt žádné řešení. Jako vše nevysvětlitelné působí na mne i tento fakt velmi tísnivě.


Je chybou se domnívat, že jsme v civilizované společnosti v bezpečí; že se můžeme plně spolehnout na zákony, na policii, na dobré mezilidské vztahy a společenské ohledy: na nic z toho není spoleh, nic z toho nefunguje a nic z toho nenahradí možnost a schopnost bránit se vůči napadení kýmkoliv sám a vlastními prostředky.

Ve vztahu k lidstvu jsem nekompromisní nacista. Preferuji konečné řešení lidské otázky. Buď oni, nebo Já a ostatní dosud živá a divoká příroda. Jiná možnost není. Preference lidstva ostatně nejsou jiné - jsou jen opačné. Tu vyhlazovací válku začali oni, Já ne. Také lidstvo chce zničit nás. Je to tedy kdo s koho. I když lidi nevidím, coby jejich nenávistník, sami se den co den ušizaléhajícím způsobem vnucují, hlásí se a vnukají mi myšlenky na jejich konečné zničení; sami mi vnukají představy nesmírné krásy světa bez lidí.


V obyčejném všedním světě lidských vztahů byl jako cizinec, necítil se vůbec doma mezi svými bližními, bylo mu zatěžko nebo nemožné navázat spojení s kýmkoli kromě těch, kdo mluvili jeho rodným intelektuálním, ideovým jazykem. Citově byl mezi lidmi cizincem.


Nebe a země nemají takzvaný vztah k lidem;
všechny věci jsou jim jen věchtoví psi.
Ani Světci nemají takzvaný vztah k lidem
a lidstvo je jim jen smečkou věchtových psů.
(Lao-c': Tao te ťing)


Justiční omyl je při nynější soudní praxi snadno možný a může k němu dojít jedna dvě. Lidé, kteří mají k cizímu utrpení úřední, erární vztah, jako soudcové, policajti a lékaři, se postupem času a silou zvyku zatvrzují do té míry, že i kdyby chtěli, nedokážou mít ke svým klientům jiný vztah než formální. Po této stránce se nijak neliší od mužika, který za chalupou podřezává berany a telata a vůbec ani nevnímá krev. A při formálním mechanickém vztahu k lidským bytostem potřebuje soudce k tomu, aby nevinného člověka zbavil všech práv majetkových a odsoudil ho do vězení, jen jediné - čas. Pouze čas, aby dostál různým formalitám, za něž pobírá soudcovský plat, a pak už je všechno hotovo. Hledej potom spravedlnost a záštitu! A není vůbec k smíchu pomýšlet na spravedlnost, když společnost pokládá násilí za rozumnou a účelnou nezbytnost a jakýkoli projev smilování, jako třeba osvobozující rozsudek, v ní vyvolává hotový výbuch neukojené pomstychtivosti?
(Čechov: Pavilón č. 6)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm