Vděčnost je jako pára

12. června 2014 v 13:39 | Misantrop

Vděčnost je jako pára, zakrývá prvotní nenávist, ale bude řídnout čím dále víc, až konečně octne se nabíledni zase přirozené jádro.


Je přece nesmysl myslet si, že svým matkám jsme něčím povinováni a že jim něco dlužíme. Z čeho by měla taková vděčnost pramenit? Jen z toho, že matka přišla do jiného stavu, když ji někdo omrdal?


Náboženství je formou vděčnosti. Člověk je vděčen sám za sebe: k tomu potřebuje mít boha.


Vděčnost považuji za ponižující pocit, jenž degraduje veškerou hrdost, již nám dala příroda.


K čemu ještě vděčnost za původ a předky, k čemu spolupracovat, důvěřovat, podporovat nějaké blaho obecné a mít je na zřeteli?


Vděčnost je jen chiméra a žádný vztah nemůže zabránit zločinu, protože objekt, jenž nám poslouží, nemá žádné právo na naši vděčnost, vždyť všechno dělal pro sebe. Už sama existence takového člověka je pro silnou povahu ponižující a je třeba ho nenávidět nebo se ho zbavit. Žádný duchaplný člověk vděčnost nikdy neočekává, protože si naprosto přesně uvědomuje, že místo ní sklidí jen nepřátelství. Není vaším úkolem uspokojovat člověka, který vám slouží, protože ten to dělá proto, aby vás svými dobrými skutky ponížil. Ptám se tedy, za co mu vděčíme?


Německý mnich Luther přišel do Říma. Tento mnich, v těle všechny mstivé instinkty ztroskotaného kněze, vzbouřil se v Římě proti renesanci... Místo aby chápal s nejhlubší vděčností to nesmírné, co se bylo stalo, zdolání křesťanství v jeho sídle - jeho nenávist se dovedla tímto divadlem jen živit.


Matka, která nás nosila ve svém lůně, si nezaslouží žádnou vděčnost, nýbrž nenávist, protože nás přivedla na svět pouze pro své vlastní potěšení a vydala nás všanc všemu neštěstí, které na nás na světě čeká.


I kdybych nikdy nic pořádného neudělal, i kdybych psal nedomrlé odstavce, které by nikdy nikdo nečetl, bude mít má práce jakousi vnitřní hodnotu pro mne samotného. Je ve mně vděčnost. Cítím ji, jak mi stoupá pomalu tělem. A je to pocit, který zavazuje...


Kdyby v lidech, jací většinou jsou, převážilo dobro nad zlem, pak by bylo lepší spoléhat se na jejich spravedlnost, slušnost, vděčnost, věrnost, lásku či soucit, než na jejich strach; protože tomu je však obráceně, je radno dát přednost opaku.


Velká, radostná vděčnost životu a jeho typickým stavům - to je to hlavní u pohanského kultu a má dobré svědomí na své straně.


U jednoho jsou to jeho nedostatky, které filosofují, u druhého jeho bohatství a síla. První filosofii nutně potřebuje, ať již jako oporu, uklidnění, lék, vykoupení, povznesení, sebeodcizení; u druhého je jen krásným luxusem, v nejlepším případě rozkoší triumfující vděčnosti, která se musí nakonec vepsat kosmickými majuskulemi ještě i do nebes pojmů.


Povinná vděčnost za prokázanou přízeň a velká dobrodiní je poutem, které brání duchu volně se rozletět. Šťasten je ten, komu dalo nebe aspoň kus chleba, za který nemusí nikomu děkovat!


"Vždycky čeká věčná smrt na člověka..." Ty verše v něm vzbudily hlubokou vděčnost. To byla jediná blahodárnost vesmíru. Když se život stane jen únavnou bolestí, čeká tu smrt, aby člověka ukonejšila k věčnému spánku.
(London: Martin Eden)


Když vděčnost mnohých vůči jednomu odhodí veškerý stud, pak vzniká sláva.


Ženská - a vděčnost, souhlasí to vůbec?
(Menandros: Čí je to dítě?)


GRATITUDO EST BENEFICIORUM CALCAR
Vděčnost jako ostruha pobízí k dalším dobrodiním


Ti, kteří Démétru při jejím strastiplném bloudění vlídně přijali, pocítili brzy její vděčnost: odvrátila všechny nemoce a neštěstí od jejich domu a jejich pole obtížila bohatými klasy.


Pes si líže nanejvýš tak koule nebo jiným psům a lidem zadnici, načež ještě navíc olízne páníčkovi tvář, a to jen z pouhé vděčnosti za to, že ho prve zřezal bejkovcem.


Tahle masová šílená extáze (zkr. MŠE) se ve formě obřadu dochovala až do dnešních dnů a lidi, kteří ji provozují v upomínku na tu tehdejší velkou MŠI, si říkají křesťané, z vděčnosti k tomu, jenž se nechal ukřižovat, aby tak, jsa prostředkem k ukojení chtíče, spasil lidstvo před smrtelným hříchem onanie.


Napodobuju jejich gesta vděčnosti a pak se stáhnu do pouště ticha.


Obyčejní lidé neznají absolutně vděčnosti a komu se zdá, že ji znají, ten sedá jen na vějičku jejich řečem a jejich pozlátkovému, svatouškovskému, prolhanému povrchu.
(Klíma: Bílá svině)


Ježto nejsme před pronásledováním fanatiky chráněni štítem vděčnosti a úcty veřejné, vyskýtá se mezi moudrými velmi málo tak ctnostných lidí, aby se odvážili čelit jejich zuřivosti.
(Helvétius: O duchu)


Co nenávisti se odtud vynáší na světlo boží a vedle ní co zhoubné, nakažlivé vděčnosti!
(Saltykov-Ščedrin: Samomluva starého idealisty)


Triptolemovi zřídili všichni lidé svatyně a oltáře za to, že prý nám daroval ušlechtilé plody; ale tomu, kdo nalezl pravdu a na světlo ji vynesl a zjevil, kdo z vás za to postavil oltář nebo zasvětil chrám nebo sochu nebo kdo z vás se klaní bohu z vděčnosti za něj?
(Epiktétos: Rozpravy)


"Co je to vlast?" řekl si Missirilli. "To není bytost, jíž bychom byli povinni vděčností za nějaký dobrý skutek a jež by byla nešťastná a mohla nás proklínat, když jí vděčni nejsme."


Cítím se zavázán vděčností svému oslu za to, že mě skryl ve svém rouše, dal mi vytrpět rozmanité osudy a učinil mě tak třebas nikoli moudrým, přece však mnoho znajícím.


Naše poslední vděčnost k umění. - Musíme se tu a tam radovat ze své pošetilosti, abychom se mohli nadále radovat ze své moudrosti!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm