Proti veřejnému mínění

25. ledna 2014 v 15:22 | Misantrop

Ve společnosti vládne veřejné mínění, protože mezi hlupáky vládne hloupost.


Takoví jsou lidé, z pravdy uznávají málo, z veřejného mínění mnoho.


František Cenci si patrně řekl: "Jakými výmluvnými činy bych já, Říman, narozený v Římě 1527 právě v těch šesti měsících, kdy tam luteránští vojáci bourbonského konetábla napáchali tolik ohavných skutků, znesvěcujících věci svaté, jakými skutky bych měl upozornit na svou odvahu a popřát si co nejplněji požitek z opovrhování veřejným míněním? Jak jen uvést v úžas své idiotské současníky? Jak si opatřit tu rozkoš tak pronikavou, pocit, že jsem docela jiný člověk než celé to stádo hlupáků?"


Profi-umělec je kurvou za každého režimu. Neboť chce-li se svou prací uživit, nesmí si dovolit polemizovat, nesouhlasit nebo přímo nabourávat všeobecná mínění a společenská tabu své doby. A každá doba má svá nedotknutelná témata, svá třaskavá minová pole, na něž se nedoporučuje vstupovat a překračovat je! Cenzura či autocenzura je v té či oné podobě neustále přítomna, neboť všichni jsou až nápadně zajedno, že "šířit zlo" se nesmí.


Od té doby, co byly vynalezeny noviny, od doby plného rozkvětu žurnalismu, byl dobrý duch národa nucen vytratit se ze života, neboť teď vládnou už jen mínění, a to "veřejná"; a ta jsou za peníze jako veřejné holky: kdo si předplatí noviny, opatří si kromě makulatury též mínění; nemusí už myslet ani usuzovat: černé na bílém už za něho vymyslili, co je nutno soudit o Bohu i o světě.


Povaha skutečně svobodného umělce, nezávislého na mínění kohokoli, se vždy obrací proti někomu a musí tedy zákonitě někoho urážet.


Nacismus, Hitlera a druhou světovou válku obestírá doposud taková posvátná hrůza, že vyřkne-li kdokoliv jakoukoliv pitomost, lež, pomluvu, nesmysl či nepřesnost k tomuto ostře sledovanému a stále ještě třaskavému tématu, všechno dojde sluchu, neodváží se nikdo odporovat ani polemizovat. Je to démonické tabu. Posvátný zákaz. Lež je košer. A pravda je dokonávající vykrvácené dobytče s podříznutým hrdlem, z něhož si rudá chátra zaživa odřezává kusy masa. To ukazuje nejlépe, kdo dnes vládne, kdo ovládá veřejné mínění, neboť komunisty ani socialisty, kteří jsou stokrát horší, nikdo nešikanuje za jejich neméně zvrácené názory.


Pokud jsem vůbec vrah - právnicky ano -, nejsem vrah aberantní, je pouze nutné, abych tak figurovala. Nutné pro veřejné mínění.


Všichni se dají příliš lehce svést. Lživou propagandou, veřejným míněním, reklamou. Jen opravdu inteligentní a vnímavý člověk okamžitě pozná, když se mu lže a když ho chce někdo podvést.


Ať už výrazem "veřejné mínění" označujeme cokoliv, spočívá jeho význam jen v nepatrné míře ve vlastních zkušenostech nebo dokonce v poznatcích jednotlivce, nýbrž naopak v představě, jež vzniká jako důsledek nesmírně důrazné a vytrvalé tzv. "osvěty".


Můžeme se vsadit, že každé veřejné mínění, každá všeobecná konvence je hloupostí, neboť se zalíbily velikému množství.


Divím se, že ty otravné a hlučné smečky podvraťáků ve městě ještě nikomu nevadí; že si nikdo dost nahlas nestěžuje; že to vůbec dovolí veřejné mínění, policie a ubytovací řád. Zas to bude asi na mně, abych ztropil kvůli tomu nějaký skandál. Jako ostatně vždycky.


Veřejné mínění je horší, nesmyslnější, chatrnější a neslušnější než vlastní mínění.


Bezbožný, posměvačný, skeptický zlosyn, který si dělá co chce, je rozkladným prvkem každé společnosti. Tím, že stojí vysoko stranou všeho davu a všech jeho posvátných mínění, tím také víc pohrdá a nenávidí.


Výkonné metody byly vyvinuty pro vítězství ve volbách, prodej produktů, ovlivňování veřejného mínění.


To je na tom to nejhroznější: že se ti zločinci proti přírodě i proti veškerému citu musejí se svou zločinností skrývat, žít v hanbě, v neodpustitelné vině, bez čistého štítu a bez srdce, ale zákon jim to dovoluje a veřejné mínění stojí při nich. Je to skoro totéž jako mít a plánovat děti, anebo vůbec žít jakožto normální zlověčí patvor: i to už je v dnešním přelidněném světě obskurní činnost, rovnající se zločinu; a že plodit a rodit další přebytečné haranty není vposledku ani ekologické, to už se ví dávno - jen se o tom nemluví.


On, génius, blažený, přešťastný a přebohatý - jde žebrat. Žebrá o vaši přízeň, vy unuděnci, prostopášníci, ješitní domýšlivci, nevědomí vševědi, závistiví, prodejní recenzenti špatných srdcí a - bůhví z čeho ze všeho se ještě skládáš, ty moderní umělecké obecenstvo, ty veřejný ústave mínění!
(Wagner: Umělec a veřejnost)


Vůbec se nedivím neustálým protestům rakouských ekologických aktivistů proti atomové elektrárně Temelín. Musejí mít vskutku oprávněnou hrůzu z toho, co to tam ti Češi zase provádějí! Kdyby si nějací Cikáni v sousedství postavili jaderný reaktor, taky byste asi tonuli v obavách, jak to dopadne. A ještě za to těm Rakušanům bývalý premiér a ožrala Zeman vynadal do idiotů! On a ministr Grégr tu dostavbu museli za každou cenu prosadit, i když i veřejné mínění bylo proti! To je ta arogance mocných.


Můj umělec je vždy a napořád samoukem! Samoukem, který nekouká nalevo napravo, ale sám sobě je učitelem i žákem zároveň! Nehledá u jiných chválu ani prospěch, neškemrá o přízeň bohatých snobů, ani o uznání zavedených "uměleckých veličin". Jako kritérium hodnoty je mu jen jeho vlastní soud, tehdy, stojí-li v úžasu před svým dílem, neohlížeje se na mínění ostatních.


Člověk, který nemiluje Raffaela, a já jsme dvě bytosti zcela odlišného druhu; mezi námi nemůže být nic společného. K této skutečnosti nepovažuji za nutné dodat sebemenšího slůvka. Nač s takovým člověkem diskutovat? Zeptám se ho, jak starého má syna, a vypočtu si v duchu, za jak dlouho se jeho syn objeví ve společnosti a bude tvořit veřejné mínění. Přestože lidé o tom nevědí, ovládá zvyk u většiny z nich despoticky jejich obraznost. Zvyk ovládá despoticky obraznost i těch nejosvícenějších lidí a prostřednictvím jejich obraznosti pak i požitek, který jim umění může poskytnout.


Divoch žije pro sebe, ale člověk společenský vždy pro svět, umí žít jen v mínění druhých a dovede cítit svou vlastní existenci takřka jen podle jejich úsudku. Z tohoto uspořádání vzniklo takové množství krásných řečí o morálce, že při ustavičném soustředění na vzhled se vše stává hraným a umělým, přátelství, čest a ctnost a často i chyby; že uprostřed takové filozofie, humanity, zdvořilosti a vznešených maxim máme jen vnějšek, lživý a lehkomyslný, čest bez ctnosti, rozum bez moudrosti, radost bez štěstí.


Don Juan Mozartův je už blíže přírodě a méně francouzský, neleží mu tak na srdci mínění jiných; nesnaží se především oslňovat, parestre, jak praví Aubignéův baron de Fœneste.
Rozkoš dnešního dona Juana záleží z velké části v tom, že jde proti veřejnému mínění; a on si zprvu, ve svém mládí, představoval, že jde toliko proti pokrytectví.


Och! Hned při prvních slovech připadala jim mínění šosácké společnosti jako let nočních ptáků, vracejících se do temnot!...


Měl bych se snad dát zahnat na útěk veřejným míněním a kompaktní většinou a takovými čertovinami? Ne, pěkně děkuji!
(Ibsen: Nepřítel lidu)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm