V alegorické zahradě nespoutané fantazie

24. února 2014 v 17:15 | Misantrop
"Fantazie je obluda, která mně mnoho pohltila."
- To napsal Henrik Ibsen, když mu bylo šedesát let, osmnáctileté dívce.


Jako bytostná součást geniality se uznává fantazie. Proto génius potřebuje fantazii, aby ve věcech neviděl to, co příroda skutečně stvořila, nýbrž to, co se namáhá tvořit, ale co vinou vzájemného boje jejích forem, není v stavu dokončit. Fantazie tedy rozšiřuje zorné pole génia za objekty nabízející se jeho osobě ve skutečnosti. Kvůli tomu je neobyčejně silná fantazie průvodkyní, dokonce podmínkou geniality.


Poblíž mého dubu jsem nalezl podezřelé lidské stopy. Někdo tudy prošel. A silou obrazotvornosti jsem se pojednou zděsil: dub nikde! Neviděl jsem ho! … Ne - oddychl jsem si a podivil se nad silou fantazie, která nás jednou klame, zatímco jindy nám zjevuje budoucnost. Naštěstí je dubisko dál na svém místě.


Nezřízený jedlík je člověk v larválním údobí; a v tomto stavu se nacházejí celé národy, národy bez fantazie či obrazotvornosti - prozrazuje je jejich obrovský teřich.


Morálka už nikoli výrazem podmínek života a vzrůstu národa, nikoli už jeho nejspodnějším životním instinktem, nýbrž zabstraktnělá, proměněná v protiklad života, - morálka zásadním zhoršením fantazie, "zlým pohledem" pro všechno.


Manželství dozajista vymyslelo prase bez fantazie.


Ti, co přišli po nás, ti mladší o tři nebo čtyři roky, jsou daleko praktičtější, nežli jsme byli my. My jsme strašně chtěli diskutovat, psát, něco vytvořit, o něco se hádat, přestože jsme nic neuměli. Byli jsme však ctižádostiví, neskromní a hodně jsme snili.
Oni jsou jednodušší. Nechtějí nic, než vystudovat. Jsou strašně střízliví a bez fantazie.


Všechny satanské horory a vědecko-fantastické dystopie jsou k smíchu. Skutečnost současnosti je horší a hravě překonává nejbujnější fantazie hrůz. Ale oni je nevidí, ano, oni je nevidí, už z té prosté příčiny, že sami jsou jejich součástí.


Bylo tu ještě leccos jiného, čím mě zhnusily a vyděsily další pokusné osoby, jež jsme použili: více či méně vyvinuté úchylky, děsuplné fantazie, pečlivě ukrývaná zhýralost, puštěná z řetězu. Zkrátka a dobře, člověk by si musel zoufat buď nad Dobrovolnou sebeobětovací službou, nebo nad všemi spoluvojáky Světového státu, případně nad biologickým druhem člověk vůbec.


Markýz de Sade psal román 120 dnů Sodomy aneb Škola libertinství během svého nedobrovolného pobytu v Bastile, uvězněn za mnohem nevinnější projevy libertinství, než jaké popisuje. Byl tedy řádně naštvaný na pokrytectví lidstva a měl dost času a nespoutané fantazie. Výsledkem je toto jeho misantropické veledílo, jež bylo od počátku jeho uveřejnění obviňováno právě z nelidskosti, z rouhačství a pornografie.


Stačí být přesycený, aby se člověk mohl dopouštět ohavností. Přesycenost vede k libertinství a člověk chce hned všechno vyzkoušet. Je vyčerpaný z jednoduchých věcí, fantazie se vzpírá a vede k výstřednostem.


Pocházím z rodu, který se vyznačuje bohatou fantazií a horoucí vášní. Lidé o mně říkají, že jsem šílený; ale ještě zdaleka není dořešeno, zda šílenství není vlastně vrcholnou inteligencí, zda mnohé skvělé hodnoty a všechno, co má niternou hloubku, nevyvěrá z chorobné, vyšinuté mysli, která je tak povznesena, že zatlačuje běžný intelekt. Ti, kdo sní ve dne, poznávají mnohé z toho, co uniká snivcům pouze nočním. V šerých vidinách je jim přáno nahlédat do věčnosti, při procitnutí pak žasnout úchvatným poznáním, že stanuli u samých bran velkého tajemství. Po drobtech učí se znát moudrost, v níž vězí dobro, ve větších doušcích čerpají vědomosti, z kterých pochází zlo. Ale i bez kormidla a bez kompasu pronikají do širého oceánu "nevýslovného jasu" a opět jako dobrodruzi núbijského zeměpisce -"agressi sunt mare tenebrarum, quid in eo esset exploraturi" (zaútočili na moře temnot, aby zkoumali, co v něm lze prozkoumat).


PROČ PLODÍME?
Důvody udávané - Chceme stvořit život, jenž by ztělesnil naši vzájemnou lásku.
Důvody skutečné - Ego krát dvě, minus fantazie, rovná se tři plus.
*
Důvody udávané - Chci, aby mé děti (které ještě neexistují) měly všechno, co jsem já neměl(a).
Důvody skutečné - Nenaplněné dětské touhy a fantazie.


Na rozdíl od Stendhala si nemyslím, že by pro vnímavého tvora s fantazií nemohla hudba něco určitého vylíčit. Nicméně je pravdou - na Stendhalovu omluvu -, že v jeho století neexistovala jiná možnost přehrát si určitou skladbu víckrát po sobě jinak, než si ji sám zahrát nebo přečíst z notového zápisu, leda by měl k dispozici svůj vlastní soukromý orchestr, který by hrál jen pro něj, kdykoliv by chtěl. Dnes si mohu kdykoliv a kolikrát chci přehrát jakoukoliv zvolenou skladbu, aniž bych musel vytáhnout paty z pokoje mezi tu nenáviděnou verbež tam venku v tom blázinci, anebo aniž bych musel vůbec umět číst noty, a mohu tak tu skladbu lépe poznat a vycítit, co sděluje. I když nechci podceňovat četbu partitur jako dřívější náhradu dnešních digitálních přehrávačů. Schopnost představit si v mysli hudbu, vyčtenou ze značek pro tón, musela být veliká a musela též přinášet velký zážitek, srovnatelný s živým poslechem. Ale dnes už by nám to nestačilo. Natolik jsme ochuzeni o cit, vnímavost a fantazii, my ultramoderní degéni - čímž nemyslím právě sebe.


Stačí milovat, nenávidět, toužit, vůbec cítit, - a okamžitě se nás zmocní duch a síla snu a my stoupáme s otevřenýma očima nevšímajíce si nebezpečí po nejnebezpečnějších stezkách na střechy a věže fantazie, bez jakékoli závratě, jako zrozeni ke šplhání - my náměsíčníci dne! My umělci! My skrývači přirozenosti! Posedlí měsícem a bohem! My němí neúnavní poutníci po výšinách, v nichž nevidíme výšiny, nýbrž své roviny, své jistoty!


Knihy pozbyly u mne téměř všechnu cenu, když jsem viděl, že o tom, co mne jedině interesuje, nepoučují mě pranic a že zábavu daleko větší než ony poskytují mně fantazie a příroda.


Definice Boha: Bůh existuje jen v představách lidí. Je to výtvor lidské fantazie a lidské schopnosti pro abstrakci. "Bohem" se obsazuje duševní prázdnota a neschopnost pochopení mechanismu jevů, jež nás obklopují.


Člověk má bujnou fantazii. Tento svět je pro něj příliš malý, a tak si vytvořil světy jiné, světy pohádek a bájí, idylické sny, kam člověk utíká před všední skutečností a kde dobro tak nějak samo vítězí nad zlem.
Na tom by nebylo nic závadného, kdyby se tyto mystické přeludy nebraly tak vážně. Věc došla v průběhu historického vývoje lidského společenství tak daleko, že výmysly mozku začaly být považovány za realitu a realita sama za pouhou iluzi.
Po vítězství síly vůle nad vůlí k moci, po vítězství Poslední Revoluce Myslí, bude náboženství navráceno tam, kam patří - do alegorické zahrady nespoutané fantazie, nikoliv však do praktického života!


Tu a tam fantas jako hvězda svítá
a z mozků šváb jak pudivítr lítá.
Bylo hned od prvního spatření
zřít, že zjev neustále v činnosti je
a jeho jméno bylo - Fantazie.


Blázni mě nějak přitahují. Tihle lidé si žijí v tajemné zemi bizarních snů, v neproniknutelném mračnu choromyslnosti, kde všechno, co kdy v životě viděli, milovali, všechno, co udělali, znovu pro ně ožívá ve vymyšleném světě oproštěném od všech zákonů, které řídí chod věcí a ovládají lidské myšlení.
Nic pro ně není nemožné, nepravděpodobnost neexistuje, pohádka se jim stává skutečností a nadpřirozeno je důvěrně známé. Kácí se stará hráz logiky, staré zdivo rozumu, stará přehrada myšlení - zkrátka zdravý úsudek. To všechno se řítí, hroutí před jejich ničím nespoutanou obrazností, která uniká do neohraničeného světa fantazie, kráčí mílovými kroky a nic ji nedokáže zastavit. Pro ně je všechno možné a všechno se může stát. Nemusí vynaložit žádné úsilí, aby zvítězili nad nějakými událostmi, překonali odpor, zdolali překážky. Stačí jenom jeden rozmar jejich klamné vůle a jsou z nich hned princové, císařové nebo bozi, vlastní všechna bohatství světa, užívají všech příjemností života, opájejí se všemi slastmi, jsou stále silní, stále krásní, stále mladí, stále milovaní. Jenom oni mohou být doopravdy šťastni, protože pro ně už Skutečnost neexistuje.
(Maupassant: Paní Hermetová)


Každý velký básník nadaný živou fantazií je plachý, to jest bojí se lidí, protože by mohli rušit a mást jeho rozkošné sny. Obává se o svou pozornost. Lidé a jejich přízemní zájmy ho vyhánějí z Armidiných zahrad do páchnoucí stoky a dokážou upoutat jeho pozornost leda tím, že ho popuzují. Velký umělec má tak blízko k lásce proto, že si zvykl živit svou duši jímavými sny a že má hrůzu před přízemností.


Všechny chrámy jsou falešné, všechny mešity jsou falešné, všechny kostely jsou falešné. Neodsuzuji je - pouze konstatuji fakt, protože to jsou výtvory vašich představ. Vy můžete mít radost leda ze sebe sama. Můžete se radovat ze své fantazie, ze svého snového světa.


Psychologické osvobození je nezbytností. Znamená to, že musíme uvést do reality své představy o chvílích a místech, kde svoboda není pouze možná, ale je aktuální. Musíme přesně vědět, v čem nás utlačuje systém a v čem se utlačujeme my sami. Musíme vědět, kde nás do svých pastí lapily fantazie, jejichž ideje nás utlačují.


Nerad se zdržuji jakýmikoli abstraktními úvahami. K čemu by taky vedly? V raném dětství jsem byl snílek. Rád jsem si představoval střídavě hned chmurné, hned duhové obrazy, které mi kreslila má neklidná a dychtivá fantazie. Ale co mi z toho zbylo? Jen únava jako po noční bitvě s přízrakem a zmatená vzpomínka, plná touhy.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm