Vyhoď to všechno do povětří!

19. ledna 2014 v 13:29 | Misantrop

Jako všichni členové skupiny, i já jsem se cítil přitahován revoluční myšlenkou. Surrealisté se nepovažovali za teroristy nebo ozbrojené aktivisty, ale bojovali proti skutečnosti, kterou nenáviděli. Jejich hlavní zbraní byl skandál. Proti sociální nerovnosti, ohlupujícímu tlaku církve, hrubému a koloniálnímu militarismu se jim dlouho zdál skandál jako všemocný prostředek, schopný odhalit tajné a odporné páky systému, který je třeba svrhnout. Hlavním cílem ovšem nebylo vytvořit nové literární, malířské nebo dokonce filozofické hnutí, ale vyhodit do povětří společnost, změnit život.


Podle mého názoru rozuměl dobře parlamentu jedině starý Guy Fawkes, který jej chtěl vyhodit do povětří.
(G. B. Shaw: Na úskalí)


Guy Fawkes (13. duben 1570, York - 31. leden 1606) byl anglický voják a člen skupiny římských katolíků (tedy žádný anarchista - promiňte), kteří se pokusili uskutečnit teroristický útok 5. listopadu 1605. Cílem tzv. "spiknutí střelného prachu" byl pokus o atentát na protestantského krále Jakuba I. a členy obou komor anglického parlamentu ve Westminsterském paláci během úvodního společného zasedání v roce 1605, kde měl král osobně promluvit. Guy Fawkes byl z velké části zodpovědný za realizaci konečné fáze útoku. Útok byl vyzrazen a Guy Fawkes byl zadržen v podzemí pod palácem se sudy střelného prachu. Po výslechu a mučení byl popraven za zradu a pokus o vraždu. Od té doby je toto selhání připomínáno vždy 5. listopadu jako Noc Guy Fawkese, den, kdy byla monarchie a král zachráněni.
(Misantrop: pozn. k předešlému citátu)


Mluvím o Bonnotově bandě, kterou jsem zbožňoval, o Ascasovi a Duruttim, kteří své oběti vybírali velice pečlivě, o francouzských anarchistech z konce devatenáctého století, o všech těch, kteří chtěli vyhodit do povětří sebe i celý svět, nehodný toho, aby přežil. Chápu je, často jsem se jim obdivoval. Ale stalo se, že mezi mou představivostí a mou realitou zeje hluboký příkop, jako je tomu u většiny lidí. Nejsem a nikdy jsem nebyl muž činu nebo vrhač bomb a ty muže, jimž jsem se cítil někdy tak blízko, jsem nebyl schopen napodobit.


Jsem muž z létajícího talíře z jiného světa, uvězněný na tom vašem světě, dokud mě nepřijedou vysvobodit. Jednoho dne talíř přistane. Jimi Hendrix a John Coltrane otevřou poklop a řeknou mi, ať si nastoupím, než se někdo pokusí vyhodit loď do povětří. Já se jen zeptám, proč jim to trvalo tak dlouho. Vypadneme odsud během několika sekund.


Pokud jde například o Picassa, mohu říci jenom, že se mi nelíbí Guernica. Nic mi na ní nevyhovuje, ani mnohomluvná faktura díla, ani politizace malby za každou cenu. Sdílím tuto averzi s Albertima s José Bergamínem, přišel jsem na to nedávno. Rádi bychom všichni tři šli vyhodit Guernicu do povětří, ale jsme příliš staří, abychom kladli bomby.


Cítil bych nejostřejší štěstí v okamžiku, kdy bych mohl vyhodit do povětří všechny ty idioty, kretény, kteří říkají, že jsou lidé, když je zřejmo, že jsou to pouze lidem podobné opice.
(Arcybašev: Lidská vlna)


Octavio Paz řekl: "Spoutanému člověku stačí zavřít oči, a již má dost síly, aby zbořil svět." Dodávám ve volné obměně: stačilo by, aby bílé oko filmového plátna obráželo světlo, které je mu vlastní, a bude moci vyhodit vesmír do povětří. Ale prozatím můžeme klidně spát, jelikož filmové světlo je pečlivě odměřováno a je spoutáno.
(Buñuel: Poezie a film)


Lidi nemůžete přinutit, aby na vás dali. Musejí na to přijít sami, až bude čas, až si začnou lámat hlavu nad tím, co se to vlastně stalo a proč pod nimi svět vylétl do povětří. Nemůže to trvat věčně.


Indický zlatokopec si za měsíc při desetihodinové práci vydělá 250 marek. Já, když napíšu program, tak si za hodinu vydělám 100 marek. I když je všechno relativní, na tento absolutně diskrepantní mzdový zákon světa ten svět jednoho nepříliš vzdáleného dne vylétne do povětří.


Tato válka dneška není než to, že vyletěl do povětří mír a že by ji mohl ukončit ne mír, nýbrž válka veškerého vesmíru proti této vzteklinou stižené planetě!


Mně se líbí lidé, kteří dovedou nenávidět. Illidge to dovede. Touží jen, aby vás všechny vyhodil do povětří.


Babička: "Rádio! Tak jsem tomu přece neušla."
Karel: "Tato kouzelná bednička spojí vás s celým světem. Račte zkusit."
Babička: "Už tam něco hučí... Nádraží! To bude nádraží!... A to má být celý svět? Vždyť je to blázinec!"
Karel: "Vždyť také svět nic jiného není."
Vašek: "Přestaňte! Copak je to parní válec?"
Babička: "Vašku, prosím vás, zastavte to, nebo vyletíme do povětří!"


Na šíji korinthské se Théseus setkal se zlopověstným škůdcem. Jmenoval se Sinis a byl to lupič široko daleko pověstný a obávaný. O jeho kruté zábavě si lidé povídali i daleko od Korinthu s hrůzou. Tento ukrutník nutil pocestné, aby s ním ohýbali vysoké pružné stromy. Když strom sehnuli, lupič ho náhle pustil a oklamaný nebožák byl vymrštěn do vzduchu. Když spadl na zem a ještě dýchal, Sinis ho dobíjel klackem. Jindy zase ohnul dva stromy až na zem a svou oběť k nim přivázal. Pak stromy pustil, ty se vymrštily a nešťastník byl v povětří roztržen.
Ale všechno zlo jednou končí. Théseus se ukrutníka nelekl. Pustil se s ním do křížku, ohnul strom a provedl s lupičem totéž, co dělával on s pocestnými. Tak zbavil obyvatele té krajiny dalšího nebezpečného škůdce.


Buď vyhazovat do vzduchu fabriky, nebo omezit na nejmenší míru konzum.


Vidím-li jet auto, přeji si, aby havarovalo. Vidím-li vlak, chci, aby vykolejil; Sylvester Matuschka, rakousko-uherský anarchista, jenž vyhazoval do vzduchu jedoucí železniční vagóny plné lidí a jenž také mimochodem posloužil Ladislavu Klímovi jako předobraz jeho nadčlověka Vittoria Romana z povídky Sus Triumphans, je můj hrdina.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm