Špetka ironie ještě nikoho nezabila

18. května 2014 v 14:57 | Misantrop

CUM GRANO SALIS
Se zrnkem soli
Význam: trochu vtipně, s trochou ironie, kriticky, v mírné úpravě apod.


Snad by někteří čtenáři chtěli znát mé mínění o Pečorinově povaze. Odpovídám názvem této knihy. "Ale to je krutá ironie!" řeknou. - Nevím.


To je velká ironie dějin, že vysokou pohanskou kulturu nahradil právě její pravý opak.
Pro křesťana jsme ovšem pomýlenými, nic nechápajícími divochy, kteří ještě neprohlédli a jež je třeba zkrotit a ovládnout a napravit, "zachránit"!, "spasit"! - a přivést na "správnou" cestu. Přesně to si ale o křesťanech myslí právě nastupující muslimové... To je také hrůzně zábavná ironie!


Zeje propast mezi kazatelem na hoře, u jezera, v lukách, jehož zjev připadá jako nějaký Buddha na půdě velmi málo indické, a oním fanatikem útoku, úhlavním nepřítelem teologů a kněží, v němž oslavovala Renanova zlomyslnost "le grand maître en ironie" (velkého mistra ironie).
Že lidstvo klečí na kolenou před opakem toho, co bylo původem, smyslem, právem evangelia, že svatořečilo pojmem "církve" právě to, co "radostný posel" cítil pod sebou, cítil za sebou - je marné hledat větší formu světodějné ironie - -


Když jsme sami, baví se kluci tím, že napodobují své svobodníky: křičí na sebe po jejich způsobu; není v tom však zesměšňování ani ironie. Je to skutečně jen čiré napodobování a k smíchu jim na tom je pouze nedokonalost té improvizace. Myslím, že ve skutečnosti svobodníky obdivují.


Také po jméně poznáte je! Všichni ti Špidlíci, Šmudlíci, Tajtrlíci, Štrajchpudlíci, Kriplíci a Pytlíci! Skoro to vypadá, jako by na pátera nebrali nikoho s běžným příjmením! Jeden se dokonce jmenuje Vlk! To je nejen urážka tohoto ušlechtilého zvířete, hrdiny všech vzácných kultů a mýtů, ale i nechtěná ironie! Jakže: Duchovní pastýř, ochránce stáda božích oveček - a vlk? To je jako kozel zahradníkem!


Jeden německý kníže, známý příznivec literatury, vypsal v těchto dnech cenu za nejlepší filosofické pojednání o smíchu. Doufám, že tu cenu získá Francouz. Nebylo by směšné, kdybychom byli na tomto poli poraženi? Zdá se mi, že v Paříži se prohodí za jediný večer více vtipů než v celém Německu za měsíc.
Tak tohle je přesně ten druh psaní a myšlení, který se mi u Stendhala líbí. V tomto jediném odstavečku je vše: vtip, jemná ironie, nestranný šleh na obě strany, úsporný styl s vhodně zvolenými slovy. Krása.
*
Policie, která je v drobnostech stejně směšná, jako je nemohoucí ve věcech závažných, stanovila, že vstupenka do divadla, hraje-li se opera semi-seria, bude o třetinu dražší, než když se hraje opera buffa; což ukazuje, že hlupáci všech zemí, ať už učení nebo neučení, si představují, že komický žánr je ze všech nejsnadnější. Že by si snad uvědomovali, jakou úlohu hrají ve společnosti?
To se mi na Stendhalovi právě líbí; podívejte se: jeden krátký odstaveček, a je v něm všecko! Politika, výsměch hlupákům, ironie. Spojení zdánlivě neslučitelného v jedné větě.


Je třeba číst, co píší cestovatelé, kteří byli svědky divošské radosti mučitelů, a především zuřivosti žen a dětí, a hanebné rozkoše, s níž se předhánějí v krutostech. A je také třeba vědět, co dodávají o hrdinné odhodlanosti, o neotřesitelné chladnokrevnosti zajatce, který nejenže nedává najevo nejmenší známky bolesti, ale se vztyčenou hlavou vzdoruje svým katům a metá jim do tváře slova nejvznešenější pýchy, nejkrutější ironie a nejurážlivějšího sarkasmu.


Měl jsem přítele, člověka zraněné duše a potřeštěného rozumu.
Byl velice nadaný a ještě nedávno napsal knihu, jež vyvolala veliký, ba neobyčejný rozruch. Jedni spatřovali v něm proroka, druzí nemravného ohavníka a jen někteří - člověka nejbystřejší ironie. Snad já jediný jsem pochopil, že tato kniha - mimochodem řečeno rázu temného, až nihilistického v nejhlubším slova smyslu, - byla prostě výkřikem zmučeného srdce, těžce zkoušené duše a rozumu, který se vysmívá sobě samému.
(Arcybašev: Vypravování o veliké vědě)


Kupujte přístroj na chemický rozbor posledního vzdechu! A Villiers se opět strefuje šípem ironie do tuctového čtenáře:
"Račte si přečíst přiložený návod! Pročtěte jej pozorně a pečlivě, a nikoliv zběžně a povrchně (jako čtete, milý čtenáři, právě teď moje řádky)" (a moje též!).
Výborná knížka.


Křesťanský středověk nazýval čtvrtou eklogu "mesiášskou", poněvadž v ní viděl předpověď příchodu Kristova (Křesťanství = nový zlatý věk? - Vypadá to jako sarkasmus, ale není to sarkasmus; toto bylo míněno naprosto vážně. Dějiny mají věru zvláštní smysl pro ironii.)
(Misantrop: pozn. k: Vergilius: Zpěvy pastýřské)


čtvrtek, 14. února 42
Přišel poštou ten Schopenhauer - Aforismy k životní moudrosti. Není to ta zelená brožura, již jsem před šestnácti lety vlastnil a poprvé četl. Je to novější vydání z roku 1997. A je to táž edice, z níž mám i další Schopenhauerovy knížky. Není to moc dobrá edice. Nejsem hlavně spokojen s překladem citátů, jež Schopenhauer zapsal v původních jazycích, nejvíce z latiny a francouzštiny, maje za to, že vzdělaný čtenář znalý cizích řečí si s tím snadno poradí. - Neporadil. Ani dnešní čtenář - tím jsem si jist - ani dokonce překladatel, což je horší známka nedovzdělanosti a ignorantství. Kdyby si aspoň nevymýšlel, spoléhaje na to, že všichni čtenáři budou na tom se svou polovzdělaností podobně, ne-li hůř, a spasou všechno důvěřivě jako lidáci člověčí. Já jsem však něco málo ze všeobecného samovzdělání utrpěl, a tak vím lépe než ten, kdo se tím živí a kdo za to dostal zaplaceno, že například latinské rčení ex tripode neznamená "trojpólově", jak si nejapně vymýšlí takzvaný "překladatel", odpovědný redaktor a PhDr. v jedné velmi neúctyhodné osobě jménem Milan Váňa, nýbrž ex tripode znamená doslova "z třínožky", což byl kus nábytku, na němž sedíce, pronášely věštkyně boha Apollóna své mlhavé pýthické předpovědi, stejně vymyšlené a vycucané z palce jako takzvané "překlady" milého páně Váně! To se mu tedy povedlo na pravém místě! Ach ta krutá ironie nechtěného vtipu!


Jak rád bych zuřivou nenávist k lidem zaměnil za zžíravou ironii a výsměch. Ale je možné být ironický a smát se člověku, který podřezává větev, na níž s ním sedíte?


Tato příhoda svědčí nejen o Démónaktově schopnosti sebeironie, ale i o jeho představách smrti, která, podobně jako egyptský bůh Anubis, na sebe vezme zvířecí podobu:
Kdysi měl Démónax vyplout na moře za bouřlivého počasí a jeden přítel mu řekl: "Nemáš strach, že se převrhne loď a sežerou tě ryby?" Démónax na to: "A to bych byl pěkný nevděčník, kdybych se bál, že mě sežerou ryby, když jsem jich sám tolik snědl!"


Žádný jiný tvor netrpí tak stálým zduřením svých "ženidel", jako člověk. Zamiluje-li se kanárek jednou za rok, mohou se ti pitomci potrhat smíchy nad tou přirozenou věcí, jako kdyby šlo o nějakou povedenou ironii či o jakousi karikaturu člověka a jeho "nejlidštějšího citu", jako kdyby měli jen oni patent na zamilovanost. To spíš lidé jsou směšní s tím svým lásky třeštěním.


Nejtrefnější a nejobjevnější ze všech názorů na Kafkovu Proměnu, jež autor Dějin čtení nashromáždil, je určitě názor jeho dcery Rachel, která povídku četla ve třinácti letech a připadla jí humorná. Kam se hrabou všichni věhlasní pisálci a kritikastři na jednu chytrou dívenku! Mně také připadla Proměna humorná, ale jen v jistých pasážích, kde se Kafka (sám úředník) krátce strefuje hrotem ironie do drobných ponížených úředníčků, kteří se až nápadně podobají též hmyzu, například švábům, kteří žijí ve strachu před světlem a otevřeným prostorem v temných koutech a živí se odpadem.


Ironie dějin
Přichází doba, kdy se rostoucí počet lidí stává ekonomicky nadbytečným.


Šípem ostře nabroušené ironie nemíjím se cíle, jejž tak přesnadno lze zasáhnouti!


Anarchistický radikalismus, protest proti světským i církevním autoritám, kritický a nahý pohled na banalitu maloměšťáckého života je trvalou, i když většinou skrytou součástí Haškova humoru. Jak krutě a bezohledně viděl svět, jak silně v sobě přemáhal bezútěšnost a hloubku své ironie, jež, jak praví Stendhal, je jediným možným výrazem zraněné duše.
Hašek čerpaje z bohatství ironie strhával oficiální iluze a klišé, pečlivě opatrované a ochraňované mluvčími národa.
(Pytlík: Doslov k: Hašek - výpisky z díla)


"Člověk?" opáčil Hanuman, opičí král, jenž ze všech lukostřelců nejlépe své ostré šípy ironie vypouštěl. "Člověk si vám vleze na záda a udělá si z vás válečný stroj; jeho šípy i oči jsou však tupé; do lidí se nikdy nestrefí."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm