Pomluva je největší zlo

23. prosince 2013 v 14:35 | Misantrop

SUMMUM MALUM EST CALUMNIA
Pomluva je největší zlo
Za původce rčení je pokládán řecký řečník Ísokratés. Fama (pověst, případně pomluva) je pro Vergilia "nejrychlejším zlem na světě".


O mně budou pak náchylní tvrdit, že jsem jen nepříliš dobrý a zábavný kompilátor a vršitel obscenit a laciných urážek. Ale nikdy se nesmí zapomínat na to, kdo bude říkat tyto pomluvy. Že takto mluví sama Rakovina zcela mění váhu takového falešného křivopřísežnictví.


U každé ústní pomluvy, kterou zaslechneme, projeví se pobouření zpravidla nejprve otázkou "kdo to řekl?" - Avšak anonymita tu zůstává odpověď dlužna.


Lidé, kteří neznají mé motivy, o mně říkají, že jsem tvrdý, krutý a barbarský, ale já jsem se o tyhle pomluvy nikdy nestaral. Šel jsem svou cestou a prováděl jsem všechno, čemu ti hlupáci říkají ukrutnosti, ale prožíval jsem rozkoš z jemného porovnávání a byl jsem šťastný.


S kolegyněmi se ovšem nedá vůbec o ničem kloudném mluvit. Obvyklé lidové pověry, znamení zvěrokruhu, dětičky, podprsenky, pracovní otázky, výše platu, drby a pomluvy a další neslušnosti, o kterých ani přede mnou jistě nemluví - a vše skončí zase jako vždy u "žrádla", v jejich podání, totiž u grilování prasete!
Naoko jsou všichni slušní jak hloupost a zákon ordinérnosti káže, ale za zády vás pomluví, pohaní, požalují; a nejen za zády.


Jejich převaha byla tak zřejmá, že urážela. Protože hájili nemravné zásady, museli být nemravní; i vymýšlely se pomluvy.


Z "domova" jsem si přinesl rozečtenou autobiografickou knížku od známé české prvorepublikové a protektorátní herečky Adiny Mandlové s názvem Dneska už se tomu směju. Tuto knihu si vypůjčil v knihovně táta, ale Já jsem se do ní nakonec ze zvědavosti také začetl a shledal jsem ji docela zajímavou a poutavě napsanou. Je to sice ve slohu dívčího deníčku, říznutého bulvárními tlachy, prostě ženská literatura, ale poskytuje to dobrý, jiný, osobní, autentický pohled na historii a hlavně do zákulisí "velkého světa" filmového a vůbec uměleckého prostředí. Nekonečné mejdany, promiskuita, samí teplouši, komouši, perverzní lidé, Židé a položidé, různí zbohatlíci, nekalí kšeftaři, politici, zrady, nevěry, nenávisti, závisti a pomluvy, kolegiální řevnivost, nezdravá ctižádost, intriky, sebevraždy a pokusy o sebevraždu, nechtěná těhotenství, potraty - všechny náležitosti mondénní společnosti jsou zde přítomny ve velkém množství a v míře vrchovaté. Milovníci a hlavně milovnice skandálů, afér a bulvárních historek si přijdou na své. Takže v polovině knížky už je mi Adina Mandlová naprosto protivná a odporná.

K četbě si nesu knížku Života sladké hořkosti od další staré české herečky - od Lídy Baarové.
Je to ryze odpočinková četba. Oproti knížce Adiny Mandlové je tato snad o trochu lépe napsána, ale je to v podstatě tentýž typ "dívčího románku". Nejvíc místa tak opět zabírají popisy takzvaných "lásek", rozchodů a návratů, seznamování, flirtování, obav o svou "ženskou čest", sbližování, večírky, schůzky s čelnými politickými a kulturními pohlaváry, pomluvy, pláč, hysterické záchvaty, udobřování a pohněvávání, gynekologické obtíže, a tak dále a tak podobně. Zkrátka vesměs záležitosti humánního života, životního snu, v němž vždy nejvíc dlí právě žena jako jeho největší přímluvkyně a zastánkyně.


Adolf Hitler - přes všechny pomluvy a zaujatá stanoviska, největší postava 20. století.


Stává se také, že se jeho nitro naplní opovržením k lidským neřestem, ke lži, k pomluvě, ke zlu, zaplavujícímu svět, a vzplane touhou odhalit člověku jeho mravní zkázu.
"To věčné pobíhání o závod, věčná hra mizerných vášniček, hlavně hrabivosti, házení klacků pod nohy, klevety, pomluvy, vzájemné schválnosti, to prohlížení od hlavy k patě; posloucháš-li o čem lidé mluví, zatočí se ti hlava, jsi jako omámen. Na pohled by se zdáli docela moudří, tváří se tak důstojně, ale pořád slyšíš: 'Tomu dali to a to, tamten dostal státní statek.' - 'Prosím vás, zač to dostal?' křičí kdosi. - 'Ten prohrál včera v klubu; tamten dostane tři sta tisíc!' Nuda, nuda, nuda...! Kde je v tom člověk? Kde je lidská osobnost? Kam se poděla, jak se mohla rozměnit na tak drobné mince?"


Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc. Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mne, kují pikle,chtějí mi vzít život.
(Bible: Žalmy)


Nacismus, Hitlera a druhou světovou válku obestírá doposud taková posvátná hrůza, že vyřkne-li kdokoliv jakoukoliv pitomost, lež, pomluvu, nesmysl či nepřesnost k tomuto ostře sledovanému a stále ještě třaskavému tématu, všechno dojde sluchu, neodváží se nikdo odporovat ani polemizovat.


Svoje spolupracovníky si bohužel nemůžeme vybírat... A tak jsme denně povinně tyranizováni tisíci jejich drobnými zlomyslnostmi a naschvály, vystaveni jejich pomluvám a neupřímnostem, denně nás ponižuje už jenom to, že s nimi vůbec musíme spolupracovat, a když ještě navíc kazí naši práci a pletou se nám a překážejí, to je pak hotová hrůza. Peklo jsou ti druzí. Jenže ty s nimi musíš vyjít a pozabíjet je nesmíš. Být tak strážcem majáku...
Mezi lidmi vždy jako cizinec, jako psanec, jako štvaná zvěř! A oni tam v té hrozné fabrice byli jako doma: tam si vyprali, usušili prádlo, nakoupili si, najedli se, popili, pobavili se spolu, pomluvili jeden druhého. Co by dělali doma?


Slyšte mě, kdo znáte spravedlnost. Nebojte se lidských pomluv, neděste se jejich hanobení! Já, já jsem váš utěšitel. Proč se tedy bojíš člověka, jenž umírá, lidského syna?
(Bible: Izajáš)


Ta zábava okrádá veřejnost o večerní hodiny - o nejlepší dobu na duševní práci. To ani nemluvím o finančních výdajích a o těch mravních úhonách, které utrpí divák, když vidí na jevišti pokřiveně traktovanou vraždu, cizoložství nebo pomluvu.
(Čechov: Nudná historie)


Buď jist, že každá řeč a každý čin, které jsou ve shodě s přírodou, jsou tebe hodny, a nedávej se od nich odvrátit ani lidskou hanou, ani pomluvou v budoucnu.


Největšími znalci možností použití lží a pomluv byli vždy Židé. Vždyť i jejich celá existence je vybudována na jedné obrovské lži, totiž že se u nich jedná o náboženské bratrstvo, zatímco se to točí kolem jedné rasy, a sice kolem jaké. Kdo toto není schopen rozpoznat, nebo to rozpoznat nechce, nebude už nikdy na tomto světě schopen pomoci pravdě k vítězství.


"Hleď, Sancho," řekl don Quijote, "kdykoli se vyskytne ctnost, jíž není rovné, vždy je pronásledována. Málokterý, ba myslím žádný ze slavných mužů dob minulých neušel jedovatým pomluvám. Sám Julius Caesar, vojevůdce nad jiné chrabrý, prozíravý a schopný, byl prohlašován za ctižádostivce a šeptalo se o něm, že nedbá čistoty oděvu ani mravů. Alexandra pak, který si svými hrdinskými činy vydobyl přízvisko Veliký, nařkli z toho, že prý do sebe obracel sklenku za sklenkou. O Herkulovi, ačkoli měl na bedrech tolik přetěžkých úkolů, se zase vypravuje, že byl chlípný a zženštilý. Když se shrnulo tolik pomluv na takové reky, snesu, ech Sancho, také svou trochu."


Zlé ženštiny tu vlastnost mají:
jen tlachají a štěbetají
vždy od soumraku do svítání,
ať noc či den, jen stále žvaní.
Co nářků, klevet, drbů znají,
mrak pomluv k nebi pozvedají.


Vzhledem k zlomyslnostem a pomluvám použiji nabídky, kterou učinil mrzoutský Timón svým nevděčným Athéňanům. Po jeho příkladu oznamuji pomlouvačům, aby se všichni oběsili při posledním skrojku tohoto měsíce; dodám jim oprátky.


Mohl bych se na počátku obšírně rozepsat o soupeřivosti, závisti, o žlučovité kritice, pomluvách, předpojatosti, o tajných i zřejmých pletichách proti tvé pověsti a o spoustě jiných překážek, jež ti lidská zlomyslnost nastraží pod nohy. Takové překážky se překonávají těžko, často jsou nepřekonatelné, a nejeden spisovatel byl za svého života a dokonce i po smrti okrádán o čest, která mu patří.
(Leopardi: Parini čili O slávě)


Ve vás, ve starých Hlupákovcích, vůbec se nechce zakořenit myšlenka, že žádný organismus nemá právo žít dva věky. My stále ještě umíněně stojíme na svém, stále doufáme a hledáme očima kolem, není-li možno někoho obvinit, jako by celá věc záležela ve výčitkách, pomluvách a obviněních a ne v bezelstném ponoření do řeky zapomnění.
(Saltykov-Ščedrin: Hlupákovský rozvrat)


CALUMNIARE AUDACTER, SEMPER ALIQUID HAERET
Jakkoli je pomluva nestoudná, vždy z ní přece něco ulpí
(Francis Bacon, O důstojnosti ve vědách)
Srov.: NIHIL EST TAM VOLUCRE QUAM MALEDICTUM: NIHIL FACILIUS EMITTITUR, NIHIL CITIUS EXCIPITUR, LATIUS DISSIPATUR (Cicero, Řeč na obhajobu Cn. Plancia 23) - Nic není tak nepolapitelné jako pomluva: nic se neujme snáze a rychleji se neuchytí, nic se tak do široka nerozroste. O pomluvě prozaicky řečeno téměř totéž, co básnicky o personifikované Famě - Pomluvě - napsal Vergilius: Mobilitate viget viresque acquirit eundo, též parafráze Fama crescit eundo.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm