Odhalím vám chyby lidí...

26. června 2014 v 11:38 | Misantrop

Všecko, co budete chtít vědět, vám povím; poučím vás o všem, co se děje ve světě; odhalím vám chyby lidí.


Pravopisné a mluvnické chyby!... Měšťák si přeje chyby, pane! Má radost, postřehne-li je.


"Když už máme svoje chyby, buďme na ně alespoň pyšní!", tak lidé uvažují.


Vyskytuje-li se nějaký jev - jako např. naše probírané tiskové a pravopisné chyby - tedy vyskytuje-li se určitý jev tak často a jistě, že lze skoro až s matematickou přesností určit pravděpodobnost jeho výskytu či jej předpovědět a o moc se nesplést, pak hovoříme o pravidle. Je-li však pravidlem lidského intelektu systematicky se plést, nepoučovat se ze svých chyb a chybovat dál ve stejných situacích, kde je potom zdroj oné arogantní povýšenosti, jíž je lidský druh tak proslulý?


Budou mě chtít radši zničit, než by napravili svoje chyby.


Myslím, že není na světě člověka, který by byl bez chyby, neboť všichni jsme přece z jednoho těsta.


"Nemůžete přece jen úplně přemoci své škarohlídství, když tvrdíte, že tyto chyby jsou všeobecné."
"Nikoli. Všechny lidské chyby promíjím herci, avšak žádnou hereckou lidem."


Vyžeň z mysli všechny chyby, vady,
jinak budeš zase jako člověk tady.
(Swift: Bitva knih)


Ach, ano: příroda dělá mezi jiným též chyby. Největším jejím omylem je však člověk.


Chtít a nechtít, zbožňovat a současně nenávidět, být spokojená jen v nestálosti, opovrhovat tím, co lidé zbožňují, zatímco jiní lidé milují, Fausta má ty chyby a mnoho jiných.


Počáteční chyba se už jen těžko napravuje. Já, Misantrop, však tradice neuznávám a sveřepé chyby potom dokonce přímo nenávidím a snažím se je uvádět na pravou míru.


Intelekt bude vykazovat chyby, nevyhnutelné u každého nástroje, používaného k něčemu, k čemu nebyl vyroben.


Pokud udělá nevzdělaný blbec chybu v dopise, není to nic tak hrozného, dalo se to čekat. Ale v oficiálních tiskovinách, za jejichž vydáním stojí určitý mozkový trust intelektuálů a tým odpovědných redaktorů a editorů, znehodnocuje každá chybička výsledné dílo jako plíseň na právě zakoupené zelenině! A těch "chybiček" není málo. Je jich hodně. Dokonce jsem slyšel na vlastní uši názor, že vyrobit knihu bez chyb patří do oblasti sci-fi! Ještě teď mně brní moje nebohá stará ušiska z té nestoudnosti! Já si je snad uřežu! Cože! Takže naťukat text na klávesnici a poctivě si to po sobě přečíst - to je sci-fi? Anebo najmout schopného korektora, který opraví všechny chyby ještě předtím než jde materiál do tisku - to je také sci-fi? To je vážně blázinec!


Kdo má významné osobní přednosti, ten spíše nejzřetelněji rozezná chyby svého vlastního národa, neboť je má neustále před očima.


Ne že bych na tobě viděl nějaké chyby. Prostě nemám rád lidi.


Protože máme rádi své chyby, hájíme je a raději je chceme omluvit než vymýtit.
(Seneca: O blaženém životě)


Ten člověk si dal práci, aby odhalil mé chyby; protože služba, kterou mi tím prokázal, není právě nejpříjemnější, mohu jaksi uplatňovat nárok na náhradu škody. Nepožaduju žádné větší zadostučinění, než aby teď sám vytiskl něco ze svých vlastních prací.


Konfucius: "Ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by uznal vlastní chyby."


Každý dělá chyby. I příroda je dělá. Důkazem jste vy, lidé vašeho ražení, vašich chorých mozků! U vás právě udělala příroda největší svou chybu; že stvořila lidi jako jste vy. Tuto chybu byste měli nejprve napravovat!


Výstižnější nadávkou pro takového blba, který například nevysází jedinou stránku bez chyby, ani z povinné, ani z přirozené úcty ke géniovi, jenž tu knihu napsal, by bylo slovo "chámovod".


Taky dělám občas chyby, jen člověk však v chybách setrvává, omlouvá je a pyšní se jimi, neboť ve společnosti mu zaručují přízeň ostatních lidí.


Věř mi, vlastností velkého a nad lidské chyby povzneseného muže je nedovolit, aby mu bylo ubráno cokoli z jeho času.
(Seneca: O krátkosti života)


Možná že nám knihy pomůžou napůl ven z jeskyně. Mohly by nám aspoň pomoct, abychom přestali dělat pořád ty stejné pitomé chyby!


Ne, moje dosavadní životní strategie je prostě bez chyby, nic mě v ní nezviklá.


Dvě fatální, ale až smrtelné, chyby člověka jsou dva posuny, jeho dvě úchylky, vedoucí do opakované smrti; za prvé nepoučitelnost; čeho se historicky dopouštěl před pěti tisíci léty, toho se dopouští v moderních válkách, zvěrstvech, genocidách, masovraždách. Za druhé neschopnost tkvět a zůstat při svém neporušeném vědomí; neustálé odskoky; debilní neklid, chroust v uchu, bzikavost. Naprosto nikdo se tomu neubrání.


Tytéž chyby, které si vynutí společenské zřízení, jsou i příčinou jeho nevyhnutelného zneužití.


Parchanti mají nějak hodně volna. Pak mají něco umět, například napsat aspoň jednu jedinou větu bez gramatické či pravopisné chyby.


Čím se mi odvděčil ten nevděčník? Mnohé slíbí, leč nesplní nic. Založí si slibotechnu - Sliby-chyby s. r. o. - a zradí příbuzného, po jehož zádech se vyšplhal vzhůru.


Místo aby věnovali pozornost přirozeným a viditelným příčinám svých běd, přisuzují své chyby nedokonalosti své přirozenosti.


Žena, děti, přátelé - ti všichni se mu v jasném, čirém světle jeho logiky jeví jako šalba a klam. Zkoumá je a vše, co na nich spatřuje, jsou pouze jejich chyby.
(London: Démon alkohol)


I hlucho-němo-lidský v tomto jediném případě zázračně obživne a navrací se mu zrak i sluch. Je to v případě, kdy se sere do někoho jiného, ale vlastní chyby už nevidí nebo je drze označuje za milou roztomilidskost.


Každý eufemismus je zlovolný. Je to jen další způsob, jímž člověk racionalizuje svoje milované chyby. Člověk říká: "Není to nic moc." Já říkám: "Stojí to za hovno!" Člověk říká: "Jsem jenom chybující člověk." A Já říkám: "Jsi parchant!"


Už v dětství to začíná. Celé naše vzdělání je založeno na napodobování. Utvářejí mládež svými knihami. Nutí dítě, aby opakovalo všechny chyby a omyly předků.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm