Jen můj paprsek je znakem naděje

30. května 2014 v 15:20 | Misantrop

Zrcadlení světa klamné je:
jen můj paprsek je znakem naděje.


Je-li něco na světě žádoucí, tak žádoucí, že to mohou ve zvláštních okamžicích i tupé davy cenit výše než zlato a stříbro, pak je to případ, kdy paprsek světla padá do temnoty našeho bytí a dává nám výklad o této tajemné existenci, na níž není jasné nic než její bída a nicotnost.


Pořád a pořád se další z nás rozhodují nepřidávat dalšího z nás k bobtnajícím miliardám, které již obsadily tuto zpustošenou planetu. Další paprsek naděje prozařuje temnotu.


A v těchto končinách - jak povídám -
jsou pouště hrbolaté, plné jam.
Paprsek sluneční je nepolaská,
neboť tu pouze škrtí se a praská
světýlko blikající zimomřivě
plamínkem mihotavým, který svítí křivě.


Pohrdání lískovkou, první jitřní paprsek slunce svobody!


Je noc. Čtu v kuželu světla svítilny, jenž klouže po řádcích a písmenech, zanechávaje v temnotě nevědomosti to, kam nedosáhne. Je jako paprsek poznání v době temna.


Máte smrt v očích, z čela vám vyzařuje paprsek smrti.


Housle, na které jsem už skoro zapomněl, visely zaprášeny na stěně. Jitřní paprsek z protějšího okna osvěcoval jejich struny. Tento pohled rozezvučel i struny mého srdce. Ano, řekl jsem si, pojď sem, ty věrný nástroji! Naše říše není z tohoto světa!


Jednoho pěkného dne zalévá kytky a nešťastnou náhodou sluneční paprsek, jak se podíval na modrou oblohu, zalechtal ho v nose. Kýchl a kropicí konvička se mu v ruce zachvěla jako při zemětřesení a část jejího obsahu vylila se dolů na chodník.
Zděšeně podíval se za záclonami na pána s velkým černým vousem, který tam dole na chodníku stíral si kapky vody z kabátu a křičel: "Tohle je přece jen uličnictví!"


Takový býček se hned tak nenajde. Paprsek z nebe musí napřed sestoupit na vyvolenou krávu, než se posvátný Ápis vylíhne.


V Oblomovově životě nadešla jedna z chvil jasného vědomí.
Jak se zděsil, když se mu v duchu náhle zjevila živá a jasná představa, když se mu v mysli začaly postupně probouzet různé životně důležité otázky a zmateně, bojácně poletovaly jako ptáci vyplašení náhlým paprskem slunce v dřímající zřícenině!


Kdo v hlubinách své pochybnosti dohlídne alespoň uzounký paprsek naděje, ten jistě neřekne: "Prohrál jsem."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm