Básním je vzdálena smrt

14. ledna 2014 v 14:39 | Misantrop

CARMINA MORTE CARENT
(Ovidius, Lásky 1,15,32)
Básním je vzdálena smrt
Podle Ovidiova přesvědčení je básník nesmrtelný svými básněmi. → Caelo Musa beat. → Durat opus vatum.


Básnění, toť zbujnění,
slyšte slovo mé!
Také vám se rozpění
srdce svobodné.


Máte moderní výmluvy. Organizace je pro vás pánbíček; i umění a láska se mu za chvíli budou klanět jako všechno ostatní. Proč jsou vaše básně tak špatné? Protože jste si výrobu básní ještě řádně nezorganizovali.


RŮZNORODÁ DĚDIČNOST
"Synku, synku
Počkej chvilku
Potěš se se mnou
Se svou mámou
Uvidíš, bude nám krásně
Nad úchvatnými verši této básně!"
Řekla dojatě pohnutým hlasem
Zatímco syn se zabýval svým černým pláštěm
Spustil hrubý hlas:
"Nemám, mámo, čas
Jdu do márnice na hřbitov
Omrknout, co tam dneska přibylo
Chci se trošku protáhnout
Nějakou mrtvolu obtáhnout."


Mé básně
Máte-li doma Chan Šanovy básně
Jsou nad moudrosti všech klasických knih
Opište je, zavěste na zástěnu
A každou chvíli čítejte si v nich!
Někteří lidé se vysmívají mým básním
Nemrzím se, že těch, kdo pochopí, je málo
Jen když pár vnímavých čtenářů budu mít
Kdybych odsud byl vyhnán, daleko musel odejít
Kdybych byl nemocen a nedokázal je dokončit
Jednou se náhle setkají s někým, kdo vnímavé má oči
Pak samy se rozšíří, po celé zemi budou znít
Já se směji, když vy píšete básně!
Jako by slepec chtěl opěvovat jas!


Básně si žádají klid a místo, jež rušeno není.


Častokrát škrtej, když psát chceš, co hodné by bylo číst znova,
také o obdiv davu se nesnaž, buď spokojen malým
počtem čtenářů svých. Či chtěl bys raději, blázne,
aby se v laciných školách tvé básně předříkávaly?
Já aspoň ne! Mně stačí jen vzdělanců potlesk, jak řekla
odvážná Arbuscula, když vypískal dav ji, jímž zhrdla.
(Horatius: Satiry)


Spíš bude kráva buvola recitovat Rimbaudovy básně než Člověk pochopí přirozenou bezbožnou podstatu vesmíru!


Jsem přesvědčen, že je mnohem snadnější skládat vážné dramatické básně než psát veselohry.


Vilém sotva přečetl několik kusů Shakespearových, když jejich účin na něho dosáhl takové síly, že nebyl s to, aby pokračoval. Všechna jeho duše byla v jednom varu.
"Ano," zvolal Vilém, "nevzpomínám si, že kdy nějaká kniha, nějaký člověk nebo vůbec nějaká skutečná událost mého života udělala na mne takový dojem jako tyto skvostné kusy. Jsou jakoby dílem genia z nebe, který se přibližuje k lidem, aby je pokud možná šetrně seznámil s jejich vlastní podstatou. To nejsou básně! Člověku je, že stojí před rozevřenou ohromnou knihou osudu, kterou burácí, mocně a rychle se v ní přebíraje, vichr nejpohnutějšího života. Jsem tak užaslý nad silou i útlostí, nad živelností i klidem těchto básní a tak všecek vyveden z míry, že jen toužebně čekám na chvíli, kdy budu zase s to, abych pokračoval v četbě."


Fantazie je géniovi nepostradatelným nástrojem. Neboť jen díky ní si může génius podle požadavků souvislosti svého tvoření, básnění nebo myšlení zpřítomnit každý předmět nebo událost v živém obraze a tak z prazdroje všeho poznání, z názorného, čerpat stále čerstvou potravu.
Všichni fušeři v souladu s tím vytvářejí špatné malby, bezduché básně.


Čtu si mé Básně a písně, ze sešitu ručně slepeného a ještě tehdy na psacím stroji napsaného. Třebaže jsou některé z básní staré i dvacet let a jsou vůbec tím prvním, co jsem kdy vymyslel a sepsal, líbí se mi stále. Je dobré si po sobě pořád číst své myšlenky. Poznáte, že držíte kontinuitu a že jste po všech těch letech pořád stejný bouřlivák.


Všichni jsou mými nepřáteli! Jejich nádherná hudba, jejich dojemné básně, jejich tklivé umění, které mne tak nevýslovně uchvacuje a přináší mi ty nejskvělejší duševní prožitky - i tyto milované květy na jejich zapleveleném záhonu lidství slouží v konečné instanci jen k mému dalšímu zotročení. To proto, poněvadž nikdy nejsou zadarmo! Pánové umělci a dámy umělkyně vyžadují náležitý plat! Abych si je mohl dovolit, musím si je koupit, to znamená: musím se kvůli nim do jisté míry zaprodat. I nejsladší plody pak notně ztrpknou. Asi bych je měl nenávidět a odvrhnout je.


Tak jako samotář-estét někde v horách píšící básně, tak i taoista-povstalec a bojovník je všudypřítomným zjevem v čínských dějinách.
Tolik těch šťastných kultivovaných pijáků vína (v maličkých pohárcích) a kaligrafů a básníků ani neaspirovalo na to své básně vydat pro víc než pět přátel!


Poe přináší poznání světa naprosto mimoděk, jaksi samozřejmě a přirozeně skrze bolestně živé krajiny stínů, skrze temné hlubiny vod, skrze krásu, dojímavou až k pláči, skrze lásku a básnění; v každém okamžiku se zdá, že ví, kde je, neboť jeho obnažená podstata mu nedá spát a sny jsou neskutečně živé a trýznivé.


A to, co bývalo klubíčkem rosolu v jejím těle, to, co v ní slepě žilo jako parazitický červ, bude hledět ke hvězdám, bude naslouchat hudbě, číst básně.


Napsal spoustu různých básní
a v nich vždycky o vtip dbal
o vtip řízný, ne však hrubý
je to básník Martial
Kdyby ale jeho pověst
někoho snad zlobila
vězte, že měla víc slávy
z cirku mnohá kobyla


Byron si utvořil svá vlastní pohrdlivá pojmenování, například slovo "verše" psal jako vr'ses, "poezie" mu byla poeshií, "básnické nadšení" přezdil na entusymusy, namísto slova "psaní" používal znevažující "škrabání", a "skládání básní" mu bylo jen pouhým "vypocováním poezie".


Nenávidím lidi, způsob jejich nebásnické moderní mluvy, způsob jejich nepoetického "života".


To za moudrost platilo kdysi,
obecné od svého lišit, vše posvátné od světských věcí,
bránit těkavým láskám.
Takto se dostalo úcty a slávy božským těm pěvcům,
jakož i básním.
A proto se nestyď
za Apollóna s lyrou ni za Múzu znalou té lyry.
(Horatius: O umění básnickém)


Byl to pořádný člověk, knížecí knihovník ve výslužbě. Roztomilý starý pán, s ideami humanismu, který jako pižmo ho celého prostoupil, když ještě u knížete v knihovně rovnal svazky humanistických středověkých spisovatelů, a zvonivé verše latinských básní uchvátily ho a způsobily svým myšlenkovým obsahem, že byl samé: "Ráčil jste si přáti?" "Račte dovolit, uctivě prosím."


Jednou mne zpražil tuze moudrý pán,
že prý mým básním něco chybí a podstaty že postrádám.
I musil jsem se začít smát,
jak to tak může někdo pomotat;
však tací lidé jako on,
ať zůstanou si tam, kde zadělávaj na mamon!


Mám takovou představu parádní ruksakové revoluce tisíců mladých Američanů, kteří se tu budou toulat s batohy na zádech a všichni to budou blázni zenu, kteří se věnují psaní básní, které se jim najednou jen tak, bez nějakého zvláštního důvodu objeví v hlavě a kteří taky díky neobvyklým a neočekávaným činům dál nabízejí vize věčné svobody pro všechny, pro všechny živé bytosti.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm