Člověk je ohavný tvor

28. ledna 2014 v 14:18 | Misantrop

Člověk je ohavný tvor.
(Arcybašev: Sanin)


Podívej, člověče, jaký jsi nenáviděný tvor!
Čichni si, člověče, jaký jsi smradlavý tvor!
Okus, člověče, jaký jsi nechutný tvor!
Slyš, člověče, jaký jsi neslýchaný tvor!
Rukama můžeš hmatat, člověče, jaký jsi nedůtklivý tvor!
Všemi smysly můžeš vnímat a cítit, člověče, jaký jsi nesmyslný a bezcitný tvor!
Směj se a plač, člověče, jaký jsi směšný a plačtivý tvor!
Jen rozumem bys pochopil, člověče, jaký jsi nerozumný tvor!


Když může být tvor, který si nalhává rozum, schopen takových zvráceností, hrozí se, není-li snad zkáza té vlohy horší než sama zvířeckost. Vždyť rozumnému tvoru není nic jiného třeba, než aby se řídil pouhým rozumem. Ale když vidím, jak se hromádka mrzáctví, tělesných i duševních chorob nadýmá pýchou, přejde mě rázem trpělivost; a nikdy nepochopím, jak se takový tvor shoduje s takovou neřestí.
A došel k závěru až příliš pravděpodobnému, že je to tvor ničemný a bídný.


Člověk je tvor, který se červená. Jediný tvor, který se červená - nebo se má proč červenat. Ze všech živočichů je člověk jediný krutý tvor.


Jsem zkázy nesmírné zdroj,
jsem prokletím největším klet a bohům protivný tak,
jak žádný smrtelný tvor!
(Sofoklés: Král Oidipús)


Žena je tvor bázlivý
a nestatečný, trne, jak jen uzří krev;
však zneuctí-li jí kdo lože manželské,
je krvelačná jako žádný jiný tvor.


Každý i ten sebemenší tvor má právo na život.


Lidstvo představuje slepou uličku ve vývoji života na Zemi - zničí se samo svými vlastními "vymoženostmi".
Dokonce čas od času vyjde z jeho středu tvor, jako jsem Já: tvor, který se narodí jako člověk, je vychováván jako člověk, ale přesto potom žije dál jako divoké bohozvíře - jako vznešená bytost, jejíž původ prozrazuje už jen nesmazatelná pupeční jizva.


Jedno řecké přísloví říká, že člověk je krásný tvor, je-li člověkem. Dodnes mi není úplně jasné, co se pod tím pojmem člověk myslí. Tak jako každý jsem byl vychován k tomu, abych věřil, že člověk je krásný tvor a ta víra mi po nějakou dobu vydržela, než jsem poznal prolhanost a úskočnost lidí, a tím dospěl k poznatku, že je-li někdo krásný tvor, člověk jím rozhodně není. Jestli je člověk krásný, tak spíš jako výjimka. Krásný člověk už přestává být člověkem - pro něj muselo být zavedeno nové označení. A tak vznikla idea Misantropa. Neboť krásný člověk je rarita, vyskytující se tu a tam, jeden mezi tisíci. Taky ti příkladní jedinci vzorného lidství, kteří jsou humanistickou propagandou vyzdvihováni, jsou nějak falešní a nekonsekventní. Naopak všichni ti outsideři lidské společnosti, všichni ti podivínští mrzouti a samorostlí samotáři, proklínaní a vysmívaní davem, protože poskytují malý nebo žádný užitek, mají tak specificky čisté, ryzí vlastnosti, že nazývat je lidmi, bylo by přinejmenším nepřesné. Výjimka mezi lidmi, znetvořenina člověka - tohle je ten krásný tvor, protože většina lidí jsou bezpochyby hnusáci! Správně by to přísloví mělo znít takhle: Člověk je krásný tvor, není-li člověkem.


Jsem natolik odlišný, že by se mělo o mně uvažovat jako o odlišném živočišném druhu. Jako je rozdíl mezi psem a vlkem, mezi kobylkou a sarančetem, mezi krysou a potkanem, tak je rozdíl mezi mnou a lidmi, "člověkem". Rozdíl je tu totiž zásadní: člověk žije jako otrok - Já žiju svobodně. Člověk je tvor společenský - Já jsem tvor samotářský. Člověk je všežravec - Já jsem býložravec. Podobám se víc způsobem života vlku, než psu. Bez falešné skromnosti - jsem krásnější než většina lidí, jako je krásnější každý vlk než většina psů. Psů je jako psů, vlků je méně - jsou proto vzácnější. A každá fena by se ráda pářila s vlkem samotářem!


Každý živý tvor miluje sám sebe.


Lidákům už se úplně podařilo změnit moje dřívější bezstarostné chování. Naučili mě, že je lepší být plachým, ostražitým a nedůvěřivým tvorem. Jak by také ne: zatím mi všechnu radost dovedli jen zkazit.


Jako Bůh nesmiřitelného hněvu jsem stár přes tisíc let. Vy víte, nebo aspoň tušíte, že tam někde venku jsem; že existuji a vždy existovat budu vám navzdory, ale nevidíte nic než džungli. Svobodný tvor je věčně na útěku, věčný štvanec, věčně v pozici mrtvého brouka, znehybnělý a ztichlý, aby jediný neopatrný pohyb, jediný neuvážený zvuk neprozradil můj úkryt, věčně zakamuflován do tisíce převleků a vrostlý a srostlý s velikou Přírodou! Poslední z rodu Homo, jenž je ještě svobodný! Poslední divé zvíře, věčně vrčící a cenící zuby s výhrůžně naježenou srstí, se slechy napjatými a nozdrami široce rozevřenými, čmuchajícími a větřícími každé nebezpečenství. Poslední suverén mezi otroky. Poslední divoce žijící zvíře mezi samým dobytkem.


Že neštěstí přichází z lidí, a ne z hor
Že planetu ovládá nejkrutější tvor
To se nám jistě příčí, ale je to tak
Nezbývá než proti tomu vše udělat.


Žádný jiný tvor netrpí tak stálým zduřením svých "ženidel", jako člověk.


Ten, kdo nedbá svého prospěchu, jedná špatně, protože pud po sebezachování, zdravý egoismus u zdravého tvora převládá.
(Klíma: Bílá svině)


Hrdlička se mi prochází po římse a houká. Opatrně jsem se k ní přiblížil zpoza zatažené žaluzie, abych ji viděl zblízka. Krásný, něžný tvor ušlechtilého vzhledu.


Nejinteligentnější tvor na světě je holub: na všechno sere. Nejinak i Já.


Ba není nad Eurípida
básníka moudřejšího,
jenž děl, že není žádný tvor
tak nestoudný jak ženy.
(Aristofanés: Lýsistraté)


Někteří jsou takoví blázni, že věří, že je může urazit i žena. Co záleží na tom, o koho jde, kolik má nosičů nosítek, kolik zlata tíží její uši, jak široké je křeslo, na němž sedí! Stejně je to tvor nerozumný, pudový, oddávající se vášním, ledaže se jí dostalo hodně znalostí a vyššího vzdělání.
(Seneca: O stálosti mudrce)


Člověk vytvořil civilizovaného tvora, který se cítí bezpečný a existenčně zabezpečený pouze v kleci; opustí-li svoji klec, zahyne hladem nebo zimou.


Pro určité lidi je člověk s chytrou hlavou protivnější tvor než vyhlášený darebák.


Ten šťastný tvor vždy vzlétat bude k výším,
jenž duši tichou a dar tento má:
V něm slunce zář a ranní vůně žije;
zde, z rukou Pravdy, závoj Poesie!


Ten můj nerozlučný druh, kterého jsem vyvolal ze své vlastní duše a poslal samotného na honbu za zábavou, byl tvor vrozeně ničemný a zločinný, veškerým svým myšlením a konáním sledoval jen sobecké zájmy, zvířecky chtivě slintal rozkoší, jak jen mohl co nejvíc ztýrat druhého - nemilosrdný jako člověk z kamene.


Člověk má opravdu v živočišném světě výjimečné postavení: těžko bychom hledali zkaženějšího tvora, který by, tak jako Člověk, ztělesňoval Absolutní Zlo ve své nejčistší podobě. Ani thajská pijavice thák se Člověku nevyrovná v jeho neobyčejné sprostotě a ubohosti! Zvláštní věc tenhle Člověk: je poskládán ze stejného materiálu jako My, dýchá stejný vzduch jako My, a přesto je nanejvýš zřejmé, že sem nepatří. A ještě má tu drzost o sobě prohlašovat, jak je ušlechtilý a dobrý!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm