MOŘE v literatuře i filosofii - 2.

29. ledna 2014 v 15:29 | Misantrop
Leukadská skála - nejjižnější výběžek na ostrově Leukadě v Ionském moři. Podle pověsti z ní skákali do moře nešťastně zamilovaní, aby se vyléčili.


Tak rád bych věřil, že v člověku je zelená hlubina, moře neporušené růstové síly, která by přetavila všechny mrtvé zbytky ve svém obrovském rezervoáru a hojila by a tvořila na věky věků... Ale já ji neviděl.


Buď zase jako strom, jejž miluješ, jako košatý strom, jenž tiše a naslouchaje visí nad mořem.


Zproštěni vášně žití,
strachu a naděje,
vzdáváme bohu díky,
ať kdokoli to je,
za to, že vždycky čeká
věčná smrt na člověka,
a sebedelší řeka
do moře dospěje.


Na venkov netoužím, ale občas to na mne dolehne jako zanedbaná povinnost, že jsem si nevyšel do lesa a nevykoupal se v moři.
Sedím u psacího stolu a mezi záclonami vidím jeden ze zálivů Baltského moře. Občas tam zatoužím. Ale stačí vzít do ruky dalekohled, a aniž bych se pohnul z místa, jsem tam.


V mé poslední hodině mě neuvidíte obklopeného kněžími. Chci zemřít kolébán vlnami bouřlivého moře.


Život sám je moře plné skalisek a vírů, jimž se člověk vyhýbá s největší námahou a starostlivostí, ačkoli ví, že i když se mu se vším úsilím a uměním podaří proplout, právě tím se každým krokem přibližuje největšímu, totálnímu, nevyhnutelnému ztroskotání a dokonce přímo k němu přispívá - k smrti: ta je konečný cíl únavné cesty a pro něj horší než všechna úskalí, jimž se vyhnul.


Cosi mu zabránilo pustit se na moře života a hnát se po něm s napjatým plachtovím ducha a vůle.


Jestli váš člun je maličký a vratký,
neplujte za mnou chtiví slyšet zpěv,
s nímž má loď brázdí moře, plujte zpátky,
vraťte se domů na bezpečný břeh.


Svobodné moře volnost dá,
tam rozvážnost je škodlivá.


"Vždycky jsem, Sancho, slýchával, že kdo prokazuje dobrodiní kdejaké holotě, vodu do moře lije."


Svět osiřel ... kol pustota!
Kam chceš mě, moře, nyní nésti?
Vždy týž je osud života:
vždy číhá, kde je krůpěj štěstí,
buď bezuzdnost, buď despota.
(Puškin: K moři)


Moře po vrchu se jen rozrývá,
duše v hloubce vlny své ukrývá.


Ó, moře, břehy, vy pravé, tajné svatyně Múz, kolik mi toho zjevujete, kolik diktujete mému peru!


Xanthos, Ezopův učitel, se vsadil, že by vypil moře, nikoliv však řeky, které se do něho vlévají a jež by se tedy musely odvést jinam.


Musím svěřit náklad vší moudrosti, jakou mám, této lodi psané řeči, a koneckonců jsem mnohokrát s nemenším znepokojením pozoroval, že vyplula na moře, když všechna řeč byla zrýmována.
(Yeats: Magie)


Běda! Hluk četných čeledí lidských hlučí jak hlučící moře.
(Bible: Izajáš)


Hněv ochladí se vskoře,
nenávist neztopí ani moře.


Takhle se má žít. Úplně sám a svobodný na plážovém písku, do toho vzdechy moře.


Rád by člověk složil ruce v klín, rád by seděl u moře a čekal na pohodu, ale čekat nelze, protože duše sténá a ochabuje pod tíží vezdejší hanebnosti.


Člověk, který vidí slunce a měsíc a hvězdy a těší se ze země a moře, ten pak už není opuštěn.


Není třeba vypít celé moře, abychom zjistili, jak slaná voda je v něm.
(staré korejské přísloví)


Dějiny jsou jako moře. Z dálky vypadají monumentálně, ale když jste uprostřed, dělá se vám špatně.
(neznámý bezejmenný)


Už žádné město, žádná zkamenělá a špinavá města, proti nimž se mladí bouří. To nové vzrušení v hlase, probuzení životního přání...
Ponořit nohy do rozpáleného písku, do chladivého příboje, který je oblévá, vzdaluje se a znovu se vrací. Jít a jít, kilometry a kilometry, dál od stánků a tlampačů, dál od kabin a deštníků, pryč od lidí, žvýkačů odporné gumy a vdechovačů hořkého nikotinu, za poslední útes a k poslednímu lovci bokosanek, k poslední plachtě ve vedrem se chvějícím vzduchu, až na volné, čisté moře.
(Bonanniová: Drogy)


I to největší moře má své břehy; bezbřehá je pouze lidská hloupost.
(Konfucius)


Když člověk píše literaturu, nesmí podlehnout laciným sklonům. Musí počkat, až se ho zmocní podivná touha otesat kámen a vrhnout ho do zahnívajícího moře.
(Sherwood Anderson)


On povstane z věčného moře, stvoří armády na obou březích, obrátí bratra proti bratru, dokud člověk nezmizí z povrchu zemského.


QUANTUM SCIMUS GUTTA EST, IGNORAMUS MARE
Toho, co víme, je kapka, toho, co nevíme, moře


Je to škarohlíd. On je pro vás Sargasovým mořem, zatímco vy jste pro něj otravným hmyzem, nebezpečným, zlým, škodlivým, zkaženým a hloupým.

UŽ JSME U MOŘE DVANÁCTEJ ROK. JEN ABY NÁM TO JEDNOU NĚKDO NENAÚČTOVAL!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm