Z bludu do bludu

6. ledna 2014 v 13:35 | Misantrop

Brantova předmluva
K užitku všech a blahodárnému naučení,
k napomenutí a moudrosti dosažení,
též aby bylo zatraceno bláznovství,
zaslepenost, blud a hloupost
a k polepšení lidí všech
s pílí nevšední, vážností veškerou
a s namáhavým úsilím sebral v Basileji
obojího práva doktor


Znamení krvavá psali na cestu, kterou kráčeli, a jejich pošetilost kázala, že krví se dokazuje pravda. Krev je však pravdy nejhorším svědkem; krví se otráví též nejčistší učení a zvrhne se v blud a nenávist srdcí.


JINDŘIŠKA
A co je v manželství tak strašně ošklivého?
ARMANDA
Fí! Toť vrchol všeho!
Ty, sestro, opravdu v své duši necítíš,
co hnusu vnuká nám to samo slovo již?
A jakou urážkou jsou pro nás, ctnostné ženy,
ty zvláštní představy, jež jsou jím probouzeny?
Rci, ty se neděsíš? Chceš zapřít všechen stud?
Víš, jaké následky má ten tak strašný blud?
Ty máš tu porobu za kýženou?
(Molière: Učené ženy)


Všechno pudí jedny myslet, druhé jednat, hluk a povyk je nepopsatelný. - Ale poslední účel toho všeho? - Při tomto zjevném nepoměru mezi námahou a mzdou se nám z tohoto hlediska, objektivně vzato, jeví vůle k životu jako pošetilost, nebo subjektivně, jako blud, jímž je zasaženo všechno živé, které s největším vypětím svých sil pracuje na něčem, co nemá žádnou hodnotu.


Se zvykem je to leckdy zlá věc. Působí, že se bezpráví považuje za právo a blud za pravdu.


Z mezer se skládal duch vykupitelů; ale do každé mezery postavili svůj blud a tuto výplň jmenovali bohem.


Neraduji se nikterak, vidím-li mizet nějaký starý blud, myslím na blud nový, který jej vystřídá, a ptám se starostlivě, nebude-li nepohodlnější nebo nebezpečnější než onen.


Každý věk tu moudrost míval,
blud místo pravdy rozšiřován býval.


První byla to bázeň, jež stvořila na světě bohy.
Zlořád úspěchu došel a blud ten jalový ihned
především rolníky nutil, by Cereře počinky ze žní
dávali, révovím hojným by věnčili Bakcha a z reje
pastýřů jejich bůh Pales se těšil.


Blud, třeba sto tisíc let starý, nestává se pravdou tím, že je starý!


I když byl Zeus nejmoudřejší z bohů a měl tak moudrou dceru, přece i on podléhal Bludu, svému synovi. Blud měl měkounká chodidla, neboť se nikdy nedotýkal země. Vznášel se lidem nad hlavami, mámil je a spoutával svou mocí. Ani bohové se před ním neubránili. Dokladem toho je sám Zeus. Omámen Bludem míval často se svou manželkou Hérou hádky a různice.


Nejsme schopni velikých obětí pro blaho lidstva, ba ani pro svoje vlastní štěstí, protože známe jeho nemožnost, a lhostejně přecházíme od nejistoty k nejistotě, jako upadali naši předkové z bludu do bludu, jenže nemáme už ani naději nebo aspoň tu neurčitou, ale silnou rozkoš, kterou zakouší duše v každém zápase s lidmi nebo s osudem.


Není povinností vychovatele lidí ochraňovat před bludem, nýbrž bloudícího vést, ba dát mu vypít plný pohár jeho bludů do dna: to jest moudrost učitelova. Kdo svého bludu jen málo okouší, dlouho s ním vystačí, má z něho radost jako ze vzácného štěstí - kdo jej však do dna vychutná, ten jej musí poznat, není-li blázen.


Rozum mají všichni, soudnost jen málokteří; z toho plyne, že člověk je přístupný bludu, když oceňuje všechny myslitelné chiméry, které mu někdo namluví, a ty ho mohou pohnout jako motivy chtění k zvrácenostem a pošetilostem každého druhu, k nejneslýchanějším extravagancím, jakož i k jednání odporujícímu jeho živočišné přirozenosti.


Pecus je odkojen starými lžemi. Jeho vloha k bludu je znamenitá. Cítě se být málo způsobilý k tomu, aby rozumem rozptýlil zděděné předsudky, uchovává rozšafně dědictví bajek, jichž se mu dostalo od předků. Tento druh moudrosti ho chrání před omyly, jež by mu byly velmi škodlivé. Přidržuje se omylů vyzkoušených.
(France: Ametystový prsten)


Kdyby jen věděli mladí lidé, blouznící o manželství, jaké je to rozčarování! Naprosté rozčarování! Ale - bůhví proč - všichni považují za nutno, neprozrazovati toho.
Chodil jsem jednou o velikonocích po všech komediích a zašel jsem podívat se podle vyvěšených plakátů také na bradatou ženskou a na vodního psa. Ukázalo se, že to nebylo nic jiného než mužský, dekoltovaný, v ženských šatech a pes nastrčený do mroží kůže a plovoucí ve vaně naplněné vodou. Všechno bylo velmi málo zajímavé, ale když jsem vycházel z boudy, tu vyvolávač mě doprovázel velmi uctivě a obraceje se před východem k obecenstvu a ukazuje na mne, vyvolával: "Tu se zeptejte toho pána, stojí-li to za podívání. Vstupte, vstupte, po franku za osobu!"
Bylo mi jaksi hanba říci, že to nestojí za podívání a onen vyvolávač s tím patrně počítal. Podobně tomu bývá i s těmi, kdož okusili vší hnusnosti manželství, ale nesnaží se vyvésti z bludu ostatní.


Zrůda rozrůstá se v horší zrůdu,
za řád platí zlořád beze studu
a celý svět je proměněn v svět bludu.


Svět když z jednoho vyvázne trudu,
již v jiném se zas propadá bludu.


Jejich původ je zlý, jejich špatnost vrozená a jejich myšlení se nezmění navěky. Bylo to od počátku plémě prokleté. Neboť na cestách bludu daleko zabloudili, když měli za bohy to, co je i mezi zvířaty nejodpornější; tak se dali oklamat jako nerozumná nemluvňata.
(Bible: Kniha moudrosti)


FELICES ERRORE SUO
(Lucanus, Farsalské pole 1,459)
Šťastni ve svém bludu
Básník popisuje náboženské představy keltských druidů, podle nichž je smrt jen středem jediného dlouhého života, který pokračuje po smrti. Rčení se užívá k vystižení názorů sice mylných, ale ulehčujících život svým nositelům.


Rozhodně na škodu působí historické náměty jen tehdy, když je malíř omezí svévolně, ne podle uměleckých účelů, nýbrž podle jinak zvoleného pole, přičemž však toto pole je chudé na malířské a významné předměty, např. na dějiny malého, svéhlavého, hierarchicky, tj. bludem ovládaného lidu, jímž soudobé velké národy Orientu a Východu opovrhovali, jako Židy.


Škola andělská (ve francouzském originále l'école angélique) = zřejmě jakýsi esoterní mystický nesmysl operující s bludem o reálné existenci andělů, o jejich styku s člověkem, o jejich vzájemné přeměně jednoho do druhého a naopak - zkrátka další ukázka choré lidské psychiky. Nejcharakterističtější byly kdysi zcela vážně vedené učené disputace o tom, kolik andělů se vejde na špičku jehly. Takzvané Andělské školy fungují samozřejmě dodnes po celém světě, neboť lidská blbost je věčná.


Až nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.
(Bible: Efezským)


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm