Zpíváme hluchým

27. prosince 2013 v 14:36 | Misantrop

CANIMUS SURDIS
Zpíváme hluchým
Jde o parafrázi Vergiliova verše ze Zpěvů pastýřských 10,8: Non canimus surdis, respondent omnia silvae - Nezpíváme hluchým, nám na vše odpovídají lesy. Podobně Surdo narras fabulam. Představa "hluchých uší" (aures surdae) je v římské literatuře doložena od Plauta, Chlubný vojín, v. 799; Lucretius, O přírodě 5,1050 má "suadere surdis - radit hluchým". Vztahuje se na lidi, kteří nechtějí slyšet, nedbají na varování, poučení, nemají slitování. Srov.: Házet hrách na stěnu.


Kdo řekl, že ptáček v kleci zpívá nejlépe - a ještě lépe prý s vypíchnutýma očima? Jedině surové tupé hovado, jménem "člověk", který je hluchý k ozevům písní divočiny; nerozezná tu božskou nádheru, jež pěje ódy na volnost, neboť jeho zparchantělému uchu zní liběji nářek uvězněných a trýzněných než jásot svobodného a radostného tvorstva. Člověk je prostě chudák; chudák, jenž však nevzbuzuje žádnou lítost.

Švejk říká, že na člověka někdy přijde takový moment, kdy je ke všemu hluchý a slepý jako pařez a nedá si nic vymluvit. To je ovšem jejich permanentní stav.


Neumím číst, neumím psát, nerozumím lidské řeči, jsem hluchý, slepý a neumím mluvit. Dokážu jen "bránit svou volnost a být něčím víc".

Lidstvo je banda mrzáků. Slepci dělají tlumočníky hluchým, chromí vyličují slepcům a hluchým, jak vypadá svět a jak zní hudba, a oni je na oplátku vozí na procházku. Všichni slouží všem, a tak nikdo z nich není svobodný. Patřil jsem k nim taky - než jsem zjistil, že hluší slyší, chromí že ve skutečnosti umějí chodit, a Já že jsem si myslel, že jsem slepý, protože jsem měl zavřené oči.
"Prosím vás, mohl byste mně napsat, co jste říkal? Víte, já neslyším."
"Ale jen nežblebtej, idiote! Radši si vyndej vatu z uší!"

Co je to řeč? Nedokonalý způsob pomocí zvuků se dorozumívat s jinými hluchoněmými.


Mír je hotová mrtvice a mdloba, tupý, hluchý, ospalý, nemrcouchovatý a naplodí parchantů víc, než válka stačí zahubit mužských.
(Shakespeare: Koriolanus)


Člověk však, ani jeho nádorové buňky, žádný sebedestruktivní signál neobdrží, nebo je k němu hluchý, slepý, necitelný, blbý - a lidský.


Ludwigu van Beethovene, slyšíš? Tys byl přece také jako štvaná zvěř; nastotisíckrát tě vystěhovali z domova kvůli "hluku" - a ona to zatím byla jen tvá geniální hudba! Tys byl hluchý, ale oni to byli, kdo neslyšel!

Raději bych byl slepý a hluchý ke všemu takovému blátivému jazykobraní.


Platón má sice dost hluchých míst, jak už to tak bývá u knih, jež si nenapíšeme sami, ale přesto se tam pár pěkných vět dá vyzobnout.

Lehaje vstávaje naslouchám hlasům ptactva a ševelu větru. Kdybych byl od narození hluchý a kdyby se mi teď zničehonic vrátil sluch, myslel bych si nejspíš, že takto konejšivě promlouvá sama Příroda.

Sedím dlouhé a dlouhé hodiny v zadumání a snažím se v souladu s dnešním předsevzetím nevnímat ruch blízké silnice, řev motorů od motokrosové dráhy, ani nekonečné přelety stíhaček. Umínil jsem si stůj co stůj vytrvat. Je to těžké, velmi těžké; dře to, ale jde to. Na úplné odstřihnutí od lidského světa to ovšem nestačí; to by musel být misantrop hluchý, slepý, a ještě ke všemu blbý - jako obyčejný člověk. Fuj! Stejně se chvílemi neudržím a popustím uzdu nenávistným výlevům, jež mě tak hrdě odlišují od člověka. Apatický, slepý ani blbý nebudu nikdy, ani s tím nejhorším předsevzetím.


Když komponuje, je naprosto hluchý ke všemu, co je mimo něho.
A nechová se tak jen, jak bychom se snad mohli domnívat, samotář obezděný hluchotou, k němuž z vnějška už rušivě nedoléhá žádný hluk. Týž rys se u něho projevoval dávno předtím, než ohluchl.


Hluchý si zvolil chvíli nejtišší,
ucho sem přitiskl a dál zas neslyší.
Lid dobrý nad tím žasne jako ťululum
a líbá Pârisovo tabernakulum.

Villiersova povídka Léčba doktora Tristana je opět dalším sardonickým výsměchem velkému Pokroku, jenž zachvátil lidstvo jako zhoubný mor. Tentokrát zplozenec tohoto velkého Pokroku doktor Tristan Chavassus přišel na to, jak léčit "Hlasy", jež slyší naše svědomí. Přikurtuje vás k zubařskému křeslu a řve vám do ucha tak dlouho slovo "Lidství", až budete nadobro hluchý ke všem těm vnitřním Hlasům, jež člověka, který zaspal dobu a je citlivý na urážky, ponoukají k vlastenectví, k šlechetnosti, k čestnosti, k nezištnosti, k soucitu, k zmužilosti, k zodpovědnosti, ke slávě a k podobným nemoderním přežitkům.

Táta pro přírodní věci jeví o poznání slabší zájem. Mně připadá jako tvor bez očí, bez uší (nahluchlý je, to je pravda) a bez dychtivosti.


Jacques Monod napsal: "Člověk se musí ze svého tisíciletého snu konečně probudit a objevit svou naprostou samotu, svou fundamentální odloučenost. Musí si uvědomit, že žije jako cikán na okraji cizího světa; světa, který je hluchý k jeho hudbě a stejně lhostejný k jeho nadějím jako k jeho utrpení a jeho zločinům."


Ne, v životě je možno jen nenávidět, protože každý jiný cit je nepřekonatelně přehlušen tím jejich odporným lidským kraválem, z nějž by ohluchl i hluchý!


Což lidstvo vyhyne?
Alquist:
Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý květ.
Galle, jsou tyhle květiny také hluché?
Dr. Gall (prohlíží je):
Ovšem, jsou to květy neplodné. Rozumíte, jsou kulturní, uměle rychlené -
Helena:
Ubohé hluché květy!


Smysly člověka jsou v jednom případě vskutku zázračné, dosahující přímo nadlidské (rozuměj: normální, živočišné, přirozené) ostrosti a intenzity. Druhdy osleplé nedochůdče jménem "Člověk", nevidomější krtka, v jednom případě blahořečí svému stejně postiženému Bohu za prozření. I hlucho-němo-lidský v tomto jediném případě zázračně obživne a navrací se mu zrak i sluch. Je to v případě, kdy se sere do někoho jiného, ale vlastní chyby už nevidí nebo je drze označuje za milou roztomilidskost.

Člověk hledá a nemůže najít jakéhosi "Boha" na nebesích, hledá ho po kostelech a jiných ratejnách, ale že ho navštěvují cvrlikající bohové, kteří mu zpívají melodie sladší než vyžilé songy superstars, k tomu je hluchý, slepý, blbý - a lidský!


"Uvízl jsi, přítelíčku, uvízl jsi v tom až po uši," uvažoval Oblomov, provázeje ho pohledem. "Je slepý, hluchý a němý pro všechno ostatní na světě. Ale přivede to daleko, časem bude mít důležité postavení a nahrabe si hodností... A tomuhle se u nás říká kariéra!"


"To už říkal starej hostinskej Rampa na Vinohradech, když mu chtěl někdo zůstat dlužen, že přijde někdy na člověka takovej moment, že je ke všemu hluchej jako pařez."


Lien Šu řekl: "Slepému chybí, čím by ocenil krásný ornament, hluchý nemá, čím by uslyšel hlas zvonu a bubnu. Neexistuje však jen slepota a hluchota těla! I schopnost porozumění je někdy slepá a hluchá. A ta slova jako by mluvila o vás."


Kněží se stali brzo nemilosrdnými, když zpozorovali, že moc duchovních roste všemi těmi hrůzami. Mnich mohl být beztrestně hluchý k volání po smilování, k slzám bídy a k vzdechům bolesti, nešetřil ani ctnosti, ani schopnosti.
(Helvétius: O člověku)


Ten, kdo neví, kdo jest a k čemu se narodil a v jakém to světě žije a s jakými společníky, a kdo neví, co je dobré a špatné a co je ušlechtilé a hanebné, a kdo nechápe ani důvod, ani důkaz, ani co je pravda a co je lež, a kdo tohle nedovede rozeznat, ten nebude mít ve shodě s přírodou ani své žádosti, ani své nechuti, ani vůli, ani záměry, ani přisvědčování, ani nesouhlas, ani zdrženlivost v úsudcích - slovem, bude hluchý a slepý bloudit v domnění, že je něčím, ačkoliv není nic. Ale což je tomu tak teprve teď? Nevzešla už od samého počátku lidského pokolení všechna pochybení i neštěstí právě z této nevědomosti?


Pamatuj si: Nic jsi neviděl, nic jsi neslyšel! Dělej, jako bys byl hluchý, a mlč, sice by tě tvá povídavost později mrzela!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm