Píšu Ti dopis...

11. června 2014 v 15:45 | Misantrop

Vlez mi na záda
Knémón Kallipidovi:

Na tvůj dopis jsem sice ani nemusil odpovídat, ale protože jsi všetečný a nutíš mě, abych se s tebou bavil, třebaže do toho nemám chuť, jsem rád, že mám aspoň tu výhodu, že s tebou nemusím mluvit tváří v tvář, ale prostřednictvím poslů. Tak tady máš takzvanou skythskou odpověď.
Já jsem blázen a vrah a nenávidím celé lidské pokolení.


Knihařčin dopis o zmrzačené duši
(osobní dopis, adresovaný jednomu z vedoucích odborných pracovníků Dětské psychiatrické léčebny v Opařanech, kde nedlouho předtím pobývala)

Změnila jsem se hodně od doby, co jsem odjela z Opařan. Jsem sama, a proto Vám píšu.
Chovám se k lidem přezíravě, snad je to uráží, ale já jimi nepohrdám, ne... Já nenávidím lidi... Víte, zajímalo by mě, jaký asi bude můj vztah k nim později. Chtěla bych, aby pro mne lidi nebyli, aby mi byla lhostejná jejich slova, jejich úsměvy, jejich pohledy, jejich řeči. To bych si přála. Samotě dávám přednost před jejich společností, cítím nevyslovitelný odpor k většímu houfu lidí. Jsou vždycky ochotni někoho odsoudit. Zmrzačili mou duši. A proto je nenávidím.


Morous zůstane morousem
Knémón Kallipidovi:

Odpovídám na tvůj dopis jen proto, abych ti vynadal a abych si trochu vylil žluč.


Dopis, nalezený na stole jednoho z těch "bezdůvodných sebevrahů", napsaný v poslední noci u nabité pistole, se nám dostal do rukou. Myslíme, že je zajímavý.
Tady je:

Je půlnoc. Až dopíši tento dopis, zabiji se. Proč? Pokusím se to vyjádřit, ne pro lidi, kteří si ty řádky přečtou, ale pro sebe, abych posílil slábnoucí odvahu, abych dokonale nasákl osudnou nutností toho činu, který bych mohl nyní jen na čas odložit.
Revolver mám tu na stole... Nabíjím ho... Nečtěte si nikdy své staré dopisy...


Dostal jsem dopis od vojáků. Dopis, v němž se mi nařizuje, abych šel na psychiatrické vyšetření. Taková drzost! Kdybych řekl Já jim, aby se nechali vyšetřit, považovali by to za urážku uniformy! A Já si to mám nechat líbit?! Zmačkal jsem to svinstvo a hodil způsobně do popelnice, aniž bych zakolísal. Čekám, co bude dál.


Když Héródés nadměrně truchlil pro předčasně zemřelého Polydeuka, přistoupil Démónax a řekl: "Přináším ti nějaký dopis od Polydeuka. Vyčítá ti, že ještě neodcházíš za ním."


Před pár dny jsem dostal z vězení dopis od nějakého chlápka. Psal mi, že už zapomněl, jaké to je být "na svobodě". Nevím, že by něco takového existovalo. Odepsal jsem mu. Jako bych psal dopis na Mars.


Jedna ženská z jiné směny odmítá obsluhovat víc než dva stroje najednou. "Řeší" se to tak, že dostala od představenstva podniku výhružný dopis! Nevěřím vlastním uším! Výhružný dopis za odepření bezmezné poslušnosti! To je jak mafie! Hůř! Jako vláda!


Vím, že se mu křivdí, protože lidé jsou příliš ubozí, aby ho chápali.

Bettinin dopis Bihlerovi o Beethovenovi


Dillíští sultánové a mughalští císaři z Dillí a Ágry měli dokonale zorganizovanou síť poštovních běžců, kteří byli často rychlejší než jezdci na mulech, na koních nebo na velbloudech. Ibn Battúta o těchto bystrých doručovatelích napsal ve 14. století: "Každou třetí míli stojí poštovní stanice, kde sedí připraveni běžci. Každý z nich má hůl, na jejímž konci visí několik mosazných zvonků. Běžec vezme dopis do jedné ruky a hůl se zvonky do druhé a utíká ze všech sil. Když na další poštovní stanici uslyší jeho zvonky, připraví se další běžec, převezme dopis a utíká ze všech sil dál. A tak to jde až na určené místo."


Všechno lidské konání kolotá kolem něho nahoru dolů, on sám plodí svobodně ze sebe, co nebylo ještě nikdy tušeno, nikdy stvořeno.

Bettinin dopis Goethovi o Beethovenovi


Spíše než náhlou smrt hledáme bez konce
záminku, pro niž lze žíti i trápit se.

ANDRÉ CHÉNIER
(Poslední Biančin dopis matce. Forli 1817.)


Když Vidjádharí dorazila do tchánova města Vimalapury, odebrala se v noci se svým chotěm na lože. Tam Prabhákara usnul, aniž ji pomiloval, a tu naň pohlédla a zjistila, že je eunuch. "Běda, to bude má smrt! Dostala jsem za muže eunucha!" pomyslila si a strávila noc se žalem v srdci. Napsala pak a poslala otci dopis:

Jak to, žes mě provdal za eunucha, aniž jsi vše vyšetřil?

Když si její otec Suraséna dopis přečetl, rozzlobil se na Vimalu, neboť byl přesvědčen, že ho podvedl, a protože se pyšnil svou silou, napsal králi Vimalovi psaní:

Jelikož jsi mě oklamal, abych provdal svou dceru za eunucha, sklidíš nyní za svého syna ovoce, neboť za tebou přijdu a zabiji tě!


Co je za den, nevěděl, protože nikdy nevěděl, co je za den, nežil v tomto světě, klidně napsal 1891 místo 1890 a za datum přičinil otazník; bez ostychu odatoval dopis slovem Masopustní úterek nebo Psí dny, protože nikdy nevěděl, kolikátého je.


Společného mám i něco s Egonem Bondym, dnes již zemřelým (†2007) a slavným: Psali jsme si. Jako mladík jsem si s ním vyměnil jeden či dva dopisy. Moc si na to nevzpomínám, ale vím, že jsem mu jednou poslal na posouzení některé své básně - nevím, proč právě jemu a proč vůbec někomu, inu zelené mládí - a vím, že mi odepsal a že mi doporučil k četbě Vrchlického, pokud se nemýlím. Egon Bondy tehdy ještě bydlel v Praze pod svým jménem občanským, poddanským: Zbyněk Fišer; psal jsem mu tedy na tuto adresu, ačkoli on do té doby neznal mne a Já se s ním také nikdy nesetkal. V undergroundu měl Egon Bondy samozřejmě už tehdy známé jméno a je dokonce možné, že můj dopis "od neznámého ctitele" mohl považovat za provokaci Státní Bezpečnosti, aby ho měla za co zavřít. Nicméně odepsal mi.


Pes Diogenés posílá těm, kteří se nazývají Řeky, mnoho běd.
V mé moci je žít více v radosti než v zármutku a více ve vědění než v neznalosti. To jsem získal stykem s moudrým Antisthenem, který rozmlouval jen s těmi, kdož ho znali; a druhým, kteří nevědí, co je příroda, rozum a pravda, se vyhýbal, "a nic se nestaral", jak se praví v jednom dopise, "o hloupé šelmy, které nechápou slova psa". Protože jste barbary, přeji vám mnoho běd až do té doby, než se naučíte řecky a stanete se skutečnými Řeky.
fiktivní podvrh otevřeného dopisu od neznámého autora)


Pánové,
Chci se z téhle podělané planety zdekovat co nejdřív. Už třikrát jsem se snažil předávkovat, ale pokaždé mě rodiče přistihli a nechali mi vypumpovat žaludek. Posledně mě dali do blázince. Co dělám špatně?
- Zkrocený z Richmondu

Milý Zkrocený,
Především se musíš dostat ven z toho blázince! Dělej přesně všechno co říkají, ber prášky a říkej terapeutům cokoli chtějí slyšet. Jakmile tě propustí, uteč. Vezmi si s sebou zbylé prášky. Vyhledej co nejodlehlejší místo. Dobré jsou hluboké lesy, ještě lepší jsou opuštěné průmyslové budovy, ale vždy se ujisti, že se nikdo nedívá. Nezapomeň polknout pilulky na lačný žaludek, jinak se probudíš v kaluži zvratků. Jestli chceš, aby tě potom někdo našel, pošli mu dopis s popisem toho místa. Přejeme Ti propříště více štěstí.
(Euthanasijská církev: Nad dopisem čtenáře)


Předsudek to je, že bych byl člověkem.
(Nietzsche: dopis Cosimě Wagnerové z 3. ledna 1889)


Dal inzerát do všech novin: "Onen pán, který byl ve čtvrtek dne 15. září omylem polit, se slušně žádá, aby za účelem bližšího seznámení se dostavil do čísla 27 v Karmelitské ulici. František Čaboun, knížecí knihovník ve výslužbě."
Nepřišel nikdo, jen dostal anonymní dopis s těmito řádky: "Teď teprv vidím, jaký jste uličník, když si ještě děláte legraci!"


SI KCHANG:
DOPIS NA ROZLOUČENOU PANU ŠAN ŤÜ-JÜANOVI

Neodpovídat na dopisy se má za prohřešek proti dobrému mravu a dobrému vychování, říká se tomu neplnění povinností. Musil bych se přemáhat, ale dlouho bych to stejně nevydržel.


Správně řekl Díogenés kterémusi člověku, který ho žádal o doporučující dopis: "Že jsi člověk, to pozná už na první pohled; zdali jsi dobrý či špatný člověk, pozná, ačli má zkušenost rozeznávat dobré a špatné; pakli nemá zkušenost, nepozná to, ani když mu to tisíckrát napíšu."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm