Mé hlasy nelžou

20. června 2014 v 10:24 | Misantrop

hlasy nelhaly! Ano, řekly mi, že jste blázni a že nemám naslouchat vašim pěkným slovům ani důvěřovat vašemu dobrodiní. Slíbili jste mi život, ale lhali jste. Myslíte, že život není nic víc, než nebýt nadobro mrtev?
(G. B. Shaw: Svatá Jana)


Rozpusť a rozcuchej si vlasy!
Toť zvířete v tobě hlasy.


Nemůže být kolem mne dost ticha, výše a samoty, abych mohl vnímat své nejvnitřnější hlasy.


Zplozenec velkého Pokroku doktor Tristan Chavassus přišel na to, jak léčit "Hlasy", jež slyší naše svědomí. Přikurtuje vás k zubařskému křeslu a řve vám do ucha tak dlouho slovo "Lidství", až budete nadobro hluchý ke všem těm vnitřním Hlasům, jež člověka, který zaspal dobu a je citlivý na urážky, ponoukají k vlastenectví, k šlechetnosti, k čestnosti, k nezištnosti, k soucitu, k zmužilosti, k zodpovědnosti, ke slávě a k podobným nemoderním přežitkům.
"Jste zachráněn (po této "léčbě" Lidstvím). Už neslyšíte vůbec nic. Jaký to zázrak! Léčba je tak dokonalá, že zabije ve vás i všechnu lítost a nelibost nad ztrátou bývalých ideálů."
Odejdete od něho jako znovuzrozený, vykračujete si lehce, s rukama v kapsách, s veselým úsměvem, s chytráckým výrazem ve tvářích i v očích - s duchem osvobozeným od všech těch marných a zmatených Hlasů, které vás ještě včera zneklidňovaly.


Je to vnitřní hlas, který uvnitř řve a nedá si pokoje, dokud mi nepomůže se vysvobodit a nevrátit se už mezi lidi.


Vykládej si bůhvíjaké moudrosti, milý starochu - ty, který žiješ už sedmdesát let ve vší počestnosti -, já slyším neodolatelný hlas, který mě od toho všeho zrazuje.


A jednou v tichu noci - ale jen jedenkrát - dolehly ke mně mřížovým oknem znovu ty něžné vzdechy, které mě opustily, a slévaly se v známý a líbezný hlas, jenž říkal:
"Spi klidně - neboť duch lásky vše ovládá a řídí."


Potřeba jezení masa nevyplývá z lidské přirozenosti, ale ze zlozvyku, vypěstovaného mnohdy násilně rodiči v dětství. A pak člověk zcela zapudí hlas svědomí, morální zábrany a týrá, mučí bezbranná zvířata, vydaná mu na milost a nemilost, prost vší zodpovědnosti, způsobuje jim bolest, zabíjí je jen kvůli naplnění svého věčně zvířecích mrtvol lačného žaludku.


Raději mi, bratří moji, naslouchejte hlasu zdravého těla: toť hlas poctivější a čistší.


"Ty chceš vše znát?" dotazoval se kdosi a hlas jeho zazníval, jako by se nesl ze všech koutů. - "Ale velká věda poskytuje jen - žal. Jen zármutek jest - údělem mudrce!"
"Vím to... avšak chci!" - odpověděl hlas za úplného ticha, ještě dutěji.
Sosny zašuměly, jako by úpěly a sténaly...
"Ty při tom zahyneš!" - vyslovila tišina.
"Vím to... ale chci!" - zaslechl jsem volat hlas potřetí, ale to nebyl už lidský hlas.
(Arcybašev: Vypravování o veliké vědě)


Ty, člověk nadčlověk! Kde duše tvé je hlas?
Kde hruď, jež v sobě svět si stvořila
a hýčkala jej, hřála, nosila,
až vzedmula se k duchům: mezi nás?
Kde, Fauste, jsi?


Když vám tento kraj prodáme, musíte vědět, že je svatý, a učit své děti, že je svatý a že každý prchavý odraz v průzračné vodě jezer vypráví o tradicích a událostech ze života mého lidu. Zurčení vody je hlas mých předků.


Ó vy, kteří neslyšíte nebeský hlas a neznáte pro svůj rod jiné určení než skončit v míru tento krátký život, vy kteří můžete nechat uprostřed měst své neblahé zisky, svého neklidného ducha, svá zkažená srdce a své bezuzdné tužby, přijměte znovu, neboť to záleží jen na vás, svou starobylou a prvotní nevinnost.


Oblomov byl v základě čistá, ušlechtilá a laskavá povaha, plná hluboké sympatie ke všemu dobrému, co se otvíralo a ozývalo na hlas jeho prostého, bezelstného a věčně důvěřivého srdce.


Nekárej mne, rád činím, k čemu cítím v srdci náklonnost. Jen ten, kdo je poslušen hlasu srdce svého, dochází blaženosti.


Za hlas boží to mají, v čem se všichni srovnávají.


Pokud bych naslouchal hlasu zdravého rozumu, musel bych strávit zbytek života v zoufalství.


Mám jediný život, a proč bych se v tomto krátkém svém životě, jednaje proti hlasu svědomí, stal účastníkem vašich hanebností? - nechci a nebudu. A co z toho vzejde, nevím.


Sny mluví k nám hlasem Sibyl věštících.
(Byron: Sen)


Jsem potulný pták, pravý romantický "Wandervogel", jenž jen roztáhne svá křídla a letí si volně za hlasem svého neklidného srdce, nehledě na bouře a zvraty humánního světa, jenž je mi cizí a z duše protivný.


Další zlatoočku jsem objevil na záchodě. Tam je to pro ni velmi riskantní místo. Moc na očích. Mohl by ji totiž někdo zabít. Raději bych ji viděl u mne v pokoji, kde by byla v bezpečí. Ale zřejmě se vydala sama za hlasem svých nervových uzlin. Pouze jsem ji tedy uchopil jemně za křídla a vypustil ji po bytě. Na tom záchodě bych o ni měl starost.


ISTA DEI VOX EST, DEUS EST IN PECTORE NOSTRO
(Ovidius, Listy z Pontu 3,4,93)
Toto je boží hlas, já vím, že bůh je v mé hrudi
Ovidius takto vyjádřil svůj pocit, když vládcům Říma předpovídal další triumfy. V antice obvyklá představa o spojitosti básnického a věšteckého nadání.


Zabitý drak se mstil na jeho celém rodě. Král často myslil i na onen tajemný prorocký hlas, který uslyšel, když si prohlížel již mrtvého draka: »I ty, Kadme, se jednou proměníš v hada!«


Jestliže někdo neudržuje krok se svými souputníky, je to možná proto, že slyší jiného bubeníka.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm