Nemá to cenu

1. června 2014 v 14:10 | Misantrop

Nemá to cenu je vést k rozumu nebo dokonce k mé filosofii. Nemá to cenu. Nemá cenu jim ukazovat jiné hodnoty, například volný čas. Otroci chtějí své peníze, ale nevykoupí se jimi ze svého otroctví. Na co jim tedy potom jsou? Nemá to cenu brát je s sebou do mého svobodného světa.


Samotný lidský život nemá cenu, jakmile jde o výdělek.
(Ibsen: Opory společnosti)


Vidět a slyšet, jak lžou, a ještě tě pokládají za blázna, že jim to lhaní trpíš, snášet urážky a ponížení, nesmět otevřeně prohlásit, že jsi na straně čestných, svobodných lidí, lhát sobě samému, usmívat se, a to všecko za kus chleba, za teplý kout, za nějaký titulek, který nemá za groš cenu - ne, takhle se dál nedá žít!
(Čechov: Člověk ve futrálu)


Míti ženu
nemá cenu


Poněvadž smysl pro morálku má jenom jeden úkol, jediné poslání - umožňovat člověku páchat zlo - je jasné, že pro člověka nemá žádnou cenu.


Nedržím jazyk za zuby a kritizuju co se dá. Však je toho hodně. Všechny tak nakonec přesvědčím, že nic nemá cenu a nemá proto význam se o nic snažit - hlavně ne o lepší pracovní výkon.


Podívejte se na člověka podrobněji, z jakých je sestrojen součástí. Na co má vůbec mandle? Ty přece neplní žádnou užitečnou funkci, nemají žádnou cenu. Nemají tam co dělat. Jsou jenom past. Mají jenom jediný úkol, jedinou práci: obstarat svému nositeli angínu a podobné nemoci. Nebo k čemu je slepé střevo? To nemá žádnou hodnotu, nemůže konat žádnou prospěšnou službu. Je to jen číhající záškodník, jehož jediný životní zájem je čekat v záloze na zbloudilá zrnka vína a vyvolat s jejich pomocí přiškrcení kýly. A na co jsou mužské prsní bradavky? Na práci nepřicházejí v úvahu a jako ozdoba jsou omylem. A na co jsou vousy? Nemají žádnou užitečnou funkci, jsou jenom otravné a pro zlost, všechny národy k nim cítí nenávist, všechny národy je pronásledují břitvou.


Pop music je chcípácká, texty o lásce vás jenom utvrdí v tom, že bez druhého nemá cenu žít, což v praxi neznamená nic jiného, než že se nemůžete v klidu projít za bílého dne po venku, aniž by vás někdo neotravoval (analogon: křesťanská láska k bližnímu).


Na každém druhu práce je vidět a poznat, že náš vklad, naše pracovní síla je lehce nahraditelná a nemá cenu ani význam; že tam jsme prostě proto, poněvadž musíme někde být a nějak si zasloužit (trpěním) své bídné živobytí. Je to jako trest za to, že jsme se narodili přebyteční do již beztak dávno přelidněného světa. A tak nevím, zdali se nacházím v kriminále nebo ve vetešnictví pro nepotřebné harampádí, kam jsem byl lidskou společností z vyšší nižší vůle odložen.


Napadlo mě několikrát, že bych třeba mohl jít a sesbírat ten bordel, abych si doma poklidil a abych měl doma v lese čisto a útulno, a ten jejich bordel jim případně pod pláštíkem noci vysypat někam na náměstí nebo za plot jejich zahrádek - to by bylo překvapení! - , ale pak si říkám, že to nemá cenu: Byla by to jen další zbytečná námaha, další nesmyslná cyklická facha, další práce za trest - a zanedlouho bych mohl začít s úklidem nanovo.


Někteří dospělí motýli jsou tak plně spjati jen se svou individuální smrtí, ale zároveň i se zrodem svých potomků, že nemají ani sosák, jímž by mohli přijímat potravu, neboť stejně tak jako tak brzy zemřou, a místo jídla se raději věnují plození nových generací. Samičky často ani nelétají, ani se nekrmí, jen vábí pohyblivějšího samečka s vyvinutějšími tykadly a kladou vajíčka. Nic jiného už nemá cenu. Jen naposledy zahýřit barvami a dát život novým motýlům.


"Nesobeckost" nemá cenu v nebi ani na zemi.


Takhle jsem tedy dopadl. K travnaté pláni nahoře u lesa už ani taky nemusím vůbec chodit, protože tam stejně vždycky uvidím akorát nějakého čokla - jako dneska - nebo po cestě, lemující les, projede někdo na mopedu - jako dneska. Nemá to cenu. S odporem se odvracím.


Toliko první byli svobodni; všichni ostatní jsou toliko poslušni. Nemají samostatnost ani smysl ani cenu ani charakter a svým počtem tvoří slávu.


I uprostřed okolní lidské pekelné vřavy lze občas najít uvolnění a oddych od totálně zhumanizovaného světa v podobě bukolických scén. Jinak by vůbec nemělo cenu žít.


Odstranit příčiny smutku v soukromém životě nemá žádnou cenu. Někdy se nás totiž zmocní nenávist k celému lidstvu.


Už se ani neobtěžují zvát mě na výroční třídní reuniony. Vědí, že by to nemělo cenu. Stejně bych nepřišel. Co tam? Oni si ukazují fotky manželek a dětiček, chlubí se, jakou kariéru udělali a co všechno mají - a co Já? Co Já bych jim ukázal? Čím Já bych se pochlubil? Fotkami z lesa? Nebo fotkami mých "myšiček"?


Naše knihy mi připadají jako losy do loterie, větší cenu skutečně nemají. Budoucnost na některé zapomene, jiné bude znovu vydávat a určí, které losy vyhrály.


Tak byly některé z nich drahé, ale když je pak misantrop potřebuje prodat, nemají už žádnou cenu. V životě už žádnou knížku nekoupím. Jsou to vyhozené peníze.


STULTITIA EST VENATUM DUCERE INVITOS CANES
(Plautus, Stichus 139)
Je hloupost vést psy na lov, když se jim nechce
Platí i o lidech. Smysl: nemá cenu nutit někoho k něčemu, co nechce udělat. V Plautově komedii se to týká dívky, která byla provdána proti své vůli.


Muž, který stoupne v ceně, ztrácí svou lidskost. Z toho by vyplýval sylogický závěr, že ti nejlidštější lidé mají cenu pouze pramalou; ani jejich svoboda nemá žádnou cenu.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm