To je tedy uličnictví...!

10. března 2014 v 13:40 | Misantrop


"Tohle je přece jen uličnictví!" "To se ví, že je to uličnictví!"
Pan František Čaboun se tetelil za záclonami a po špičkách odplížil se do pokoje, svlékl se, kropicí konvičku zamkl do skříně a lehl si do postele, ačkoliv byl takový krásný den.
"Tak jsem tedy uličník," zanaříkal v posteli, "na stará kolena uličník, já, který byl vždy tak pořádný." Jak přimhouřil oči, slyšel ten ostrý hlas: "Tohle je přece uličnictví."
"Copak jsem nějaký uličník?"
Stále mu to leželo v hlavě. Konečně se nemohl zdržet a udeřil přímo na domovnici: "Co myslíte, jsem uličník?"

*

Místa ze svých spisů nacházím neustále uváděna nesprávně - jen mí nejrozhodnější stoupenci tu tvoří výjimku. Často způsobí chybnou citaci ledabylost, neboť těmto autorům jsou jejich triviální a banální výrazy tak vžité, že je píší ze zvyku; občas k tomu dojde z všetečnosti, která mě chce opravovat, ale až příliš často se tak děje ze zlého úmyslu - a potom jde o ostudnou hanebnost a o uličnictví, podobné penězokazectví, jímž jeho původce jednou provždy ztrácí charakter poctivého muže.


Náboženství a víra je svého druhu určitý "bulvár", uličnictví, kýč pomatenců a populár vyděděnců přírody.

*

Vesluje ve hnojnici uličnictví, zvaného politika, diriguje zvířecí rvačky ožralých stád lůzy, tzv. bitvy.
(Klíma: Filosofie Buonapartovy osobnosti)


Krad' jsem kvůli kradení, udělal svým sportem rozbíjet v noci okna na pokraji Domažlic, klást kameny na železniční koleje, zapalovat mandely obilí. - Ale v dospělosti jsem se nedopouštěl zločinů - protože kde je nepřikazuje praktická nutnost, jsou jen malicherným uličnictvím (včetně války).

*

Totalitní stát nepotřebuje žádné hrdé a sebevědomé občany, kteří si nenechají srát na hlavu od kdejakých uličníků, kteří jim dnem i nocí ztrpčují život.

*

I o silvestrovské noci si pouze zanadávám, když mě o půlnoci vzbudí uličníci s jejich petardami; převalím se na druhý bok a spím dál, bez sebemenšího zájmu o jejich nechutné zlozvyky.

*

Uličníci ve škole se mu posmívali a tloukli ho - jeho obličej děti bůhvíproč dráždil. Jevsej se jich stranil a žil samotářsky, vždycky někde ve stínu, v koutě nebo nějakém jiném úkrytu, odkud nehybnýma okrouhlýma očima pozoroval lidi, sám nepozorován.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm