ZAJÍC v příslovích, literatuře i filosofii

4. února 2014 v 15:27 | Misantrop

IBI IACET LEPUS
Tam leží zajíc
Školská fráze, jež znamená: v tom to je, v tom je hlavní problém. Srov.: Tam je pes zakopán.


Srnec se běží schovat do remízku, zajíc peláší taky. Škoda, že všichni tak utíkají. Radši bych byl, kdyby takhle přede mnou utíkali lidáci, to by jim slušelo lépe.


Po vychcípání lidí by tu najednou mohli dovádět zajíci, pást se srnky a zdivočelé krávy a koně, nyní ve světě bez lidí svobodní.


Cestou jsem viděl několik srnců, oveček s jehňátky, koz s kůzlátky, krav s telátky a jednoho zajíce - zkrátka samé krásné tvory, jimiž krvelačná lidská sběř pro jejich mírnost tak pohrdá.


Proč není nikomu na zvracení, když si usměvavý myslivec veze podzimním vlakem střeleného zajíce?
"Zajíc není člověk", říká myslivec.
Takhle ten mechanismus funguje.


AUDET ET LEPUS EXANIMO INSULTARE LEONI
I zajíc se odváží urážet mrtvého lva


Když se podíváme na zvířata, která jsou součástí státních znaků, jsou to samí dravci, jako orlice a lvi. Dravec opravdu přesvědčivě symbolizuje charakter státu. Proč si státy, tvrdící o sobě, že jsou mírumilovné, nezvolí do znaku takové mírné a přitom nezkrocené zvíře, jako je srna nebo zajíc?


LEO A LEPORIBUS INSULTATUR MORTUUS
Když lev je mrtev, začne zajíc dorážet
Srov.: Nacisté byli všechno možné, jen ne směšní. To jsou až teď, kdy si do jejich lví mrtvoly rád kopne každý zajíc. (Misantrop, der Wandervogel)


Zajíc křičí v krajní nouzi jako dítě. Vás pak, matky, upozorňuji, že mé sympatie nerozlišují vždycky podle běžných lidumilných zásad.


LEPORES DUO INSEQUENS NEUTRUM CAPIT
Kdo honí dva zajíce, nechytí ani jednoho


Málem jsem šlápl do tratoliště zkrvavených cárů zbytků zajíce. Mrtvola je čerstvá, rozpáraná, s vyhřezlými vnitřnostmi, s odhaleným hrudníkem a ohryzanými kostmi. Makabrózní nález. Máma by řekla "fuj!", jako tuhle, když jsem se díval na film o masožravcích, v němž právě lasice porcovala králíka. Máma na takové scény říká "fuj!", ale sama, když nastane neděle, natlouká řízky tak surově, že krev stříká po stěnách a hrnky nadskakují na policích. A ještě k tomu to pak sežere - to, čemu říká ve filmu "fuj!"


QUI BINIS LEPORES UNA SECTABITUR HORA, NON UNO SALTEM, SED SAEPE CAREBIT UTROQUE
Kdo honí současně dva zajíce, přijde často nejen o jednoho, ale o oba


Usedl jsem do trávy pod strom v březovém hájku, abych si snědl housku. Za chvíli přihopsal zajíc, aby se napásl šťavnaté travičky. Jen Já a on, vzdáleni od sebe ani ne pět metrů. Nádhera. Ach jo, zase se mi nebude chtít zpátky. Škoda, že tohle štěstí nemůže trvat věčně! Škoda, že se musí umřít! Jestli mě někdy hnusi doženou k sebevraždě, bude to právě tady, pod těmito ševelícími stromy, protože už nebudu mít sílu k návratu.


DUOS QUI LEPORES SEQUITUR, NEUTRUM CAPIT
Kdo pronásleduje dva zajíce, nechytí ani jednoho
Tj. kdo chce moc, nemá nic.


Jsem rád, když někde sedím a si dumám a přijde zajíc nebo srnka a je tam beze strachu se mnou. To jen když přijde člověk, tak znechuceně odcházím, ba se raději nenápadně odplížím, aby mě ani neviděl.


MULTITUDO CANUM MORS (EST) LEPORIS
Mnoho psů zajícova smrt


Ještě jsem ani neminul poslední předměstskou zástavbu a už ke mně pádil shora po cestě zajíc. Zastavil jsem se, abych jej nechal přiběhnout co nejblíž. Schválně, kde mě teprve zpozoruje! Stalo se mi totiž dokonce nejednou, že jsem ztuhnul a splynul s okolím tak dokonale, že mi zajíc běhal kolem nohou, aniž by měl sebemenší tušení o mé přítomnosti! Zajíci jsou sice notně krátkozrací, zato bystře reagují na každý podezřelý pohyb či zvuk. Tento zajíc se zastavil kousek ode mne, sedl si bokem a čekal, co se bude dít s tím neznámým objektem, který mu stojí v cestě - tedy Já - a zda neudělá nějaký jemu nebezpečný pohyb. Ten pohyb jsem samozřejmě brzy udělal, abych zkrátil zbytečné napětí. Zajíc přeskočil příkop a zmizel v lese.


GRATIA MAGNORUM LEPORINO TERGO REFERTUR
Panská láska se na zaječím hřbetě vozí
Ve středověkých sbírkách sentencí v mnoha obměnách. Srov.: Panská láska na krátce jako zaječí chvost trvá; Panská láska po zaječích skáče. Slovenské: Panská láska na zajačom chvoste.


Podle střízlivého odhadu, který vyplynul z nedávného terénního průzkumu českých ochránců přírody, zahyne ročně na našich silnicích a dálnicích přes půl miliónu zajíců. Je to strašné. Kdyby zařvalo na silnicích každým rokem tolik lidáků, bylo by to jen dobře a nikomu by jich líto nebylo; jenomže kvůli tolika zmarněným lidským životům, ostatně naprosto bezvýznamným, by zrušili dopravu a zakázali automobilový provoz. Kvůli lidákům by to udělali, kvůli zvířatům to nikdo neudělá.


Až hlemejžď zajíce předhoní.
Tj. nikdy.


Spíš by mohl mít zajíc rohy, spíš by se dalo malovat na oblohu a spíš by bylo možno psát bez písmen než dosáhnout vzdělání bez učení.


Mravní vývoj člověka! Vidíme snad u káně nebo u šelmy, u komára či u klíštěte jejich mravní vývoj? Pozorujeme jej snad u zajíce, srny, u zemního červa či houby?


Ne - pohled na tohoto neživého zajíce zde ležícího přede mnou, nad jehož vyhaslým tělem bez duše pietně postávám, nevzbuzuje zármutek. Ušák nebyl zabit: on prožil plný, spokojený a svobodný život; on jistě předal svoji zaječí ideu, své geny další generaci, nikdy nepoznal žádné zajetí, lidskou zvůli a nespravedlnost, žádnou dřinu, nikdy nikomu nemusel sloužit; celý život si volně běhal po lesích a polích, jak se mu zachtělo. Nyní tu leží schoulen v závětří kořání stromu, jako kdyby jen spal; ba jistě také spal, a zemřel blaženou smrtí ve spánku, jež je vyhrazena jen spravedlivým z nejspravedlivějších. Nebál se smrti. Pro něho, jako pro filosofa Epikúra, smrt nic neznamenala. Prožil šťastný život, aniž by si svou smrt uvědomil. Takového úmrtí nemusí nikdo litovat.


Zajíc také v nic nevěří, a přece je živ.


Chtěl jsem rychle jak střela dosáhnout dokonalosti
Rozloučil jsem se a vydal tam, kde bílý zajíc hněte elixír


Ale ten dávný věk, jejž sami jsme nazvali zlatým,
toliko stromů plody a rostlinstvem ze země vzešlým
docela šťastným se cítil a ústa si neztřísnil krví.
Pernatci za oněch dob si létali bezpečně vzduchem,
zajíc, prost vší bázně, se proháněl uprostřed polí.

Zajíc byl v antice mylně považován za obojpohlavního tvora; byl proto zobrazován jako kmenové zvíře mýtického Hermafrodita, syna boha Herma a bohyně Afrodíty, který měl znaky obou pohlaví.

Zajíc se dostal i na noční oblohu, coby název souhvězdí.


Užitečný odkaz:
Zajíc ve videoatlasu chráněných a ohrožených živočichů na stránkách České televize:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm