U mne se požehnání nedává

21. července 2014 v 12:52 | Misantrop


BENEDICTUM DOMINI SIT VOBISCUM
Požehnání Páně budiž s vámi
Křesťanské pozdravení, formule požehnání v církevním obřadě.


U mne se požehnání ani rozhřešení nedává. Prostě se sčítá, a pak: "Dělá vám to tolik a tolik. Jste zpustlík, cynik, hochštapler, pederast, umělec atd." Takhle stroze.


Oni vidí občanskou společnost, kulturu, sociální stát, organizační a technologický pokrok. Já v tom vidím zase jen Rakovinu. Některé rakovinné buňky se tváří jako zdravé. Jiné z těch ohavných buněk si dokonce myslí, že ony jsou tím správným lékem. Jiné zase věří tomu, že Rakovina není nemoc, ale požehnání.


Když se Démétér přestala na Dia hněvat, opět přenesla na lidi své požehnání. Ti, kteří ji při jejím strastiplném bloudění vlídně přijali, pocítili brzy její vděčnost: odvrátila všechny nemoce a neštěstí od jejich domu a jejich pole obtížila bohatými klasy.


Nyní je mou poslední nadějí již jen dvacet let čekat na důchod, abych byl osvobozen od práce a mohl se na pokojné dožití odstěhovat někam na samotu, kde civilizace ještě tolik nedotírá. Těším se na to bezpracné, svobodné stáří jako na nové požehnání mladosti.


"Už dlouho bloudím světem, zakouším hrozné útrapy, a již bych se rád vrátil do své otčiny. Dejte mi loď a průvodce a učiňte konec mým strastem. Za to ať vás provází po celý život přízeň a požehnání bohů!"


Svět prý nesmí zapomenout. Ale on přesto přese všechno zapomene! Neboť zapomínat je tak sladké a blahodárné...; je to zároveň požehnání i prokletí lidského rodu.


Neznámý je jeho hrob, ale obci athénské se stal ochranou a požehnáním.


Váchal nikdy nezplodil jediného "dvounožce", snad proto, že jak sám praví ve verších:
Dětičky jsou požehnání boží,
jimiž se bída lidská množí.


Athéna svou mocí způsobila, že hned vedle pramene vypučela oliva. První oliva na světě. A ta se pak stala požehnáním celé Attiky.


V dřívějších a slavnějších dobách, kdy se žilo víc podle přírody než podle člověka, a když vlk nebo medvěd uloupil člověku ovci, bylo to pokládáno za požehnání, za důkaz přízně Jarovíta, pohanského to boha plodnosti a úrody, slunce a války a ochranitele lesní zvěře, který si takto vybírá svou obětinu. Značilo to dobrý rok.


Není nic, čeho by se křesťanská církev nebyla dotkla svou zkažeností, každou hodnotu obrátila v nehodnotu, z každé pravdy udělala lež, z každé poctivosti duševní bídáctví. Ať se ještě někdo odváží a mluví mi o jejích "humanitních" požehnáních! Odstranit nějakou bědu bylo proti jejímu nejhlubšímu prospěchu: žila z běd, tvořila bědy, aby sebe zvěčnila... Například červ hříchu: touto strázní obohatila lidstvo teprve církev! - "Rovnost duší před bohem", tato falešnost, tato záminka zákeřné nevraživosti všech nízce smýšlejících, tento pojem-třaskavina, který se nakonec stal revolucí, moderní ideou a úpadkovým principem celého společenského řádu, - toť křesťanský dynamit... "Humanitní" požehnání křesťanství! Vypěstit z humanity vnitřní rozpor, umění sebezprznění, vůli ke lži za každou cenu, odpor, opovržení všemi dobrými a poctivými instinkty! To mi tak je požehnání křesťanství!


Za oslavováním "práce", za neustálým mluvením o "požehnání práce" vidím tutéž postranní myšlenku jako za chválou obecně prospěšného neosobního jednání: myšlenku bázně před vším individuálním.


Tak jako ty psem pyšně pohrdáš
a stojíš nad ním jako jeho osud,
sypaje naň kletbu nebo požehnání,
stejně tak pyšně hledíme my na vás
z nesmírné výšky velké říše duchů.


Poslední záchranou zůstával boj, boj všemi prostředky, které si lidský duch, rozum a vůle mohou představit, bez ohledu na to, komu pak osud přihodí na misku vah své požehnání.


Hamlet: Když slunce ve chcíplé feně vylíhne červy - Bůh to, líbající mrchu! - Máte dceru? -
Polonius: Ano, mám, můj princi.
Hamlet: Nedovolte jí, aby chodila na slunce. - Početí jest požehnání - a jelikož vaše dcera snadno by mohla počíti - přítelínku, dohlédněte k tomu.
(Shakespeare: Hamlet)


Legální a dokonce povinná prostituce měla ovšem v Babylóně své náboženské důvody: každý cizinec, který přišel do města, byla osoba s neznámou, možná nadpřirozenou mocí; mohl to být dokonce nějaký bůh v převleku. Soulož se samým bohem by pak městu i ženě přinesla požehnání.


Lidé nezdokonalitelní jsou osudem biti jen proto, aby byli biti. Není pro ně požehnání bolesti, jen její věčná prokletost.
(Klíma: Lidská tragikomedie)


Divná věc: I proti jedovatým hadům existuje na světě požehnání léčivých bylin, ale proti člověku, jenž je nad zmiji i blín jedovatější, žádný lektvar podnes nikdo nenašel; takovou je člověk metlou pro Zemi!


"Jsi teď jako damascenská šavle!" děl mu jeho přítel, když se s ním opět v Římě shledal. "Na tobě je vidět, jaké požehnání přináší čistý zdravý vzduch a pobyt v něm!"


Ne z mračen, ale z mrvy přichází požehnání.
(Možno také chápat v protináboženském smyslu: Ne z nebes, nýbrž z darů země přichází požehnání.)


Šťastný člověk nepotřebuje naději. To útrapy přivádějí lidi k víře. Pro církev musí být války a neštěstí hotovým požehnáním!


Rozhodnutí izolovat se stalo se mi požehnáním.


Filmům zpravidla schází tajemství, tato nezbytná složka každého uměleckého díla. Scenáristé, režiséři i producenti dbají velmi pečlivě na to, aby neporušili náš klid, a proto okno filmového plátna, které vede do osvobozujícího světa poezie, nechávají zavřené. Raději nás nutí zamýšlet se nad náměty, jež by mohly tvořit pokračování našeho všedního života, opakují tisíckrát tutéž zápletku, nebo nám dávají zapomenout na těžké hodiny každodenní práce. A toto všechno samozřejmě s požehnáním navyklé morálky, vládní i mezinárodní cenzury - s naprosto dobrým vkusem a s kořením bílého humoru i s jinými prozaickými imperativy reality.
(Buñuel: Poezie a film)


Krucifix mě jako malé dítě vždy jen děsil. Ale oni jej celují a používají coby dekoraci! Když Římané potlačili Spartakovu vzpouru otroků, byla celá Via Appia poseta ukřižovanými. To bylo ovšem pro výstrahu. Křesťané si v tom však libují; to jim strach nenažene. U nich je všechno naopak: Smrt je "život věčný", nemoc je "požehnáním", radost "pokušením", klid a mír v duši "hříšné lenošení".


Daně jsou požehnáním,
a božím k tomu, věřte, lidé,
neb pracovat tu člověk musí,
by zaplatit moh svoje daně,
kdo pracuje však, nemá času
na radovánky, požitkářství,
jež ničí lidi v mladém věku
a nevěrce, jež tvoří z lidí.


Euander s okolními pastýři postavil Herculovi oltář (ara maxima) a ustanovil, aby byl Hercules od té doby uctíván božským způsobem. Věřilo se, že ochraňuje přírodu, přináší požehnání a bohatství a že ochraňuje pocestné.

Herkulův oltář (ara maxima) v Římě

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm