Špatné svědomí je nemoc

17. června 2014 v 9:47 | Misantrop
Richard Redgrave: Probuzené svědomí


Špatné svědomí je nemoc, o tom není pochyb, ale taková nemoc, jakou je těhotenství.


Špatné svědomí. - Vše, co teď koná, je spořádané a řádné - a přece má přitom špatné svědomí. Neboť jeho úkolem je mimořádné.


Nebaví mě svědomí uklidňovat, snažím se je spíše zneklidnit.


Co je židovská morálka, co je křesťanská? Náhoda připravená o svou nevinnost; neštěstí pošpiněné pojmem "hříchu"; zdraví a blaho života nebezpečím, "pokušením"; fyziologická neduživost otrávená červem svědomí...


Pro lepší svědomí jsou nelidská zvířata, pravidelně se objevující na lidském jídelníčku, záměrně snižována.


Ve svědomí vždycky utkví něco ze sofismat, která mu byla vštěpována; zůstane tam po nich pachuť jako po špatném likéru.


Nejlevnějším a nejneškodnějším způsobem žije myslitel: jeho den a noc nekazí výčitky svědomí; pohybuje se, jí, pije a spí tak, aby jeho duch byl stále klidnější, silnější a jasnější; těší se ze svého těla a nemá žádný důvod se ho obávat.


Mohou mě vsadit do vězení, dát na mučidla, dobrá, ale nikdy mě nedonutí, abych lhal svému svědomí.
(Stendhal: Vzpomínky italského šlechtice)


Jestliže má společnost svědomí ničit jednotlivce, tak naopak jednotlivec může bez zábran a výčitek svědomí ničit společnost.


Politik nebo jakýkoliv obyčejný člověk, jako přinejmenším zločinci proti přírodě, mají ovšem sami před sebou čisté svědomí a ani náhodou je nikdy nenapadne, že by mohli svým každodenním obyčejným životem dělat něco špatného, natož aby se cosi špatného vtisklo do výrazu jejich hloupých tváří. Nacisté si také nemysleli, že dělají něco špatného, ne-li přímo zločinného, vždyť vsugerovat se dá to či ono. Totéž si dnes myslí též každý obyčejný politik, každý řadový byrokrat, policista, voják, řezník, myslivec, rybář, motorista, dělník, matka od dětí a tak dále a tak dále. Nikdo z nich se proto nebude na fotografiích tvářit ani ďábelsky, ani provinile jako právě dopadený vrah, zloděj, podvodník, defraudant či jiný sprostý kriminálník, neboť všichni věří, že mají čisté svědomí.


Lidstvo trpí evidentně špatným svědomím a nechce se o sobě dozvídat nepříjemné pravdy.


Měli jsme nepochybně podivný nápad: postaviti se tváří v tvář době, jejím bolestem, jejím krisím. Neuhnuli jsme tam, kde jiní uhýbali. Viděli jsme nemoc a řekli jsme: vidíme nemoc. Viděli jsme ubohost a řekli: vidíme ubohost. A přece, vidouce slabost, snili jsme o síle. Chtěli jsme zneklidniti dřímající svědomí.


Dnešní míra vymírání je odhadem asi sto až tisíckrát vyšší než průměr za všechny věky a vymření každého druhu má v podstatě na svědomí činnost jednoho z nich. Hádejte kterého.


Sjednotit se s přírodou, resp. s TAO, šlo poměrně dobře, neboť žádnému Číňanovi nebyl překážkou v klidně blažené kontemplaci nějaký dědičný hřích, zpytování svědomí, pokání, strach před Posledním soudem, peklem, očistcem atd., ani úzkost nad osudem hříšného světa apod. apod. Nic takového v Číně neznali, zvláště ve vzdělaných kruzích.


Jsou snad všichni zaměstnanci dohromady darebáci, není snad mezi nimi ani jeden věrný, oddaný člověk, který třeba jen pár hodin po ránu nevyužije pro obchod, a už ho k zbláznění hryže svědomí a dočista není v stavu vylézt z postele?


A pak člověk zcela zapudí hlas svědomí, morální zábrany a týrá, mučí bezbranná zvířata, vydaná mu na milost a nemilost, prost vší zodpovědnosti, způsobuje jim bolest, zabíjí je jen kvůli naplnění svého věčně zvířecích mrtvol lačného žaludku. Naopak: při pohledu na zabíjené a z kůže sedřené zvíře máme pocit nelibosti a kdo spatřil raněnou srnu a její oči plné slz s výrazem skutečného zoufalství, výčitek a němé prosby, v tom se ozve soucit a výčitky svědomí za hroznou křivdu, spáchanou na bezbranném zvířátku.


Stejně tak se pak blbému lidu předhodí na uspání svědomí nějaký zrovna tak otravný, jako zbytečný recyklační program na třídění odpadků, ale komíny a výfuky aut chrlí jedovaté zplodiny do atmosféry vesele dál. Množení dalších lidí je také nejenže bezvýhradně povoleno, ale dokonce i povzbuzováno.


Svědomí je jako tchyně, jejíž návštěva nikdy neskončí.


Maso nejím; nejen ze solidarity se zvířaty a z obdivu k nim, nejen kvůli čistému svědomí, ale také pro tu odpornou chuť. Fuj!


Rozdíl mezi dobrem a zlem ve společnosti lidské nepovznesl se nikdy nad nejhrubší empirismus. Byl zaveden ve smyslu čistě praktickém a z pouhé pohodlnosti. Nestaráme se oň, jde-li o křišťál nebo o strom. I vůči zvířatům zachováváme morální lhostejnost. Zachováváme ji i vůči divochům. To nám dovoluje vyhlazovat je bez výčitek svědomí.
(France: Komická historie)


Hryzení svědomí vychovává ke kousání.


Je to hudba v našem svědomí, tanec v našem duchu, s nimiž nechtějí souznít žádné puritánské litanie, žádné moralizování a maloměšťáctví.


Po vpádu džungle nastala Mauglímu nejkrásnější doba života. Dluh řádně splatil a svědomí měl čisté. Ochutnal, jak řekl, hořkého ovoce a ví, na kterém stromě roste.


Pohlavnost, vládychtivost, radost ze zdání a z klamu, velká, radostná vděčnost životu a jeho typickým stavům - to je to hlavní u pohanského kultu a má dobré svědomí na své straně.


V kriminálech umírají nevinní lidi
Jsou to vězni svého svědomí
Kdo se po tom ale pídí
Když tam nejsme zrovna my?


Spatřil jsem na silnici zdechlinu; s hnusem odtrhl jsem zrak; "Hle jej!" pokřikovala za mnou, "ten má špatné svědomí, že nesnese můj pohled!"
(Klíma: Hledění do očí)


Utrpení zvířat je pro svědomí člověka daleko nesnesitelnější než lidské utrpení. Neboť lidské utrpení je aspoň pokládáno za zlo, a kdo je způsobí, je zločinec. Ale tisíce zvířat vraždíme každý den zbytečně a bez stínu lítosti. A kdo by se o tom zmínil, dělal by se jen směšným.


Lidé se zpovídají ze svých hříchů, aby ulehčili svědomí - a mohli bez starosti jít a znovu páchat hříchy, obvykle tytéž.


Z pochyb a svědomí nemám já strázně,
z ďábla a pekla necítím bázně.


Zplozenec velkého Pokroku doktor Tristan Chavassus přišel na to, jak léčit "Hlasy", jež slyší naše svědomí. Přikurtuje vás k zubařskému křeslu a řve vám do ucha tak dlouho slovo "Lidství", až budete nadobro hluchý ke všem těm vnitřním Hlasům, jež člověka, který zaspal dobu a je citlivý na urážky, ponoukají k vlastenectví, k šlechetnosti, k čestnosti, k nezištnosti, k soucitu, k zmužilosti, k zodpovědnosti, ke slávě a k podobným nemoderním přežitkům.


Zaslechl jsem několik vašich slov, a ta zbavují mě i posledních výčitek svědomí.
(Klíma: Lidská tragikomedie)


Mám jediný život, a proč bych se v tomto krátkém svém životě, jednaje proti hlasu svědomí, stal účastníkem vašich hanebností? - nechci a nebudu. A co z toho vzejde, nevím.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm