Jednotlivec se nemá dát ničím vázat

5. března 2014 v 15:36 | Misantrop

Výchozí zásadou Jang Čua bylo, že nic nemá bránit životu jednotlivce a jednotlivec se nemá dát ničím vázat. Jeho "heslem" bylo: "Každý sám pro sebe."


Henry Miller:
Problém světa je problém individua. Žije-li jednotlivec v míru, má-li pocit štěstí, velké snášenlivosti a intenzívně touží pomáhat, světový problém jako takový přestává existovat. Uvažujete o světovém problému dřív, než jste uvažovali o problému vlastním. Dřív než jste nastolili mír a porozumění ve svých vlastních srdcích a myslích, přejete si zavádět mír a pokoj v myslích ostatních, ve svých národech a státech; mír a porozumění však přijde, jen když je porozumění a jistota ve vás samých.


Všechny technické vymoženosti dohromady vytvořily svět, ve kterém je osud průměrného člověka už ne v jeho rukou či v rukou jeho sousedů a přátel, ale v rukou politiků, zástupců velkých korporací a vzdálených, anonymních techniků a byrokratů, na něž nemá jako jednotlivec žádný vliv.


Chci vidět každého, s kým hovořím, poněvadž to je právě jednotlivec, jehož postava a charakter činí to, co mluví, cenným nebo bezcenným.


Marná snaha. Jednotlivec nikdy
se neprosadí proti své době:
doba je řeka a v jejím proudu člověk
plave jak může, jinak utopí se.


Náš současný Světový stát. Od individualismu ke kolektivismu - od samoty k pospolitosti, taková byla cesta tohoto obrovitého a svatého organismu, v němž jednotlivec není ničím než buňkou s jediným významem: sloužit organismu jako celku.


Odvěké sny lidstva o dokonalé společnosti, počínaje Platónovou Atlantidou nebo Moreovou Utopií, nesou vždy stále tytéž znepokojivé znaky, jako je například více či méně násilná totální regulace úplně všeho, stejnokroje, zespolečenštění úplně všeho, včetně soukromého majetku i celého života, stálá válka, stálá nucená práce pro blaho všech, stálý dozor, stálý jednotný světonázor a podobně. Není to nikdy obraz svobody jednotlivce, nikdy v něm není jedinec sám, nezávislý, divoký, ponechaný sám sobě.


"Není nic ohavnějšího a opovážlivějšího než nekonvenční chování. Při vraždě se zabíjí jen jednotlivec - ale konec konců, co sejde na jednotlivci?" a ukázal rozmáchlým gestem na řady mikroskopů, zkumavek, inkubátorů. "Nového jedince můžeme vyrobit docela snadno - a dokonce kolik jich chceme. Nekonvenčnost ohrožuje víc než jen život pouhého jednotlivce; je to úder proti společnosti samé. Ano, proti komunitě," opakoval.


Může mít jednotlivec pravdu, když proti němu se svou pravdou stojí celý svět?


Nemá snad jednotlivec rozhodovat o tom, co mu poskytuje nebo neposkytuje potěšení? Proto si tedy z toho šikanování, které by rádo usměrnilo vkus obecenstva, nic nedělejme a dbejme vždycky jenom dojmu, kterým hra na nás působí.
(Molière: Kritika Školy pro ženy)


Jestliže má společnost svědomí ničit jednotlivce, tak naopak jednotlivec může bez zábran a výčitek svědomí ničit společnost.


Čím víc má stádo hlav, tím dřív spatří dravce, anebo taky ne, jestliže se každý jednotlivec spoléhá na pozornost druhého, takže nedává pozor nikdo.


Být nadlidský znamená přestat být člověkem: zaniknout jako člověk coby jednotlivec, vyhynout coby druh, jenž přináší světu jen bolest a strádání.


Jednotlivec může zahynout, stádo musí přežít.


Má-li moc jeden, je podroben dav, má-li moc dav, doplácí na to jednotlivec; to platí na všech stupních, ač snad někde lze dosáhnout rovnováhy, avšak jen na krátkou dobu.


Cítím, že byl věk, v němž jednotlivec chtěl setrvat.


Národ může být svoboden jenom na účet svobody jednotky, ježto ne ona je ve svobodě té hlavní věcí, nýbrž národ. Čím svobodnějším je národ, tím větším otrokem jest jednotlivec.


Podle buddhistické filosofie bych byl nejspíš takzvaný pratjéka-buddha, to jest osamělý jednotlivec, který se sám, vlastními silami probudil ze sna života a stačí mu to - o ostatní dosud spící a trpící se nestará.


Věru, chytře uspořádali si krkavci, vrány a kavky společný cech, takže jednotlivec se nemůže zprotivit krkavectví, aby nepopudil ostatní proti sobě.


Jednotlivec se opravdu musí podrobit celku, nebo, lépe řečeno, úřadům, jejichž povinností je bdít nad blahem celku.
(Ibsen: Nepřítel lidu)


Když jednotlivec o své újmě udělá desetinu toho, co provádí se ve vojenském kabátě, dáte mu provaz na krk a pověsíte ho.


Někteří nechápou, jak by jednotlivec mohl trvale žít sám, a přitom vycházejí z jakési přirozené zásady, a to z té, že je od přírody společenský, příchylný a k lidem družný. Ale nicméně se má člověk také k tomu připravovat, aby se dovedl spokojit sám sebou a dovedl sám se sebou žít. Máme umět hovořit k sobě samým, nikoho jiného nepotřebovat, zábavy nepostrádat; máme rozjímat a uvažovat.


Armand Lanoux: Miláček Maupassant:
Jednotlivec musí občas, aby mohl žít déle, zcela a bez vytáček akceptovat pokořující situaci, okleštění, zradu, vědomí nedostatečnosti, hlas, obličej, co mu připadá jako nespravedlnost, buď od narození, nebo náhodná. Občas podvědomí to odmítá a vzpírá se. Člověk předstírá, že souhlasí, nebo lže sám sobě. A tu je vyloučen z normálu.


Totální regulaci nepodléhá jen krajina, ale i soukromý všední život jednotlivce, spoutaný přibývajícím množstvím právnických kliček a úředních výnosů.


Právě tak jako u jednotlivce ubývá stářím stále více smyslu pro barvy a rozruch života, ubývá stále toho, co by ho mohlo zajímat a rozradovat, tak také i u lidstva se objevuje s každým stoletím vždy méně vznětů.


Co kazí svět podle anarchismu, je otroctví a nespravedlivost, za nimiž se vždy skrývá člověk. Člověk-tyran, člověk-ubližující, člověk nesebevědomý a zamindrákovaný, který si zvyká užívat ostatní jednotlivce jako berly pro svoje chromé, leností zchromlé nožičky.
Anarchie je záležitost jednotlivce. Je to postel, v níž se dva zamilovaní lidé cítí dobře, ale spí se v ní oběma na tak malém prostoru mizerně. Je to vzlet do nadoblačných výšin, kam není dovoleno cokoli s sebou brát a zbytečná přítěž vadí.


Lidé se jeden druhému celkem podobají, ale bylo jich stvořeno více, aby se mohli od sebe lišit. Jedná-li se o splnění nějakého nízkého účelu, bude se k tomu jeden člověk hodit téměř nebo úplně stejně jako jiný; pokud jde o vyšší účel, je třeba vzít v úvahu kvality jednotlivce.
(Thoreau: Chůze)


Semeno nikdy nesmí diktovat a řídit zásady. Je věcí každého jednotlivce, jak s nimi naloží. Ať mu stojí nebo nikoliv, filosofie musí zůstat stále stejná, nezávislá na vášni.


Není správné příliš přeceňovat život jednotlivce: kdyby byl jeho život tak veledůležitý, nezahynul by.


Naše společnost většinou považuje jakýkoliv způsob myšlení či chování, které jsou systému nepohodlné, za nemoc. Je to zdánlivě přijatelné, protože když jedinec nezapadá do systému, způsobuje to újmu jak jemu, tak je to problém i pro společnost. Manipulace jednotlivcem, aby se přizpůsobil systému, je tedy léčba nemoci a tudíž dobrá věc.


"Kde cit jednotlivce klíčí, tam se komunita ničí," deklamovala.
"Dobrá, proč ji trochu nezničit?"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm