Nech lidi umírat, bylo by jich moc

16. května 2014 v 13:51 | Misantrop

Je čas žít a čas umírat. Člověk, jako živočišný druh, už má svá nejlepší léta dávno za sebou. Teď už jen vleče tímto těžce zkoušeným světem svoji zchátralou schránku a zanechává za sebou jen samou spoušť. Bloumá bezcílně a beze smyslu přelidněnou krajinou, kterou zničil a nedokáže sám ukončit své trápení a tiše zemřít.


Josef Váchal. On to ticho a samotu viděl pomalu umírat již počátkem minulého století, zvláště na jeho milované Šumavě, jejíž slatistní miazmata kolují po otci i v mé krvi. Oba spatřujeme příčiny zlořádů v tomtéž: v přelidněnosti, v automobilismu, v neposlední řadě v lidské chamtivosti, v té odvěké chorobné mysli člověka-lidáka.


Vytvořím si pro sebe jakýsi ostrov Délos s jeho katarzí, kde se nebude ani rodit, ani umírat.


Jak spokojeně se ony listy, které tak vznešeně pluly vzduchem, znovu obracejí v prach, smířené s tím, že budou ležet a tlít u paty stromu a poskytnou výživu dalším generacím svého druhu, i že vzlétnou k výšinám! Učí nás, jak umírat.
(Thoreau: Spadané listí)


S lidmi jsem definitivně skončil. Unavilo mě reorganizování a reformování společnosti, což znamená obětovat se budoucnosti národa a hrát úlohu spasitele, který musí denně umírat, aby jiní mohli žít.


Snílkům nesmrtelnosti. - Vždyť by na Zemi stačil jen jediný nesmrtelný člověk, aby vše ostatní, co by tu ještě bylo, vehnal pro samé přesycení z něho do všeobecné posedlosti umírat a věšet se!


Byla by to odporná kapitola, vypisovat, jak car Ivan Hrozný bavil se v útlém mládí mučením zvířat, která nechal pozvolna umírat v nejkrutějších bolestech, což mu působilo rozkoš.


Viděla jsem umírat zvířata. A chtěla bych umřít zrovna tak: tiše.
(Sartre: Mrtví bez pohřbu)


Krávy. Fakticky je lituji, jako každého, kdo je nucen žít, trpět a umírat v hrubiánských spárech lidských pazour.


Ukazuje se, že by ženám bylo lépe, kdyby jejich děti byly gutaperčové, takové, aby nemohly ani stonat ani umírat, takové, aby se daly vždycky spravit.


A jak se začne už chýlit k vysvobození, může člověk prokázat jen jedinou službu - kát se, umírat s úsměvem, a tak posilovat důvěru a naději mých bojácnějších dosud živých stoupenců.


Ten den, kdy ses stal hodným chlapcem či hodnou holčičkou, byl dnem katastrofy. Od té chvíle jsi nikdy nebyl přirozený. Od té chvíle jsi byl vážný, nikdy hravý. Od té chvíle jsi začal umírat, ne žít.


Továrna, do níž chodím pracovat, leží od mé ubikace směrem na západ, takže i Já, podobně jako egyptský sluneční bůh, nebo duševní dvojník ka, se ubírám na tu temnou světovou stranu umírat, strávit tam v podsvětí dvanáct dlouhých hodin, abych se posléze ráno zase znovuzrodil.


Buddha znovu a znovu říká: "Jak ses jednou narodil, musíš zemřít" - protože do smrti jsi vstoupil svým narozením, narození je vstup. V jistém smyslu už jsi mrtev. Už jsi začal umírat. Ve chvíli, kdy ses narodil, jsi začal umírat. Tvůj proces umírání již začal.


Ty, defraudante královského žezla, ty, dobráku, který bys kuřeti neublížil, vy všichni, kteří jste chrám proměnili v peleš, s nimiž nemám naprosto nic společného, ale mezi nimiž musím umírat!


Oceán příběhů. Líbilo se mi, jak jsou vylíčené postavy ušlechtilé, nebo alespoň ušlechtilých záměrů, jak jsou citlivé až přecitlivělé, jak dovedou umírat pro zdánlivé maličkosti, pro pouhou urážku, pro ztrátu někoho druhého, z odloučení, z neštěstí a podobně. Hrdinové a hrdinky jsou ochotni lehce zemřít, to ano - ovšem nejčastěji jen ze zcela nízkých, ba vůbec nejnižších pohnutek, jaké mohou existovat, jako je nenaplněná láska a podobně - téměř nikdy z pohnutek vznešených a ušlechtilých, jako je třeba vlastní svoboda, nebo z nenávisti k lidem, z pohrdání lidským světem, z odporu k lidským nehodnotám, či pro nespokojenost se svou lidskou podstatou.


Oni to budou, tito nesobečtí hrdinové temných zítřků, kteří se budou sebeobětovat proto, aby lidstvo bylo zdecimováno, aby jejich vlastní pyšná civilizace zanikla; ano, ti to budou, kdo si budou přát a umírat za to, aby lidstvo přivedli nebo pomohli přivést až na sám okraj vyhlazení.


K čemu je dobré umírat dobrovolně, obětovat se pro památku, kterou po sobě chcete zanechat? Jakmile jste jednou mrtvý, využijí toho, aby vašemu činu přisuzovali slabomyslné nebo vulgární motivy.


Spolčovat se s někým? Co je to za humanistický nesmysl? Z toho jsou jen nepříjemnosti a křiky. Každý má žít a umírat sám.


Příroda se zbavuje všech slabých a neduživých, aby silní a krásní mohli žít. Ale proč mají právě tito umírat a tamti žít? Proč to nemá být kupříkladu opačně? Odpověď je nasnadě: Protože se slabými by i sám život byl slabý a lehce by se mohlo stát, že by zanikl veškerý život.


Domníval jsem se, že se učím žít, a zatím se učím umírat.


Ne hlady lidé vyhynou! -
Lidé zhynou vlastní vinou!
Lid bude zmírat bezdětek -
a co zbude - bude - zmetek!


Kulturním požitkem tohoto měsíce se mi stal americký film Útěk do divočiny (Into the Wild), pravdivý příběh také jednoho takového nespokojence, který odešel z civilizace do aljašské divočiny. Dopadl špatně, neboť tam zahynul hlady, ale Já bych raději přivítal takovouto krásnou smrt uprostřed divoké přírody a na svobodě, než zmírat den co den někde ve fabrice.


Každá smrt je hrozná, ale nejhorší ze všeho je zemřít hladem. Pojďme a zabme nejlepší kusy z Héliových stád. Až se vrátíme domů, postavíme bohu chrám a budeme ho prosit o milost. Jestliže se však na nás nyní rozhněvá a zahubí nás na moři, je lépe zahynout naráz než umírat takhle pozvolna.


Kris: "Dej jim krakatit a budeš mít pokoj."
dr. Prokop: "Ale oni budou zabíjet!"
Kris: "Nech lidi umírat. Bylo by jich moc."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm