V posteli ležím, přemýšlím

12. března 2014 v 13:32 | Misantrop

Opřen o lokty o pelest postele, utápím se v soucitném snění a stydím se za člověka!


Na rozdíl např. ode mne narodili se a zemřou v čistě povlečené posteli; jejich život proběhne hladce a spořádaně bez jakéhokoli náznaku rušivé, ale také vzrušivé romantické tragédie.


Když si muž rozumí se ženou jinak než v posteli, ukazuje to velice často na to, že je tento muž značně zženštilý a často čím víc si rozumějí mimo postel, tím méně si rozumějí v posteli.


Anarchie je záležitost jednotlivce. Je to postel, v níž se dva zamilovaní lidé cítí dobře, ale spí se v ní oběma na tak malém prostoru mizerně.


Ženy - chudinky ublížené! Nemám rád, když ze sebe nějaký člověk dělá ublíženého, tedy něco, co není. Nesnáším, když někdo ze sebe dělá chytrého. To vyloženě nesnáším! Člověk by vážně skoro věřil, že jsou jenom na jedno: do postele a roztáhnout nohy!


Nač hovořit o tom, co všechno lidé podnikají anebo vytrpí kvůli milostným rozkoším? A přece je snadné léčit tuto touhu. Jen kdyby lidé nechtěli rozmařile užívat! Ale zdá se, že jim nestačí, ani když se vyblázní a zničí v tomto směru; dokonce už obracejí naruby užívání různých věcí tak, že užívají každou věc k něčemu zcela jinému, než byla od přírody určena - podobně jako kdyby někdo chtěl místo vozu zapřáhnout postel a jezdit na ní jako na voze.


Jestliže se podaří sex zahnat do jedné manželské postele na celý život, a to ještě kvůli výrobě dalších dělníků a vojáků, pak vzroste síla těch, kteří svou morálkou, oblbující hloupý lid, sledují získání moci.


Tělesnou sílu by nemělo ubírat žádné těžké jídlo. Doporučuji, z vlastní zkušenosti, volit syrovou stravu rostlinného původu s větším obsahem vody, to znamená čerstvé ovoce a zeleninu. Ostatně vegetariáni nacházejí v přírodě potravu snáze než kanibalové (masožravci). Nejen že při takové stravě budeš pořád svěží a čilý, protože žádné těžké jídlo tě nebude táhnout dolů na postel, ale také se nemůžeš nikdy přežrat.


V každé posteli prý žije průměrně asi 1,5 milionu roztočů. Nad tím lze jedině žasnout. Tolik živoucích tvorů - a o jejich přítomnosti se dozvíte až zprostředkovaně, na základě jakéhosi podivného vědeckého sčítání, nikdy ne z vlastní zkušenosti. No ano, přece jen o nich vím. A vím také, že si nenápadně občas cucnou z mé ušlechtilé krve. Vídám je též někdy v mých knihách, když je rozevřu. Ale komu by vadili? Mně tedy rozhodně ne. Spíše jsem rozhodnut je bránit a chránit, než je ničit. Horší by to bylo např. s blechami, mravenci nebo štěnicemi. Ovšem zdaleka největší průser by byl, kdyby se vám v posteli uhnízdilo stejné množství byť i stejně miniaturních lidiček! To by pak šlo do tuhého. To by pak bylo kdo z koho. Postel, ba celý dům by se musel jednoduše vykouřit, jinak byste se toho odporného parazitického hmyzu nezbavili!


Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.
Nejdříve chtěl v klidu a nerušeně vstát, obléci se a především nasnídat, a pak teprve si rozvážit, co dál, neboť mu bylo jasné, že úvahy v posteli k ničemu rozumnému nepovedou. Vzpomněl si, že už častěji cítíval v posteli jakousi lehkou bolest, způsobenou snad nešikovnou polohou, a když potom vstal, ukázalo se, že si to jen namlouval, i byl teď zvědav, jak se dnes jeho představy pozvolna rozplynou.
"Jenom se zbytečně nezdržovat v posteli," řekl si Řehoř. Nejdřív se chtěl dostat z postele spodní částí těla, avšak tato spodní část, kterou ostatně ještě neviděl a již si ani nedovedl dost dobře představit, byla, jak se ukázalo, příliš těžko pohyblivá; šlo to tak pomalu; a když sebou nakonec málem zuřivě, vší silou a bez ohledu hodil dopředu, špatně zvolil směr, prudce narazil na dolní čelo postele a palčivá bolest, již ucítil, ho poučila, že právě spodní část těla je v tu chvíli snad nejchoulostivější. Zkusil proto dostat z postele nejdříve horní část těla a opatrně otáčel hlavu k pelesti. To se též snadno podařilo a tělesná masa, přes svou šíři a tíhu, se posléze pomalu valila tím směrem, kam se obrátila hlava. Ale když konečně hlava trčela ven z postele do prázdného prostoru, bál se najednou postupovat tímto způsobem dál, neboť kdyby tak nakonec sletěl, musel by to být zrovna zázrak, aby si neporanil hlavu. A zrovna teď ani za nic nesmí pozbýt vědomí; to raději zůstane v posteli. Ale když tu po opětovném namáhání zase ležel a oddychoval jako předtím a znovu viděl, jak nožičky spolu zápolí snad ještě krutěji, a nepřipadalo mu již možné vnést do té zvůle klid a řád, říkal si zas, že nemůže setrvávat v posteli a že nejrozumnější bude obětovat vše, jen bude-li tu sebemenší naděje, že se tím z postele vysvobodí.
Potom si řekl: "Než odbije čtvrt na osm, bezpodmínečně musím být úplně venku z postele. Ostatně do té doby se po mně přijde zeptat také někdo z obchodu, protože obchod se otvírá před sedmou." A chystal se teď vykolébat tělo po celé délce úplně rovnoměrně z postele ven. Spustí-li se z postele takto, zůstane hlava, již hodlal při pádu prudce zvednout, ještě nejspíš bez úrazu.
Když už Řehoř napůl čněl z postele ven - nová metoda byla spíš hrou než námahou, stačilo, aby se vždycky jen trhnutím kousek pohoupl -, napadlo ho, jak by bylo všechno jednoduché, kdyby mu přišli na pomoc. Dva silnější lidé - měl na mysli otce a služebnou - by docela stačili; musili by mu jen vsunout paže pod vypouklý hřbet, vyloupnout ho tak z postele, sehnout se s břemenem a pak jen opatrně vyčkat, až provede přemet na podlahu, kde snad nožičky dostanou nějaký smysl.
Jsou snad všichni zaměstnanci dohromady darebáci, není snad mezi nimi ani jeden věrný, oddaný člověk, který třeba jen pár hodin po ránu nevyužije pro obchod, a už ho k zbláznění hryže svědomí a dočista není v stavu vylézt z postele?
A spíš s rozčilení, jež tyto úvahy v Řehořovi vyvolaly, než z řádného rozhodnutí vymrštil se vší silou z postele.


Po mé první dvanáctihodinové noční směně jsem se probudil a posadil se na posteli s výrazem absolutního děsu a zoufalství. Jsem mrtvý muž.


Čtení mi poskytlo výmluvu pro soukromí. Později se nejbezpečnějším, nejodlehlejším místem na čtení stala moje postel v oné noční zamlžené krajině mezi bdělostí a spánkem.
(Manguel: Dějiny čtení)


Postel - ano, bylo mým snem moci jednou ulehnout do vlastního povlečení - ale i když bych si to mohl dovolit, nechci začít s nákupy, protože nemít nic, to je také jedna stránka svobody.
Ráno, když vstávám po střízlivém večeru a prospané noci z postele, je život skutečně příjemným požitkem. Je to, jako bych vstával z mrtvých. Všechny duševní schopnosti jsou obnoveny a naspaná síla jako by se zmnohonásobila. V takových chvílích téměř věřím, že bych mohl změnit řád světa, řídit osudy národů, vyhlašovat války a sesazovat dynastie.
Když osvobodím tělo ze šatů, se všemi knoflíky, opasky a patenty, jako by má duše nabrala dech a cítila se volnější. A když se pak po orientálním umývání dostanu do postele, tu se mé bytí rozplyne: vůle k životu, k boji, k utkání přestane existovat. Touha po spánku se v mnohém podobá tužbě po smrti.


Pojď ke mně, zářivý anděli! Půjdeš spát, kdy se ti zachce, za zvuků nebeské hudby a bez modlení. Když se ráno slunce zaskví jasnými paprsky a v nedohledné výši se rozezní veselý skřivánčí zpěv, budeš smět zůstat ještě v posteli, dokud tě to neomrzí.


Co všechno doma mám? Co všechno vlastním a chráním?
Jediným majetkem postel je a plno knih


Prokrústés byl zvlášť podlý zločinec. Když spatřil pocestného, vlídně ho přivítal a zval ho do své chatrče, kde ho častoval jídlem a pitím. I nocleh mu nabídl, aby ho zbavil starosti, jak přečká noc. Přitom ukázal na dvě postele, z nichž jedna byla nápadně krátká, druhá neobvykle dlouhá.
Nevyšel živ, kdo se dal zlákat a k Prokrústovi zavítal. Byl-li menší postavy, lupič ho uložil do velké postele. A pak natahoval jeho údy a napínal mu celé tělo tak, aby vyplnil délku té obrovské postele. A neustal, dokud ubožákovi oči nevylezly a dokud naposled v krutých bolestech nezaúpěl.
A ještě hůř zacházel s pocestnými vysoké postavy. Ty se snažil vecpat na onu malou postel. A protože to nešlo, usekával jim přečnívající údy, až je přece jen v kalužích krve vtěsnal do krátkého lůžka.
Théseova pádná pravice odňala život i tomuto zlosynovi, jemuž se v ukrutnosti sotva kdo vyrovnal. Dodýchal také na té krátké posteli.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm