Lidská blbost je věčná - 2. část

12. ledna 2014 v 14:26 | Misantrop
STAVĚT POMNÍK LIDSKÉ BLBOSTI POVAŽUJI ZA BEZPŘEDMĚTNÉ. VŠECHNY JSOU JIŽ POSTAVENY.


Někdy mám pocit, že ať pronesu cokoli rozumného a moudrého, vždycky to bude nějaká blbost.


Každé malé dítě dnes ví, že císař Vilém trpí úbytkem mozku. Ve dvorních kruzích jeho žvásty a plány považují však za geniálnost. Nebožtík císař František Josef I. vypověděl válku jen následkem duševní poruchy. Při pitvě tohoto stupidního starce bylo zjištěno hnisání mozku (atrophia cerebri senilis). A u Františka Josefa nebylo to opět nic jiného než zděděný kretenismus, kterým trpí potomci Habsburků. Karel I. v útlém mládí byl stižen vodnatostí dutin mozkových.
Je to vyložená anoia (blbost), ve které se Rakousko pohybovalo a žilo.
(Hašek: Dobrý voják Švejk v zajetí)


Teď se však podívejte na Makara Děnisyče. Celý újezd ho pokládá za literáta, za básníka, každý v něm vidí něco zvláštního, nikdo ho nemá rád, kdekdo míní, že nějak divně mluví, a on sám se tuhle prořekl, že se zabývá literaturou, a začervenal se tak, jako kdyby ukradl slepici.
A v Makarovi začíná hlodat červ. Autorská samolibost je bolest, je to duševní katar. Kdo jím stůně, neslyší zpěv ptactva, nevidí svit slunce, nevidí jaro… Stačí se jen zlehýnka dotknout bolavého místa a celý organismus se sevře bolestí.
Jsou s ním hned hotovi:
"Ten blbec napsal zase pěknou blbost!"
(Čechov: Zjara)


(Bartáčkovi tajně připevní Novákovým do auta falešné oznámení o jeho levném prodeji)
Bartáčková: "A myslíš, že to zabere?"
Bartáček: "Co váháš, lidská blbost je neomezená."


Zdá se mi, že štěstí je stav blbosti, chytrý člověk nemůže být šťastný, ty dvě věci se vylučují.


Vznik ontologické reality jako takové se zdá být sám nesmyslný. Pak by celá ontologická realita byla jen z blbosti povstalou mučírnou, udržovanou skutečně jen nevědomostí, strachem, žízní a ulpíváním.


A pak tu máme ještě zákon zachování blbosti v lidské společnosti, který praví, že jednoho blbce záhy nahradí blbec jiný.


Jsou to prostě blbci. Každý den přinese nějaký nový důkaz jejich blbosti.


Náhle mě napadá: ráj je místo, kde se lze konečně donekonečna smát lidské blbosti, a donekonečna se na ni nezúčastněně moci dívat, dívat z výsostí pobavenosti. Ostatně, nejsem si jist.

Nepobíráš plat za práci, to by bylo hej, ale za třeba celé dekády trvající mživé hmyzí ponižování a snášení nesnesitelné blbosti svého okolí.

Tito vycpaní, neskuteční lidé, tito hastroši v poli, nekonečně zmatení a do hloubi nejistí sami sebou - to jsou právě oni, kteří zuby nehty drží své posty, tyranizují své podřízené, a to ne nějakou knutou, ale nekonečnou blbostí.

Blbosti se člověk učí bleskem.


A oni se dali zase do svého ničemného díla, jak odpovídá jejich osudovému určení, do díla nevyzpytatelné blbosti.


I ten největší filosof se často nějaké blbosti neubrání.
(Hašek: Adolf Gottwald)


Kašlu na stát a na všechny ty blbosti.


Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch čpí blbostí.


Jedna z fatálních filosofických blbostí: že existuje něco daného.


Každý v sobě něco nosí; někdo roznáší mikroby, jiný blbost -- těch druhých bohužel přibývá.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm