Cizinci přijdou

15. ledna 2014 v 15:48 | Misantrop

V Japonsku, to byl středověk! Samurajové, kromobyčejně vyvinutý smysl pro čest, pro zdvořilost, země uzavřená před cizinci, v období Tokugawa (1603-1867) dokonce zakázané křesťanství.

Myslel si: Je nás příliš mnoho. Jsou nás miliardy, a to je příliš mnoho. Nikdo nikoho nezná. Přijdou cizí lidé a ublíží vám. Přijdou cizí lidé a vyrvou vám srdce. Přijdou cizinci a vypumpují vám krev.

Moje odloučenost od lidí se již svými následky podobá až onomu známému případu s jihoamerickými indiány, kteří po prvním setkání s bílými cizinci masově umírali na jim dosud neznámé triviální chřipky a rýmy. Já také vždycky omarodím každou moji dobrodružnou exkurzi do chorobného světa lidské Rakoviny.

Nikoli "vírou" se odlišuje křesťan: křesťan jedná, odlišuje se jiným jednáním. Tím, že neklade ani slovem, ani v srdci odpor tomu, kdo je k němu zlý. Tím, že nečiní rozdílu mezi cizinci a domácími, mezi Židy a nežidy ("bližní" - vlastně souvěrec, žid).

Lidi se bojí přírody, bojí se lesa, bojí se ostatních zvířat, a proto jsou nejnáruživějšími zabijáky, ničiteli a kazisvěty, protože jsou v přírodě věčnými cizinci.

Každá velká bolest, ať tělesná či duševní, říká, co si zasloužíme: neboť by na nás nemohla dolehnout, kdybychom si ji nezasloužili. Že také křesťanství vidí naše bytí v tomto světle, dokazuje jedno místo z Lutherova komentáře ke Galatským, kapitola 3: "My všichni jsme tělesně a věcně subjektem ďábla a cizinci ve světě."

A cizinci, oblečení jako opice, Angličanky podobné žirafám, špinaví nosiči nápojů a nesčetné proudy drobných měšťáků, skromných rentiérů, kteří se baví vším. Ach, strkání, únavo, pocení, prachu, klení, proudy lidského masa, šlapání po kuřích okách, oblbení mozků, ohavné zápachy, zbytečné chození, výdechy davů, závany česnekové vůně, dejtež panu Patissotovi všecko potěšení, kolik se do něho vejde!
(Maupassant: Neděle pařížského měšťáka)

Jste příliš vážní, takže není vůbec divu, že jste odděleni od existence. Jste z ní vykořeněni a pak se cítíte odcizeni, jako cizinci, pak cítíte, že tato existence není vaším domovem. Není za to odpovědný nikdo jiný než vaše vážnost.

Ježto lidé všecko přehánějí, je-li jim to možno, přehnali i tuto nerovnost; usmyslili si v některých zemích, že žádný občan nesmí opustiti kraj, v němž se náhodou narodil; smysl tohoto zákona je viditelný: Tato země je tak špatná a tak bídně spravovaná, že každému zapovídáme odejíti z ní ze strachu, že by z ní všichni odešli. Učiníte lépe, budete-li si počínati tak, aby všichni vaši poddaní tam rádi zůstali a cizinci dostali chuť tam přijíti.

Nesmíte jíst žádnou zdechlinu. Buď ji dáš bezdomovci, který žije v tvých branách, aby ji jedl, nebo ji prodáš cizinci.
(Bible: Deuteronomium)

Taurská země byl nehostinný kraj, kde vládl krutý král Thoás. Ten nařídil, aby byli na oltáři obětováni Artemidě chycení cizinci. Orestés a Pyladés to věděli, a proto konali cestu jen v noci. Ve dne se skrývali, aby je nikdo nezajal. Byli však přesto dopadeni a předvedeni před krále. Král přikázal, že jeden z nich musí ještě ten den zemřít.

Dnes stačí lézt do prdele všem Židům, cikánům, cizincům, komunistům, mrzákům, homosexuálům, obyčejným průměrným a podprůměrným lidem, zkrátka všem, jež minulá doba a společnost nenáviděla, stačí podlézat ženám, jež prý byly a jsou nedoceňované - a hned jste obestřeni módní dobovou aurou neobyčejné humanity.

Dočetl jsem Nepřítele z Atlantidy. Slušný román. Alexej Pludek v něm skvěle vystihuje podstatu a mechanismus úpadku velkých světových říší. Takový byl nevyhnutelný osud starověkých civilizací, takový byl osud Říma, podobné události čekají USA, Evropskou unii a vůbec celou lidskou civilizaci. Ovšem autor doslovu román vůbec nepochopil - jako téměř vždy. Hlavní postava, kronikář Hero, není na straně "pokrokových sil", nýbrž naopak jako představitel nejvyšší kasty je rozený konzervativec, který bojuje proti novotám, cizincům, všude vidí rozklad tradičních hodnot, není to žádný demokrat a zřídil koncentrační tábory pro pobudy, flákače a pouliční kazatele podvratného křesťanského typu. Ostatně Platónova Atlantis byla stejná.

"Obyvatelé našeho údolí jsou si vědomi, že 'to se nedělá' být nepohostinný k cizincům."

Abú Raihán al-Bírúní, učenec a cestovatel z Chórezmu (zemřel r. 1048), který strávil v Indii téměř čtyřicet let a věnoval se za sultána Mahmúda z Ghazny studiu indické filosofie a náboženství, si ve svém arabském díle trpce stěžuje na hinduistickou uzavřenost: "Všechen jejich fanatismus je namířen proti těm, kteří k nim nepatří, proti všem cizincům. Říkají jim mléččhové, to jest nečistí, a zakazují mít s nimi jakékoliv styky, ať už je to smíšený sňatek a jiný druh příbuzenského vztahu nebo sezení, jídlo a pití s nimi, protože si myslí, že by se tím poskvrnili... Věří, že žádná jiná země není jako jejich, žádný národ jako jejich, žádní králové jako jejich, žádná věda jako jejich. Jejich nadutost je taková, že když jim vyprávíš o nějaké vědě nebo učenci v Chorásánu nebo Persii, myslí si, že jsi hlupák a lhář."

V Babyloně musely všecky ženy, táboříce u chrámu Venušina, jednou v životě dosáhnout odpuštění hříchů tím, že činily pokání prostitucí. Nemohly odmítnout choutku prvního cizince, který se namanul a chtěl očistit jejich duši tělesnou rozkoší. Lze si snadno domyslit, že krásky a hezké ženy byly ve svém pokání brzo uspokojeny; ale ošklivé čekaly někdy dlouho, než se nad nimi smiloval cizinec, který je měl uvést do stavu milosti.
(Helvétius: O duchu)



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm