Stáří je břemeno těžší než Etna

10. února 2014 v 14:27 | Misantrop

Stáří je břemeno těžší než Etna.

(toto běžně užívané přirovnání má svůj základ v báji, podle níž byli pod Etnou zavřeni Giganti poražení v boji s bohy. Tíhu stáří přirovnává k tíze Etny poprvé Eurípidés v Hérákleovi, verš 638)


"Stárnu a přitom se stále učím"
Solón tento verš ve stáří často opakoval. V jistém smyslu bych ho mohl říci i já o svém stáří, ale je to opravdu smutné poznání, jaké jsem po dvacet let zkušenostmi nabýval - to už je lepší nevědomost. Mládí je doba se moudrosti učit, stáří zase čas ji uplatnit.


Stáří je přítel pořádku a bojí se všeho.


"Muž, jenž nedbá o své vzdělání, táhne ke stáří jako vůl. Jen maso narůstá, moudrost však krní", jak řekl Buddha. A Já nechci být tím volem!


Těším se na to bezpracné, svobodné stáří jako na nové požehnání mladosti. Jako stařík s dlouhými bílými vousy i vlasy ožiji jistě novou bujarostí.


Nikdy nezestárnu; to jest: nepřizpůsobím se. Neznám pojmy, jako stáří, smrt. Jsem věčně mladý, a protože si nemůžu říct "jsem mrtvý", tak jsem vždy jen živý.


Stáří stráví člověk v ubohosti a žalosti, duch zeslábne, dech začne zapáchat, tvář zvráskovatí, tělo se shrbí, oči zatemní, údy se chvějí, nos odkapává, hlava je lysá, sluch ochabuje, čich se ztrácí, chuť mizí; člověk vzdychá a je slabý, nemá in summa nic než soužení až do smrti.


Viz, jak příští věk zas plní radostí všecko!
Ó, kéž těchto se dob můj život ve stáří dočká,
jakož i duch, jenž sílu by měl vylíčit skutky!
(Vergilius: Zpěvy pastýřské)


Staří lidé jsou nebezpeční tím, že jim už nezáleží na budoucnosti.


Nedělá věru čest náboženskému nadání silných ras severní Evropy - o vkusu ani nemluvě, že neodvrhly křesťanského boha. Byly by se musili vypořádat s tak chorobným a senilním výplodem dekadence. Ale ulpěla na nich kletba za to, že se s ním nevypořádaly: převzaly chorobu, stáří, odpor do všech svých instinktů.


Ani v mládí neváhej zabývat se filosofií, ani ve stáří neumdlévej v této své činnosti. Neboť nikdy není ani příliš brzy, ani příliš pozdě na zdraví duše. Kdo říká, že ještě nenastal vhodný čas pro filosofické úvahy nebo že již vhodný čas minul, podobá se tomu, kdo říká, že ještě není pravá chvíle pro blaženost nebo že již tato chvíle zase není. Pročež se má filosofií zabývat mladý muž i stařec: tento, aby při svém stárnutí zůstával mlád svými mravními hodnotami ve vděčných vzpomínkách na věci minulé, onen, aby při svém mládí byl i sdostatek stár svou neohrožeností před věcmi budoucími.


Rozlišuji mezi moudrostí stáří, která spočívá jen ve větší důkladnosti a opatrnosti, což je výsledkem zkušenosti dlouhého života, a genialitou mládí, které v nevyčerpatelné plodnosti sype myšlenky a nápady a nemůže je hned ani zpracovat, protože jich je takové množství. Dodává stavební materiály a plány do budoucna, z nichž si moudřejší stáří bere kameny, otesává je a provádí stavbu, pokud takzvaná moudrost stáří neudusila genialitu mládí.


Nad bezprostředně nutným a zcela obecným zlem, např. nutností stáří a smrti a mnoha denních nepříjemností se snažíme nermoutit.


Utrpení převažuje v životě nad blahem. Nemoc, stáří, úmrtí blízkých a vlastní smrt - to přinejmenším prožije každý.


Ve stáří není krásnější útěchy, než že jsme všechnu sílu svého mládí vložili do děl, jež nestárnou s námi.


V divokém, to je v přírodním stavu trpí vyšší živočichové jen malým počtem chorob, chorobami celkem bezvýznamnými. Ta hlavní choroba je stáří. Člověk však začíná stonat už jako dítě a žije s chorobami až do konce, jako by to byla jeho stálá dieta - skoro jako by to bylo samozřejmé. Jak potom jeho život pokračuje, je ohrožován na každém kroku nemocemi.
(Twain: Nejnižší živočich)


Proč plodíme?
Důvody udávané - Chci mít někoho, kdo by se o mne staral ve stáří.
Důvody skutečné - Strach ze stárnutí. Parazitická osobnost.


Po "triumfální premiéře" Andaluského psa se na policejní komisariát dostavilo čtyřicet nebo padesát donašečů a tvrdilo, že "ten obscénní a krutý film se musí zakázat". To byl začátek dlouhé řady urážek a výhrůžek, které mě pronásledovaly až do stáří.


Nemám rád narozeniny. Připomínají mi mé stáří a smrtelnost.


Ten čas, který ztrácíte v marných rozepřích, se odpočítává z vašeho života; stáří přichází, vaše krásné dny míjejí.


Starci lpí příliš na svých představách. Proto přírodní lidé na ostrovech Fidži zabíjí své rodiče, když jsou staří. Usnadňují takto vývoj, kdežto my zdržujeme jeho postup zakládajíce akademie.


Netěkej dále bez cíle! Sic se už nedostaneš ke čtení vlastních zápisků ani dějin starých Římanů a Řeků ani svých výpisků z jejich děl, které sis nechával na dni svého stáří. Pospíchej tedy k cíli, dej výhost planým nadějím a pomáhej sám sobě, jestliže o sebe dbáš, pokud je ještě čas!


Zem začne mačkat ten hmyz drzý!
To bude pak pláče, slzí
a poprasku po světě!
Mrzuta je též již k stáří!
Zřím zlověstné chmůry v tváři,
- čtu v nich jako v slabikáři:
"Běda lidstvu, - osvětě!"


Jako se projevuje stáří na těle, tak i na rozumu.
(Aristotelés: Politika)


Pro to, aby člověk dosáhl či nedosáhl duševního pokoje, není dán žádný věk; někdo ho dosáhne z boží milosti už jako chlapec, kdežto jiný, který je nízkého ducha, ho nedojde ani ve stáří.


Jak mráz vám stáří vtip a sílu spálí,
ne věk, spíš zimnice to je,
a člověk, nad třicítku má-li,
už dávno vlastně nežije.
Nejlíp by bylo, utratit ho včasně.


Kynický filosof Démónax si dovedl dělat černou srandu i sám ze sebe. Když si jednou kdosi povšiml, že jeho nohy už nesou viditelné známky stáří, usmál se jen a řekl:
"Charón mě pokousal!"


Když mine mladý věk,
vší bláhovosti plný,
plný nerozumu,
kdo unikne všem trudům?
Kdo všem útrapám?
Závist, hněv a rozepře,
boje, vraždění.
A nakonec nás čeká stáří nemilé,
chabé a opovrhované,
všemi opuštěné,
vždyť útrapy všechny
druží s trampotami.
(Sofoklés: Oidipús na Kolónu)

Pompeo Batoni: Krása a stáří

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm