Chvála (a obrana) MOTÝLŮ - 1.

23. ledna 2014 v 16:56 | Misantrop
Příspěvek ke Dni motýlů, jejž jsem vyhlásil a určil slavit každoročně 16. července


šukravár, 16. července 44
Dnes je den motýlů. V tomto tropickém počasí se jim očividně daří a všude, kde je ještě nějaká louže nebo vlhčí místo, tam se slétají v obrovském množství. Připomíná to některé dokumentární záběry z písčitých břehů vod Amazonie. Před vstupem na posvátné území mého lesa také Já už dychtivě lokám osvěžující vodičku z malého potoka.


čtvrtek, 31. května 41
Cestou na mé pouti mizejícím světem mám oči dokořán; zastavuji se u každého motýla. Co mám doma půjčenou tu knihu o motýlech, mám oči jen pro ně. Fantastičtí živočichové! Hýří barvami, lesknou se až oči přecházejí, někteří jsou velcí jako ptáci, jiní létají jako kolibřík, další vypadá jako sršeň, mnozí migrují tisíce kilometrů, přežívají zimu, sají jen rostlinné šťávy... Báječní tvorové! To by žádný Bůh nevymyslel.

sobota, 9. června 41
Pročítám a listuji obrázkovou knížkou o motýlech. Je to nádhera. Díky této knížce tak mohu určit, že ta černá otrněná housenka, již jsem našel mrtvou na botě, patří babočce síťkované a že žije na kopřivě. Pozoruhodné na motýlech se mi zdá nejvíc to, že tu úchvatnou nádheru křídel, již všichni obdivujeme, vytvářejí dospělci až na samém konci života. Je to tedy jakési karnevalové loučení s životem, odchod s celou parádou. Motýli tak stráví většinu života jako žravá, pro někoho možná škaredá housenka, která se krásou dospělci nemůže rovnat, zatímco poslední smrtelné stadium života, na samém prahu smrti tak říkajíc, je plné barev, páření a cucání nektaru. Někteří dospělí motýli jsou dokonce tak plně spjati jen se svou individuální smrtí, ale zároveň i se zrodem svých potomků, že nemají ani sosák, jímž by mohli přijímat potravu, neboť stejně tak jako tak brzy zemřou, a místo jídla se raději věnují plození nových generací. Samičky často ani nelétají, ani se nekrmí, jen vábí pohyblivějšího samečka s vyvinutějšími tykadly a kladou vajíčka. Nic jiného už nemá cenu. Jen naposledy zahýřit barvami a dát život novým motýlům. To mi připadá na jejich životě nejvíc fascinující, to završení díla smrtí. Motýli, myslím, ztělesňují ten životní princip, který Nietzsche akcentoval příměrem dozrávajícího ovoce.

neděle, 10. června 41
Knížku o motýlech mám přečtenou - ono tam toho textu bylo minimálně -, ale prohlížet se dá stále, díky těm nádherným obrázkům. Ty barevné vzory a kombinace a tvary by nedokázal vytvořit žádný celosvětový kazisvět na světě - a myslím tím vás, lidi! Ten pohled nikdy neomrzí.

středa, 20. června 41
Nořím se do četby Platóna. Přiletěl motýl okáč černohnědý, usedl normálně na stránku rozevřené knihy a svým dlouhým sosákem se jal nerušeně sát její stopové šťávy. Pobaveně jsem se nad ním usmíval, protože to vypadalo, jako by si chtěl také číst.
Když jsem pak pil ze studánky, vznášely se po lese bludičky a jakýsi noční motýl, v té tmě blíže neidentifikovatelný, se mi uvelebil rovnou na láhev a nechtěl se hnout. Těch motýlů tam u té studánky poletovalo víc. Všichni jsme žízniví. Všichni máme žízeň po životě.

pondělí, 9. července 41
Našel jsem překrásně zbarvené křídlo babočky pavího očka. Je to nádherný přírodní šperk nesmírné hodnoty. Přemýšlel jsem, kde a jak bych si jej měl uchovat. Vyndal jsem proto z průhledné fólie průkaz zdravotního pojištěnce a zasadil motýlí skvost tam, na věčnou památku dnešního dne.

pondělí, 13. srpna 41
Sluníčko dnes svítí a je zase veselo. I motýli ožili a užívají slábnoucích slunečních paprsků s pestrobarevnými křídly doširoka rozevřenými, jako by to nebyla křídla, nýbrž sluneční kolektory. Na děhelu spolu s čmeláky takto sedí a sají nektar babočka bílé C a samička běláska zelného. Oba jsou nádherní a krásně se skví na tom slunci. Nemohu se od nich odtrhnout.

středa, 15. srpna 41
Blbci, travička sotva povyrostlá a už to zase mydlí dohola, až na půdu! Výsledek je nevzhledné nic, co není ani bujnou džunglí, jak bych to rád viděl a měl Já, ani vzorný učesaný anglický trávník, nýbrž utrápená holina jako po polití defoliantem. Motýli marně poletují nad tou pustinou, hledajíce včerejší kakost. Odletí jinam a krásu a radost vezmou s sebou.

středa, 29. srpna 41
Tady už všechno uvadá, listí žloutne, květy odkvetly a motýli už zřejmě zahynuli, když nemají z čeho sát nektar, božský to nápoj pestrobarevných okřídlenců. Je mi z toho smutno.

sobota, 1. září 41
Motýli dávno vidět nejsou, jen housenky. V noci jsem jednu velkou zelenou housenku přinesl na botě až domů a teď na mne spadla z jasanu jiná, žlutá, malá píďalka. Léto, vrať se! Kdepak motýli v takové zimě!

čtvrtek, 11. října 42
Vedle mne se zjevila žlutočerná housenka. Tedy, tělo má žluté a na něm dvě boční řady černých puntíků. Nevím, k jakému druhu motýlů patří. Je jich tolik a tak dalece mé stále ještě skromné znalosti přírody nesahají. Ale co po jméně! Housenka je to prostě pěkná a jistě i motýl bude krasavec, jako všichni. Pokoušel jsem se ji chvilku hledat různě po encyklopediích, leč marně. O housenkách se všude na prvním místě dočtete, že prý škodí žírem, ale jak vypadají se častokrát ani nedozvíte. "Škodí žírem"! To je snad samozřejmé, dokonce je to přirozené, že se každý - nejen housenky - něčím živí a něco požírá. Ale že by tím i škodil? Tady asi záleží nejvíce na tom, komu údajně "škodí" a komu to vadí, a také z čího pohledu se na věc, na "problém", díváme. Z mého pohledu, i ostatně z pohledu přírody, je ten "žír" bez problému. Co záleží na tom, že z pohledu člověka to problém je? Člověk je sám největší škůdce přírody a tudíž je všechno, co se mu nehodí do krámu, "problém" - ale jen pro něj, pro jeden zdegenerovaný, mimořádně škodlivý živočišný druh, který se nějakým fatálním nedopatřením rozšířil po Zemi jako nebezpečný virus, jenž by měl být zlikvidován, a ne podporován. V přirozené a vyvážené harmonii řádu přírody je vyloučeno, aby někdo něčím škodil, nejméně pak žírem. Pokud se někde na tomto světě vyskytne disbalance a disharmonie, můžeme si být jisti, že příčinou je člověk. To lidé by měli psát především o sobě, že škodí žírem. Jenže tento více než zřejmý fakt se nikde nevypichuje na přední místo.


Řeknu vám: Kdybych byl stvořil muže a ženu, byl bych je vytvořil podle typu zcela jiného než je ten, který nabyl převahy a je typem vyšších savců. Byl bych učinil muže a ženy nikoli k obrazu velkých opic, jak ve skutečnosti jsou, nýbrž k obrazu hmyzu, jenž, když byl žil jako housenka, promění se v motýla a na konci života nemá jiné starosti, než milovat a být krásný. Byl bych položil mládí na konec lidské existence.
Kdybych byl bohem nebo spíše demiurgem - neboť filosofie alexandrinská učí, že tito nejmenší tvorové jsou spíše dílem demiurgovým nebo jen některého tvořivého démona -, kdybych tedy byl demiurgem nebo démonem, byl bych si vybral tento hmyz za vzor pro člověka: Byl bych chtěl, aby člověk jako ten hmyz odbyl si nejprve ve stavu larvy nechutné práce, jimiž se živí. V tomto údobí neměl by pohlaví a hlad nesnižoval by lásky. Pak provedl bych to tím způsobem, že v poslední proměně muž a žena, rozestírajíce zářivá křídla, žili by rosou a touhou a umřeli by v polibcích. Tak dal bych jejich smrtelné existenci lásku jako odměnu a korunu. A tak by to bylo bývalo lepší. Ale svět jsem nestvořil, a demiurg, který si to vzal na starost, neptal se mne na radu. Pochybuji, mezi námi řečeno, že se ptal filosofů a vtipných lidí.


A manžel bude mít milenek, kolik je v roce měsíců. Bude žít, jak ho povede jeho galantní pud, ženoucí ho ke všem ženám, jako motýli létají na všechny květy.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm