Phaedrovy bajky

20. února 2014 v 15:42 | Misantrop

GAIUS IULIUS PHAEDRUS (asi 15 př. n. l. - 50 n. l.) byl římský bajkář, který jako první převyprávěl a převedl ve verších do latiny staré řecké ezopské bajky. Toto je dvojjazyčný výběr z Phaedrových bajek, doplněný o výklad nebo příklady pro srovnání.


CITO RUMPES ARCUM, SEMPER SI TENSUM HABUERIS
Stále napjatý luk se brzy zlomí
Stálé napětí škodí, je třeba se uvolnit, odpočinout si apod. Srov.: Stokrát nic zabilo osla; Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne; "Lučištníci napínají luky, když jich potřebují, jinak je povolují. Kdyby je měli stále napjaté, praskly by, a až by je zas potřebovali, nemohli by jich použít. A tak je tomu i s člověkem. Kdyby se zabýval jen samou vážnou prací a nevystřídal ji zábavou a žertem, po čase by se zbláznil nebo by otupěl. Já tohle vím, a proto střídám povinnosti i zábavu." (Starověké báje a pověsti, Zlý král Kambýsés)

SIBI NON CAVERE ET ALIIS CONSILIUM DARE STULTUM EST
Je hloupé nemít se na pozoru a jiným dávat rady
Začátek bajky o zajíci a vrabci, z níž plyne naučení, že kdo moudře pokyvuje hlavou nad cizím osudem, aniž se dívá kolem sebe, může sám přijít k úhoně.

SUCCESSUS AD PERNICIEM MULTOS DEVOCAT
Úspěch zláká mnohé do záhuby

SUCCESSUS IMPROBORUM PLURES ALLICIT
Úspěch darebáků mnohé láká

VULGARE AMICI NOMEN SED RARA EST FIDES
Běžné je označení "přátelé", ale věrnost je vzácná

QUICUNQUE TURPI FRAUDE SEMEL INNOTUIT
ETIAMSI VERUM DICIT, AMITTIT FIDEM
Kdo jednou stal se známým pro lest hanebnou,
ač pravdu mluví, víc už víry nedojde
Phaedrus dokládá tato slova ezopskou bajkou o vlku a lišce. Srov.: Nevěřím lidem, ani kdyby omylem někdy promluvili pravdu (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Teď nebudu již jistě věřit nikomu; stačí být jednou podveden (Plautus, Zajatci).

QUI FERT MALIS AUXILIUM POST TEMPUS DOLET
Kdo zlému pomáhá, ten časem lituje
Úvodní verš z bajky o člověku a hadu: Člověk zahříval hada ztuhlého chladem a had, když se vzpamatoval, ho okamžitě uštkl. Srov.: Bylo nebylo, jednou sbírala žena dříví na oheň. Ve sněhu našla zmrzlého jedovatého hada. Vzala ho domů a navrátila ho k životu. Jednoho dne ji had uštknul do tváře. Když umírala, zeptala se hada: "Proč jsi mi to udělal?" A had odpověděl: "Hele, čubko, vědělas, že jsem had." (Takoví normální zabijáci); Hřát si hada na prsou. Srov. parafráze: Zrada! Hřál jsem si člověka na prsou! (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Kdo člověku pomáhá, ten časem lituje (tamtéž). Srov. též s Lessingovou bajkou Chlapec a had.

NUMQUAM EST FIDELIS CUM POTENTE SOCIETAS
Spojenectví s mocným nikdy není upřímné
Z bajky o tom, jak se kráva, koza a ovce vypravily na lov společně se lvem. První část kořisti si vzal lev za to, že je králem zvířat, druhou, že je statečný, třetí, že je silný, a čtvrtou? - kdo na ni sáhne, s tím to špatně dopadne. Odtud obrat leonina societas.


QUIA NOMINOR LEO
Protože se jmenuji lev
V bajce se vypráví o lovu, který podnikli společně lev, kráva, koza a ovce. Kořist rozdělil lev na čtyři části, ale vzápětí zdůvodnil, proč každá z těchto částí patří jemu (→ Leonina pars): hned prvním důvodem bylo samo jméno lev. Rčení se užívá o jednání z pozice síly. → Leonina societas.

EGO NOMINOR LEO
Já se jmenuji lev
Rčení, které vystihuje právo silnějšího, je odvozeno z verše: Ego primam tollo, nominor quoniam leo - První si beru podíl, neboť se jmenuji lev. Srov.: Lví podíl.


EXEMPLIS DISCIMUS
Na příkladech se učíme
Smyslem bajky je dát příklad pro vlastní jednání.

DECIPIT FRONS PRIMA MULTOS
První dojem mnohé (lidi) klame

DOCTUS IN SE SEMPER DIVITIAS HABET
Učený člověk má vždy bohatství v sobě

IGNOTOS FALLIT, NOTIS AUTEM EST DERISUI
Neznámé může oklamat, známým je však k smíchu
Srov.: Dokud neznáš lidi, máš dojem, že ti něco dají... (M. P. Arcybašev, Sanin); Koupil bych tě, kdybych neznal, znaje darmo bych tě nevzal.

TOTAM AEQUE VITAM MISCET DOLOR ET GAUDIUM
Vždyť celý život bolest s radostí se mísí

TUTA EST HOMINUM TENUITAS, MAGNAE PERICLO SUNT OPES OBNOXIAE
Chudoba je pro člověka bezpečná, velkému bohatství hrozí více nebezpečí
Srov.: CANTABIT VACUUS CORAM LATRONE VIATOR (Iuvenalis, Satiry 10,22) - Poutník bez groše lupiči tváří v tvář si bude zpívat. Srov.: Nahého ani sto zbojníků nemůže obrati (Komenský); Zadku holého neobloupíš; Kde nic není, ani čert nebere; Chudoba bezpečna, a proto vesela. Srov. parafrázi: Samota bezpečna, a proto vesela. (Misantrop, Sentence o lidském smradu) → TUTUS EXIGUO DORMIT IN STRAMINE PAUPER

HOMINEM QUAERO
Hledám člověka
V bajce se vrací Ezop přes město do domu svého pána a nese rozžatou lucernu, aby od ní zapálil oheň a mohl uvařit oběd. Na dotaz jednoho ze zevlounů, co dělá v poledne se svítilnou, odpověděl uvedenými slovy. Z této bajky je odvozeno i rčení "hledat někoho (něco) s lucernou (se svíčkou) za bílého dne". Starší tradice spojuje původ rčení s kynickým filosofem Diogenem ze Sinópy (srov. Diogenés Laertský, Životy slavných filosofů 6,2,41).

HUMILES LABORANT, UBI POTENTES DISSIDENT
Malí trpí, když se mocní vadí
Srov.: Když se páni svadí, sedláci musejí vlasů nastaviti (Komenský). Myšlenka již u Hésioda, Práce a dni 260.

NOCET SAEPE VERUM DICERE
Říkat pravdu, to často škodí
Srov.: Pro pravdu se lidé zlobí.


CERTA AMITTIMUS, DUM INCERTA PETIMUS (Plautus, Pseudolus 685)
Ztrácíme jisté, zatímco usilujeme o nejisté
Myšlenka známá v antické literatuře od Hésioda, využil ji Pindaros, byla v základu známé ezopské bajky o psu nesoucím přes řeku kus masa (Phaedrus, Bajky 1,4). Srov. → Camelus cornu desiderans...

VARIETAS (VARIATIO) DELECTAT
Rozmanitost (změna) je příjemná
Podle Ciceronova výroku: Varietatem eum delectari putamus, qua caelum et terras exornatas videmus (O přirozenosti bohů 1,9) - Myslíme, že je potěšen rozmanitostí, jíž, jak vidíme, je vyzdobeno nebe i země. Převádí do latiny řecký verš Eurípidův (Orestés 234). U římských autorů častěji (např. Phaedrus, Bajky 2, prolog 10). Srov.: I kdyby to bylo jinde stejné, aspoň by to byla změna (Misantrop, Reinlebensborn).

INFLAT SE TAMQUAM RANA (Petronius, Zlomky 77)
Nadouvá se jako žába
Obraz převzatý z ezopských bajek (např. Phaedrus, Bajky 1,25 - Žába a vůl). Žába chce být tak velká jako vůl a nafukuje se tak dlouho, až praskne.

RUMPITUR INVIDIA (Martialis, Epigramy 9,98)
Závistí puká
Martialis tu naráží na bajku o žábě a volovi (Phaedrus 1,24). Žába záviděla volovi jeho velikost, chtěla se mu vyrovnat, a tak se nadýmala, až praskla.

FRONTE CAPILLATA, POST EST OCCASIO CALVA (Catonova dvojverší 2,26)
Příležitost je vlasatá vpředu a plešatá v týle
Pramenem je Phaedrova bajka 5,8: Příležitost se lépe chytá zpředu, tj. včas, v pravý okamžik, později už vyklouzne z ruky. Srov.: Chytni příležitost za pačesy.

ASINUS AD LYRAM
Toto latinské rčení zdomácnělo v Evropě zvl. zásluhou Erasma Rotterdamského. Původ je v řeckém pořekadlu όνος λύρας (ακούων) - osel poslouchající hru na lyru, které bylo ilustrováno řadou bajek (srov. Phaedrus, Bajky append. 12). Vztahuje se na lidi v nepřiměřeném postavení, při činnosti, která neodpovídá jejich schopnostem. Osel lyru poslouchá, ale požitek z hudby nemá. Odvozena byla starší pořekadla: huď oslu na loutnu, osla k houslím posaditi, rozumí tomu jako osel harfě (a slípka pivu). Srov. též: Marcus Terentius Varro Reatinus: Kdo ve zpěvu a hudbě oslem lýry jest, ve chlévech trhových a soudních zůstaň si, kde neumělost svoji můžeš vyrážet a nadějemi kojit svoji lakotu. Ano, když v horách kance aneb oštěpem honíš jeleny, již tobě nic zlého neučinili: ó toť přeslavné je umění.


Související odkazy:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm