Proč je zabíjení tak opojné?

11. června 2014 v 10:53 | Misantrop

Často se setkáváme s druhem lidí, pro něž je rozkoš mařit život. Ano, ano, asi to bude rozkoš, a je možné, že největší ze všech, poněvadž zabíjení se přece nejvíce podobá plození? Tvořit a ničit! Ta dvě slova jsou souhrnem dějin vesmíru, celá historie světů, všecko, co je, všecko. Proč je zabíjení tak opojné?


Pythagoras připomíná, že "zlatý věk" byl šťastný a neposkvrňoval se zabíjením. Lidé přece mají dosti dokonalých pokrmů, které jim dává příroda bez zabíjení a prolévání krve.


Utopijští nepřipouštějí, aby si občané navykli řeznickému zabíjení zvířat, protože soudí, že se častější praxí ponenáhlu otupuje lidskost, nejvlídnější to cit naší přirozenosti.


Aby jeden tvor mohl žít, zabíjí a sežere jiného tvora. Je tedy "smyslem života" zabíjení? Nebo žraní? (I my, býložravci, musíme zabíjet rostliny, abychom mohli žít. Stranou zabíjení stojí jen plodožravci, ale jíst jen plody rostlin je vyhrazeno jen někomu, všechna zvířata by se takto neuživila.


Jistě, zabíjení a smrt jsou možná nutné prostředky v řádu přírody (zvláště o tom není pochyb, pokud postihují člověka), ale zvířata zabíjejí z hladu, kdežto člověk z nenávisti a z pomsty.


Přijde čas, kdy lidé, triumfující nad všemi způsoby zabíjení, budou tak divoce řádit po celém světě, že bude v nebezpečí každičká cenná věc, každá kniha a každý obraz a každý soulad, každý poklad shromažďovaný po dvě tisíciletí, všechno drobné, delikátní, bezbranné - všechno propadne zkáze.


Zabíjení je všude. Proč se nikdo nediví, když v lese narazí každou chvílí na posed; proč není nikomu na zvracení, když si usměvavý myslivec veze podzimním vlakem střeleného zajíce? Jak je možné, že nikdo neomdlévá hrůzou, když vejde do řeznického krámu? - Koukají na televizi jako na zjevení, přežvykují kus salámu a odsuzují zabíjení lidí, které se jich netýká.


Jako citlivý člověk jsem nenáviděl násilí a zabíjení, ať ve válce, při sportu nebo na jatkách.


Jsou rodiče, kteří dovolí dětem, aby chytaly krtky, zabíjely ježky. Rozhodně musí též dítě rozumět chytání ryb na udici, musí umět podřezávat holoubata, slepice a husy. Matka se štítí zabít drůbež, statečný hoch milerád zastoupí matinku. Pak se zálibou dívá se na zabíjení vepře o vepřových hodech. V jeho dětské duši tkví přání jen alespoň jednou moci také zapíchnout vepře.


Stejný stupeň špatnosti se může u jednoho národa vyjádřit v hrubých rysech, v zabíjení a kanibalismu, u druhého naopak v dvorských intrikách, utlačování a pletichách všeho druhu in miniature: podstata zůstává stejná.


Rozhlédneme-li se kolem sebe na všechno to připravování války, na koncentráky, na všeobecnou nesvobodu, na masové ohlupování vládnoucími, na perspektivu devastace životního prostředí až na samu hranici možnosti přežití, na velkovýrobu zvířat na zabíjení, na práci, která dosud nepřestala být zotročující - můžeme snadno získat dojem, že život je tak blbý, že nemá a nemůže mít smysl ontologický.


Samozřejmě, že pokud už mluvíme o zákonodárství, nejradši bychom viděli zákon, jenž by trestal zabíjení, mučení a omezování osobní svobody zvířat, ale podobný zákon mají ledi pro svoji vlastní ochranu a je beztak nedostačující...


Snad nejhorší zločin člověka - týrání a zabíjení zvířat.


V přírodě je to normální, že zabíjím, abych se nažral. Nenormální je spíš to, co vidíme v jejich válkách a genocidách. Tolik enormního zabíjení, leč mrtvoly nikdo nepožírá! Takové plýtvání!


Buvoli, sloni a nosorožci jsou nyní na pokraji vyhubení právě vinou takových lidských hovad, kteří si myslí, že zabíjením naplňují zákon přírody. Vyhlazovat celé živočišné druhy, to má být zákon přírody? Bohužel už i staří Řekové měli takové zvrácené představy. I oni - jakkoli jejich kulturu obdivuji - přece přiřkli bohyni Artemidě, panenské to ochranitelce přírody a zvěře, do ruky luk a šíp. Ale Já si přesto představuji Artemidu jinak: Její čisté panenství má symbolizovat její neposkvrněnost zvířecí krví. Ona sama, žena člověka, s božským vínkem ve vlasech, nemá zabíjet, ne. Neboť ten její luk a šíp má mít na ochranu zvěře a přírody před lidmi! Nikoli, aby sama ztělesňovala ideál zabíjení!


Už jsem se obracel k odchodu, když vtom třeskl ohlušující výstřel! Bouchal! Lekl jsem se a rychle jsem se podíval na rodinku v obavách, zda jsou všichni v pořádku. S matkou to ani nehnulo. Napjatě stála na stráži dál. Po nich také nikdo naštěstí nestřílel. Avšak venku na louce si někdo šeredně odskákal lidskou bezcitnou žízeň po zabíjení! Zaslechl jsem odkudsi zdola a zblízka něčí pobavený hovor a smích. Nějaký lstivý lidský dobytek musel číhat celou tu dobu na kraji lesa na svou příležitost! Jak jsem toho dobytka zaslechl, dal jsem se na ústup. Ta otevřená brutalita (nebo spíš humanita) mě opravdu děsí.


Pro každý příkaz má zákon džungle nějaký důvod. Požírat člověka šelmám zakazuje. Zabít ho smějí jenom tehdy, když učí mláďata zabíjení, a to ještě musí lovit mimo loviště své smečky nebo svého houfu. Hlavní důvod je ten, že po zabití nějakého člověka co nevidět přitrhnou na slonech bílí muži s puškami a stovky hnědých mužů s gongy, raketami a loučemi.


Ukájení hladu po zabíjení, krvi, masu
Po celém světě se nese pláč a křik
Ale žádné vyslyšení mého hlasu
Žij a nechej druhé žít!


Tzv. "žízeň po životě" je ve skutečnosti žízeň po krvi, zabíjení a ničení, žízeň po utrpení.


Co má být zakázáno, to se až nezvykle benevolentně povoluje, ale co nikomu nevadí, je přehnaně ostrakizováno, například zabíjení lidí, drogy, kouření, tancování na loukách...


Od časů kamenné sekery lidé používali své nástroje k vzájemnému zabíjení. Člověk je zvíře vyrábějící zbraně, které má neukojitelnou zálibu v zabíjení.


Sami sebe přesvědčili, že člověk, nejhorší hříšník ze všech druhů, je vrcholem stvoření. Všichni ostatní tvorové byli stvořeni jen proto, aby mu poskytovali potravu a kožešiny, aby jím byli mučeni a zabíjeni. Ve vztahu k nim jsou všichni lidé nacisty; pro zvířata je to zde věčnou Treblinkou.
(Singer: Pisatel dopisů)


Zabíjení lidí po částech není nic platné, ale misantrop se přesto neubrání radosti nad každým zcepenělým lidákem, natož když jich pochcípají najednou desetitisíce.


Na této půdě, na půdě lidem nejvlastnější, na půdě zabíjení, je pak najednou každý člověk bližním, bratrem a pobratimem jiného člověka a všichni lidé jsou jedna velká rodina, jedna velká pakáž. V této oblasti si rozumějí všichni lidé na celém světě a skrze ni poznávají, že jsou si všichni rovni - partneři v zločinu proti přírodě, partneři i v životě - tak jaképak zbytečné obštrukce kvůli pár zabitým nebo umučeným zvířatům v lese! Zabíjení je přece člověku vrozené všude po celém světě.


Život po čtyřicítce je k nevydržení, pro mne za mne by se znovu mohlo klidně zavést zabíjení přestárlých.


Opětovně varuje Ašóka ve svých ediktech před prudkostí, krutostí, hněvem, domýšlivostí a závistí, které "vedou ke hříchu a pádu", a využívá i své vladařské moci, aby omezil zabíjení zvířat a vypalování lesů.


A prvním příkazem Probuzeného Vítěze, tohoto arahanta, který zničil karmu, je tento:
Neplodit a nezabíjet!
Z toho vyplývá další vznešený příkaz:
Nestat se příčinou plození ani zabíjení!


Lidé se z nedostatku lepší činnosti a z jejich neodolatelné záliby v zabíjení nakonec vrhnou sami na sebe a bolestná éra Člověka na Zemi skončí obdobím misantropoickým, jež se bude vyznačovat bojem všech proti všem: člověka proti člověku, žen proti mužům, dětí proti rodičům, bratra proti bratru, až do úplného vyhlazení.


Myslivci jsou samí nebezpeční psychopati, jimž by správně žádná zbraň neměla patřit vůbec do ruky, kdežto ti, kteří jsou natolik duševně na výši, aby mohli vlastnit zbrojní pas, nenávidí zabíjení.


S. L. Washburn:
"Je snadné naučit člověka zabíjet a je těžké rozvinout u něho zvyky, které zabíjení brání. Mnoha lidem působí potěšení, když vidí, jak jiní lidé trpí, nebo jim činí radost zabíjet zvířata."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm