My, občasní opilci

25. února 2014 v 14:25 | Misantrop
Bakchus korunuje opilce
Diego Velázquez: Triumf Bakchův (1628-29)


Hovění tělu? To není, co provozujeme my, občasní opilci, mikroskopičtí břídilové, nazítří s výčitkami svědomí, které se vůbec nevíží ke včerejšímu konzumu, ale dnešní mozkové chemii - hovění tělu, to jsou patriarchové-gründeři z pražských hospod z konce minulého a začátku tohoto století, kteří se vevalili, jako start vyzunkli tablet, který právě kolem nesla servírka, načež zavolali: paní hostinská! podsypat!, připlatili zlatku nebo pět korun a močili rovnou do pilin pod stolem svých čtyřicet padesát nebo taky sedmdesát piv. Co tomu za dvacet let řekl organismus, je podružné. Podstatná je svrchovanost a neohlídavost těchto vévodů, neotřesitelný jejich klid, bohorovnost, a to i tehdy, když jim mozek - pochopitelně - vysazoval. Pili tak, jak svatí zažívali Boha; jsem přesvědčen, že jsou spaseni právě tak jako svatý František.


NIHIL SIMILIUS EST INSANO, QUAM EBRIUS
Nic se šílenci nepodobá tak jako opilec


Mrzí se blázen na rozumného, a opilec na střízlivého.


Nynější celková špatná pověst tohoto hnutí zapříčiňuje ten důsledek, že nacismus již nepřitahuje téměř žádné inteligentní lidi, nýbrž jen zhulákané holohlavé opilce a primitivní pouliční rváče na úrovni podprimátů.


Mimochodem, ti opruzové holohlaví mají přece jenom určitou výhodu: Útočí totiž na často zfetované cíle-oběti. Oni sami jsou přitom také často opilí a opilec je špatný rváč, protože má pomalejší reflexy a reakce a ochablejší svaly než střízlivý, vycvičený, ukázněný a odhodlaný protivník - to je třeba si uvědomit.


Jedni opilci volí jiná ožralá hovada a celý tento latentní alkoholický komplot trvá dál, protože to tak oběma stranám vyhovuje. Pasivita, nezodpovědnost a hloupost na straně jedné, a lhostejnost a vychcanost na straně druhé. Ale v životě je třeba být trochu chytřejší, a ne jen snít svůj nevábný alkoholický sen! Nebo jsou snad blbí? No, co se ptám - samozřejmě, že ano! Ale přirozeným osudem těchto hlupáků a slabochů je nebýt svobodný, tak ať si nadávají u svého piva dál - co je mně po nich!


"Ach vy rozumbradové!" zvolal jsem s úsměvem. "Vášeň! Opojení! Šílenství! Stojíte tu tak poklidně, bez účasti, vy mravopočestní občané, spíláte opilci, opovrhujete šílencem, nesete se mimo jako veleknězi a děkujete Bohu, jako ten farizej, že nejste jako jeden z nich. Byl jsem už leckdy opilý, mé vášně nikdy nebyly příliš vzdáleny šílenství, a ani jednoho, ani druhého mi není líto, neboť naučil jsem se tak pochopit, ve svých mezích ovšem, proč všichni lidé, kteří vykonali něco velkého, něco, co se zdálo nemožné, musili být odjakživa prohlašováni za opilce a za šílence. Ale také ve všedním životě je to nesnesitelné, když volají za chlapem, který vykonal aspoň poněkud svobodný, šlechetný, neočekávaný skutek: ten člověk je opilý, je blázen. Styďte se, střízlivci, styďte se, mudrci!"


Viděl jsi přece za ta léta v putyce spoustu opilců. Je to možné, žes do dneška nepochopil, co je to za lidi? Ti lidé jsou nemocní! Můžeš je dát na řetěz, můžeš je bít, můžeš je mordovat, jenom jim dej vodku!
(Čechov: Na podzim)


Dnešní postmoderní mazanice a literární výplody grafomanů jsou oproti paleolitické kultuře pouhým nočním třeštěním opilců na hlučné diskotéce.


31. prosinec - světový den opilců.


Krásná, jasná, hvězdná noc. Mohl jsem se jít někam za město podívat na tu kometu, po půlnoci jsem se chystal a zvedal se dokonce užuž od videa - a stejně jsem nešel. Nechtělo se mi do té zimy, potmě někde chodit a potkávat opilce nebo hlídky psohlavců; navíc se mi chtělo tou dobou již dosti spát, takže z toho sešlo. Štve mě to; štve mě, že jsem si nechal od lidí takhle otrávit život. Ale ono je opravdu nejlepší nikam zbytečně nevycházet, protože bych z toho měl akorát nervy nadranc a pokaženou náladu. Mohl jsem jít aspoň do rockového klubu, jenže tam bych se musel opít, abych tam vydržel a nenudil se, ale pak bych měl druhý den kocovinu a bylo by mi špatně... Ne, moje dosavadní životní strategie je prostě bez chyby, nic mě v ní nezviklá. Lepší si doma v klidu číst, nasávat vědomosti, poslouchat hudbu, přemýšlet a spát.
V noci jsem vyšel pouze na lodžii, a to jen na chvilku, neboť jsem se brzy roztřásl zimou, což mě odradilo od zamýšlené noční procházky. Stejně byla sobotní noc (pitomej "žár sobotní noci"!), a tak bych ještě mohl někde potkat nějaké opilce...


Rok končí tradiční půlnoční nervy drásající kanonádou dělbuchů a ohňostrojů a hulákáním opilců. Žít mezi lidáky je opravdu "zážitek".


Jevsej se také bál opilců. Maminka mu totiž říkávala, že opilce posedá běs. Vleze člověku do břicha a tam vyvádí, až z toho člověk začne běsnit.


Než pohled na nějakého usmívajícího se pitomečka, snáším líp, když vidím opilce, válejícího se ve vlastních zvratcích. Aspoň tím vyjadřuje, že něco není v pořádku.


Ukažte mi dvě města, z nichž jedno je skryté v loubí stromů a plane vší říjnovou nádherou a druhé představuje pouze nicotnou pustinu bez stromů nebo jen s pár stromy pro sebevrahy, a jsem si jistý, že nejvyprahlejší a nejzaslepenější náboženské fanatiky a nejzoufalejší opilce najdete v tom druhém.
(Thoreau: Podzimní barvy)


Čínské přísloví:
Jak se ubránit opilství? Pohledem na opilce.


Život není nic než víno a v takových výšinách vím, že jsem opilec.


Vždycky mě překvapovalo, proč lidi tak brojí proti pití. Podle mého názoru jenom opilý člověk žije jaksepatří. Opilec dělá jen to, co chce... Když si zamane, zpívá nebo tancuje a nestydí se za svou radost a veselí... Lidi ale neumějí pít... Jsou příliš vzteklí... Já se spíš peru, když jsem střízlivý. Když se napiju, zapomínám na spoustu svinstva a je ze mne ten nejhodnější člověk na světě.
(Arcybašev: Sanin)


Opilec sobě rozum odnímá.


Tou nepřekonatelnou bariérou mezi Mnou a Jimi je spíš ta moje vlastnost, že jsem oproti nim příliš střízlivý, příliš probuzený… Střízlivý se s opilcem také nedomluví; a kdo je vzhůru, v bdělém stavu, ten se také se spáčem na ničem nedohodne.


Dříve, když jsi zjevně bažil po bezcenných věcech, bývals přátelům příjemným společníkem. Ale nemůžeš se jevit stejně příjemným společníkem těm, s nimiž jsi dříve popíjel, nebudeš-li s nimi pít: vyber si tedy, zdali raději chceš být opilcem a oněm lidem být příjemný, či být střízlivý a jim nepříjemný.


QUOD IN CORDE SOBRII, ID IN LINGUA EBRII
Co má střízlivý na srdci, má opilec na jazyku


Pročpak si, kamaráde, lidi nevymyslí taky nějaké jiné potěšení než pití a hýření? Vždyť je to protivné!
(Čechov: Opilci)

José Malhoa: Opilci (1907)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm