Slepé přitakání žádostivosti

10. dubna 2014 v 14:27 | Misantrop

Slepé přitakání touze a žádostivosti vede k tomu, že bytosti vyhledávají příjemné zážitky a vyhýbají se zážitkům nepříjemným, aniž dostatečně rozlišují mezi prospěšnými a neprospěšnými předměty volby a mezi blahodárným a škodlivým nebo i zhoubným způsobem jednání. Nepředvídajíce vzdálené nepříznivé následky svého jednání, lidé se honí za přítomnými nebo bezprostředně jim kynoucími a slibnými příjemnostmi bez ohledu na to, že jejich dlouhodobým důsledkem může být utrpení a strast nebo i zoufalství.


Měl jsem za sebou celý rok celibátu, protože jsem měl pocit, že žádostivost je přímou příčinou zrození a to je zase prvotní příčinou utrpení a smrti a já se skutečně, a to nelžu, dopracoval k tomu, že jsem považoval žádostivost za něco nepřístojného nebo dokonce krutého. Pokaždé, když jsem se bezděčně ohlédnul na krásné indiánky, tak jsem si říkal: "Krásné holky kopají hroby." Absence aktivní touhy mi přinesla nový, klidný, pohodový život, který se mi dost líbil.


Máme svůj sen, svou vizi. Tu vizi, že všechny překrásné věci jsou pomíjivé a dočasné a že by je válka, žádostivost a brutalita mohly jednoho dne rozdrtit, až by z nich na světě pranic nezbylo.


Co jiného znepokojuje lidi, než to, že nedokáží spojit své pojmy s věcmi, že se jim požitek rozplývá pod rukama, že vytoužené přichází pozdě a že dosažené a dostižené nemá na jejich srdce ten účinek, který nám žádostivost v dálce dává tušit. Jako boha povýšil osud básníka nad toto vše. Vidí změť vášní i bezúčelné kolotání rodin a říší, vidí, jak nerozluštitelné záhady a nedorozumění, kterým často chybí jen jedno jediné jednoslabičné slovo k rozuzlení, způsobují nevýslovně zhoubné zápletky.


Prudká žádostivost, vášnivý, nespoutaný charakter při slabém intelektu, tj. při malém a špatně konformovaném mozku, v těsném obalu; tak častý jako odporný jev: každopádně jej lze přirovnat ke krmné řepě.


Duše vládne tělu jako pán, rozum žádostivosti jako politik nebo jako král. Z toho je zřejmé, že je v souladu s přirozeností a prospěšné, vládne-li tělu duše, a vládne-li citové složce rozum a to, co se v této složce podílí na rozumu; naproti tomu rovný nebo opačný poměr mezi nimi by byl škodlivý pro ně všechny.
(Aristotelés: Politika)


Důvod Setonova dočasného vegetariánství je trapně směšný a úplně neadekvátní: zřekl se masa prý proto, aby zeleninovou stravou potlačil smyslnou žádostivost těla, která se zvýšenou měrou přihlásila v pubertě. To je mimořádně odporný důvod! Já jsem měl také bouřlivou pubertu, ale Já jsem se spíš bouřil duševně než tělesně. Své vzrušené tělesné pudy jsem vůbec nemusel potlačovat, rozhodně ne takovýmto zavrženíhodným způsobem. Vždycky byl v nejhorším nebo v nejlepším po ruce zázrak ipsace. Tu se zřejmě malý puritán Seton neodvažoval využít. Blbec. A vůbec, co tím jeho "vegetariánstvím" má být řečeno a ukázáno? Že vegetářská strava není tak dobrá jako strava masitá? Že je to strava chudá, umrtvující tělo a pudy v něm? Není většího omylu! Naopak! V zelenině a v ovoci jsou všechny nezbytné látky pro život "člověka" - minimálně pro život misantropa. A všechna nejznámější afrodiziaka jsou, pokud je mi známo, rostlinného původu! A víme přece, že když se člověk dobře nají, přepadají ho pak choutky nejrůznější povahy, najmě sexuální! Jestli však něco doopravdy umrtvuje tělo pohlavně vzrušeného mladého puberťáka (a jeho mysl též!), pak je to nepochybně ne strava, z níž se tělo raduje, tedy vegetářská, nýbrž naopak: ohlupující a zatemňující ducha, zlenivějící a zmalátňující tělo je jednoznačně strava masitá! Ledaže by bylo možné, co se povídá a co tvrdím Já, že člověk si opravdu nepochutná na jídle, které by nebylo okořeněno alespoň špetkou zvířecího utrpení a neneslo zápach krve a smrti. Potom by byla vegetářská strava skutečně oproti masité chudá. Chudá jak pro koho. Takže i tato povahová stránka údajného "přítele" zvířat, přírodovědce, umělce a kdesi-cosi, i tato jeho vlastnost je mi nanejvýš odporná.


Anaxagorás a Empedoklés zcela správně učili, že rostliny mají pohyb růstu díky žádostivosti (επιθύμια), která v nich sídlí; dokonce jim přičítali i radost a bolest spolu s pociťováním; Platón jim přiznává jedině žádostivost, a to kvůli jejich silnému pudu výživy (srv. dialog Timáios). Empedoklés přiznával rostlinám dokonce sexualitu.


Žádostivost po "svobodě vůle", v onom metafyzickém superlativním smyslu, který bohužel stále ještě ovládá mysli polovzdělanců, žádostivost nést sám veškerou a poslední zodpovědnost za své jednání a sejmout ji z boha, světa, předků, náhody i společnosti, není nic menšího než právě touha být onou causou sui a s opovážlivostí předčící barona Prášila vytáhnout sama sebe za vlasy z bažin nicoty do bytí.


Ženě je vlastní žádostivost, jejím dílem je plození a záhuba.


Žádostivost je ve světě přečastou příčinou mnohých nehod a nepříjemností. Kdo se drží světa, musí být připraven na nezdar, práci, namáhání a nespokojenost.


ŽÁDOSTIVOST
Mudrci vědí, že nejpevnější pouto není ze železa, ze dřeva či z pevných vláken, nýbrž je jím lpění na bohatství a péče o ženy a potomstvo.


Všude se mísí krveprolití a vraždy, krádež a podvod, zkáza, křivopřísežnictví, osočování čestných, poskvrňování duší, pohlavní zvrácenost a smilstvo.
A tak služba modlám je počátkem i příčinou všeho zla.
Nás neomámil neblahý lidský výmysl ani neužitečná námaha malířů stínů, postava pomalovaná pestrými barvami.
Pohled na ně vzněcuje žádostivost pošetilců, že zatouží po bezduché postavě mrtvého obrazu.
Milují zlo a takových nadějí hodni jsou ti, kdo modly vyrábějí, i ti, kdo po nich dychtí a je uctívají.
(Bible: Kniha moudrosti)


Při pohledu na práci - myslí se tím vždy ona tvrdá pracovitost od rána do večera - dnes v podstatě panuje pocit, že taková práce je nejlepší policií, že každého drží zkrátka a dokáže účinně bránit rozvíjení rozumu, žádostivosti, touhy po nezávislosti. Neboť spotřebuje mimořádné množství sil nervů, odebírá tak tyto síly přemýšlení, hloubání, snění, starostlivosti, milování, nenávisti, staví vždy před oči malý cíl a poskytuje snadné a pravidelné uspokojení.


Dát Tučňákům odění je věcí, která může mít dalekosáhlé důsledky. Jestliže dnes zatouží Tučňák po nějaké Tučňačce, ví přesně, po čem touží a jeho choutky jsou omezeny dokonalou znalostí toho, co je skutečným předmětem jeho žádostivosti. Právě v této chvíli se dokonce za bílého dne milují na pláži dva nebo tři páry Tučňáků. Jen se podívejte na tu jejich bezprostřednost! Nikdo si jich nevšímá. A ti, kteří jsou právě v milostném objetí, vůbec nevypadají na to, že by tím byli nějak zvlášť vzrušeni. Jakmile se však budou Tučňačky i jen trochu halit, Tučňák si již neuvědomí tak přesně, co ho k nim vlastně tolik láká. Jeho nejasné touhy se rozplynou do nejrůznějších snů a představ. A nakonec pozná skutečnou lásku se všemi jejími nesmyslnými mukami. Mezitím se Tučňačky naučí klopit víčka a cudně zatínat rty, a přitom se budou tvářit, jako by pod těmi svými hadříky ukrývaly bůhvíjaký poklad!... Jak ubohé!
(France: Ostrov Tučňáků)


Jen tomu, kdo vskutku hladoví, je třeba podat pokrm! Promarněné mládí, kdy nám násilím vnucovali matematiku a fyziku, místo aby nás nejprve uvedli v zoufalství z nevědomosti a náš drobný každodenní život, naše počínání a všechno, co se udá mezi ránem a večerem doma, v dílně, na nebi, v krajině, rozložili na tisíce problémů, bičujících, zahanbujících, dráždivých problémů, - a naší žádostivosti pak ukázali, že matematického a mechanického vědění máme především zapotřebí!


Ašvaghóša píše:
"Buddha nedbal o nic, potlačoval tělesné žádostivosti a neustále soustřeďoval své myšlenky na záhady života a smrti. Zachovával mlčení a každého dne pojedl jen jedno zrnko konopné. Jeho tělo hublo a sláblo, ale duch se volně proháněl myšlenkovým prostorem. Zjevem připomínal spíš uschlou haluz, bleskem sraženou ze stromu, než člověka. A tam za dlouhých šest let poznal, že odříkání a sebetrýznění nevede k cíli, jejž hledal."


Kde je vaše vnitřní hodnota, když už ani nevíte, co znamená svobodně dýchat? když sebe samé nemáte ani mizivě v moci? když máte sebe samých až příliš často dost jako zvětralého nápoje? když se natahujete po novinách a pošilháváte po bohatém sousedovi, s žádostivostí při pohledu na rychlé vzestupy a pády moci, peněz a mínění? když už nemáte víru ve filosofii, která chodí v hadrech, ve svobodomyslnost toho, kdo je bez potřeb? když je vám k smíchu dobrovolná idylická chudoba a život bez zaměstnání a bez manželství, které by velmi dobře slušely těm duchovnějším z vás?


Lidská špatnost je nenasytná; zpočátku se sice lidé spokojí se dvěma oboly, ale jakmile se to stane obvyklým, žádají stále více a stupňují své požadavky až do nezměrné výše. Povaha žádostivosti, pro jejíž ukojení mnozí lidé žijí, nezná totiž mezí.
(Aristotelés: Politika)


Ó nešťastný Simplicie! Kam tě přivádí tvá nevděčnost? Hleď! Pročpak ses i nadále neživil bukvicemi a boby a nevytrval? Nevěděl jsi, že tvůj poustevník a učitel zanevřel na svět a dal přednost pustině? Ach, ty zaslepený klacku! Tys opustil samotu pro marnou naději i žádostivost kochat se pohledem na svět. Co však teď vidíš, je jen návnada pro tvé oči, která tě zláká do bludiště, v němž se nevyznáš. Copak tě, hloupý pošetilče, nenapadlo, že tvůj mrtvý předchůdce by asi sotva měnil radosti světského žití za trudný život v pusté samotě, kdyby byl měl naději, že na světě nalezne trvalý mír, pokoj a věčné blaženství? Ubohý Simplicie, nyní se rozluč se vším a vezmi odplatu za své darebné myšlenky a trestuhodnou bláhovost. Teď si nemůžeš naříkat na křivdu, ani se nesmíš utěšovat nevinností, neboť sám jsi spěchal vstříc svým mukám a po nich následující smrti, i sám na sebe přivolal celé to neštěstí.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm