Já, Misantrop

17. července 2014 v 12:50 | Misantrop

Misantrop je náročný estét, který miluje dokonalost a krásu, pročež nenávidí lidi.


Nejsem člověk, ale Misantrop - odlišné species od druhu Homo Sapiens Technicus Stupidus Retardia.


Jsi schopen pochopit, že život byl před Misantropem pouhá smrdutá sračka, jejíž zplození zvládne lehko každý kanec s každou sviní?


Představuji si svět bez lidí a sebe v něm. Nádherná vidina! Co chcete, šťastní čtenáři, jsem přece Misantrop!


Erós své šípy lásky vysílá, Misantrop zas neomylné šípy nenávisti k lidstvu střílí.


Pouze hermafrodit a misantrop může o sobě plným právem prohlásit, že je celistvou bytostí. Misantrop si ve všem vystačí sám. Že se nerozmnožuje? To nevadí. Jeho druh přesto nezanikne. Misantrop je ze všech živočišných druhů ten nejodolnější. Lidé jej nemohou vyhladit jako jiná zvířata, protože vyrůstá z lidí samých. Proti misantropovi není žádná obrana. Objeví se znenadání všude, kde ho nikdo nečeká, a udeří. Nelze určit, vypočítat nebo odhadnout, kdy a kde se zjeví v celé své majestátnosti a bude kralovat nad lidmi. Nepotřebuje mít poddané, nepotřebuje mít žezlo a trůn a korunu. Stačí mu prostě být, aby byl pánem světa. Je nezničitelný. A jako krtek, jenž v hodině své smrti vylézá na povrch, tak lidstvo v dobách svých velkých skonů vyroní vždy nejčistší ze svých slz, nejkrvavější krůpěj znoje, nejcelistvější živou bytost - misantropa.


Vzdělání jistě osvobozuje - osvobozuje od lži -, ale také dává převahu, morální převahu nad lidáky, nad lidskými lžemi, a misantrop tak díky svým znalostem na hlavu poráží lidáky na jejich vlastním poli, neboť dokazuje, že člověk není nejchytřejším tvorem na Zemi, ačkoli se tím pyšní.


Lidstvo představuje slepou uličku ve vývoji života na Zemi - zničí se samo svými vlastními "vymoženostmi".
Dokonce čas od času vyjde z jeho středu tvor, jako jsem Já: tvor, který se narodí jako člověk, je vychováván jako člověk, ale přesto potom žije dál jako divoké bohozvíře - jako vznešená bytost, jejíž původ prozrazuje už jen nesmazatelná pupeční jizva.
Tato nadpřirozená bytost, nazývaná "Misantrop", je tu předobrazem zkázy lidského rodu a předobrazem toho vývoje pozemského života, který povede k věčnému míru, anarchii a návisti mezi všemi bytostmi, jež už nebudou znát ani plození, ani nedobrovolnou smrt, tak jak o tom snili staří Řekové ještě docela nedávno před čtyřiadvaceti stoletími na ostrově Délos.


"Práva zvířat" jsou nanejvýš jakýmsi vedlejším produktem mého hnusu k praktikám všelijakých těch žabokuchů, mrchožroutů a jiných zhovadilců, hnusu ke špinavostem animálního světa, toho hnusu, který je zřejmě vlastní jen tomu, koho vyvyšuje nad okolní tupý zvěřinec jeho vnitřní cena. A zdá se, že se s takovou cenou, která ho staví na nejvyšší stupeň vývoje života na Zemi, a možná i ve vesmíru, že se s takovouto cenou musí Misantrop (neříkám už "člověk") zkrátka narodit.


Exemplář člověka si nyní zcela jasně uvědomuje, že je veš, miniaturní, mikroskopický virus na této planetě. Dosud to byl pouze on, kdo pitval duše a těla ostatních tvorů, ale to se náhle změnilo - k jeho úžasu a k jeho vzteku. Nyní je tu lovec; někdo, kdo stojí vysoko, převysoko nad ním - Misantrop!


Misantrop aby si málem klestil cestu na svobodu v tanku!


Při pomalém, ale přesto dychtivém pročítání jeho Snů samotářského chodce, jsem si často říkal: Kdyby žil Rousseau dvakrát déle, možná by se z něj nakonec přece stal misantrop. Náběh k tomu měl slušný, ačkoli svou nenávist k lidem a pohrdání lidmi popíral i po všech ústrcích a neblahých zkušenostech s nimi. Nechtěl být prostě tím, kdo nenávidí. Měl by se dožít dneška: Přelidněná, lidmi zničená, zamořená, vyplundrovaná, ropnými skvrnami poskvrněná, plastovými flaškami zaházená planeta, zbavená většiny lesů, se zvířaty buď vybitými, anebo zotročenými, s lidmi zotročenými, by mu snad pomohla procitnout ze Snu a otevřít oči. Ale to všechno už bylo a dělo se alespoň v malém a v náznacích již v jeho století. Zdá se, že k opravdové vševidoucí a vševědoucí genialitě je třeba víc než být později vyzdvižen lůzou na piedestal.


Budiž proto pěna chvála na lidskou smrt, naši osvoboditelku nejsvětější. A Já, Misantrop a Velký Rakovinobijec, s tou mou hate-edge doktrínou a heslem Menschenhass macht frei! jsem její slavný prorok.


S lidmi se prostě radši nebavím. Jednak není o čem, jak vidíme, a za druhé (a nejdůležitější):
JÁ JSEM MISANTROP - S LIDMI SE NEBAVÍM, NÝBRŽ JE NENÁVIDÍM!


Stačí lidáky jen letmo a na dálku zahlédnout či zaslechnout, a máme jasno, co jsou zač. Zvláště v přírodě, někde v liduprázdné krajině, když je misantrop pár dní nevidí, je jejich pravá povaha nabíledni, když se náhle projeví.


Ještě že jsou ta zvířata na světě, že se má ustarané a lidmi znavené oko misantropovo čím potěšit ve světě zamořeném lidmi. Bez nich, bez zvířat a jenom s lidmi by byl svět tak bezútěšné místo, že by to brzy vyvolalo hromadnou vlnu sebevražd. Tak alespoň soudím Já - Misantrop, jenž jsem uchem zjitřeným na tepu doby, nosem větřícím v pachu krajiny, se smysly obnaženými a rozcitlivělými. Zato bez nich, bez lidí, by byl mnohý můj světabol vymýcen spolu s nimi.


Sedím si za tiché letní noci jen tak nahý a potmě před blikotavým světlem počítače, jako v té písni od Faith No More, prožívám vrcholně vzácné intimní chvilky při poslechu hudby, zbrocen slzami dojetí nad tou krásou - a ten barbar od vedle buší na stěnu, že jsem fašista! Nelida, neruda, misantrop a nepřítel lidí - to ano, stokrát ano! - Ale fašista?


Misantrop, i kdyby to náhodou nevěděl, hned rozezná rozdíl, napíše-li něco génius pera, nebo obyčejný pisálkovský nádeník.


Misantrop je největší průkopník lásky k lidem.


Diké, spravedlnost, prchla již dávno od lidí, vstoupivši na nebe v podobě souhvězdí Panny, v jejímž znamení zrozen jest Misantrop.


Nejsilnější duchové milovali zvířata o to víc, oč lidi méně; lidi nenáviděli nebo opovržlivou lhostejnost k nim cítili; mezi cítěním se zvířaty a lidmi není pouze rozdílnost, ale antagonismus; misantrop a zoofil jsou komplementárními pojmy.
(Klíma: Soucit se zvířaty)


Já, Misantrop, tradice neuznávám a sveřepé chyby potom dokonce přímo nenávidím a snažím se je uvádět na pravou míru.


Nevražím na lidi. Ach, ano, zajisté!
Žel, nenávidět je jest vždycky na místě.
Vždyť lidé přece jsou - nechť cokolivěk ráčí -
buď lichometníci či nactiutrhači.
A byť si škodím tím,
já tyto záliby nesnáším.
(Molière: Misantrop)


Aby nedošlo k mýlce, chtěl bych zdůraznit, že Já osobně nepatřím k přívržencům nacismu, ani k jiným kolektivistickým hnutím či názorovým proudům. Já jsem naopak bytostný individualista, anarchista a misantrop; ale zato patřím mezi přívržence pravdy, ať je jakkoli strašná; věřím rovněž ve svobodu slova, ve volné šíření myšlenek a ve svobodnou výměnu názorů; věřím v osvobozující a zušlechťující moc vzdělání. Pouhá slova nikomu neubližují, jen skutky - a kdyby, tak co je mi po tom? Lidi jsou verbež, na níž pramálo záleží.
(Misantrop: Předmluva k: Hitler: Mein Kampf)


Má múza misantrop je jenom zčásti.
(Byron: Don Juan)


A přece jsem nejednou z vlastní zkušenosti poznal, že i nerudný misantrop a zádumčivec může v přírodních jevech nacházet přelíbeznou, nevinnou a krajně povzbudivou společnost.


Jeho pozornost upoutala bujná příroda ostrovů v Tichém oceáně. "Kdybych byl misantrop," řekl, "tak by se mi takové dějiště hodilo. Naprostá odloučenost a ústraní těch míst stejně jako obtížný přístup i odchod by v takovém případě představovaly největší možné kouzlo; avšak já nejsem žádný Timon. Toužím po klidu, avšak ne po zoufalství osamělosti. Musí mi zůstat jistá kontrola nad rozlehlostí a délkou trvání mého odpočinku."


Ponechejte člověka člověku - toť ten nejhorší trest! Já to udělal také tak. Buďte moudří jako Misantrop! Lidáky můžete jen nenávidět a nikdy se jich nemůžete dosti stranit!



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm