Proč mít v nenávisti rodiče

26. března 2014 v 14:59 | Misantrop

Rodiče - prodloužená ruka státu.


Každý touží po dětech, automaticky, protože "se to dělá", nebo protože rodiče chtějí mít někoho, komu by mohli poroučet a ovládat ho.


Každý rodič vystavuje samotným aktem plození své dítě utrpení a smrti. To je jednoduchý fakt, pro který je důvod za to rodiče nenávidět.


Rodiče bijí, omezují a jinak traumatizují svoje děti, protože jejich sadistická vůle k moci je silnější než jejich síla vůle a vymlouvají se na výchovu a na to, že jejich rodiče je také tyranizovali.


Nehledě na vědomí moci rodičů nad mláďaty, rodiče se chlubí se svým rodičovstvím stejně jako lovci se svými trofejemi - chlubí se svou krutostí.


Zpřístupnění pornografie dětem škodí nejvíc jejich pokryteckým rodičům, kteří se bojí ztráty autority. Rodiče, kteří chtějí autoritativně vládnout nad svými dětmi, nesmí totiž připustit, aby byli viděni nazí (i obrazně) při dělání "prasečinek", jak to sami nazývají. Pak už by nemohli kázat o morálce.


Dítě je pro rodiče tím, čím je pro milovníka květin krásný květ. Ale květina po utržení uvadá.


Zdrojem dětských potíží a frustrací bývá spíše neustále tak vychvalovaná škola nebo ústavy sociální péče, kam milé dítko starostlivé úřednice zavřou, protože jeho rodiče je nenahlásili, neudali úřadům nebo mu zvolili špatné jméno, nekoupili televizor, cokoliv! Nebo jsou to vposledku sami rodiče, kteří nejvíc trápí a traumatizují své děti, pohlavně je zneužívají (střízlivé odhady hovoří o tom, že každé desáté dítě je pohlavně zneužito rodiči!) a až v padesáti případech za rok je dokonce i zabijí!


Dokud bude rodičovství glorifikováno, bude zbývat už jenom naděje. Teprve až se bude chodit do porodnice s pocitem studu, s nímž se chodí s kapavkou na kožní, potom začne svítat na lepší časy.


14letý chlapec zastřelil několika ranami z pistole své spící rodiče. Motivem činu, ke kterému došlo v obci Korytné na okrese Spišská Nová Ves, bylo dlouhodobé fyzické týrání hocha. Jaké příšerné utrpení to muselo být, když se odhodlal zabít? Byl pravou příčinou tohoto sebeobranného zabití vrozený sklon rodičů k sadismu, nebo jen snaha o zlepšení ohebnosti proutku, jenž byl tak dlouho ohýbán, až praskl?


Chtěl bych mít pušku. S ní bych střílel do terče, jenž by se podobal mým rodičům. Polovina terče by představovala ohyzdnou Salomé, nateklou pánbíčkářku s hitlerovským komplexem méněcennosti. Druhá polovina by byla navlas podobná krkajícímu domácímu kutilovi se zálibou v pedantství a v detektivkách, té slaboduché zábavě pro slaboduché pitomce. Prásk! Zásah přímo do kundy. Prásk! Trefa do čuráka. Jaká nenávist může být větší, než nenávist tygra ke krotitelům?


V názorech na povinnosti rodičů a dětí se od nás nesmírně liší. Protože je spojení samce a samice založeno na velkém přírodním zákoně o rozplemeňování a udržování druhu, podle Liliputánů se i muži a ženy nezbytně spojují jako jiní živočichové, jsouce puzeni žádostivostí, a jejich něžný cit k dětem pochází ze stejného přírodního zákona; proto vůbec neuznávají, že by bylo dítě nějak zavázáno otci za to, že je zplodil, anebo matce, že je přivedla na svět, což nebylo, uvážíme-li trampoty lidského života, samo o sobě žádným dobrodiním a rodiče na to ani nepomýšleli, neboť se v milostném obcování obírali jinými myšlenkami.


Chorobní rodiče a chorobní učitelé vychovávají ještě chorobnější děti, dokud se chorobnost nestane normou a zdraví odstrašujícím příkladem.


Většině rodičů jest naprosto lhostejno, jak chytají jejich děti motýly do sítí, jak chytají ptáky, vybírají hnízda, chytají žáby a provádějí s nimi odporné kousky (vzít žábu na paškál), jak trhají ještěrkám ocasy. Ano! Staří se smějí, když na ocas kočky nadějná mládež zavěsí měchýř s hrachem nebo uváže na tlapky skořápky ořechů. Jsou rodiče, kteří dovolí dětem, aby chytaly krtky, zabíjely ježky.


"Na předškolní věk si dobře vzpomínám a mohu říci, že již v té době jsem byla doma u svých rodičů nešťastná. Proto je také charakterizuji jako bezcitné lidi. Krutě jsem byla tělesně trestána nejen jimi, hlavně otcem, ale také oběma babičkami, tedy z otcovy i matčiny strany. Všichni tehdy dospělí členové naší rodiny se ke mně chovali tak, jako kdyby mě někde sebrali jako nalezené dítě."
"Jak jste vnímala vzájemný vztah vašich rodičů?"
"Jako odstrašující příklad pro život. Proto mě nikdy ani nenapadlo, že bych se třeba v budoucnu mohla vdát."


Doma mě krotitelé ještě ke všemu rozčilují dotazy, jestli jsem výpalné zaplatil, jako kdyby to ani nebyli moji rodiče, nýbrž tajní agenti státu, pověření úkolem dohlížet na mne. Nebo se snad bojí, že se na všechno vykašlu a zmizím neznámo kam, abych měl konečně od všech lidáků pokoj? Stejně to tak jednou dopadne. Vědí, že jsem se právě vrátil z lesa; vědí, že mám dost peněz na letenku kamkoliv a že jsem rozený útěkář; vědí, jak mě tady všechno a všichni serou; vědí, že jsem nespoutaný a vždy hotov k radikálním činům, i kdybych měl všechny mně milé a drahé věci ze dne na den opustit a tady zanechat; a vědí, že dovedu zmizet tajně a bez slůvka rozloučení třebas uprostřed noci. Dají-li si toto vše dohromady, pak je to jasné: nemůžou si být se mnou jistí. Ani oni, ani žádný stát na světě mě nikdy natrvalo nezotročí.


Sledoval jsem manželství svých rodičů. Už když jsem byl ve třetí třídě, pochopil jsem, o co jde.
S rodiči jsem skončil, když mi bylo šestnáct, a poslouchal jsem je jen proto, abych si zapamatoval, co říkat a co ne, protože tak jsem je mohl pohodlněji oklamat. Nikdy jsem neudělal nic, aby na mne mohli být hrdí nebo aby mě mohli obdivovat. Nikdy jsem o nich neuvažoval jinak než jako o lidech, se kterými bydlím, dokud se netrhnu. Nikdy jsem se nedozvěděl nic o jejich životech a dodnes o nich nevím víc, než jsem o nich věděl v pubertě. Nevím, kdy umřeli.
Nikdy ze mne nebude rodič. Je to pěknej podfuk. Člověk riskuje, aby vychoval bytost, která touží po jeho smrti a nekonečně ho nenávidí. Bytost, která se na začátku není schopná nasytit ani obléct, ale pak díky vaší bdělé výchovné péči vyroste a bude trvat na tom, že jste to zmrvili.
Představa manželství a dětí mě naplňovala klaustrofobním strachem. Když jsem viděl dvojice s dětmi, vždycky jsem si myslel, že jsou nešťastní, ale kvůli fasádě to dobře skrývají, jako to dělali moji rodiče.
V tu chvíli jsem si uvědomil, že nikdy nebudu mít děti. Stejně jsem se tou představou nikdy moc nezaobíral. Nemyslím, že se na mne někdy nějaká žena podívala a pomyslela si, že jsem ten, s kým by chtěla zplodit dítě. To je ten nejdefinitivnější způsob, jak skoncovat s rasou svých rodičů. Byl jsem jedináček. Jejich rod zvládnu ukončit sám. Je to způsob, jak je zabít, aniž by člověk musel riskovat, že si to odnese.


???: Je rodičovství špatné pro životní prostředí Země?

Dnes je rodičovství jedno z nejkritizovanějších a stále víc podhodnocovaných úsilí, jež můžeme podstoupit.
Stížnosti matek a otců, že se netěší úctě ostatních, kteří pečují o planetu Zemi, nejsou tak úplně imaginární. A protože má plození ten nejtěžší dopad na přírodu, někteří vidí rodiče jako nepřátele planety.


Starci lpí příliš na svých představách. Proto přírodní lidé na ostrovech Fidži zabíjí své rodiče, když jsou staří.


Otcovský dům, i když rodiče jsou nejušlechtilejší, je domem hanby víc než nevěstinec.
(Klíma: Dětství)


Měj v nenávisti dobré rodiče a nesnes špatné.


Kdo plodí život, plodí i smrt. Za svou smrt klň svým zploditelům, můj milý! Na své rodiče si vzpomeň, až budeš prožívat smrtelnou úzkost, a jim potom laj, že tě stvořili smrtelného! Jen svým otcům a matkám můžeme zlořečit, že nás donutili zrodit se do tohoto smrtelného života a prožít muka života i smrti. Neboť vše, co jestvuje, musí také zaniknout. A vše, co je blaženého na tomto světě, musí být vyváženo utrpením. Byl jsi v životě ty sám natolik čist, že se sémě tvé nedotklo dělohy ženiny? Vzpomněl sis na bolest, kterou jednoho dne způsobíš někomu dosud neexistujícímu, když ses oddával rozkoši na loži mileneckém? Nezastínil tvou radost z života nikdy smutek z následků? Za svou vlastní smrt však klň svým stvořitelům, ne mně, nevinnému a čistému! Klň svým stvořitelům a stvořitelům jejich stvořitelů. Proklej stvořitele lidí i sám život, neproklínej však mne! Neproklínej nevinného! Proklej sama sebe!

Matthias Stom: Obětování Izáka (17. stol.)

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm