Celosvětový blázinec

4. května 2014 v 14:05 | Misantrop

Chovat se navenek jako blázen je čistě obranná reakce na venkovní celosvětový blázinec.


Malí superlativní Židé, zralí pro každý blázinec, obrátili vůbec hodnoty podle sebe, jako by teprve "křesťan" byl smyslem, solí, měrou, také posledním soudem všeho ostatního...


Co ze všeho nejvíc zmrazilo McMurphyho v Přeletu nad kukaččím hnízdem bylo šokující zjištění, že většina chovanců blázince přišla z vlastní vůle a tudíž mohou kdykoli odejít. Druhá věc, jíž se zhrozil, byla potom ta, že je to zdravotnický personál, kdo nakonec rozhoduje o délce pobytu v tomto "léčebném zařízení". Že to nedává smysl? Že je to jak Hlava XXII? Nu, co se divíte: je to přece blázinec!


Kněz popírá instinktivně, že nemoc je nemocí, blázinec blázincem. Křesťanství potřebuje nemoc, asi jako helénství potřebuje nadbytek zdraví, - udělat nemocným, toť vlastní úmysl v pozadí celé soustavy léčebných procedur církve. A církev sama - není jí katolický blázinec vrcholným ideálem? - Není jí země vůbec blázincem?


Křesťanské vyznání víry podle výroku církevního otce Tertulliana (160-220), O těle Kristově,5: "I zemřel syn boží; je to hodno víry, protože je to pošetilé. A pohřben vstal z mrtvých; je to jisté, protože to je nemožné." - Ať žije světový blázinec!


Zde každý vede svou a chce jen poroučet.
Takový blázinec se nevidí tak hned!
(Molière: Tartuffe)


Jsem na dně. Ve městě je blázinec, samá auta, hluk a zápach.


To je k zešílení! Buďto jsem se zbláznil Já, nebo je celý svět blázinec! Nic mezi tím.


V práci byl zase blázinec: Přebalovaly se výrobky z velkých krabic do menších. Do těch velkých se pohodlně vešly, kdežto ty menší pak nešly pořádně ani zavřít. Ať žije blázinec!


Balím si zásoby na dva dny, abych mohl přenocovat v lese. Kdo může, utíká z města ven, i ta ženská za volantem, která nejdřív málem srazí mne a vzápětí udělá bez rozhlédnutí "myšku" před jiným autem přijíždějícím po hlavní ulici, jehož řidič na ni za to zuřivě troubí. Blázinec a pominutí smyslů. Už abych byl pryč.


Blázinec chorých hlav nyní panuje úplně všude a ve všem.


Žádný blázinec není dost bláznivý pro zamilovaného.
(Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha)


Svět je blázinec, ne jen prosté vězení, jak řekl Hamlet!
(Klíma: Bílá svině)


Můj rozum je v souhlasu s objektivní skutečností: mohu já za to, že tato skutečnost není v souhlasu s rozumem?: toť pravda ze všech nejnespornější. Svět je blázinec...
(Klíma: Jak bude po smrti)


Navštiv libovolný blázinec a dívej se. Uvidíš, jak všichni mluví na někoho, kdo není přítomen - všichni mluví a také si odpovídají! Každý člověk v blázinci je rozdělen. Stále vidí vize, stále vidí projekce. A tyto projekce se jim zdají tak skutečné, že je musíme zavřít do blázince, protože tyto osoby už nemůžou být svéprávné.


Dovedu si živě představit, jaký blázinec musel panovat v Óšóvých meditačních kempech. Jednak meditace, dhján či sádhan má být opět osamělá, nic skupinového, a pak rozhodně ne tantrická, sexuální. Každá Óšóva nadržená "žákyně" se mu jistě velmi ráda a ochotně nabízela a on jistě milerád tímto jejím "svatým uctíváním" nepohrdl, dokud žil. On jí už názorně předvedl, co to znamená "proniknout co nejhlouběji do podstaty Boha" a "spojit se s Nekonečnem"! Tam to muselo vypadat: všude pobíhají nazí šílenci, kteří hulákají jeden přes druhého, skáčou, vřískají, točí se na místě, brečí, válejí se v křečích po zemi, sedí se zavřenýma očima v nepřirozené poloze, staví se na hlavu, mumlají si něco pro sebe, kývají se v sedu dopředu a dozadu jak debilové, prcají se navzájem jako zfetované opice, omdlévají, za každým slovem "oddání se", "oddej se mi", "zapomeň na vlastní já"... - to je filosofie? Já bych spíš řekl, že to je blázinec.


Jediné v co doufám, je jen to, že s příchodem skutečného jara a léta si sdostatek od lidí odpočinu hodně daleko někde v pustých lesích a zapomenu na krátký čas, jenž by mi měl přinést tolik potřebné uklidnění rozbouřené mysli. Jinak nevím. Jinak to vypadá buď na blázinec, nebo na doživotní žalář za mnohonásobnou vraždu.


Je dobře, že alespoň zvířata nemluví lidskou řečí. To už by byl na světě vůbec nesnesitelný blázinec, kdyby i zvířata mluvila lidskou řečí.


Že člověk vždy byl, je a navždy i zůstane jen tupým hovadem, jemuž bylo kdysi za nejasných okolností vštípeno technické nadání, dělá z této nebohé planety jeden velký blázinec.


Svět je blázinec plný perverzních jednotlivců.


Má být blahořečen poslední rakousko-uherský monarcha Karel I. Aby mohl být někdo blahořečen, musí být s jeho osobou spojován nějaký "zázrak". Četl jsem o tom v novinách. Nějaká brazilská jeptiška se údajně zbavila křečových žil u Karlova hrobu. Banální, ber-kde-ber, leč Zázrak! - Zázrak? Jak na to přišli? Koho prvního to napadlo? Senilního Wojtylu, který už jen pořád chrápe? Kterej blbec mu to poradil? A komu jsou takové hlouposti ku prospěchu, co z toho kdo má? Já z toho nemám nic. A ti, jichž si vážím jako sám sebe, také ne. Zázrak? Takových "zázraků" můžu vyjmenovat stovky! Ale kdo je potřebuje? Skutečné divy světa, jichž jsem denně svědkem, by se jim nelíbily. Nebyly by pro ně dost "svaté". Např. to, jak jsem mohl vydržet v p@kárně jedenáct let a zachovat si poměrně neporušený zdravý rozum a vysokou inteligenci. To by museli svatořečit les a zvěř a hudbu! To je zase moje svatá trojice! Ne, něco se prostě už nezmění. Historie se neopakuje, ona jen kdysi zakopla o bludný kořen, zabloudila a bloudí dál. Toho se měl dožít Jaroslav Hašek! Jak ten by to uměl zesměšnit! Ať žije, pánové, císař pán a váš slavný c. k. blázinec! Nazdar!


Kdyby se to všechno, co zde lidé křičeli a jak si počínali, mělo správně posuzovat, musel by každý dojít k jedinému východisku, že vlastně celé Rakousko bylo velký blázinec.
(Hašek: Švejk v zajetí)


- Ježišmarjá, já chci do blázince! Já chci konečně mezi normální blázny!
- Blázinec není holubník, aby tam mohl každý, kdo si vzpomene.


Babička: "Rádio! Tak jsem tomu přece neušla."
Karel: "Tato kouzelná bednička spojí vás s celým světem. Račte zkusit."
Babička: "Už tam něco hučí... Nádraží! To bude nádraží!... A to má být celý svět? Vždyť je to blázinec!"
Karel: "Vždyť také svět nic jiného není."


Když později líčil Švejk život v blázinci, činil tak způsobem neobyčejného chvalořečení: "Můžete tam hulákat, řvát, zpívat, mečet, ječet, skákat, modlit se, hopsat po jedné noze a dělat kotrmelce. Nikdo vám neřekne: 'Tohle nesmíte dělat, tohle se, pane, nesluší, to jste vzdělanej člověk?' - Vopravdu nevím, proč se ti blázni zlobějí, když je tam drží. Člověk může lézt nahej po zemi, vejt jako šakal, zuřit a kousat."



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm