Špína tvé nepravosti

22. června 2014 v 14:29 | Misantrop

Kdyby ses umyla potaší, vypotřebovala přemnoho louhu, zůstane přede mnou špína tvé nepravosti.
(Bible: Jeremjáš)


Kdo je duchovně čistotný, nerad se nechává špinit duchovní všudepřítomnou špinavostí lidí. Nikdo není dnes již tak čistým mořem, aby se v něm tato špína beze stopy rozplynula - vždyť i oceány jsou špinavé, zasviněné, začlověčené od lidí!


Chtěl bych jednou žít v tak dokonalém světě, světě bez lidí, že bych nemusel ustavičně vyvracet a zvracet ty jejich naduté lži a hlouposti. Žít v tak dokonale nelidském světě, kde by nebyla žádná má vzteklá katharsis nutná, neboť nic by už mou duši více nepotřísňovalo. Avšak očišťovat se musím, byť sám pro sebe. Jinak by jednoho dne ta jejich nečistá špína zatvrdla v krunýřovitou krustu, z níž bych se už nevymanil.


Smyl jsem ze sebe špínu civilizace a výchovy. Jsem tu čistý a jako znovuzrozený. Prohlašuji, že špína kolektivismu, slabošství a sadismu je ve vás zažraná tak hluboko, jako některé podvědomé zvyky.


Za žádnou cenu nemohu objevit něco krásného. I na těch nejkrásnějších věcech nacházím v příští vteřině plíseň. Vidím je, jak se rozpadají, jak chátrají, jak po nich šplhá špína.


Ztratit pěkné teplé místečko komunistického umělce, jak by si to vyžadovala má čest, by nebylo horší než špinavá práce v kotelně. Špína z rukou se smývá lépe než špína z duše.


Tady na tom pahorku si teď připadám jako nějaký pasáček krav na začátku minulého století. To musel být život! Žádné motory, žádná městská bída, žádná špína přelidnění.


"Vlastní kal vzniku křesťanství je i v podsvětí skoro neznám, - a cítím, že mne teprve teď udusí. Bude to hrozné, až vyjde vše najevo! Ale konečně bude nejhorší špína, která zeměkouli kdy potřísňovala, smyta, - a já očištěna..."
(Klíma: Bílá svině)


Působí extravertní mysl, že špína na rukou lpí.


Lýsimachos svého přítele Telesfóra z Rhodu dal zmrzačit a uříznout mu nos a uši a pak ho dlouho krmil v kleci jako nějaké vzácné a nevídané zvíře, když jeho tvář, zdeformovaná a okleštěná, ztratila lidskou podobu; k tomu se přidal hlad a špína a nečistota těla válejícího se ve vlastních výkalech; měl mozoly na kolenou a na rukou, které musil užívat místo nohou, protože klec byla těsná; jeho boky byly samý bolák, jak si je škrábal. Byla to pro ty, kteří se na něho přišli podívat, postava stejně odpuzující jako strašná. Jeho trest z něho učinil přímo obludu a on přišel i o lidský soucit.
(Seneca: O hněvu)


Z některých žen špína přímo teče, vytéká z nich čůrkem; z mužů nikdy tolik zevnitř a tak nepřetržitě.


Žena, děti, přátelé - ti všichni se mu v jasném, čirém světle jeho logiky jeví jako šalba a klam. Zkoumá je a vše, co na nich spatřuje, jsou pouze jejich chyby, jejich špína, jejich ubohost.
(London: Démon alkohol)


Na tomhle světě je všechno jen sprostota, špatnost a špína! Všechno! Samá sprostota... samá špatnost... Ano, sprostota, špína... Hluboká, nemilosrdná, drásavá pravda!
(Čechov: Darebák Platonov)


EFFICIT IMPURAM MENS SCELERATA MANUM
Působí zločinná mysl, že špína na rukou lpí


Vždy dělá větší čest rozmlouvat s učenci a básníky, než se probírat špinavou, základní matérií veškerého života, který ze špíny vznikl, ale běda, jestli se kdy očistí. Tou samou špínou se totiž také udržuje.


To "oni" patří k těm, kteří nebezpečně rozviřují prach dávno sedlý a rozněcují vášně dávno pohaslé. Jejich hysterie jde dokonce tak daleko, že nutí k odsudkům svých rodičů a prarodičů i jejich děti či vnuky, kteří byli tehdy ještě malí a nevinní a opravdu nevědomí, nebo vůbec ještě nebyli na světě; jako by rudý, humanistický mor toto házení špíny mohlo kdy uspokojit.


A čím víc se odvracím od špíny lidského světa, tím víc se přimykám ke světu naturálnímu.


Kdo nahlédl do základu civilizace - do špíny partnerských vztahů - tak, jako Já, ten uzná, jak je tam těsno pro orla s mohutným rozpětím křídel.


Nedokážu rybařit, aniž bych přitom neztratil trochu sebeúcty. Navíc je v této stravě a v masu vůbec cosi bytostně nečistého. Praktickou námitkou proti živočišné stravě byla v mém případě její nečistota; a kromě toho, když jsem si své ryby nachytal, očistil, uvařil a snědl, nezdálo se mi, že by mě nějak vydatně nasytily. Byla to strava chatrná a nepotřebná a stála mě víc, než aby stála za to. Krajíček chleba nebo pár brambor by mi posloužily stejně a obešlo by se to bez nesnází a bez špíny.


Když padne klenot do bláta, tu sběř
posměšně jásá, jako by v té chvíli
zbavit se mohla jha vlastní špíny.


Nic kromě špíny a neřádu mladý člověk ještě nepoznal. Nic, co by mu mohlo dát podnět k vyššímu nadšení.


Ach, té duševní špíny ve dvou!


Podívej, kam vede láska: fuchtle má ráda děti, a proto je plozením uvrhne do špíny boje o život.


Náboženská morálka, i přes svoje opačná tvrzení s líbivými frázemi o lásce, stojí u zrodu vší špíny a nízkosti vztahů mezi lidmi.


Tato mocná síla, která prostupuje universum a udržuje ho v rovnováze, je příliš neosobní, než aby se starala o štěstí či bídu tvorů z masa a kostí, kteří obývají tuto kouli, plnou podlosti a špíny.


Kdo by té hemeži nepřál zaslouženou bolest a smrt za to, co dnes a denně provádějí přírodě? Té je teď o trochu lehčeji. Ne však na dlouho. Humanisti celého světa se totiž spojili a už do "postižené" oblasti lifrují pomoc (pepřové spreje s sebou!). Já bych je nechal pochcípat hlady a na nemoci ze špíny.


Sotva jsem vkročil na předměstí, vešel jsem rovnou jakoby do psince, do blázince, do odchovny hnusných lidských hovad, do centra vší neřesti, hluku a špíny.


Lidi byli zlí a z huby jim lezly samý sračky. Zasraný vrazi, zvířata, polykači špíny.


Je pokolení, které se pokládá za čisté, ale není umyto od své špíny.
(Bible: Přísloví)


Čuang-c':
"Běž jenom pryč a přestaň mne tahat do té své špíny! To se už budu raděj dál po svém vyvalovat ve svém blátě, než bych se dal kterýmkoli státem zotročit!"


Jitro
Bělostná oblaka, jitřní svit, nádherně tichý
Měsíc už jasný je, třpyt noci doplápolal
Tělo je zbaveno prachu a špíny
Stesk v srdci zklidnělém kde by se vzal?


úterý, 3. března 43
Po dlouhé době vysvitlo sluníčko. Krásný předjarní čas. Chodníky a ulice jsou již bez sněhu. Tím se ovšem odhalila nespočetná psí lejna, jež aby jeden hnedle přeskakoval jako v nějaké poblblé dětské hře v panáka. Ale to je už něco jiného. O prasatech, o těch ubohých zotročených tvorech, zavřených nadosmrti, leč krátce, do přeplněných špinavých kotců, říkají s pohrdáním, že si serou pod sebe, ale co dělají sami lidi? Prasatům nic jiného nezbývá - ostatně víc než o prasečí špinavosti svědčí jejich takzvaný chlívek spíše o vrozené špinavosti lidí, kteří je v špíně chovají - ale lidi si nechávají pod sebe srát naprosto normálně a běžně, přičemž jako další důkaz lidské špinavosti těla i mysli nemohu neuvést například stav záchodků ve fabrice a vůbec veškerých veřejných "sociálních zařízení"; jak to pak asi musí vypadat u lidáků doma si nechci raději ani představovat.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm