O jídle (citáty)

12. února 2014 v 14:19 | Misantrop
Příspěvek k Světovému dni jídla (16. října)


Kuchařský předpis není zákon; je to jen dobře míněný návrh, jakési vodítko, popostrčení na cestu. Každý kuchař je samostatné individuum (nebo by aspoň měl být) a má své dílo umělecky tvořit, byť tu a tam mrkne do kuchařky. Troufám si tvrdit, že jako nikdo nemůže vlézt dvakrát do téže řeky, tak ani žádný kuchař neuvaří totéž jídlo pokaždé stejně.


Uvažoval jsem o tom, proč jsem tak neschopný se postarat sám o sebe i v tak jednoduché záležitosti, jako je jídlo. Nerad se starám o jídlo. Pomyšlení, že musím jíst a pít mě rozčiluje (nebo lépe řečeno: mám vztek, že se musím mimo jiné starat i o svůj žaludek, připadá mi to ponižující).
Ale říkám to špatně! Takhle to není. Nechtěl jsem napsat, že nemám rád jídlo. Naopak: jím velice rád a vymýšlím si jídla, která by mi mohla nejvíce chutnat. To, co mě na jídle rozčiluje, je jeho nutnost; to, že se prostě MUSÍ jíst.


Řekněme, že z politických i osobních důvodů toužím po dobrém jídle, lepším než mi dokáže nabídnout kapitalismus - neznečištěné jídlo stále ještě požehnané pravými a přirozenými vůněmi a chutěmi. Aby se hra ještě víc zkomplikovala, představte si, že jídlo, kterého se dožaduji, je vlastně ilegální - třeba syrové mléko anebo znamenité kubánské ovoce jménem mamej, jež se čerstvé nesmí dovážet do USA, protože jeho semena jsou halucinogenní (jak mi bylo řečeno). Nejsem farmář.


Jedno dítě vydá dvě porce k uctění přátel, a stoluje-li rodina sama bez hostů, přední a zadní čtvrtka vydá na slušné jídlo a ochucena trochou soli a pepře bude velmi dobrá, uvaří-li se čtvrtého dne, obzvláště pak v zimě.
(Swift: Skromný návrh)


Země je štědrá svými dary a její plody jsou dobré; dává na vaše stoly jídlo bez prolévání krve a jatek.


Dříve si vesničané považovali, usadil-li se v jejich okolí nějaký poustevník, načež nosili mu jídlo a chodili si k němu pro radu. Dnes je lůza tak drzá a sebevědomá, že by naopak chodila ona svatého muže poučovat, udílejíc mu troufalé a nejapné rady typu: "Najdi si radši nějakou pořádnou práci a slušnou ženskou!"


Může se mi vyčíst, že svoje rodiče vlastně vykořisťuji, ale Já je nenutím k ničemu, co by nechtěli dělat. Beru si prostě u nich jídlo tak samozřejmě, jako nabírám vzduch do plic, tak jako si natrhám maliny v lese, bez toho, že bych se zabýval nějakou podružnou myšlenkou. Naopak, jídlo mi ještě vnucují, poněvadž jsem zvyklý jíst méně než oni.


Náš filosof má v kapse jídlo jako obyčejně, to jest několik cibulí a kousek chleba. Takový střídmý život vede už deset let. Kdyby mu nějaký Aristippos řekl jako Diogenovi: "Kdyby ses uměl klanět mocným, nejedl bys cibule," odpověděl by mu tento moderní filosof: "Klaněl bych se mocným tak jako ty, kdyby se mi nezdálo ponižující, aby se jeden člověk před druhým plazil v prachu."


Býložravost u nich nebude věcí odpírání, ale právě naopak. Přirovnal bych to k takovému stavu věcí, kdy víte, že se vám někdo vysmrkal do jídla. Taky byste to jídlo s odporem odstrčili.


Měli jenom hlad.
Válka, jež na okamžik utichla,
vzplanula znovu. Jídlo platilo se
jen krví.
(Byron: Tma)


Tělesnou sílu by nemělo ubírat žádné těžké jídlo. Doporučuji, z vlastní zkušenosti, volit syrovou stravu rostlinného původu s větším obsahem vody, to znamená čerstvé ovoce a zeleninu. Ostatně vegetariáni nacházejí v přírodě potravu snáze než kanibalové (masožravci). Nejen že při takové stravě budeš pořád svěží a čilý, protože žádné těžké jídlo tě nebude táhnout dolů na postel, ale také se nemůžeš nikdy přežrat.


Jím jejich jídlo. Platím jejich měnou. Vydělávám peníze vykonáváním jejich úkolů. Necítím k nim lásku ani nenávist. Jen se jich bojím a doufám, že jednoho dne potkám někoho svého druhu.


Potřebujeme vodu, jídlo a teplo. A ať už si to uvědomujeme či ne, potřebujeme také velké divoké oblasti, neobydlené lidmi.


Konfucius po poslechu jisté obřadní hudby po tři měsíce neměl chuť na masité jídlo.


Řehořovi se nožičky jen míhaly, když šlo o jídlo.


Dobrá kniha je jako krásný obraz, krásná hudba nebo dobré jídlo. Nikdy vás neomrzí, stále znovu v ní nalézáte něco nového.


Pokud se mne týká, velice se pozastavuji nad stavem citů, duše a rozumu člověka, jemuž jako prvnímu zachutnalo zabité zvíře, a vzal do úst jeho mrtvé tělo, položil před ostatní lidi jídlo z mrtvol a nazval masem a potravou to, co ještě před chvílí křičelo, kvičelo, hýbalo se a vidělo; jak mohl jeho zrak snést pohled na zabité tělo, sedřené z kůže a rozčtvrcené; jak mohl jeho čich snést ten zápach; a jak to, že mu hnus neznechutil přežvykování něčího živého masa a vysávání šťáv z něčích smrtelných ran.
(Plútarchos)


Není nad jídlo v přírodě; "člověk" má pocit, že žije soběstačně jako divoké zvíře, třebaže je ta potrava přinesená z civilizace a vyfabrikovaná lidmi.


Všude je hotová záplava ostružin. Některé plody připomínají svým tvarem a chutí malé hroznové víno. To je ouroda! Neseju, neorám, a přece sklízím! To je na létě báječné, že mohu jít na celý bílý den pryč, aniž bych si s sebou musel brát jídlo a pití; obsloužím se bohatě dary lesa a polí; v lesích ostružinami, malinami a borůvkami, na polích kukuřicí.


Říkají cizincům mléččhové, to jest nečistí, a zakazují mít s nimi jakékoliv styky, ať už je to smíšený sňatek a jiný druh příbuzenského vztahu nebo sezení, jídlo a pití s nimi, protože si myslí, že by se tím poskvrnili.


Žena nechápe, co znamená jídlo: a chce být kuchařkou! Kdyby byla žena myslící bytostí, musela by přece, jsouc po celá tisíciletí kuchařkou, přijít na ty nejdůležitější fyziologické skutečnosti, ba přímo ovládnout léčitelství! Kvůli špatným kuchařkám - kvůli naprostému nedostatku rozumu v kuchyni byl vývoj člověka nejdéle pozdržen, nejhůře poškozen: ještě dnes to není o moc lepší. Proslov k vyšším dcerám.


Purándásovi - neboli Puránbhagatovi, jak si teď říkal - zlhostejněla země, zlhostejněli mu lidé, zlhostejnělo mu jídlo. Až jednoho dne v dálce zahlédl obrys velkého Himálaje a řekl si: "Tamhle se usadím a získám vědění."


Silný a vydařený člověk tráví své zážitky (své činy, včetně zlých) jako tráví jídlo, i když musí polykat tuhá sousta.


Nejdřív ti ukradnou půdu a pak ti prodávaj jídlo
Ty sice sklízíš hrozny, ale oni chlastaj víno


Bolí mě břicho. Diagnostikuji to jako meteorismus, tedy hezky česky lidově řečeno zaražené prdy. Mám to z toho, jak ve spěšném stresu polykám v šatně jídlo. Furt tam někdo chodí. A to nemám rád. Jak nemám k jídlu dlouhou samotu a rozjímání za zvuků komorní hudby, mám takhle rozhašené zažívání. Doma mi pak stačí šálek dobrého cejlonského čaje a dobrá barokní hudba k tomu a je mi rázem zase dobře. Zatracená fabrika mizerná, zasraná práce! Nenávidím takovýto "život".


S jakou opovržlivou nenávistí pražil můj záštiplný pohled jakéhosi odporného lidáka, který jednou mé milé kavky koštětem zaháněl z otevřeného kontejneru na odpadky, odkud si vyzobávaly jídlo, jímž jiní lidé pohrdli a odhodili je! Sami plýtvají, neváží si darů země, ale jiným nedopřejí ani ty poloshnilé drobty!


Houby, po nichž se oni mohou utlouct, jsem si vinou lidí nanejvýš zošklivil. V lese jsou krásné, ale jako jídlo se mi hnusí. V Indii se houby tradičně nejedí. Rostou jen tam, kde se vychcal pes, tak dí pověra. Ale jádro té pověry je pravdivé: houby jsou hnusné. Indie je velká a moudrá země, s prastarou duchovní kulturou a s nesmírným přírodním bohatstvím. U takové velké a slavné země už musí mít význam a váhu, že její obyvatelé nemusejí žrát všechno, co je právě po ruce: ani houby, ani maso zvířat. I v tom se projevuje vyšší duchovní kultura, s níž se ta zdejší, česká, nehezká, nedá vůbec ani srovnávat.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm